Fedcupový tým Slovenska

Slovensko v Billie Jean King Cupu reprezentuje Slovenskotenisové soutěži ženských týmů od roku 1994 pod vedením Slovenského tenisového zväzu. Do roku 1992 Slovenky natupovaly za Československo, které získalo pět trofejí.

Slovensko
Kapitán Matej Lipták
Žebříček ITF 11.
Nejvýše v žebříčku 1. (4. listopadu 2002)
Barvy       modrá
      bílá
      červená
Debut v soutěži 1994
Odehraných ročníků 29
Zápasů celkově 69 (40–29)
Roky ve Světové skupině 28 (19–22)
Tituly 1 (2002)
Nejvíce výher, celkem Daniela Hantuchová (38–20)
Nejvíce výher, dvouhra Daniela Hantuchová (32–14)
Nejvíce výher, čtyřhra Janette Husárová (12–6)
Nejvíce zápasů Daniela Hantuchová (32)
Nejvíce odehraných let Daniela Hantuchová (16)

Údaje v infoboxu aktuální k prosinci 2023

Slovensko vyhrálo ročník 2002 po finálové výhře nad Španělskem a se zavedením žebříčku ITF v listopadu 2002 se stalo jeho prvním lídrem.

Většinu hráčských statistik týmu vede Daniela Hantuchová, která vyhrála nejvyšší počet 38 utkání včetně 32 dvouher v rekordních šestnácti odehraných ročnících. Kapitánem je od roku 2009 Matej Lipták, který vystřídal Mojmíra Mihala.[1][2]

Statistiky editovat

Hráčským týmovým statistikám vévodí bývalá světová pětka Daniela Hantuchová, která celkově vyhrála 38 utkání včetně 32 dvouher. Nastoupila i do nejvyššího počtu 32 mezistátních zápasů v rekordních šestnácti ročnících soutěže. Do prvního střetnutí nastoupila ve světovém semifinále 1999 proti Rusku. Reprezentační kariéru ukončila ve světové baráži 2017 s Nizozemskem.[3][4]

Dvacet a více utkání vyhrály Daniela Hantuchová, Karina Habšudová, Dominika Cibulková a včetně československé éry i Radka Zrubáková. Cibulková se v 16 letech a 64 dnech stala nejmladší Slovenkou, která zasáhla do soutěže, když v červenci 2005 nastoupila do druhé světové baráže proti Thajsku. Naopak jako nejstarší utkání odehrála Janette Husárová v 39 letech a 314 dnech, když zasáhla do světové baráže v dubnu 2014 proti Kanadě.[3][4]

Nejdelší slovenské utkání trvalo 3 hodiny a 32 minut. V baráži druhé světové skupiny 2007 v něm Srbka Jelena Jankovićová porazila Dominiku Cibulkovou po třísetovém průběhu 7–5, 1–6 a 9–7. Nejvyšší počet 138 gamů Slovenky odehrály ve světové baráži 2009 proti Francouzkám, s výsledkem 2:3. Čtyři z pěti utkání v Limoges mělo třísetový průběh. Obrat se stavu 0–2 na zápasy se Slovensku nikdy nepodařil.[3][4]

Historie editovat

 
Anna Karolína Schmiedlová v objetí s Rebeccou Šramkovou po zisku rozhodujícího třetího bodu proti Britkámkvalifikaci BJK Cupu 2021; Viktória Kužmová (vlevo) a Jana Čepelová (vpravo)

Slovensko se Billie Jean King Cupu účastní od roku 1994. Do roku 1992 hrály slovenské tenistky za československé družstvo, které v soutěži startovalo od premiérového ročníku 1963. Slovenská republika vznikla 1. ledna 1993 zánikem České a Slovenské Federativní Republiky. Mezinárodní tenisová federace připsala výsledky a statistiky z éry společného státu druhému nástupnickému státu, České republice. V roce 1993 do soutěže zasáhl společný výběr pod názvem Česká republika a Slovenská republika (Czech & Slovak Republics),[5] v němž vedle Češek odehrála úvodní kolo a čtvrtfinále Světové skupiny Slovenka Radka Zrubáková.[6]

V roce 2002 Slovensko poprvé vyhrálo celou soutěž, když ve finále na Kanárských ostrovech porazilo Španělsko 3–1 na zápasy. Stalo se tak historicky první zemí, která vedla žebříček ITF po jeho zavedení v listopadu 2002.[7] Vítězný tým tvořily Janette Husárová, Daniela Hantuchová, Martina Suchá a Henrieta Nagyová. Nehrajícím kapitánem byl Tomáš Malik a trenérem Štefan Čižmarovič. V singlech získala dva body členka první světové desítky ve dvouhře i čtyřhře Hantuchová. Přes úvodní porážku úřadující deblové finalistky z US Open Husárové s Conchitou Martínezovou, to byla právě ona, která vybojovala rozhodující třetí bod hladkou výhrou na Arantxou Sánchezovou Vicariovou. V rámci slovenského sportu tenistky navázaly na historický titul mistrů světa slovenských hokejistů z května téhož roku.[8]

V úvodním kole Světové skupiny 2011 Slovensko podlehlo Česku 2–3. V dubnové světové baráži o udržení netačilo na Srbsko opět těsně 2–3, znamenající sestup do druhé nejvyšší úrovně soutěže. V bratislavské druhé světové skupině 2012 Slovenky zdolaly Francii 3–2 a v následné baráži stejným výsledkem i Španělsko. V nišském čtvrtfinále Světové skupiny 2013 oplatily porážku Srbkám, ale v moskevském světovém semifinále ztratily – po výhrách Cibulkové s Hantuchovou – vedení 2–0 na zápasy proti Rusku.[9]

Výsledky editovat

1994–1999 editovat

Rok soutěž datum místo soupeř skóre výsledek
1994 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 18. dubna Bad Waltersdorf, Rakousko   Litva 3–0 výhra
21. dubna   Řecko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, 1. kolo o postup 22. dubna   Řecko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, 2. kolo o postup 23. dubna   Gruzie 2–1 výhra
Světová skupina, 1. kolo 18. července Frankfurt, Německo   Finsko 2–1 výhra
Světová skupina, 2. kolo 20. července   Německo 1–2 prohra
1995 Světová skupina II 22.–23. dubna Perth, Austrálie   Austrálie 2–3 prohra
Světová skupina II, baráž 22.–23. července Asunción, Paraguay   Paraguay 5–0 výhra
1996 Světová skupina II 27.–28. dubna Plovdiv, Bulharsko   Bulharsko 5–0 výhra
Světová skupina, baráž 13.–14. července Bratislava, Slovensko   Nizozemsko 2–3 prohra
1997 Světová skupina II 1.–2. března Košice, Slovensko   Švýcarsko 2–3 prohra
Světová skupina II, baráž 12.–13. července Bratislava, Slovensko   Kanada 5–0 výhra
1998 Světová skupina II 18.–19. dubna Buenos Aires, Argentina   Argentina 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 25.–26. července Bratislava, Slovensko   Belgie 4–1 výhra
1999 Světová skupina, čtvrtfinále 17.–18. dubna Curych, Švýcarsko   Švýcarsko 5–0 výhra
Světová skupina, semifinále 24.–25. července Moskva, Rusko   Rusko 2–3 prohra

2000–2009 editovat

Rok soutěž datum místo soupeř skóre výsledek
2000 Světová skupina, základní blok 27. dubna Bratislava, Slovensko   Švýcarsko 1–2 prohra
29. dubna   Česko 1–2 prohra
30. dubna   Rakousko 0–2 prohra
2001 Světová skupina, 1. kolo 28.–29. dubna   Maďarsko 4–1 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 21.–23. července   Rusko 2–3 prohra
2002 Světová skupina, 1. kolo 27.–28. dubna   Švýcarsko 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 20.–21. července   Francie 4–1 výhra
Světová skupina, semifinále 30.–31. října Gran Canaria, Španělsko   Itálie 3–1 výhra
Světová skupina, finále 2.–3. listopadu Gran Canaria, Španělsko   Španělsko 3–1 vítězství
2003 Světová skupina, 1. kolo 26.–27. dubna Ettenheim, Německo   Německo 3–2 výhra
Světová skupina, čtvrtfinále 19.–20. července Charleroi, Belgie   Belgie 0–5 prohra
2004 Světová skupina, 1. kolo 24.–25. dubna Sankt Pölten, Rakousko   Rakousko 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 10.–11. července Bratislava, Slovensko   Bělorusko 4–0 výhra
2005 Světová skupina II 23.–24. dubna Neuchâtel, Švýcarsko   Švýcarsko 2–3 prohra
Světová skupina II, baráž 9.–10. července Pathum Thani, Thajsko   Thajsko 1–4 prohra
2006 Zóna Evropy a Afriky, blok 1. skupiny 17. dubna Plovdiv, Bulharsko   Lucembursko 3–0 výhra
18. dubna   Nizozemsko 2–1 výhra
19. dubna   Finsko 3–0 výhra
Zóna Evropy a Afriky, baráž o postup 22. dubna   Velká Británie 2–1 výhra
Světová skupina II, baráž 14–15. července Bratislava, Slovensko   Thajsko 5–0 výhra
2007 Světová skupina II 21.–22. dubna Bratislava, Slovensko   Česko 0–5 prohra
Světová skupina II, baráž 14.–15. července Košice, Slovensko   Srbsko 4–1 výhra
2008 Světová skupina II 2.–3. února Brno, Česko   Česko 2–3 prohra
Světová skupina II, baráž 26.–27. dubna Bratislava, Slovensko   Uzbekistán 5–0 výhra
2009 Světová skupina II 7.–8. února Bratislava, Slovensko   Belgie 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 25.–26. dubna Limoges, Francie   Francie 2–3 prohra

2010–2019 editovat

Rok soutěž datum místo soupeř skóre výsledek
2010 Světová skupina II 6.–7. února Bratislava, Slovensko   Čína 3–2 výhra
Světová skupina, baráž 24.–25. dubna Bělehrad, Srbsko   Srbsko 3–2 výhra
2011 Světová skupina, 1. kolo 5.–6. února Bratislava, Slovensko   Česko 2–3 prohra
Světová skupina, baráž 16.–17. dubna Bratislava, Slovensko   Srbsko 2–3 prohra
2012 Světová skupina II, 1. kolo 4.–5. února Bratislava, Slovensko   Francie 3–2 výhra
Světová skupina, baráž 16.–17. dubna Marbella, Španělsko   Španělsko 3–2 výhra
2013 Světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Niš, Srbsko   Srbsko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 20.–21. dubna Moskva, Rusko   Rusko 2–3 prohra
2014 Světová skupina, 1. kolo 8.–9. února Bratislava, Slovensko   Německo 1–3 prohra
Světová skupina, baráž 19.–20. dubna Québec, Kanada   Kanada 1–3 prohra
2015 Světová skupina II, 1. kolo 7.–8. února Apeldoorn, Nizozemsko   Nizozemsko 1–4 prohra
Světová skupina II, baráž 18.–19. dubna Bratislava, Slovensko   Švédsko 4–0 výhra
2016 Světová skupina II, 1. kolo 6.–7. února Bratislava, Slovensko   Austrálie 2–3 prohra
Světová skupina II, baráž 16.–17. dubna Bratislava, Slovensko   Kanada 3–2 výhra
2017 Světová skupina II, 1. kolo 11.–12. února Forlì, Itálie   Itálie 3–2 výhra
Světová skupina, baráž 22.–23. dubna Bratislava, Slovensko   Nizozemsko 2–3 prohra
2018 Světová skupina II, 1. kolo 10.–11. února Bratislava, Slovensko   Rusko 4–1 výhra
Světová skupina, baráž 21.–22. dubna Minsk, Bělorusko   Bělorusko 2–3 prohra
2019 Světová skupina II, 1. kolo 10.–11. února Riga, Lotyšsko   Lotyšsko 0–4 prohra
Světová skupina II, baráž 20.–21. dubna Bratislava, Slovensko   Brazílie 3–1 výhra

2020–2029 editovat

Rok soutěž datum místo soupeř skóre výsledek
2021 Kvalifikační kolo 7.–8. února 2020 Bratislava, Slovensko   Velká Británie 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 1. listopadu 2021 Praha, Česko   Španělsko 1–2 prohra
2. listopadu 2021   Spojené státy 2–1 výhra
2022 Kvalifikační kolo 15.–16. dubna   Austrálie nehráno[a]
Finálový turnaj, základní skupina 8. listopadu Glasgow, Spojené království   Austrálie 1–2 prohra
9. listopadu   Belgie 2–1 výhra
2023 Kvalifikační kolo 14.–15. dubna Bratislava, Slovensko   Itálie 2–3 prohra
Světová baráž 10.–11. listopadu Bratislava, Slovensko   Argentina 3–1 výhra
2024 Kvalifikační kolo 12.–13. dubna bude oznámeno   Slovinsko

Vysvětlivky

  1. Austrálie postoupila do finálového turnaje přímo namísto vyloučené Ruské tenisové federace a Slovensko obdrželo na finálový turnaj divokou kartu.[10]

Přehled finále: 1 (1–0) editovat

Výsledek Č. Datum a místo konání Slovenky Soupeřky Skóre Zdroj
Vítěz 1. Fed Cup 2002
2.–3. listopadu 2002
Gran Canaria, Španělsko
tvrdý (hala)
Palacio de Congresos de Maspalomas
Daniela Hantuchová
Janette Husárová
Henrieta Nagyová
Martina Suchá
  Španělsko 3–1 [11]
Conchita Martínezová
Arantxa Sánchezová Vicariová
Magüi Sernaová
Virginia Ruanová Pascualová

Složení týmu editovat

Rok Členky týmu
2010 Dominika Cibulková Daniela Hantuchová Magdaléna Rybáriková Kristína Kučová
2011 Dominika Cibulková Daniela Hantuchová Magdaléna Rybáriková Jana Čepelová
2012 Dominika Cibulková Daniela Hantuchová Magdaléna Rybáriková Jana Čepelová
Anna Karolína Schmiedlová
2013 Dominika Cibulková Daniela Hantuchová Magdaléna Rybáriková Jana Čepelová
2014 Dominika Cibulková Daniela Hantuchová Magdaléna Rybáriková Jana Čepelová
Anna Karolina Schmiedlova Kristína Kučová Janette Husárová
2015 Magdaléna Rybáriková Anna Karolina Schmiedlova Kristína Schmiedlova Kristína Kučová
Daniela Hantuchová Jana Čepelová
2016 Anna Karolina Schmiedlova Dominika Cibulková Daniela Hantuchová Jana Čepelová
Tereza Mihalíková
2017 Anna Karolina Schmiedlova Rebecca Šramková Daniela Hantuchová Jana Čepelová
Kristína Kučová
2018 Magdaléna Rybáriková Jana Čepelová Viktória Kužmová Anna Karolina Schmiedlova
Rebecca Šramková
2019 Viktória Kužmová Anna Karolina Schmiedlova Rebecca Šramková Tereza Mihalíková
Magdaléna Rybáriková Dominika Cibulková
2021 Viktória Kužmová Jana Čepelová Magdaléna Rybáriková Anna Karolína Schmiedlová
Rebecca Šramková Kristína Kučová Tereza Mihalíková
2022 Anna Karolína Schmiedlová Viktória Kužmová Rebecca Šramková Renáta Jamrichová
Tereza Mihalíková
2023 Anna Karolína Schmiedlová Viktória Hrunčáková Renáta Jamrichová Tereza Mihalíková
Rebecca Šramková

Galerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

  1. Lipták zostane kapitánom fedcupového tímu Slovenska. Sportnet.sme.sk [online]. 2011-11-13 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  2. AMBROZEK, Vladimír. Lipták naďalej kapitánom slovenského fedcupového tímu. Sport.noviny.sk [online]. 2010-12-10 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (slovensky) 
  3. a b c Team Profile | Slovakia [online]. International Tennis Federation, 2023 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b c Team Profile | Slovakia [online]. International Tennis Federation [Wayback Machine Archive] [cit. 2023-12-10]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2020-07-25. (anglicky) 
  5. USA vs Czech in 2018 Fed Cup Final in Prague in Nov... SportsHistori [online]. 2018-10-04 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Radomira ZRUBAKOVA [online]. Billie Jean King Cup, 2023 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. World Champions Canada climb to No. 1 in year-end Billie Jean King Cup by Gainbridge Nations Rankings. www.billiejeankingcup.com [online]. Billie Jean King Cup, 2023-11-15 [cit. 2023-12-10]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. SEDLÁKOVÁ, Jana. Tenistky pred 20 rokmi písali históriu. Hantuchová obetovala Turnaj majsteriek. SME [online]. 2022-11-03 [cit. 2023-12-09]. Dostupné online. (slovensky) 
  9. Fed Cup: Russia rallies to victory against Slovakia. USA Today [online]. 2013-04-21 [cit. 2023-12-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. GANGULY, Sudipto. Australia to replace suspended Russian team in Billie Jean King Cup Finals. Reuters [online]. 2022-03-15 [cit. 2022-04-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Billie Jean King Cup- Draws & Results. www.billiejeankingcup.com [online]. [cit. 2021-11-04]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-09-27. 

Související články editovat

Externí odkazy editovat