Fedcupový tým Švýcarska

Fedcupový tým Švýcarska reprezentuje ŠvýcarskoBillie Jean King Cupu od premiérového ročníku 1963 pod vedením národního tenisového svazu Swiss Tennis.

Švýcarsko
Kapitán Heinz Günthardt
Žebříček ITF 1.
Nejvýše v žebříčku 1. (17. dubna 2023)
Barvy       bílá
      červená
Debut v soutěži 1963
Odehraných ročníků 58
Zápasů celkově 153 (86–67)
Tituly 1 (2022)
Finalistky 2 (1998, 2021)
Nejvíce výher, celkem Patty Schnyderová (50–23)
Nejvíce výher, dvouhra Patty Schnyderová (33–17)
Nejvíce výher, čtyřhra Patty Schnyderová (17–6)
Nejlepší pár Delheesová / Jolissaintová (10–6)
Nejvíce zápasů Patty Schnyderová (38)
Nejvíce odehraných let Timea Bacsinszká (14)

Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2023

Nejlepším výsledkem Švýcarska je triumf z ročníku 2022, když v glasgowském finále přehrálo Austrálii a stalo se dvanáctou vítěznou zemí soutěže. Z finále odešlo poraženo v roce 1998 se Španělskem a v ročníku 2021 s ruským týmem hrajícím pod hlavičkou Ruské tenisové federace.

Týmovým statistikám vévodí Patty Schnyderová, která vyhrála celkově 50 zápasů a nastoupila do 38 mezistátních utkání.

Historie editovat

Švýcarsko se stalo jedním z šestnácti družstev, které zasáhly do premiérového ročníku 1963 na travnatém pažitu londýnského Queen's Clubu. Na úvod však podlehlo Nizozemsku 0:3 na zápasy. I v dalších pěti ročnících, do nichž Švýcarky nastoupily, skončily v prvním kole.

 
Švýcarky po výhře v baráži 1. skupiny euroafrické zóny 2011 nad Nizozemskem. Strůjkyněmi výhry se staly Schnyderová (vpředu, čtvrtá zleva) s Bacsinszkou (čtvrtá zprava)

Až v Poháru federace 1970 ve Freiburgu poprvé přešly úvodní kolo po výhře nad Belgií. Poté je však vyřadil západoněmecký celek. Do čtvrtfinále se premiérově probojovaly v roce 1976 a do semifinále roku 1981. V obou ročnících však podlehly Spojeným státům americkým.

V roce 1998 si Švýcarsko poprvé zahrálo finále. V ženevské hale Palexpo přivítalo Španělsko, za které nastoupily Conchita Martínezová s Arantxou Sánchezovou Vicariovou. Také v domácím týmu všechny duely odehrály jen dvě hráčky, Martina Hingisová s Patty Schnyderovou. Rozhodla až závěrečná čtyřhra, v níž Španělky ztratily pouze dva gamy.[1] Podruhé se do boje o titul Švýcarky probojovaly v roce 2021. V pražském závěrečném utkání nestačily na ruský výběr hrající pod hlavičkou Ruské tenisové federace, když dvouhry prohrály Jil Teichmannová i Belinda Bencicová.[2]

Podruhé v řadě postoupily reprezentantky země helvétského kříže do přímého souboje o titul v glasgowském finále 2022. Po výhře nad Austrálií se Švýcarsko stalo dvanáctou zemí soutěže, která vybojovala trofej. Ve čtyřech mezistátních zápasech finálového turnaje vyhrálo devět z deseti utkání. Hlavní oporou se stala neporažená Bencicová, jež zvítězila ve čtyřech dvouhrách a jedné čtyřhře. Ve finále singl rovněž vyhrála Teichmannová.[3]

Statistiky editovat

 
Švýcarsko ve světové baráži 2018 proti Rumunsku: kapitán Günthardt, Bacsinszká, Golubicová, TeichmannováSchnyderová

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová sedmička Patty Schnyderová, která vyhrála celkově 50 utkání, včetně nejvyššího počtu 33 dvouher, 17 čtyřher a odehraných 38 mezistátních zápasů. Do prvního střetnutí nastoupila v ročníku 1996 proti Jugoslávii. Reprezentační kariéru uzavřela světovou baráží 2018 s Rumunskem. Nejvíce let odehrála Timea Bacsinszká, když mezi sezónami 20042019 zasáhla do čtrnácti ročníků soutěže.[4]

Minimálně dvacet vyhraných zápasů, vedle padesáti Schnyderové, zaznamenaly Martina Hingisová, Timea Bacsinszká, Belinda Bencicová, Petra Jauchová-Delheesová, Emmanuelle Gagliardiová a Christiane Jolissaintová. Ve 14 letech a 199 dnech se Martina Hingisová stala nejmladší Švýcarkou, která zasáhla do soutěže, když v dubnu 1995 nastoupila do dvouhry i čtyřhry v základním bloku 1. skupiny euroafrické zóny proti Lotyšsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Patty Schnyderová v 39 letech a 128 dnech, když zasáhla do dubnové světové baráže 2018 s Rumunskem.[4]

Nejdelší švýcarské utkání trvalo 2 hodiny a 55 minut. V baráži o postup z 1. skupiny euroafrické zóny 2011 v něm Timea Bacsinszká porazila Nizozemku Michaëllu Krajicekovou po třísetovém průběhu 6–4, 5–7 a 7–5. Nejvyšší počet 130 gamů Švýcarky odehrály v úvodním kole Světové skupiny 2002 proti Slovensku, s výsledkem 2:3. Tři z pěti utkání v Bratislavě měly třísetový průběh. Obrat se stavu 0:2 na zápasy se Švýcarsku nikdy nepodařil.[4]

Výsledky editovat

2010–2019 editovat

Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2011 Zóna Evropy a Afriky, základní skupina 2. února Ejlat, Izrael tvrdý   Velká Británie 2–1 výhra
3. února   Dánsko 2–1 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž 5. února Ejlat, Izrael tvrdý   Nizozemsko 2–1 výhra
2. světová skupina, baráž 16.–17. dubna Lugano, Švýcarsko antuka   Švédsko 4–1 výhra
2012 2. světová skupina, 1. kolo 4.–5. února Fribourg, Švýcarsko antuka (h)   Austrálie 1–4 prohra
2. světová skupina, baráž 21.–22. dubna Yverdon-les-Bains, Švýcarsko tvrdý (h)   Bělorusko 4–1 výhra
2013 2. světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Bern, Švýcarsko antuka (h)   Belgie 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 20.–21. dubna Chiasso, Švýcarsko antuka   Austrálie 1–3 prohra
2014 2. světová skupina, 1. kolo 8.–9. února Paříž, Francie tvrdý (h)   Francie 2–3 prohra
2. světová skupina, baráž 19.–20. dubna Catanduva, Brazílie antuka   Brazílie 4–1 výhra
2015 2. světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Helsingborg, Švédsko tvrdý (h)   Švédsko 3–1 výhra
Světová skupina, baráž 18.–19. dubna Zelená Hora, Polsko tvrdý (h)   Polsko 3–2 výhra
2016 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Lipsko, Německo tvrdý (h)   Německo 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 16.–17. dubna Lucern, Švýcarsko tvrdý (h)   Česko 2–3 prohra
2017 Světová skupina, 1. kolo 11.–12. února Ženeva, Švýcarsko tvrdý (h)   Francie 3–1 výhra
Světová skupina, semifinále 22.–23. dubna Minsk, Bělorusko tvrdý (h)   Bělorusko 2–3 prohra
2018 Světová skupina, 1. kolo 10.–11. února Praha, Česko tvrdý (h)   Česko 1–3 prohra
Světová skupina, baráž 21.–22. dubna Kluž, Rumunsko antuka (h)   Rumunsko 1–3 prohra
2019 2. světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Biel/Bienne, Švýcarsko tvrdý (h)   Itálie 3–1 výhra
Světová skupina, baráž 20.–21. dubna San Antonio, Spojené státy tvrdý (h)   Spojené státy 2–3 prohra

2020–2029 editovat

Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Kvalifikační kolo 7.–8. února 2020 Biel/Bienne, Švýcarsko tvrdý (h)   Kanada 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 2. listopadu 2021 Praha, Česko tvrdý (h)   Německo 3–0 výhra
4. listopadu 2021   Česko 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 5. listopadu 2021   Austrálie 2–0 výhra
Finálový turnaj, finále 6. listopadu 2021   RTF 0–2 prohra
2022 Finálový turnaj, základní skupina 9. listopadu Glasgow, Spojené království tvrdý (h)   Itálie 3–0 výhra
11. listopadu   Kanada 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 12. listopadu   Česko 2–0 výhra
Finálový turnaj, finále 13. listopadu   Austrálie 2–0 vítězství
2023 Finálový turnaj, základní skupina 7. listopadu Sevilla, Španělsko tvrdý (h)   Česko 0–3 prohra
9. listopadu   Spojené státy 0–3 prohra

Přehled finále: 3 (1–2) editovat

Výsledek Č. Datum a místo konání Švýcarky Soupeřky Skóre Zdroj
Finalista 1. Fed Cup 1998
19.–20. září 1998
Ženeva, Švýcarsko
tvrdý (hala), Palexpo Hall
Martina Hingisová
Patty Schnyderová
  Španělsko 2–3 [5]
Conchita Martínezová
Arantxa Sánchezová
Magüi Sernaová
Virginia Ruanová Pascualová
Finalista 2. Billie Jean King Cup 2021
6. listopadu 2021
Praha, Česko
tvrdý (hala), O2 arena
Belinda Bencicová
Jil Teichmannová
Viktorija Golubicová
Stefanie Vögeleová
  RTF 0–2 [6]
Anastasija Pavljučenkovová
Darja Kasatkinová
Veronika Kuděrmetovová
Jekatěrina Alexandrovová
Ljudmila Samsonovová
Vítěz 1. Billie Jean King Cup 2022
13. listopadu 2022
Glasgow, Velká Británie
tvrdý (hala), Emirates Arena
Belinda Bencicová
Jil Teichmannová
Viktorija Golubicová
Simona Waltertová
  Austrálie 2–0 [7]
Ajla Tomljanovićová
Priscilla Honová
Storm Sandersová
Ellen Perezová
Samantha Stosurová

Složení týmu editovat

Rok Členky týmu
2019 Belinda Bencicová Stefanie Vögeleová Viktorija Golubicová Timea Bacsinszká
Jil Teichmannová Conny Perrinová Ylena In-Albonová
2021 Belinda Bencicová Jil Teichmannová Viktorija Golubicová Stefanie Vögeleová
Timea Bacsinszká
2022 Belinda Bencicová Jil Teichmannová Viktorija Golubicová Simona Waltertová
2023 Belinda Bencicová Viktorija Golubicová Céline Naefová Jil Teichmannová
Simona Waltertová

Kapitáni editovat

  • Roy Sjogren, 1992–1993
  • François Fragnière, 1994
  • Melanie Molitorová, 1995–1998
  • Urs Mürner, 1999
  • Jakob Hlasek, 2000–2001
  • Annemarie Rüeggová, 2002, 2005
  • Zoltán Kuhárszky, 2003–2004
  • Severin Lüthi, 2005–2007
  • Christiane Jolissaintová, 2008–2012
  • Heinz Günthardt, od 2012

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Switzerland Fed Cup team na anglické Wikipedii a Squadra svizzera di Fed Cup na italské Wikipedii.

  1. PRESS, The Associated. TENNIS: ROUNDUP -- FED CUP; Martinez Sparks Spain to Title. The New York Times [online]. 1998-09-21 [cit. 2023-04-17]. Dostupné online. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  2. ZABLOUDIL, Luboš. Rusky ovládly Billie Jean King Cup v Praze. Ve finále proti Švýcarkám bodovaly Kasatkinová a Samsonovová. TenisPortal.cz [online]. LiveSport, 2021-11-0 [cit. 2021-11-06]. Dostupné online. 
  3. Switzerland wins Billie Jean King Cup championship for first time. Women's Tennis Association [online]. 2022-11-13 [cit. 2022-11-14]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Switzerland [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-04-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-11-20. 
  5. World Group I | Switzerland v Spain. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  6. Finals Play-Offs | Russian Tennis Federation (RTF) v Switzerland. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 
  7. Finals Play-Offs | Switzerland v Australia. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat