Fedcupový tým Ruska

	Rusko
Kapitán	Igor Andrejev
Žebříček ITF	38.
Nejvýše v žebříčku	1. (19. září 2005)
Barvy	bílá; červená
Debut v soutěži	1968
Odehraných ročníků	43
Zápasů celkově	142 (99–43)
Tituly	5 (2004, 2005, 2007, 2008, 2021)
Finalistky	7 (1988, 1990, 1999, 2001, 2011, 2013, 2015)
Nejvíce výher, celkem	Larisa Savčenková (67–23)
Nejvíce výher, dvouhra	Nataša Zverevová (35–16)
Nejvíce výher, čtyřhra	Larisa Savčenková (38–8)
Nejvíce zápasů	Larisa Savčenková (57)
Nejvíce odehraných let	Larisa Savčenková (18)
	Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023

Rusko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Rusko v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1993 pod vedením národního svazu Ruské tenisové federace. V letech 1968–1991 ruské tenistky reprezentovaly Sovětský svaz. Po rozpadu země pak v ročníku 1992 nastoupily za Společenství nezávislých států. Od roku 1993 hrají za Ruskou federaci, které Mezinárodní tenisová federace započítala sovětské výsledky a statistiky.

Rusko vyhrálo ročníky 2004, 2005, 2007, 2008 a 2021, naposledy pod neutrálním statusem Ruské tenisové federace. Ruský výběr se tak stal nejúspěšnějším celkem prvního desetiletí třetího tisíciletí. Jako poražený finalista skončil v letech 1988, 1990, 1999, 2001, 2011, 2013 a 2015.

Po ruské invazi na Ukrajinu v závěru února 2022 byly reprezentace Ruska a Běloruska do odvolání vyloučeny ze soutěže. Bělorusko poskytlo ruské armádě zázemí k napadení.^[1]^[2]

Nejvyšší počet 67 utkání, včetně nástupnické lotyšské reprezentace, vyhrála Larisa Savčenková, která zaznamenala i nejvíce vítězných dvouher v rekordním počtu 57 mezistátních zápasů něhem 18 ročníků.^[3]^[4]

Statistiky editovat

Maria Šarapovová ve Světové skupině 2008 proti Izraeli

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová třináctka Larisa Savčenková, která včetně duelů za nástupnickou lotyšskou reprezentaci vyhrála 67 utkání, z toho rekordních 38 čtyřher. Nastoupila i do nejvyššího počtu 57 mezistátních zápasů v osmnácti ročnících. Nejvíce, 35 vítězných dvouher zaznamenala Nataša Zverevová, opět i se zahrnutím běloruských střetnutí.^[3]^[4]

Dvacet a více utkání vyhrály Larisa Savčenková, Nataša Zverevová, Světlana Kuzněcovová, Jelena Dementěvová, Jelena Lichovcevová, Jelena Makarovová a Světlana Černěvová. Jako nejmladší členka týmu do soutěže zasáhla Anna Kurnikovová, když ve 14 letech a 320 dnech odehrála utkání dubnové 1. skupiny euroafrické zóny 1996 proti Slovinsku. Naopak nejstarší Ruskou v soutěži se stala Jelena Vesninová, jíž bylo 31 let a 264 dní v dubnové druhé světové baráži 2018 s Lotyšskem. Nejdelší šňůru neporazitelnosti Rusky vytvořily mezi lety 1997–1999, kdy nenašly přemožitelky ve dvanácti mezistátních duelech. Obrat ze stavu 0–2 se Rusku podařil dvakrát, v úvodu Světové skupiny 2011 proti Francii a ve světovém semifinále 2013 se Slovenskem.^[5]^[3]^[4]

Historie editovat

2011–2015 editovat

První listopadový víkend Rusky podlehly v moskevském finále Světové skupiny 2011 Česku 2–3 na zápasy, když o vítězi ročníku rozhodla až závěrečná čtyřhra.^[6]

Rusko v kvalifikačním kole 2021 proti Rumunsku: kapitán Andrejev, Alexandrovová, Kuděrmetovová, Blinkovová a Kalinská

V roce 2012 porazilo Rusko na úvod Světové skupiny Španělky 3–2. V dubnovém semifinále pak v moskevské Megasport Aréně nestačilo na Srbsko 2–3 a proti srbským debutantkám mezi poslední čtyřkou přerušilo šňůru tří vzájemných výher.^[7]^[8] V moskevském čtvrtfinále Světové skupiny 2013 Rusky zdolaly Japonsko poměrem 3–2, když rozhodla závěrečná čtyřhra.^[9] V domácím semifinále přehrály stejným poměrem Slovensko, když otočily průběh ze stavu 0–2.^[5] Bez nejlepších hráček, které nenastoupily pro zranění nebo únavu, pak podlehly v cagliarském finále Itálii vysoko 0–4.^[10]

V úvodním kole Světové skupiny 2014 družstvo podlehlo Austrálii^[11] a po zvládnuté baráži s Argentinou se udrželo v elitní skupině.^[12]

Ve čtvrtfinále Fed Cupu 2015 si v krakovské aréně tenistky poradily s Polskem 4–0 na zápasy, když v prvním vzájemném měření sil týmů vyhrála obě dvouhry Maria Šarapovová. Po jednom bod přidaly Světlana Kuzněcovová i deblová dvojice Vitalija Ďjačenková s Anastasijí Pavljučenkovovou.^[13] V sočské aréně Adler rozhodla o postupu ze semifinále s Německem až závěrečná čtyřhra. Na antuce vyhrály Kuzněcovová i Pavljučenkovová, ale soupeřky srovnaly v nedělních singlech. V rozhodujícím deblu pak zvítězily Pavljučenkovová s Jelenou Vesninovou a družstvo prošlo do finále, opět po dvou letech, výsledkem 3–2.^[14] V pražském finále proti České republice prohrály 3–2 na zápasy až v rozhodující čtyřhře, kterou nezvládl pár Vesninová a Pavljučenkovová. Ruskám nepomohly ani dva výhrané singly světové čtyřky Marie Šarapovové, jež se finále účastnila poprvé. Češky dokázaly otočit nepříznivý vývoj ze stavu 1–2.^[15] Dvojka Makarovová do průběhu nezasáhla pro poranění nohy.^[16]

2016 editovat

V moskevském čtvrtfinále Světové skupiny Rusky překvapivě podlehly Nizozemsku 1–3. Po třech utkáních již měly soupeřky zajištěný postup vedením 3–0. Kiki Bertensová ani Richèl Hogenkampová přitom nefigurovaly v první stovce žebříčku WTA. Dvouhra mezi Kuzněcovovou a Hogenkampovou, jíž Nizozemka vyhrála 10–8 ve třetí sadě, se stala nejdelším zápasem v historii celé soutěže. Trvala přesně čtyři hodiny a překonala tak rekord utkání vítězné Portoričanky Vilmarie Castellviové s Kanaďankou Wozniakovou, který v roce 2005 trval 3:49 hodiny.^[17]^[18] Singlový duel nezvládla ani Jekatěrina Makarovová, když na úvod podlehla Bertensové.

V dubnové baráži o udržení ve Světové skupině pak družstvo bez hlavních opor podlehlo Bělorusku 2–3 na zápasy a sestoupilo do druhé světové skupiny pro rok 2017, poprvé od sezóny 1998. Dva body soupeřek získala členka elitní světové desítky Viktoria Azarenková a třetí přidala Aljaksandra Sasnovičová. Ruskou jedničkou se stala Darja Kasatkinová figurující ve čtvrté desítce klasifikace WTA.^[19]

Výsledky editovat

2000–2009 editovat

Rok	soutěž	datum	místo	soupeř	skóre	výsledek
2000	Světová skupina, základní blok	27. dubna	Moskva, Rusko	Francie	0–3	prohra
		29. dubna		Austrálie	2–1	výhra
		30. dubna		Belgie	1–2	prohra
2001	Světová skupina, 2. kolo baráže	21.–22. července	Bratislava, Slovensko	Slovensko	3–2	výhra
	Světová skupina, základní blok	7. listopadu	Madrid, Španělsko	Česko	2–1	výhra
		8. listopadu		Argentina	3–0	výhra
		9. listopadu		Francie	2–1	výhra
	Světová skupina, finále	11. listopadu		Belgie	1–2	prohra
2002	Světová skupina, 1. kolo	28.–29. dubna	Drážďany, Německo	Německo	2–3	prohra
2002	Světová skupina, baráž	20.–21. dubna	Peking, Čína	Čína	5–0	výhra
2003	Světová skupina, 1. kolo	26.–27. dubna	Moskva, Rusko	Chorvatsko	4–1	výhra
	Světová skupina, čtvrtfinále	19.–20. července	Portorož, Slovinsko	Slovinsko	5–0	výhra
	Světová skupina, semifinále	19.–20. listopadu	Moskva, Rusko	Francie	2–3	prohra
2004	Světová skupina, 1. kolo	24.–25. dubna	Moskva, Rusko	Austrálie	4–1	výhra
	Světová skupina, čtvrtfinále	10.–11. července	Buenos Aires, Argentina	Argentina	4–1	výhra
	Světová skupina, semifinále	24.–25. září	Moskva, Rusko	Rakousko	5–0	výhra
	Světová skupina, finále	27.–28. listopadu	Moskva, Rusko	Francie	3–2	vítězství
2005	Světová skupina, 1. kolo	23.–24. dubna	Brindisi, Itálie	Itálie	4–1	výhra
	Světová skupina, semifinále	9.–10. července	Moskva, Rusko	Spojené státy	4–1	výhra
	Světová skupina, finále	17.–18. září	Paříž, Francie	Francie	3–2	vítězství
2006	Světová skupina, 1. kolo	22.–23. dubna	Lutych, Belgie	Belgie	2–3	prohra
2006	Světová skupina, baráž	15.–16. července	Umag, Chorvatsko	Chorvatsko	3–2	výhra
2007	Světová skupina, 1. kolo	21.–22. dubna	Moskva, Rusko	Španělsko	5–0	výhra
	Světová skupina, semifinále	14.–15. července	Stowe, Spojené státy	Spojené státy	3–2	výhra
	Světová skupina, finále	15.–16. září	Moskva, Rusko	Itálie	4–0	vítězství
2008	Světová skupina, 1. kolo	2.–3. února	Ramat ha-Šaron, Izrael	Izrael	4–1	výhra
	Světová skupina, semifinále	26.–27. dubna	Moskva, Rusko	Spojené státy	3–2	výhra
	Světová skupina, finále	13.–14. září	Madrid, Španělsko	Španělsko	4–0	vítězství
2009	Světová skupina, 1. kolo	7.–8. února	Moskva, Rusko	Čína	5–0	výhra
2009	Světová skupina, semifinále	25.–26. dubna	Castellaneta, Itálie	Itálie	1–4	prohra

2010–2019 editovat

Rok	soutěž	datum	místo	soupeř	skóre	výsledek
2010	Světová skupina, 1. kolo	6.–7. února	Bělehrad, Srbsko	Srbsko	3–2	výhra
2010	Světová skupina, semifinále	24.–25. dubna	Birmingham, Spojené státy	Spojené státy	2–3	prohra
2011	Světová skupina, 1. kolo	5.–6. února	Moskva, Rusko	Francie	3–2	výhra
	Světová skupina, semifinále	16.–17. dubna		Itálie	5–0	výhra
	Světová skupina, finále	5.–6. listopadu		Česko	2–3	prohra
2012	Světová skupina, 1. kolo	4.–5. února	Moskva, Rusko	Španělsko	3–2	výhra
2012	Světová skupina, semifinále	21.–22. dubna		Srbsko	2–3	prohra
2013	Světová skupina, 1. kolo	9.–10. února		Japonsko	3–2	výhra
	Světová skupina, semifinále	20.–21. dubna		Slovensko	3–2	výhra
	Světová skupina, finále	2.–3. listopadu	Cagliari, Itálie	Itálie	0–4	prohra
2014	Světová skupina, 1. kolo	8.–9. února	Hobart, Austrálie	Austrálie	0–4	prohra
2014	Světová skupina, baráž	19.–20. dubna	Soči, Rusko	Argentina	4–0	výhra
2015	Světová skupina, 1. kolo	7.–8. února	Krakov, Polsko	Polsko	4–0	výhra
	Světová skupina, semifinále	18.–19. dubna	Soči, Rusko	Německo	3–2	výhra
	Světová skupina, finále	14.–15. listopadu	Praha, Česko	Česko	2–3	prohra
2016	Světová skupina, 1. kolo	6.–7. února	Moskva, Rusko	Nizozemsko	1–3	prohra
2016	Světová skupina, baráž	16.–17. dubna		Bělorusko	2–3	prohra
2017	Světová skupina II, 1. kolo	11.–12. února		Tchaj-wan	4–1	výhra
2017	Světová skupina, baráž	22.–23. dubna		Belgie	2–3	prohra
2018	Světová skupina II, 1. kolo	10.–11. února	Bratislava, Slovensko	Slovensko	1–4	prohra
2018	Světová skupina II, baráž	21.–22. dubna	Chanty-Mansijsk, Rusko	Lotyšsko	2–3	prohra
2019	Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny	6. února	Zelená Hora, Polsko	Polsko	2–1	výhra
	Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny	7. února		Dánsko	3–0	výhra
	Zóna Evropy a Afriky, baráž 1. skupiny	9. února		Švédsko	2–0	výhra
	Světová skupina II, baráž	20.–21. dubna	Moskva, Rusko	Itálie	4–0	výhra

2020–2029 editovat

Rok	soutěž	datum	místo	povrch	soupeř	skóre	výsledek
2021	Kvalifikační kolo	7.–8. února 2020	Kluž, Rumunsko	tvrdý (h)	Rumunsko	3–2	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	2. listopadu 2021	Praha, Česko	tvrdý (h)	Kanada	3–0	výhra
	Finálový turnaj, základní skupina	3. listopadu 2021			Francie	2–1	výhra
	Finálový turnaj, semifinále	5. listopadu 2021			Spojené státy	2–1	výhra
	Finálový turnaj, finále	6. listopadu 2021			Švýcarsko	2–0	vítězství
2022	vyloučení ze soutěže kvůli ruské invazi na Ukrajinu
2023
2024

Přehled finále: 12 (5–7) editovat

Výsledek	Č.	Datum a místo konání	Rusky^[a]	Soupeřky	Skóre	Zdroj
Finalista	1.	Pohár federace 1988 11. prosince 1988 Melbourne, Austrálie tvrdý, Flinders Park	Larisa Savčenková Nataša Zverevová	Československo	1–2	^[20]
Finalista	1.		Larisa Savčenková Nataša Zverevová	Helena Suková Jana Novotná Jana Pospíšilová Radka Zrubáková	1–2	^[20]
Finalista	2.	Pohár federace 1990 21. července 1990 Atlanta, Spojené státy tvrdý, Peachtree W.O.T.	Leila Meschiová Nataša Zverevová Larisa Savčenková	Spojené státy	1–2	^[21]
Finalista	2.		Leila Meschiová Nataša Zverevová Larisa Savčenková	Jennifer Capriatiová Zina Garrisonová Gigi Fernándezová	1–2	^[21]
Finalista	3.	Fed Cup 1999 18.–19. září 1999 Stanford, Spojené státy tvrdý, Taube Tennis Stadium	Jelena Makarovová Jelena Lichovcevová Jelena Dementěvová	Spojené státy	1–4	^[22]
Finalista	3.		Jelena Makarovová Jelena Lichovcevová Jelena Dementěvová	Lindsay Davenportová Venus Williamsová Serena Williamsová	1–4	^[22]
Finalista	4.	Fed Cup 2001 11. listopadu 2001 Madrid, Španělsko antuka, Parque Juan Carlos I	Jelena Lichovcevová Jelena Bovinová Jelena Dementěvová Naděžda Petrovová	Belgie	1–2	^[23]
Finalista	4.			Laurence Courtoisová Els Callensová Justine Heninová Kim Clijstersová	1–2	^[23]
Vítěz	1.	Fed Cup 2004 27.–28. listopadu 2004 Moskva, Rusko koberec, Ledový palác Krylatskoje	Anastasija Myskinová Věra Zvonarevová Světlana Kuzněcovová Jelena Lichovcevová	Francie	3–2	^[24]
Vítěz	1.			Nathalie Dechyová Taťána Golovinová Émilie Loitová Marion Bartoliová	3–2	^[24]
Vítěz	2.	Fed Cup 2005 17.–18. září 2005 Paříž, Francie antuka, Stade Roland-Garros	Jelena Dementěvová Anastasija Myskinová Dinara Safinová Věra Duševinová	Francie	3–2	^[25]
Vítěz	2.			Amélie Mauresmová Mary Pierceová Nathalie Dechyová Taťána Golovinová	3–2	^[25]
Vítěz	3.	Fed Cup 2007 15.–16. září 2007 Moskva, Rusko tvrdý, Lužniki	Světlana Kuzněcovová Anna Čakvetadzeová Naděžda Petrovová Jelena Vesninová	Itálie	4–0	^[26]
Vítěz	3.	Fed Cup 2007 15.–16. září 2007 Moskva, Rusko tvrdý, Lužniki		Francesca Schiavoneová Mara Santangelová Roberta Vinciová Flavia Pennettaová	4–0	^[26]
Vítěz	4.	Fed Cup 2008 13.–14. září 2008 Madrid, Španělsko antuka, Club de Campo	Světlana Kuzněcovová Jekatěrina Makarovová Jelena Vesninová Věra Zvonarevová	Španělsko	4–0	^[27]
Vítěz	4.			Anabel Medinaová Carla Suárezová Nuria Llagosteraová Virginia Ruanová	4–0	^[27]
Finalista	5.	Fed Cup 2011 5.–6. listopadu 2011 Moskva, Rusko tvrdý, Olympijský stadion	Světlana Kuzněcovová Maria Kirilenková Anastasija Pavljučenkovová Jelena Vesninová	Česko	2–3	^[6]
Finalista	5.			Petra Kvitová Lucie Šafářová Lucie Hradecká Květa Peschkeová	2–3	^[6]
Finalista	6.	Fed Cup 2013 2.–3. listopadu 2013 Cagliari, Itálie antuka, Tennis Club Cagliari	Alexandra Panovová Irina Chromačovová Alisa Klejbanovová Margarita Gasparjanová	Itálie	0–4	^[28]
Finalista	6.			Sara Erraniová Roberta Vinciová Karin Knappová Flavia Pennettaová	0–4	^[28]
Finalista	7.	Fed Cup 2015 15.–16. listopadu 2015 Praha, Česko tvrdý, O₂ arena	Maria Šarapovová Jekatěrina Makarovová Anastasija Pavljučenkovová Jelena Vesninová	Česko	2–3 (detail)	^[15]
Finalista	7.			Petra Kvitová Lucie Šafářová Karolína Plíšková Barbora Strýcová	2–3 (detail)	^[15]
Vítěz	5.	Billie Jean King Cup 2021 6. listopadu 2021 Praha, Česko tvrdý (hala), O₂ arena	Anastasija Pavljučenkovová Darja Kasatkinová Veronika Kuděrmetovová Jekatěrina Alexandrovová Ljudmila Samsonovová	Švýcarsko	0–2	^[29]
Vítěz	5.			Belinda Bencicová Jil Teichmannová Viktorija Golubicová Stefanie Vögeleová	0–2	^[29]

Vysvětlivky

↑ V letech 1968–1991 reprezentovaly ruské tenistky Sovětský svaz a součástí týmu nebyly jen sovětské hráčky ruské národnosti.

Přehled ročníků editovat

Ročník	1968	1969	1970	1971	1972	1973	1974	1975	1976	1977	1978	1979	1980	1981	1982	1983	1984	1985	1986	1987	1988	1989	1990	1991	1992	1993	1994	V–P
Pohár federace
Světová skupina	QF	A	A	A	A	A	A	A	1R	A	SF	SF	QF	QF	QF	1R	2R	1R	1R	2R	F	QF	F	2R	A	A	A	27–15
Euroafrická zóna	NH																								A	PO	SF	4–4
Turnaj útěchy	NH	A	A	A	A	A	NH	A	1R	A	NH	A	A	A	A	vítěz	A	vítěz	F	A	A	A	A	A	A	A	NH	12–1
výhry–prohry	2–1	—	—	—	—	—	—	—	0–2	—	3–1	3–1	2–1	2–1	2–1	5–1	1–1	5–1	4–2	1–1	4–1	2–1	4–1	1–1	—	3–2	1–2	43–20

Ročník	1995	1996	1997	1998	1999	2000	2001	2002	2003	2004	2005	2006	2007	2008	2009	2010	2011	2012	2013	2014	2015	2016	2017	2018	2019	V–P
Fed Cup
Světová skupina	A	A	A	A	F	8.	F	1R	SF	Vítěz	Vítěz	1R	Vítěz	Vítěz	SF	SF	F	SF	F	1R	F	1R	A	A	A	34–15
Baráž / Kvalifikace	A	A	A	vítěz	A	NH	vítěz	vítěz	A	A	A	vítěz	A	A	A	A	A	A	A	vítěz	A	prohra	prohra	A	A	5–2
2. světová skupina	A	A	A	vítěz	A	nehrála se					A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	vítěz	prohra	A	2–1
Baráž 2. světové sk.	A	A	vítěz	A	A	nehrála se					A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	prohra	vítěz	2–1
1. sk. euroafrické zóny	SF	F	vítěz	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	A	vítěz	12–4
výhry–prohry	2–2	3–2	5–0	2–0	2–1	1–2	4–1	1–1	4–1	4–0	4–0	1–1	3–0	3–0	1–1	1–1	2–1	1–1	2–1	1–1	2–1	0–2	1–1	0–2	4–0	94–43
Konečný žebříček								5.	6.	.2.	1.	1.	1.	1.	2.	3.	3.	3.	3.	3.	2.	4.	8.	11.	7.

Ročník	2021	2022	2023	2024	V–P
Billie Jean King Cup
Finálový turnaj	Vítěz	diskvalifikace po ruském napadení Ukrajiny			4–0
Kvalifikační kolo	vítěz				1–0
1. sk. euroafrické zóny	A				0–0
výhry–prohry	5–0	0–0	0–0	0–0	99–43

Legenda
SR	poměr vyhraných turnajů ku všem odehraným	W–L V–P	výhry–prohry
NH	daný rok se turnaj nekonal	A	turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ	prohra v (kole) kvalifikace	1k / 1R	prohra v daném kole turnaje
QF / ČF	prohra ve čtvrtfinále	SF	prohra v semifinále
F	prohra ve finále	Vítěz	vítězství v turnaji

Složení týmu editovat

Rok	Členky týmu
2004	Anastasija Myskinová	Věra Zvonarevová	Světlana Kuzněcovová	Jelena Lichovcevová
2005	Jelena Dementěvová	Anastasia Myskinová	Dinara Safinová	Věra Duševinová
2005	Jelena Bovinová	—
2006	Naděžda Petrovová	Jelena Dementěvová	Maria Kirilenková	Dinara Safinová
2006	Anna Čakvetadzeová	Jelena Vesninová	Věra Duševinová	—
2007	Světlana Kuzněcovová	Naděžda Petrovová	Anna Čakvetadzeová	Jelena Vesninová
2007	Alla Kudrjavcevová	—
2008	Maria Šarapovová	Anna Čakvetadzeová	Dinara Safinová	Jelena Vesninová
2008	Světlana Kuzněcovová	Věra Zvonarevová	Jekatěrina Makarovová	—
2009	Jelena Dementěvová	Světlana Kuzněcovová	Anna Čakvetadzeová	Alisa Klejbanovová
2009	Naděžda Petrovová	Anastasija Pavljučenkovová	—
2010	Světlana Kuzněcovová	Alisa Klejbanovová	Věra Duševinová	Anastasija Pavljučenkovová
2010	Jelena Dementěvová	Jekatěrina Makarovová	Alla Kudrjavcevová	—
2011	Maria Šarapovová	Světlana Kuzněcovová	Anastasija Pavljučenkovová	Dinara Safinová
2011	Věra Zvonarevová	Jekatěrina Makarovová	Maria Kirilenková	Jelena Vesninová
2012	Maria Šarapovová	Světlana Kuzněcovová	Naděžda Petrovová	Jekatěrina Makarovová
2012	Maria Kirilenková	Anastasija Pavljučenkovová	Jelena Vesninová	—
2013	Maria Kirilenková	Jekatěrina Makarovová	Jelena Vesninová	Margarita Betovová
2013	Anastasija Pavljučenkovová	Alexandra Panovová	Alisa Klejbanovová	Irina Chromačovová
2014	Viktorija Kanová	Irina Chromačovová	Valerija Solovjovová	Veronika Kuděrmetovová
2014	Jekatěrina Makarovová	Jelena Vesninová	Darja Kasatkinová	—
2015	Maria Šarapovová	Světlana Kuzněcovová	Anastasija Pavljučenkovová	Vitalija Ďjačenková
2015	Jelena Vesninová	Věra Zvonarevová	Jekatěrina Makarovová	—
2016	Maria Šarapovová	Světlana Kuzněcovová	Jekatěrina Makarovová	Darja Kasatkinová
2016	Margarita Betovová	Jelena Vesninová	Jelizaveta Kuličkovová	—
2017	Jekatěrina Makarovová	Natalja Vichljancevová	Anna Blinkovová	Anna Kalinská
2017	Jelena Vesninová	Anastasija Pavljučenkovová	Darja Kasatkinová	—
2018	Natalja Vichljancevová	Anna Kalinská	Anastasija Potapovová	Veronika Kuděrmetovová
2018	Anastasija Pavljučenkovová	Jekatěrina Makarovová	Jelena Vesninová	—
2019	Darja Kasatkinová	Anastasija Pavljučenkovová	Anastasija Potapovová	Margarita Betovová
2019	Natalja Vichljancevová	Vlada Kovalová	—
2021	Jekatěrina Alexandrovová	Veronika Kuděrmetovová	Anna Blinkovová	Anna Kalinská
2021	Anastasija Pavljučenkovová	Darja Kasatkinová	Ljudmila Samsonovová	—

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Russia Fed Cup team na anglické Wikipedii.

↑ Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Ruské týmy vyloučeny, triumfy v Davis Cupu a Billie Jean King Cupu neobhájí. iDNES.cz [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.
↑ ^a ^b ^c Team Profile | Russia [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}
↑ ^a ^b ^c Team Profile | Russia [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-13. (anglicky)
↑ ^a ^b Fed Cup: Russia rallies to victory against Slovakia. USA Today [online]. 2013-04-21 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b BEREŇ, Michael. České tenistky zase ovládly Fed Cup. Rusky udolaly v závěrečné čtyřhře. iDNES.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
↑ Fed Cup: Serbia makes history in first semifinal showdown. CNN [online]. 2012-04-20 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Serbian women complete 'impossible' Fed Cup mission. CNN [online]. 2012-04-23 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Russia beats Japan 3-2 in Fed Cup. FOX Sports [online]. 2013-02-13 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Italy beats Russia to win 4th Fed Cup title. USA Today [online]. 2013-11-03 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Australia into Fed Cup semis. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2014-02-09 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Ekaterina Makarova leads Russia to 4-0 win over Argentina. Tennis World USA [online]. 2014-04-20 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Russia defeats Poland to advance in Fed Cup. Tennis.com [online]. 2015-02-08 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.
↑ Germany miss Fed Cup final. DW [online]. 2015-04-15 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ ^a ^b Češky kralují dál! Zvládly drama ve čtyřhře, obhájily Fed Cup. iSport.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online.
↑ Překvapená Šarapovová: „Cože? Já a čtyřhra? To by opravdu nešlo.“. www.myjsmetenis.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2015-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17.
↑ GUDRIS, Erik. Hogenkamp Wins Longest Ever Fed Cup Match Over Kuznetsova. Tennis Now [online]. 2016-02-06 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ CIOTTI, Lorenzo. The 5 longest matches in Fed Cup History!. Tennis World USA [online]. 2016-02-07 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Belarus beats Russia to move into World Group. Sports Illustrated [online]. 2016-04-17 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)
↑ Final World Group 1988 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 1990 [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 1999 [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 2001 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 2004 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 2005 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 2007 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 2008 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Final World Group 2013 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}
↑ Finals Play Offs 2021 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

Související články editovat

Externí odkazy editovat

Obrázky, zvuky či videa k tématu fedcupový tým Ruska na Wikimedia Commons
Fedcupový tým Ruska na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)

[pozn-20] V letech 1968–1991 reprezentovaly ruské tenistky Sovětský svaz a součástí týmu nebyly jen sovětské hráčky ruské národnosti.

[DSQ1-1] Joint Statement by the International Governing Bodies of Tennis. Women's Tennis Association [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-10]. Dostupné online. (anglicky)

[DSQ2-2] Ruské týmy vyloučeny, triumfy v Davis Cupu a Billie Jean King Cupu neobhájí. iDNES.cz [online]. 2022-03-01 [cit. 2022-03-11]. Dostupné online.

[:0-3] Team Profile | Russia [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (anglicky) ^{[nedostupný zdroj]}

[:1-4] Team Profile | Russia [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-09]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-08-13. (anglicky)

[obrat-5] Fed Cup: Russia rallies to victory against Slovakia. USA Today [online]. 2013-04-21 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[fc_2011-6] BEREŇ, Michael. České tenistky zase ovládly Fed Cup. Rusky udolaly v závěrečné čtyřhře. iDNES.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.

[7] Fed Cup: Serbia makes history in first semifinal showdown. CNN [online]. 2012-04-20 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[8] Serbian women complete 'impossible' Fed Cup mission. CNN [online]. 2012-04-23 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[9] Russia beats Japan 3-2 in Fed Cup. FOX Sports [online]. 2013-02-13 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[10] Italy beats Russia to win 4th Fed Cup title. USA Today [online]. 2013-11-03 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (anglicky)

[11] Australia into Fed Cup semis. www.tennis.com.au [online]. Tennis Australia, 2014-02-09 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[12] Ekaterina Makarova leads Russia to 4-0 win over Argentina. Tennis World USA [online]. 2014-04-20 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[13] Russia defeats Poland to advance in Fed Cup. Tennis.com [online]. 2015-02-08 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online.

[14] Germany miss Fed Cup final. DW [online]. 2015-04-15 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[fc_2015-15] Češky kralují dál! Zvládly drama ve čtyřhře, obhájily Fed Cup. iSport.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online.

[16] Překvapená Šarapovová: „Cože? Já a čtyřhra? To by opravdu nešlo.“. www.myjsmetenis.cz [online]. 2015-11-12 [cit. 2015-11-16]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17.

[17] GUDRIS, Erik. Hogenkamp Wins Longest Ever Fed Cup Match Over Kuznetsova. Tennis Now [online]. 2016-02-06 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky)

[18] CIOTTI, Lorenzo. The 5 longest matches in Fed Cup History!. Tennis World USA [online]. 2016-02-07 [cit. 2023-12-06]. Dostupné online. (anglicky)

[19] Belarus beats Russia to move into World Group. Sports Illustrated [online]. 2016-04-17 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky)

[21] Final World Group 1988 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[22] Final World Group 1990 [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[23] Final World Group 1999 [online]. Mezinárodní tenisová federace [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[24] Final World Group 2001 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[25] Final World Group 2004 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[26] Final World Group 2005 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[27] Final World Group 2007 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[28] Final World Group 2008 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[29] Final World Group 2013 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[30] Finals Play Offs 2021 [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. ^{[nedostupný zdroj]}

[1]

[2]

[3]

[4]

[5]

[6]

[7]

[8]

[9]

[10]

[11]

[12]

[13]

[14]

[15]

[16]

[17]

[18]

[19]

[a]

[20]

[21]

[22]

[23]

[24]

[25]

[26]

[27]

[28]

[29]

Rusko

Kapitán	Igor Andrejev
Žebříček ITF	38.
Nejvýše v žebříčku	1. (19. září 2005)
Barvy	bílá červená
Debut v soutěži	1968
Odehraných ročníků	43
Zápasů celkově	142 (99–43)
Tituly	5 (2004, 2005, 2007, 2008, 2021)
Finalistky	7 (1988, 1990, 1999, 2001, 2011, 2013, 2015)
Nejvíce výher, celkem	Larisa Savčenková (67–23)
Nejvíce výher, dvouhra	Nataša Zverevová (35–16)
Nejvíce výher, čtyřhra	Larisa Savčenková (38–8)
Nejvíce zápasů	Larisa Savčenková (57)
Nejvíce odehraných let	Larisa Savčenková (18)
Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023