Fedcupový tým Francie

Francie v Billie Jean King Cupu reprezentuje Franciitenisové soutěži ženských týmů od jejího založení v roce 1963 pod vedením národního tenisového svazu Fédération Française de tennis. Představuje jedno ze čtyř družstev, které odehrálo všechny ročníky soutěže.[1]

Francie
Kapitán Julien Benneteau
Žebříček ITF 6.
Nejvýše v žebříčku 1. (24. listopadu 2013)
Barvy       bílá
      modrá
Debut v soutěži 1963
Odehraných ročníků 60
Zápasů celkově 160 (97–63)
Tituly 3 (1997, 2003, 2019)
Finalistky 3 (2004, 2005, 2016)
Nejvíce výher, celkem Nathalie Tauziatová (33–21)
Nejvíce výher, dvouhra Amélie Mauresmová (30–9)
Nejvíce výher, čtyřhra Nathalie Tauziatová (20–9)
Nejlepší pár Halardová-Decugisová / Tauziatová (9–3)
Nejvíce zápasů Nathalie Tauziatová (40)
Nejvíce odehraných let Nathalie Tauziatová (16)

Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2023

Francie vyhrála ročníky 1997, 2003 a 2019. V letech 2004, 2005 a 2016 odešly reprezentantky „země galského kohouta“ z boje o trofej jako poražené finalistky. V prvních dvou případech nestačily na Rusko, potřetí pak podlehly Česku.

Týmovým statistikám vévodí bývalá světová trojka a wimbledonská finalistka Nathalie Tauziatová, která vyhrála celkově 33 zápasů a během šestnácti ročníků nastoupila do 40 mezistátních utkání.[1] Bývalá světová jednička Amélie Mauresmová zvítězila v nejvíce dvouhrách a v únoru 2013 se po Nicolasi Escudém stala nehrající kapitánkou družstva.[1][2][3] Na funkci rezignovala po listopadovém finále Fed Cupu 2016 v souvislosti s těhotenstvím. Nahradil ji Yannick Noah. Od roku 2019 plní tuto roli Julien Benneteau.

Historie editovat

 
Francouzský tým ve finále Fed Cupu 2016 (zleva): kapitánka Amélie Mauresmová, Caroline Garciaová, Kristina Mladenovicová, Alizé Cornetová a Pauline Parmentierová

V prvních deseti ročnících, mezi roky 19631972, zaznamenaly Francouzky stabilní výsledky a nikdy neopustily soutěž před branami čtvrtfinále. Tato výkonnost pokračovala do počátku osmdesátých let, kdy celkový poměr výher a proher činil 63 %. Do té doby si tým čtyřikrát zahrál semifinále a v roce 1982 vyhrál turnaj útěchy pro poražené v úvodním kole.[1] Kvalitativní pokles z průběhu osmdesátých let, s nízkou 40% úspěšností výher mezi roky 19831989, se zastavil v sezóně 1992, kdy Francie postoupila poprvé po šesti letech do čtvrtfinále. Následovaly čtyři ročníky 1993, 1994, 1995 a 1996, v nichž tenistky dohrály v semifinále.

Zlepšení výsledků se projevilo roku 1997 premiérovým postupem do světového finále. V něm zdolaly Nizozemsko 4:1 na zápasy a dosáhly na první titul, především díky tenistkám stabilně figurujícím v elitní světové dvacítce žebříčku WTA. Dva body z dvouher získala Sandrine Testudová, třetí přidala Mary Pierceová a čtyřhru za rozhodnutého stavu ovládl pár Alexandra Fusaiová a Nathalie Tauziatová.[1][4] K druhé trofeji v sezóně 2003 je dovedly především výkony příští světové jedničky Amélie Mauresmové,[5] která v osmi dvouhrách světové skupiny vybojovala všech osm bodů. V moskevském finálovém duelu Francouzky zdolaly Spojené státy 4:1 na zápasy. Dosud nejlepší období pokračovalo finálovými účastmi z let 2004 a 2005, když v obou případech nestačily na Rusko.[6] Bodový zisk francouzskému družstvu v listopadu 2003 zajistil debutový posun do čela žebříčku ITF. Francouzky se tak od jeho zavedení staly druhým týmem na 1. místě, a k roku 2017 patřilo k pěti takovým družstvům.[7]

V roce 2011 zůstávala francouzská reprezentace posledním účastníkem Fed Cupu, která nikdy nesestoupila ze světové skupiny.[8] Prohraná baráž se Španělkami 1:4 ji však premiérově poslala do druhé světové skupiny 2012.[8] Návrat do nejvyšší etáže se uskutečnil v roce 2015 po zvládnuté baráži 2014 nad Američankami v poměru 3:2. V sezóně 2014 Francouzky zaznamenaly nejnižší postavení na žebříčku ITF, když jim patřila 18. příčka.[1][7] Po osmi letech se v roce 2015 opět probojovaly do semifinále, v němž nenašly recept na Češky. Proti stejnému soupeři v listopadu 2016 podlehly ve finále světové skupiny, do nějž postoupily po jedenácti letech. V zápase přitom nevyužily vedení 2:1. Třetí trofej Francouzky vybojovaly v roce 2019, když v perthském finále porazily Austrálii 3:2 na zápasy. Duel rozhodla až závěrečná čtyřhra. Tři body získala Kristina Mladenovicová, která druhý hrací den porazila i světovou jedničku Ashleigh Bartyovou. V deblu pak Mladenovicová s Garciaovou zdolaly pár Bartyová a Stosurová.[9]

Chronologie výsledků editovat

2011–2019 editovat

Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2011 Světová skupina, 1. kolo 5.–6. února Moskva, Rusko tvrdý (h)   Rusko 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 16.–17. dubna Lleida, Španělsko antuka   Španělsko 1–4 prohra
2012 Světová skupina II 4.–5. února Bratislava, Slovensko tvrdý (h)   Slovensko 2–3 prohra
Světová skupina II, baráž 21.–22. dubna Besançon, Francie tvrdý (h)   Slovinsko 5–0 výhra
2013 Světová skupina II 9.–10. února Limoges, Francie tvrdý (h)   Německo 1–3 prohra
Světová skupina II, baráž 20.–21. dubna Besançon, Francie tvrdý (h)   Kazachstán 4–1 výhra
2014 Světová skupina II 8.–9. února Paříž, Francie tvrdý (h)   Švýcarsko 3–2 výhra
Světová skupina, baráž 19.–20. dubna St. Louis, Spojené státy tvrdý (h)   Spojené státy 3–2 výhra
2015 Světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Janov, Itálie antuka (h)   Itálie 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 18.–19. dubna Ostrava, Česko tvrdý (h)   Česko 1–3 prohra
2016 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Marseille, Francie tvrdý (h)   Itálie 4–1 výhra
Světová skupina, semifinále 16.–17. dubna Trélazé, Francie antuka (h)   Nizozemsko 3–2 výhra
Světová skupina, finále 12.–13. listopadu Štrasburk, Francie tvrdý (h)   Česko 2–3 prohra
2017 Světová skupina, 1. kolo 11.–12. února Ženeva, Švýcarsko tvrdý (h)   Švýcarsko 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 22.–23. dubna Roanne, Francie antuka (h)   Španělsko 4–0 výhra
2018 Světová skupina, 1. kolo 10.–11. února Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Belgie 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 21.–22. dubna Aix-en-Provence, Francie antuka (h)   Spojené státy 2–3 prohra
2019 Světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Lutych, Belgie tvrdý (h)   Belgie 3–1 výhra
Světová skupina, semifinále 20.–21. dubna Rouen, Francie antuka (h)   Rumunsko 3–2 výhra
Světová skupina, finále 9.–10. listopadu Perth, Austrálie tvrdý   Austrálie 3–2 vítězství

2020–2029 editovat

Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Finálový turnaj, základní skupina 1. listopadu Praha, Česko tvrdý (h)   Kanada 1–2 prohra
3. listopadu   RTF 1–2 prohra
2022 Kvalifikační kolo 15.–16. dubna Alghero, Itálie tvrdý   Itálie 0–3 prohra
Světová baráž 11.–12. listopadu Apeldoorn, Nizozemsko tvrdý (h)   Nizozemsko 3–1 výhra
2023 Kvalifikační kolo 14.–15. dubna Coventry, Spojené království tvrdý (h)   Velká Británie 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 8. listopadu Sevilla, Španělsko tvrdý (h)   Itálie 1–2 prohra
10. listopadu   Německo 3–0 výhra
2024 Kvalifikační kolo 12.–13. dubna bude oznámeno, Francie   Velká Británie

Přehled finále: 6 (3–3) editovat

Výsledek Č. Datum a místo konání Francouzky Soupeřky Skóre
Vítěz 1. Fed Cup 1997
4.–5. října 1997
's-Hertogenbosch, Nizozemsko
koberec, Brabant Hall
Mary Pierceová
Sandrine Testudová
Nathalie Tauziatová
Alexandra Fusaiová
  Nizozemsko 4–1
Miriam Oremansová
Caroline Visová
Manon Bollegrafová
Brenda Schultzová
Vítěz 2. Fed Cup 2003
22.–23. listopadu 2003
Moskva, Rusko
koberec, Lužniki
Amélie Mauresmová
Mary Pierceová
Émilie Loitová
Stéphanie Cohen-Alorová
  Spojené státy 4–1
Meghann Shaughnessyová
Lisa Raymondová
Alexandra Stevensonová
Martina Navrátilová
Finalista 1.
Fed Cup 2004
27.–28. listopadu 2004
Moskva, Rusko
koberec, Ice Stadium Krilackoje
Nathalie Dechyová
Taťána Golovinová
Émilie Loitová
Marion Bartoliová
  Rusko 2–3
Anastasija Myskinová
Věra Zvonarevová
Světlana Kuzněcovová
Jelena Lichovcevová
Finalista 2. Fed Cup 2005
17.–18. září 2005
Paříž, Francie
antuka, Stade Roland-Garros
Amélie Mauresmová
Mary Pierceová
Nathalie Dechyová
Taťána Golovinová
  Rusko 2–3
Jelena Dementěvová
Anastasija Myskinová
Dinara Safinová
Věra Duševinová
Finalista 3. Fed Cup 2016
12.–13. listopadu 2016
Štrasburk, Francie
tvrdý, Rhénus Sport
Caroline Garciaová
Kristina Mladenovicová
Alizé Cornetová
Pauline Parmentierová
  Česko 2–3
Karolína Plíšková
Petra Kvitová
Barbora Strýcová
Lucie Hradecká
Vítěz 3. Fed Cup 2019
9.–10. listopadu 2019
Perth, Austrálie
tvrdý, RAC Arena
Kristina Mladenovicová
Caroline Garciaová
Alizé Cornetová
Fiona Ferrová
Pauline Parmentierová
  Austrálie 3–2
Ashleigh Bartyová
Ajla Tomljanovićová
Samantha Stosurová
Astra Sharmaová
Priscilla Honová

Přehled ročníků editovat

Ročník 1963 1964 1965 1966 1967 1968 1969 1970 1971 1972 1973 1974 1975 1976 1977 1978 1979 1980 1981 1982 1983 1984 1985 1986 1987 1988 1989 1990 1991 1992 1993 1994 V–P
Pohár federace
Světová skupina QF SF SF QF QF QF QF QF SF QF 1R QF SF 1R QF QF QF 1R 2R 1R 1R QF 1R 2R 2R 2R 1R QF 1R QF SF SF 42–32
Turnaj útěchy nekonán A A A A SF NH A F A NH A F 2R vítěz 2R A QF A A A 2R A A A A NH 13–5
výhry–prohry 1–1 3–1 2–1 1–1 0–1 1–1 1–1 2–1 2–1 2–1 3–2 2–1 3–1 2–2 2–1 2–1 2–1 3–2 1–2 4–1 0–2 2–1 1–2 1–1 1–1 1–1 0–2 2–1 1–1 2–1 3–1 3–1 56–37
Ročník 1995 1996 1997 1998 1999 2000 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 V–P
Fed Cup
Světová skupina SF SF Vítěz SF QF 5. 3. QF Vítěz F F QF SF QF QF QF QF A A A SF F QF SF Vítěz 29–18
Baráž světové skupiny A A A A A A A NH vítěz A A vítěz A vítěz vítěz vítěz prohra A A vítěz A A vítěz A A 7–1
2. světová skupina A A A A A nekonána A A A A A A A prohra prohra výhra A A A A A 1–2
Baráž 2. světové sk. A A A A A A A A A A A A výhra výhra A A A A A A 2–0
1. sk. euroafrické zóny A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A A 0–0
výhry–prohry 1–1 1–1 3–0 1–1 0–1 2–1 3–1 1–1 4–0 3–1 2–1 1–1 1–1 1–1 1–1 1–1 0–2 1–1 1–1 2–0 1–1 2–1 1–1 1–1 3–0 94–59
Konečný žebříček 6. 1. 1. 2. 3. 3. 5. 11. 9. 15. 16. 2. 4. 3. 1.
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným
W–L
V–P
výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Bilance hráček editovat

Hráčka výhry-prohry první účast odehráno utkání
celkem dvouhra čtyřhra
Benedettiová, GailGail Benedettiová 27–26 14–16 13–10 1969 35
Cornetová, AlizéAlizé Cornetová 11–23 7–17 4–6 2008 24
Dechyová, NathalieNathalie Dechyová 17–15 13–7 4–8 200 10
Dürrová, FrançoiseFrançoise Dürrová 31–17 16–8 15–9 1963 27
Garciaová, CarolineCaroline Garciaová 23–8 14–7 9–1 2013 24
Halardová-Decugisová, JulieJulie Halardová-Decugisová 21–3 13–10 9–3 1990 19
Mauresmová, AmélieAmélie Mauresmová 32–11 30–9 2–2 1998 21
Mladenovicová, KristinaKristina Mladenovicová 27–11 11–8 16–3 2012 20
Parmentierová, PaulinePauline Parmentierová 7–14 6–13 1–1 2010 8
Pierceová, MaryMary Pierceová 18–14 16–10 2–4 1990 22
Razzanová, VirginieVirginie Razzanová 16–9 10–5 6–4 2001 9
Tauziatová, NathalieNathalie Tauziatová 33–21 13–12 20–9 1985 40

Kapitáni editovat

Kapitán[10] období[10] zápasů V P % nejlépe nejlepší hráčka
Lieffrigová, JanineJanine Lieffrigová 1963–1966 11 7 4 63,63 1964 – semifinále Françoise Dürrová
Bensusan-Hamelinová, MoniqueMonique Bensusan-Hamelinová 1967–1968 3 1 2 33,33 1968 – čtvrtfinále Rosy Darmonová
Kerminová, JacquelineJacqueline Kerminová 1969–1970
1973–1975
1977
20 13 7 65,00 1975 – semifinále Gail Benedetti
Chatrier, PhilippePhilippe Chatrier 1971–1972 6 4 2 66,67 1971 – semifinále Françoise Dürrová
Duxin, PhilippePhilippe Duxin 1976
1978
1992
10 6 4 60,00 1978 – čtvrtfinále
1992 – čtvrtfinále
Gail Benedettiová
Loth, Jean-PaulJean-Paul Loth 1979–1982 15 10 5 66,67 1979 – čtvrtfinále Brigitte Simon-Glinelová
Dürrová, FrançoiseFrançoise Dürrová 1983
1993–1996
14 8 6 57,14 1993 – semifinále
1994 – semifinále
Julie Halard-Decugisová
Favière, PatrickPatrick Favière 1984–1985 6 3 3 50,00 1984 – čtvrtfinále Catherine Tanvierová
Jauffret, FrançoisFrançois Jauffret 1986–1991 13 6 7 46,15 1990 – čtvrtfinále Isabelle Demongeotová
Noah, YannickYannick Noah 1997–1998 5 4 1 80,00 1997vítězství Nathalie Tauziatová
Forget, GuyGuy Forget 1999–2004 18 13 5 72,22 2003vítězství Amélie Mauresmová
Goven, GeorgesGeorges Goven 2005–2008 9 5 4 55,55 2005 – finále Virginie Razzanová
Escudé, NicolasNicolas Escudé 2009–2012 8 3 5 37,50 2009 – čtvrtfinále
2010 – čtvrtfinále
Virginie Razzanová
Mauresmová, AmélieAmélie Mauresmová 2013–2016 9 6 3 66,7 2016finále Marion Bartoliová
Noah, YannickYannick Noah 2017–2018 4 2 2 50 2018 – semifinále
Benneteau, JulienJulien Benneteau 2019– 10 6 4 60 2019vítězství Kristina Mladenovicová

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků France Fed Cup team na anglické Wikipedii a Squadra francese di Fed Cup na italské Wikipedii.

  1. a b c d e f France Fed Cup team [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-11-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Nicolas Escude [online]. Association of Tennis Professionals, 2013 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Amelie Mauresmo appointed France Fed Cup captain [online]. New Delhi Television Limited, 17 April 2011 [cit. 2013-06-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-04-27. (anglicky) 
  4. Singles Rankings [online]. Women's Tennis Association, 2013 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Mauresmo excited about being No. 1 [online]. ESPN, 11 September 2004 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Fed Cup Champions [online]. International Tennis Federation, 2013 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b Fed Cup Nations Ranking History. [s.l.]: International Tennis Federation, 2013. (anglicky) 
  8. a b Lincoln, A. Spain brings an end to France's proud run [online]. International Tennis Federation, 17 April 2011 [cit. 2013-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Francie díky třem bodům Mladenovicové vyhrála po 16 letech Fed Cup [online]. TenisPortal.cz, 2019-11-10 [cit. 2019-11-14]. Dostupné online. 
  10. a b France-Allemagne, l'histoire [online]. Fédération Française de tennis, 21 January 2013 [cit. 2013-06-07]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-05-04. (francouzsky) 

Související článek editovat

Externí odkazy editovat