Vitalija Ďjačenková

Vitalija Ďjačenková (rusky: Виталия Дьяченко, * 2. srpna 1990 Soči) je ruská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála jeden deblový turnaj. V sérii WTA 125K vybojovala dvě singlové trofeje. V rámci okruhu ITF získala devatenáct titulů ve dvouhře a třináct ve čtyřhře.[2]

Vitalija Ďjačenková
Виталия Дьяченко
Vitalija Ďjačenková v Poitiers, 2019
StátRuskoRusko Rusko
Datum narození2. srpna 1990 (31 let)
Místo narozeníSoči, Sovětský svaz[1]
Výška180 cm[1]
Držení raketypravou rukou,
bekhend i forhend obouruč
Výdělek1 423 347 USD
Dvouhra
Poměr zápasů328–179
Tituly0 WTA, 2 WTA 125K, 19 ITF
Nejvyšší umístění71. místo (17. listopadu 2014)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2015, 2020)
French Open2. kolo (2009, 2015)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open1. kolo (2011, 2015, 2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů141–77
Tituly1 WTA, 13 ITF
Nejvyšší umístění60. místo (21. února 2011)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2015)
French Open2. kolo (2016, 2019)
Wimbledon2. kolo (2012)
US Open2. kolo (2010, 2011)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
US Open2. kolo (2018)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20210608a8. června 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2014 na 71. místě a ve čtyřhře pak v únoru 2011 na 60. místě. Trénuje ji Ir Garry Cahill.[3][1]

V ruském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 krakovským čtvrtfinálem Světové skupiny proti Polsku, v němž s Anastasijí Pavljučenkovovou vyhrála závěrečnou čtyřhru nad párem Klaudia Jansová-Ignaciková a Alicja Rosolská. Rusky zvítězily 4:0 na zápasy. Do července 2021 v soutěži nastoupila k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–0 ve dvouhře a 1–0 ve čtyřhře.[4]

Na grandslamu se nejdále probojovala do třetího kola ve Wimbledonu 2018, když zvládla projít tříkolovou kvalifikací. Přes zranění na úvod londýnské dvouhry vyřadila světovou dvaadvacítku Marii Šarapovovou[5] a poté Američanku Sofii Keninovou. Ve třetím kole její cestu soutěží ukončila dvanáctá nasazená Lotyška Jeļena Ostapenková ve dvou setech.[6]

Na Letní univerzádě 2009 v Bělehradu vyhrála s Jekatěrinou Makarovovou zlatou medaili ve čtyřhře po finálovém vítězství nad Polkami Jansovou s Rosolskou. Stala se také členkou ruského vítězného týmu.

V průběhu kariéry se opakovaně potýkala se zraněními. Od čtrnácti let nehrála dvě sezóny pro poranění pravého ramena. K tenisu se vrátila v sedmnácti letech.[3] Po tříleté peripetii s předním zkříženým vazem prolomila na žebříčku WTA hranici světové stovky a vyhrála deblovou trofej na Tashkent Open 2011. Během čtyřhry na říjnovém Kremlin Cupu 2011 si však přivodila zranění kolena, které ji vyřadilo na půl roku ze hry. Na jaře 2015 si poranila Achillovu šlachu. Po operaci uspěchala návrat a obnovila si zranění. Na US Open 2015 byla nucena skrečovat zápas úvodního kola proti Sereně Williamsové.[7][5]

Finále na okruhu WTA TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (0)
Premier (0)
International (1–6 Č)

Čtyřhra: 7 (1–6)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. únor 2009 Pattaya, Thajsko tvrdý   Julia Bejgelzimerová   Jaroslava Švedovová
  Tamarine Tanasugarnová
3–6, 2–6
Finalistka 2. září 2009 Taškent, Uzbekistán tvrdý   Jekatěrina Dzegalevičová   Olga Govorcovová
  Taťána Pučeková
2–6, 7–6(7–1), [8–10]
Finalistka 3. květen 2010 Estoril, Portugalsko antuka   Aurélie Védyová   Anabel Medina Garriguesová
  Sorana Cîrsteaová
1–6, 5–7
Finalistka 4. srpen 2010 Kodaň, Dánsko tvrdý (h)   Taťána Pučeková   Julia Görgesová
  Anna-Lena Grönefeldová
4–6, 4–6
Vítězka 1. září 2011 Taškent, Uzbekistán tvrdý   Eleni Daniilidou   Ljudmila Kičenoková
  Nadija Kičenoková
6–4, 6–3
Finalistka 5. leden 2015 Hobart, Austrálie tvrdý   Monica Niculescuová   Kiki Bertensová
  Johanna Larssonová
5–7, 3–6
Finalistka 6. srpen 2015 Baku, Ázerbájdžán tvrdý   Olga Savčuková   Margarita Gasparjanová
  Alexandra Panovová
3–6, 5–7

Finále série WTA 125sEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125s (2–0 D)

Dvouhra: 2 (2–0)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. listopad 2014 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h)   Čan Jung-žan 1–6, 6–2, 6–4
Vítězka 2. listopad 2019 Tchaj-pej, Tchaj-wan (2) koberec (h)   Tímea Babosová 6–3, 6–2

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Vitalia Diatchenko na anglické Wikipedii.

  1. a b c Vitalija Ďjačenková na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20210608a8. června 2021
  2. Vitalija Ďjačenková na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210608a8. června 2021
  3. a b Vitalia Diatchenko Bio | Bio & Career [online]. WTA Tennis [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Vitalija Ďjačenková na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20210608a8. června 2021
  5. a b Diatchenko shocks Sharapova in thunderous upset [online]. WTA Tennis, 2018-07-03 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Ostapenko dismisses Diatchenko, into Wimbledon second week [online]. WTA Tennis, 2018-07-07 [cit. 2021-06-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Diatchenko, Voskoboeva form the 'two-half team' at Roland Garros [online]. WTA Tennis, 2016-06-01 [cit. 2021-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat