Wikipedie

Fedcupový tým České republiky

tým tenistek reprezentující Česko

Tým Česka v Billie Jean King Cupu reprezentuje Českou republiku v tenisové soutěži ženských týmů od roku 1994 pod vedením národního tenisového svazu. Představuje nástupnické družstvo Československa, které debutovalo v úvodním ročníku 1963. Mezinárodní tenisová federace připsala českému výběru všechny statistiky z československé éry.

Česko
Kapitán Petr Pála
Žebříček ITF 2.
Nejvýše v žebříčku 1. (23. dubna 2012)
Barvy       červená
      modrá
Debut v soutěži 1963
Odehraných ročníků 53
Zápasů celkově 156 (114–42)
Tituly 11 (1975, 1983, 1984, 1985, 1988, 2011, 2012, 2014, 2015, 2016, 2018)
Finalistky 1 (1986)
Nejvíce výher, celkem Helena Suková (57–16)
Nejvíce výher, dvouhra Helena Suková (45–11)
Nejvíce výher, čtyřhra Hana Mandlíková (15–6)
Nejlepší pár Hana Mandlíková /
Helena Suková (7–3)
Nejvíce zápasů Helena Suková (54)
Nejvíce odehraných let Lucie Šafářová (14)

Údaje v infoboxu aktuální k listopadu 2024

S jedenácti tituly patří Česku druhé místo statistik za osmnácti trofejemi Spojených států. V české anketě Sportovec roku se družstvo stalo nejlepším kolektivem v letech 2011, 2014, 2015, 2016 a 2018. Absolutním vítězem ankety Zlatý kanár bylo vyhlášeno v letech 2015, 2016 a 2018. Výběr vedl žebříček ITF nepřetržitě od dubna 2014 do listopadu 2019.[1]

Petra Kvitová se ziskem páté trofeje v roce 2016 stala nejúspěšnější českou reprezentantkou, když překonala čtyři vavříny Heleny Sukové z osmdesátých let 20. století. Následně přidala šestý titul, který ji posunul na třetí příčku historických statistik celé soutěže.[1] Petr Pála dosáhl v roce 2016 jako první nehrající kapitán v historii Fed Cupu na pět trofejí[2] a dva roky poté i šesté vítězství.[1]

Třicet a více zápasů vyhrály Helena Suková, Hana Mandlíková, Jana Novotná a Petra Kvitová.[3]

Historie

editovat

Česká republika se Billie Jean King Cupu účastní od roku 1994 jako nástupnický stát České a Slovenské Federativní Republiky, která zanikla 31. prosince 1992. Druhým státem vzniklým rozdělením ČSFR jehož tým hraje tuto týmovou soutěž je Slovensko.

V roce 1993 hrálo soutěž společné družstvo pod názvem Česká republika a Slovenská republika (angl. Czech & Slovak Republics). Mezinárodní tenisová federace pojímá Českou republiku jako nástupnický stát po ČSFR, respektive Československu a do statistik jí započítává výsledky československého družstva z let 1963–1993.

2011–2018: Šest titulů v osmi ročnících – tým kolem Kvitové, Šafářové a Plíškové

editovat

2011

editovat
 
Petra Kvitová s pohárem pro vítězky Fed Cupu, 2011

V roce 2011 české tenistky postupně porazily v Bratislavě Slovensko a v Charleroi Belgii a poprvé se tak tým v rámci samostatné České republiky probojoval do finále. V něm na půdě Ruska zvítězil 3:2 a získal tak první titul od roku 1988, především díky singlové neporazitelnosti tehdejší světové dvojky Petry Kvitové. Belgii i Rusku však chyběly jejich týmové jedničky, Kim Clijstersová z Belgie a Věra Zvonarevová z Ruska. V anketě Sportovec roku 2011 se český fedcupový tým stal vítězem v kategorii kolektivů.[4]

2012–2013

editovat

V roce 2012 český tým v prvním kole Světové skupiny porazil ve Stuttgartu Německo 4–1, opět bez týmové jedničky, zraněné Petkovicové. V dubnovém semifinále pak v ostravské ČEZ Aréně na tvrdém povrchu zvítězil nad Itálií 4–1. Po této výhře se český tým poprvé v historii vyhoupl do čela světového žebříčku fedcupových týmů.[5] Ve finále pak v pražské O2 areně zdolal Srbsko 3:1, přestože Petra Kvitová poprvé za poslední dva roky prohrála, když rozhodující třetí bod přidala Lucie Šafářová. Úspěšnou obhajobou se tým posunul na celkové druhé místo za Spojené státy, když vyrovnal sedm trofejí Australanek.

Ve čtvrtfinále Světové skupiny 2013 porazil v Ostravě Austrálii 4:0, když Petra Kvitová opět vybojovala dvě výhry nad Gajdošovou a nad světovou devítkou Stosurovou, přestože musela odvracet mečbol. Třetí bod přidala opět výhrou nad Stosurovou Lucie Šafářová. V palermském semifinále Češky podlehly Itálii 1:3 na zápasy. Čtvrtý zápas se kvůli nedělní nepřízni počasí dohrával až v pondělí.

2014

editovat
Související informace naleznete také v článku Finále Fed Cupu 2014.
 
Petra Kvitová ve vítězném finále 2011 proti Světlaně Kuzněcovové

V úvodním kole Světové skupiny 2014 družstvo 8.–9. února nastoupilo na antuce sevillského Centro de Tenis Blas Infante proti Španělsku. Kvůli nemoci za Česko nehrála Kvitová a Lucie Šafářová ve studeném počasí nastydla, takže úvodní dvouhry odehrály Barbora Záhlavová-Strýcová a Klára Koukalová. V sobotu se ale kvůli dešti stihl odehrát pouze jeden zápas. Utkání skončilo až v pondělí večer, díky vítězné čtyřhře. Po těsné výhře 3:2 na zápasy tak přivítaly české tenistky v dubnovém semifinále Itálii, s níž se ve stejné fázi potkala i v předcházejícím ročníku. České tenistky povolily Italkám pouze jeden set a postoupily do finále.

Finálový zápas se uskutečnil v pražské O2 areně. Vyzyvatelem se stalo Německo v čele se světovou desítkou Kerberovou. Německé reprezentantky se do závěrečného boje probojovaly poprvé po 22 letech. Celkově osmou trofej české kvarteto vyhrálo 3:1 na zápasy, když dva body zajistila Kvitová a jeden Šafářová. Čtyřhra se odehrála za rozhodnutého stavu a vyzněla ve prospěch německého páru Lisická a Görgesová.

2015

editovat
Související informace naleznete také v článku Finále Fed Cupu 2015.

V prvním kole světové skupiny vyzvala obhájkyně titulu v únorovém čtvrtfinále Kanada. Hrálo se na tvrdém povrchu québecké haly PEPS. Všech pět předchozích vzájemných střetnutí Češky vyhrály.[6] Ze zápasu se omluvilo několik hráček, když duel navazoval přímo na Australian Open. V českém týmu tak nebyly k dispozici Petra Kvitová, Lucie Šafářová, Barbora Strýcová, Klára Koukalová a Kateřina Siniaková.[7] V kanadské sestavě chyběla Eugenie Bouchardová. Na dvorec nenastoupila ani indisponovaná Sharon Fichmanová. Premiéru v soutěži zvládly singlistky Karolína Plíšková a Tereza Smitková i deblistka Denisa Allertová. Po vítězství 4:0 na zápasy přivítaly Češky v ostravském semifinále Francii. Úvodní bod získala Šafářová a další dvě dvouhry opanovala Kvitová. Výhra 3:1 na zápasy znamenala postup do finále.

V pražském finále proti Ruské federaci zvítězily Češky 3:2 na zápasy, když po jednom bodu zaznamenala Kvitová a Plíšková, která pak s Barborou Strýcovou získala také bod v rozhodující čtyřhře.[8] Ruskám nepomohly ani dva vyhrané singly světové čtyřky Marie Šarapovové. Česká republika tak dosáhla na čtvrtou trofej v pěti letech. Otočit nepříznivý vývoj 1:2 na zápasy se jim v rámci samostatného státu podařilo potřetí.[9] Dvojka Šafářová do průběhu nezasáhla pro zánět šlach levého zápěstí.[10]

V prosinci se družstvo stalo potřetí nejlepším českým kolektivem roku v rámci ankety Sportovec roku a obhájilo tak vítězství.[11][12] Vůbec poprvé ovládlo tenisovou anketu Zlatý kanár.

2016

editovat
Související informace naleznete také v článku Finále Fed Cupu 2016.
 
Zahájení čtvrtfinále 2016 proti Rumunsku:
Pála, Kvitová, Plíšková, Strýcová a Alertová

V únorovém čtvrtfinále Češky porazily Rumunsko těsným rozdílem 3:2 na zápasy, když o postupujících rozhodnla až závěrečná čtyřhra. Obě dvouhry poprvé v soutěži prohrála jednička týmu Petra Kvitová, nejdříve s Monicou Niculescuovou a v sobotu i se světovou trojkou Simonou Halepovou. Dva singlové body získala Karolína Plíšková, která po boku Barbory Strýcové zvládla i čtyřhru proti páru Andreea Mituová a Ioana Raluca Olaruová. Plíšková se tak stala první českou tenistkou od Nicole Vaidišové a jejího výkonu ve Fed Cupu 2008 proti Slovensku, která dokázala vyhrát všechna tři utkání jednoho mezistátního zápasu.[13]

V dubnovém semifinále proti Švýcarsku se v lucernské nominaci neobjevily Kvitová ani Šafářová.[14] Švýcarky postrádaly jedničku Belindu Bencicovou pro nedolečné zranění kostrče.[15] Překvapením se stala 129. hráčka žebříčku Viktorija Golubicová,[16] která zdolala favorizovanou Karolínu Plíškovou i Barboru Strýcovou. Naopak týmová jednička Timea Bacsinszká obě dvouhry ztratila. V rozhodující čtyřhře Karolína Plíšková s Lucií Hradeckou dovolily Golubicové, v páru s deblovou světovou jedničkou Martinou Hingisovou, uhrát jen čtyři gamy. České reprezentantky tak opět zvítězily 3:2 na zápasy.[17]

 
Český tým s pohárem pro vítěze Fed Cupu 2016

Ve finále pak přehrály ve štrasburské hale Francii 3:2, když ve čtvrtém utkání za sebou musela rozhodnout až závěrečná čtyřhra, v níž Strýcová s Karolínou Plíškovou porazily nejlepší světový pár Caroline Garciaová a Kristina Mladenovicová. Dvě singlové výhry Garciaové nad Kvitovou i Plíškovou, tak domácím nestačily. Rozhodující sada první dvouhry trvající 2.24 hodin, kterou vyhrála Plíšková nad Mladenovicovou 16:14, byla nejdelším setem dosavadní historie finále Fed Cupu a druhým nejdelším rozhodujícím setem v soutěži od roku 1963. Utkání skončilo po 3.48 hodinách, což znamenalo nejdelší zápas české i francouzské reprezentace.[18][19][20]

České reprezentantky se staly prvním týmem se třemi trofejemi v řadě z let 1993–1995, kdy soutěž vyhrálo Španělsko.[21] Petra Kvitová získala pátou trofej a Petr Pála se stal prvním nehrajícím kapitánem v historii Fed Cupu s pěti tituly.[2]

V prosinci bylo družstvo počtvrté vyhlášeno nejlepším českým kolektivem roku v rámci ankety Sportovec roku, když získalo třetí vítězství za sebou.[22] Podruhé v řadě také ovládlo anketu Zlatý kanár.[23][24]

2018

editovat
Související informace naleznete také v článku Finále Fed Cupu 2018.
 
Vítězný tým z pražského finále 2018

V únorovém čtvrtfinále přivítala česká reprezentace na tvrdém povrchu pražské O2 areny Švýcarsko, které porazila 3:1 na zápasy. O postupujícím bylo rozhodnuto již po třech dvouhrách. Oba své singly vyhrála dvojka týmu Petra Kvitová, nejdříve s Viktorijí Golubicovou a v neděli i s Belindou Bencicovou. Tuto Švýcarku zdolala v sobotu také Barbora Strýcová. Češky tak podesáté v řadě postoupily do semifinále.[25][26] V dubnu odehrály semifinále proti Německu, které zdolaly 4:1 na zápasy. Ve stuttgartské Porsche-Arena vyhrála opět dva singly Kvitová, v nichž porazila světovou jedenáctku Julií Görgesovou i dvanáctku Angelique Kerberovou. Jako čtvrtá Češka tím dosáhla na 30 vyhraných utkání ve Fed Cupu. Sobotní dvouhru zvládla i Karolína Plíšková a čtvrtý bod získal deblový pár Siniaková a Strýcová.[3][26][27]

Do pražského finále proti Spojeným státům nezasáhly sedmá hráčka žebříčku Kvitová ani osmá v klasifikaci Karolína Plíšková pro zdravotní potíže. Také Američanky nastoupily oslabené, když absentovaly tři nejvýše postavené členky na žebříčku, Stephensová, Keysová a Serena Williamsová, rovněž tak i Venus Williamsová. Finálový duel vyzněl ve prospěch Češek již po třech dvouhrách, výsledkem 3:0 na zápasy. Dva body získala Siniaková a jeden přidala Strýcová. Ta, společně s Lucií Šafářovou, ukončila fedcupovou kariéru. Rozhodující třetí bod získala Siniaková v druhém nejdelším zápase české fedcupové historie, když za 3.44 hodin zdolala Sofii Keninovou ve třech sadách a po odvrácení dvou mečbolů. Na rekordně dlouhý duel českého týmu z finále Fed Cupu 2016 utkání ztratilo čtyři minuty.[28] Česká republika vybojovovala jedenáctou trofej, respektive šestou z předchozích osmi ročníků. Spojené státy porazila poprvé od roku 1985 s korekcí pasivní vzájemné bilance utkání na 3–10.[1]

Na konci roku převzal tým další ocenění pro nejlepší kolektiv v anketě Sportovec roku. Fedcupová reprezentace převzala nejvyšší ocenění už popáté za předchozích osm let[29] a potřetí vyhrála anketu Zlatý kanár. [30]

2020–2023: Změna formátu v podobě finálového turnaje

editovat

Po vzoru mužské soutěže byl od roku 2020 změněn formát soutěže, když se mělo nově v dubnovém týdnu utkávat dvanáct nejlepších týmů.[31] Český tým obdržel divokou kartu do premiérového finálového turnaje, který se měl konat v dubnu 2020 v Budapešti.[32] Pro koronavirovou pandemii byl však ročník přeložen na rok 2021.[33] V něm se po dalším přeložení z dubnového na tradiční listopadový termín uskutečnila soutěž poprvé pod novým jménem Billie Jean King Cup. Dějištěm se místo Budapešti stala Praha.[34] Češkám byla odebrána divoká karta, když se nově kvalifikovaly jako družstvo pořádající země.

Ve skupině D se utkaly s Němkami a Švýcarkami. Roli týmové jedničky poprvé plnila úřadující světová trojka Barbora Krejčíková, absentovaly naopak Plíšková s Kvitovou a Muchovou. Týmovou dvojkou se stala Markéta Vondroušová a trojkou Siniaková. Tým doplnily debutantka Tereza Martincová a Lucie Hradecká, která se stala součástí týmu poprvé po pěti letech.[35] Po prohrách Krejčíkové s Kerberovou, resp. Bencicovou a výhrách Vondroušové nad Petkovicovou a Golubicovou rozhodovaly oba duely závěrečné čtyřhry, do kterých nastoupila po boku Siniakové Lucie Hradecká, a to i přesto, že Siniaková s Krejčíkovou tvořily v té době nejlepší deblový pár. Proti Němkám dokázaly zvítězit v supertiebreaku rozhodující sady,[36] švýcarskému týmu v přímém souboji podlehly a Češky tak skončily ve skupině.[37]

Prohra v základní skupině finálového turnaje znamenala nutnost účasti v kvalifikačním kole dalšího ročníku. V něm vyzvaly na štvanické antuce Britky v čele se světovou dvanáctkou Emmou Raducanuovou.[38] Českou jedničkou se stala Vondroušová a dvojkou Martincová. V týmu dále byly po zranění se vracející Karolína Muchová, Marie Bouzková a teprve 16letá Linda Fruhvirtová.[39] Markéta Vondroušová vyhrála opět oba své singlové zápasy, Martincová však nestačila na Raducanuovou a Fruhvirtová na Dartovou. Postup do finálového turnaje zajistily českému týmu až Vondroušová s Muchovou v závěrečném deblu.[40] V listopadovém finále se v základní skupině utkaly s Polkami, který však chyběla úřadující světová jednička Iga Świąteková, a Američankami, které naopak v týmu měly světovou sedmičku Coco Gauffovou, jedenáctku Madison Keysovou i čtrnáctku Danielle Collinsovou. Českému týmu taktéž chyběly jeho nejvýše hráčky – Petra Kvitová (16.), a Marie Bouzková (26.) a nakonec i původně ohlášená jedenadvacátá žena klasifikace Barbora Krejčíková, která se den před vstupem Češek do turnaje odhlásila pro zraněné zápěstí,[41]. Nejvýše postavenou hráčkou se tak stala 32. hráčka žebříčku Karolína Plíšková následovaná deblovou světovou jedničkou Kateřinou Siniakovou, které doplnily po zranění se vracející Markéta Vondroušová a Karolína Muchová. Proti Polsku vítězné body přinesly Karolína Muchová ve dvouhře a Siniaková s Vondroušovou ve čtyřhře, naopak v přímě souboji o postup proti Američankám získalo Česko potřebné body již po dvouhrách, když Vondroušová přehrála Collinsovou a Siniaková zaskočila Gauffovou.[42] V semifinále český výběr podruhé za sebou podlehl Švýcarsku, když Viktorija Golubicová a Belinda Bencicová nepovolily Češkám ve dvouhře ani set.[43]

Los určil jako soupeřky pro kvalifikační kolo dalšího ročníku výběr Ukrajiny. V důsledku pokračující vojenské agrese Ruska na Ukrajině se hrálo na neutrální půdě v turecké Antalyi.[44] Součástí týmu premiérově byly teenagerky Linda Nosková a Sára Bejlek. O postupu na finálový turnaj rozhodly dvěma body ze dvouher Markéta Vondroušová a jedním Barbora Krejčíková.[45] Finálový turnaj se koná ve španělské Seville. V základní skupině, novináři často přezdívané jako „skupina smrti“ se opět utkaly s obhájcem triumfu Švýcarskem a Spojenými státy.[46] V původní nominaci Petra Pály figurovaly tři hráčky z první světové desítky singlového hodnocení – Markéta Vondroušová, Karolína Muchová a Barbora Krejčíková – a doplněné Kateřinou Siniakovou a Lindou Noskovou. Po odhlášení Muchové pro zranění zápěstí, kvůli kterému předčasně ukončila sezónu, se součástí týmu premiérově stala Marie Bouzková.[47] Vondroušová a Krejčíková se Siniakovou se k týmu ve Španělsku z důvodu účasti na Turnaji mistryň v mexickém Cancúnu připojily jenom pár dní před rozehráním finálové turnaje. O výhře nad Švýcarskem, za které aktivně nehrála jejich týmová jednička Belinda Bencicová, která o týden dříve oznámila těhotenství, rozhodly ve svých prvních reprezentačních duelech Linda Nosková a Marie Bouzková.[48] Proti výběru Spojených států amerických, kterým taktéž chyběly nejsilnější hráč světová trojka Gauffová a pětka Pegulaová[49], po prohře Siniakové a výhře Vondroušové rozhodla o postupu ze skupiny závěrečná čtyřhra, ve které Krejčíková se Siniakovou přehrály Collinsová s Townsendovou.[50]

Výsledky

editovat

2000–2009

editovat
Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2000 Světová skupina, základní skupina 27. dubna Bratislava, Slovensko tvrdý (h)   Rakousko 2–1 výhra
28. dubna   Švýcarsko 2–1 výhra
29. dubna   Slovensko 2–1 výhra
Světová skupina, semifinále 21. listopadu Las Vegas, Spojené státy koberec (h)   Španělsko 1–2 prohra
2001 Světová skupina, základní skupina 7. listopadu Madrid, Španělsko antuka (h)   Rusko 1–2 prohra
8. listopadu   Francie 0–3 prohra
9. listopadu   Argentina 2–1 prohra
2002 Světová skupina, 1. kolo 27.–28. dubna Bol, Chorvatsko antuka   Chorvatsko 2–3 prohra
baráž Světové skupiny 20.–21. července Přerov, Česko antuka   Kanada 5–0 výhra
2003 Světová skupina, 1. kolo 26.–27. dubna Lowel, Spojené státy tvrdý (h)   Spojené státy 0–5 prohra
baráž Světové skupiny 19.–20. července Durban, Jihoafrická republika tvrdý   Jižní Afrika 4–1 výhra
2004 Světová skupina, 1. kolo 24.–25. dubna Lecce, Itálie antuka   Itálie 1–3 prohra
baráž Světové skupiny 10.–11. července Tallinn, Estonsko antuka   Estonsko 3–2 výhra
2005 Světová skupina II 23.–24. dubna Praha, Česko antuka   Japonsko 3–2 výhra
baráž Světové skupiny 9.–10. července Liberec, Česko koberec (h)   Itálie 2–3 prohra
2006 Světová skupina II 22.–23. dubna Bangkok, Thajsko tvrdý   Thajsko 4–1 výhra
baráž Světové skupiny 15.–16. července Cagnes-sur-Mer, Francie antuka   Francie 2–3 prohra
2007 Světová skupina II 21.–22. dubna Bratislava, Slovensko antuka   Slovensko 5–0 výhra
baráž Světové skupiny 14.–15. července Girona, Španělsko antuka   Španělsko 1–4 prohra
2008 Světová skupina II 2.–3. února Brno, Česko koberec (h)   Slovensko 3–2 výhra
baráž Světové skupiny 26.–27. dubna Ramat ha-Šaron, Izrael tvrdý   Izrael 3–2 výhra
2009 Světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Brno, Česko koberec (h)   Španělsko 4–1 výhra
Světová skupina, semifinále 25.–26. dubna Brno, Česko tvrdý (h)   Spojené státy 2–3 prohra

2010–2019

editovat
Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2010 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Brno, Česko tvrdý (h)   Německo 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 24.–25. dubna Řím, Itálie antuka   Itálie 0–5 prohra
2011 Světová skupina, 1. kolo 5.–6. února Bratislava, Slovensko tvrdý (h)   Slovensko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 16.–17. dubna Charleroi, Belgie tvrdý (h)   Belgie 3–2 výhra
Světová skupina, finále 5.–6. listopadu Moskva, Rusko tvrdý (h)   Rusko 3–2 vítězství (6)
2012 Světová skupina, 1. kolo 4.–5. února Stuttgart, Německo tvrdý (h)   Německo 4–1 výhra
Světová skupina, semifinále 21.–22. dubna Ostrava, Česko tvrdý (h)   Itálie 4–1 výhra
Světová skupina, finále 3.–4. listopadu Praha, Česko tvrdý (h)   Srbsko 3–2 vítězství (7)
2013 Světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Ostrava, Česko tvrdý (h)   Austrálie 4–0 výhra
Světová skupina, semifinále 20.–21. dubna Palermo, Itálie antuka   Itálie 1–3 prohra
2014 Světová skupina, 1. kolo 8.–9. února Sevilla, Španělsko antuka   Španělsko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 19.–20. dubna Ostrava, Česko tvrdý (h)   Itálie 4–0 výhra
Světová skupina, finále 8.–9. listopadu Praha, Česko tvrdý (h)   Německo 3–1 vítězství (8)
2015 Světová skupina, 1. kolo 7.–8. února Québec, Kanada tvrdý (h)   Kanada 4–0 výhra
Světová skupina, semifinále 20.–21. dubna Ostrava, Česko tvrdý (h)   Francie 3–1 výhra
Světová skupina, finále 14.–15. listopadu Praha, Česko tvrdý (h)   Rusko 3–2 vítězství (9)
2016 Světová skupina, 1. kolo 6.–7. února Kluž, Rumunsko tvrdý (h)   Rumunsko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 16.–17. dubna Lucern, Švýcarsko tvrdý (h)   Švýcarsko 3–2 výhra
Světová skupina, finále 12.–13. listopadu Štrasburk, Francie tvrdý (h)   Francie 3–2 vítězství (10)
2017 Světová skupina, 1. kolo 11.–12. února Ostrava, Česko tvrdý (h)   Španělsko 3–2 výhra
Světová skupina, semifinále 22.–23. dubna Tampa, Spojené státy antuka (z)   Spojené státy 2–3 prohra
2018 Světová skupina, 1. kolo 10.–11. února Praha, Česko tvrdý (h)   Švýcarsko 3–1 výhra
Světová skupina, semifinále 21.–22. dubna Stuttgart, Německo antuka (h)   Německo 4–1 výhra
Světová skupina, finále 10.–11. listopadu Praha, Česko tvrdý (h)   Spojené státy 3–0 vítězství (11)
2019 Světová skupina, 1. kolo 9.–10. února Ostrava, Česko tvrdý (h)   Rumunsko 2–3 prohra
baráž Světové skupiny 20.–21. dubna Prostějov, Česko antuka   Kanada 4–0 výhra

2020–2029

editovat
Rok soutěž datum místo povrch soupeř skóre výsledek
2021 Finálový turnaj, základní skupina 1. listopadu Praha, Česko tvrdý (h)   Německo 2–1 výhra
4. listopadu   Švýcarsko 1–2 prohra
2022 Kvalifikační kolo 15.–16. dubna Praha, Česko antuka   Velká Británie 3–2 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 10. listopadu Glasgow, Spojené království tvrdý (h)   Polsko 2–1 výhra
11. listopadu   Spojené státy 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 12. listopadu   Švýcarsko 0–2 prohra
2023 Kvalifikační kolo 14.–15. dubna Belek, Turecko antuka   Ukrajina 3–1 výhra
Finálový turnaj, základní skupina 7. listopadu Sevilla, Španělsko tvrdý (h)   Švýcarsko 3–0 výhra
10. listopadu   Spojené státy 2–1 výhra
Finálový turnaj, semifinále 11. listopadu   Kanada 1–2 prohra
2024 Finálový turnaj, čtvrtfinále 16. listopadu Malaga, Španělsko tvrdý (h)   Polsko 1–2 prohra

Přehled finále: 12 (11–1)

editovat
Výsledek Č. Datum a místo konání Češky[a] Soupeřky Skóre Zdroj
Vítěz 1. Pohár federace 1975
11. května 1975
Aix-en-Provence, Francie
antuka, Aixoise C.C. 		Renáta Tomanová
Martina Navrátilová
Miroslava Bendlová 		  Austrálie 3–0 [51]
Dianne Fromholtzová
Evonne Goolagongová
Helen Gourlayová
Vítěz 2. Pohár federace 1983
24. července 1983
Curych, Švýcarsko
antuka, Albisguetli TC 		Helena Suková
Iva Budařová
Marcela Skuherská
Hana Mandlíková 		  Západní Německo 2–1 [52]
Claudia Kohde-Kilschová
Eva Pfaffová
Bettina Bungeová
Vítěz 3. Pohár federace 1984
22. července 1984
São Paulo, Brazílie
antuka, Pinheiros Sports Club 		Hana Mandlíková
Helena Suková
Marcela Skuherská
Iva Budařová 		  Austrálie 2–1 [53]
Anne Minterová
Elizabeth Smylieová
Wendy Turnbullová
Vítěz 4. Pohár federace 1985
14. října 1985
Nagoja, Japonsko
tvrdý, Green TC 		Hana Mandlíková
Helena Suková
Regina Maršíková
Andrea Holíková 		  Spojené státy 2–1 [54]
Elise Burginová
Kathy Jordanová
Sharon Walshová
Finalista 1. Pohár federace 1986
27. července 1986
Praha, Československo
antuka, Štvanice 		Helena Suková
Hana Mandlíková 		  Spojené státy 0–3 [55]
Chris Evertová
Martina Navrátilová
Pam Shriverová
Zina Garrisonová
Vítěz 5. Pohár federace 1988
11. prosince 1988
Melbourne, Austrálie
tvrdý, Flinders Park 		Helena Suková
Jana Novotná
Jana Pospíšilová
Radka Zrubáková 		  Sovětský svaz 2–1 [56]
Larisa Savčenková
Nataša Zverevová
Vítěz 6. Fed Cup 2011
5.–6. listopadu 2011
Moskva, Rusko
tvrdý, Olympijský stadion 		Petra Kvitová
Lucie Šafářová
Lucie Hradecká
Květa Peschkeová 		  Rusko 3–2 [57]
Světlana Kuzněcovová
Maria Kirilenková
Anastasija Pavljučenkovová
Jelena Vesninová
Vítěz 7. Fed Cup 2012
3.–4. listopadu 2012
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena 		Petra Kvitová
Lucie Šafářová
Lucie Hradecká
Andrea Hlaváčková 		  Srbsko 3–1 [58]
Ana Ivanovićová
Jelena Jankovićová
Bojana Jovanovská
Aleksandra Krunićová
Vítěz 8. Fed Cup 2014
8.–9. listopadu 2014
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena 		Petra Kvitová
Lucie Šafářová
Lucie Hradecká
Andrea Hlaváčková 		  Německo 3–1 [59]
Angelique Kerberová
Andrea Petkovicová
Sabine Lisická
Julia Görgesová
Vítěz 9. Fed Cup 2015
15.–16. listopadu 2015
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena 		Petra Kvitová
Lucie Šafářová
Karolína Plíšková
Barbora Strýcová 		  Rusko 3–2 [60]
Maria Šarapovová
Jekatěrina Makarovová
Anastasija Pavljučenkovová
Jelena Vesninová
Vítěz 10. Fed Cup 2016
12.–13. listopadu 2016
Štrasburk, Francie
tvrdý, Rhénus Sport 		Karolína Plíšková
Petra Kvitová
Barbora Strýcová
Lucie Hradecká 		  Francie 3–2 [61]
Caroline Garciaová
Kristina Mladenovicová
Alizé Cornetová
Pauline Parmentierová
Vítěz 11. Fed Cup 2018
10.–11. listopadu 2018
Praha, Česko
tvrdý, O2 arena 		Petra Kvitová
Kateřina Siniaková
Barbora Strýcová
Barbora Krejčíková 		  Spojené státy 3–0 [62]
Danielle Collinsová
Sofia Keninová
Alison Riskeová
Nicole Melicharová

Vysvětlivky

  1. ↑ V letech 1963–1992 reprezentovaly české tenistky Československo. Součástí nominace týmu pro finále se stala jediná slovenská hráčka, a to Radka Zrubáková v roce 1988.

Složení týmu

editovat
Rok Členky týmu
1963 Věra Suková Markéta Prochová —
1964 Jitka Volavková Vlasta Vopičková
1966 Vlasta Vopičková Jitka Volavková
1968 Vlasta Vopičková Jitka Volavková
1969 Alena Palmeová Vlasta Vopičková
1970 Alena Palmeová Vlasta Vopičková
1975 Renáta Tomanová Martina Navrátilová Miroslava Bendlová —
1978 Regina Maršíková Hana Mandlíková Renáta Tomanová Hana Strachoňová
1979 Regina Maršíková Hana Mandlíková Renáta Tomanová —
1980 Hana Mandlíková Renáta Tomanová Iva Budařová Yvona Brzáková
1981 Hana Mandlíková Renáta Tomanová Helena Suková Kateřina Skronská
1982 Hana Mandlíková Helena Suková Iva Budařová —
1983 Hana Mandlíková Helena Suková Iva Budařová Marcela Skuherská
1984 Hana Mandlíková Helena Suková Iva Budařová Marcela Skuherská
1985 Regina Maršíková Hana Mandlíková Helena Suková Andrea Holíková
1986 Regina Maršíková Hana Mandlíková Helena Suková Andrea Holíková
1987 Jana Novotná Hana Mandlíková Helena Suková Regina Rajchrtová
1988 Jana Novotná Jana Pospíšilová Radka Zrubáková Helena Suková
1989 Jana Novotná Jana Pospíšilová Regina Rajchrtová Helena Suková
1990 Jana Novotná Regina Rajchrtová Eva Švíglerová —
1991 Jana Novotná Regina Rajchrtová Radka Zrubáková Eva Švíglerová
1992 Jana Novotná Radka Zrubáková Andrea Strnadová Helena Suková
1993 Radka Zrubáková Helena Suková Jana Novotná Andrea Strnadová
1994 Petra Langrová Ludmila Richterová Radka Bobková Eva Martincová
1995 Petra Langrová Radka Bobková Helena Suková Jana Novotná
1996 Ludmila Richterová Helena Suková Jana Novotná —
1997 Ludmila Richterová Eva Martincová Jana Novotná Adriana Gerši
Sandra Kleinová —
1998 Ludmila Richterová Jana Novotná Adriana Gerši Denisa Chládková
Radka Bobková Květa Hrdličková Lenka Němečková Michaela Paštiková
1999 Květa Hrdličková Helena Vildová Denisa Chládková Dája Bedáňová
2000 Dája Bedáňová Květa Hrdličková Denisa Chládková —
2001 Denisa Chládková Květa Hrdličková Petra Cetkovská Alena Vašková
2002 Sandra Kleinová Iveta Benešová Eva Birnerová Klára Koukalová
Petra Cetkovská Barbora Strýcová —
2003 Dája Bedáňová Klára Koukalová Iveta Benešová Eva Birnerová
Barbora Strýcová —
2004 Libuše Průšová Lucie Šafářová Klára Koukalová Nicole Vaidišová
Michaela Paštiková Barbora Strýcová —
2005 Klára Koukalová Nicole Vaidišová Iveta Benešová Květa Peschkeová
2006 Nicole Vaidišová Klára Koukalová Lucie Šafářová Květa Peschkeová
Iveta Benešová Barbora Strýcová —
2007 Nicole Vaidišová Lucie Šafářová Iveta Benešová Barbora Strýcová
Petra Kvitová —
2008 Nicole Vaidišová Petra Cetkovská Lucie Šafářová Petra Kvitová
Květa Peschkeová Iveta Benešová —
2009 Iveta Benešová Petra Kvitová Lucie Šafářová Květa Peschkeová
2010 Lucie Hradecká Petra Kvitová Lucie Šafářová Květa Peschkeová
2011 Petra Kvitová Lucie Šafářová Iveta Benešová Barbora Strýcová
Lucie Hradecká Květa Peschkeová —
2012 Petra Kvitová Iveta Benešová Lucie Šafářová Barbora Strýcová
Lucie Hradecká Andrea Hlaváčková —
2013 Petra Kvitová Lucie Šafářová Lucie Hradecká Andrea Hlaváčková
2014 Petra Kvitová Lucie Šafářová Klára Koukalová Barbora Strýcová
Andrea Hlaváčková Lucie Hradecká —
2015 Petra Kvitová Karolína Plíšková Tereza Smitková Denisa Allertová
Lucie Hradecká Lucie Šafářová Barbora Strýcová —
2016 Petra Kvitová Karolína Plíšková Barbora Strýcová Denisa Allertová
Lucie Hradecká —
2017 Karolína Plíšková Barbora Strýcová Kateřina Siniaková Lucie Šafářová
Kristýna Plíšková Denisa Allertová Markéta Vondroušová —
2018 Karolína Plíšková Petra Kvitová Barbora Strýcová Lucie Šafářová
Kateřina Siniaková Barbora Krejčíková —
2019 Karolína Plíšková Kateřina Siniaková Markéta Vondroušová Barbora Krejčíková
Lucie Šafářová Karolína Muchová Marie Bouzková —
2021 Barbora Krejčíková Markéta Vondroušová Tereza Martincová Kateřina Siniaková
Lucie Hradecká —
2022 Markéta Vondroušová Tereza Martincová Karolína Muchová Marie Bouzková
Linda Fruhvirtová Karolína Plíšková Kateřina Siniaková —
2023 Barbora Krejčíková Markéta Vondroušová Karolína Muchová Linda Nosková
Sára Bejlek Kateřina Siniaková Marie Bouzková —
2024 Linda Nosková Marie Bouzková Kateřina Siniaková Sára Bejlek
Dominika Šálková —
 
Lucie Hradecká, Barbora Strýcová, Petra Kvitová, Karolína Plíšková, kapitán Petr Pála
vítězný tým Fed Cupu 2016

Bilance hráček

editovat
Hráčka výhry–prohry první účast odehráno utkání
celkem dvouhra čtyřhra
Dája Bedáňová 3–5 0–2 3–3 1999 6
Marie Bouzková 2–1 2–0 0–1 2023 2
Petra Cetkovská 1–3 0–2 1–1 2001 3
Denisa Chládková 5–5 4–4 1–1 1998 8
Linda Fruhvirtová 0–1 0–1 0–0 2022 1
Lucie Hradecká 8–6 1–3 7–3 2010 11
Vlasta Kodešová 10–7 7–2 3–5 1964 9
Klára Koukalová 10–5 8–5 2–0 2002 9
Barbora Krejčíková 5–5 2–3 3–2 2019 8
Petra Kvitová 30–11 30–10 0–1 2007 22
Hana Mandlíková 49–12 34–6 15–6 1978 45
Tereza Martincová 0–1 0–1 0–0 2022 1
Linda Nosková 1–1 1–1 0–0 2023 2
Iveta Benešová 11–12 4–9 7–3 2002 13
Karolína Muchová 3–2 2–1 1–1 2019 3
Martina Navrátilová 9–0 5–0 4–0 1975 5
Jana Novotná 33–12 22–7 11–5 1987 33
Květa Peschkeová 16–15 6–8 10–7 1998 20
Karolína Plíšková 15–8 11–7 4–1 2015 9
Kristýna Plíšková 0–1 0–1 0–0 2017 1
Lucie Šafářová 14–15 13–11 1–4 2004 22
Andrea Sestini Hlaváčková 4–2 0–1 4–1 2012 5
Kateřina Siniaková 10–9 5–3 5–6 2017 13
Barbora Strýcová 22–11 11–7 11–4 2002 20
Helena Suková 57–16 45–11 12–5 1981 54
Nicole Vaidišová 12–2 11–1 1–1 2005 6
Markéta Vondroušová 13–2 11–2 2–0 2017 10

Odkazy

editovat

Reference

editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Czech Republic Fed Cup team na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b c d TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Siniaková vyhrála maratónskou bitvu nervů a česká dominance ve Fed Cupu pokračuje! [online]. Tenisportal.cz, 2018-11-11 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  2. ↑ a b TenisPortal.cz, ČTK, Ondřej Jirásek. Splněný fedcupový sen: Češky slaví hattrick! [online]. Tenisportal.cz, 2016-11-13 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. 
  3. ↑ a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Kvitová nedala šanci Kerberové a Češky jsou v dalším finále Fed Cupu! [online]. Tenisportal.cz, 2018-04-2 [cit. 2018-04-22]. Dostupné online. 
  4. ↑ BERÁNEK, Jaroslav. Česku vládnou tenistky: Sportovce roku vyhrála Kvitová a fedcupový tým [online]. iDNES.cz, 2011-12-21 [cit. 2011-12-21]. Dostupné online. 
  5. ↑ SUCHAN, Jan. České tenistky jsou nejlepší, říká fedcupový žebříček. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2012-04-23 [cit. 2022-12-14]. Dostupné online. 
  6. ↑ Češky znají soupeřky. V prvním kole Fed Cupu poletí do Kanady. Týden.cz [online]. 2014-06-04 [cit. 2014-11-10]. Dostupné online. 
  7. ↑ Tenistky poletí do Kanady bez Kvitové i Šafářové. Jedničkou je debutantka Plíšková. Sport.cz [online]. 2015-01-27 [cit. 2015-01-27]. Dostupné online. 
  8. ↑ Czech Republic v Russia [online]. Dostupné online. 
  9. ↑ Češky kralují dál! Zvládly drama ve čtyřhře, obhájily Fed Cup. iSport.Blesk.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2015-11-16]. Dostupné online. 
  10. ↑ Šafářová nemohla hrát finále Fed Cupu kvůli zánětu šlach. denik.cz [online]. 2015-11-25 [cit. 2015-11-16]. Dostupné online. 
  11. ↑ Česku kralují ženy. Kvitová je Sportovcem roku, zastínila zlaté OH. Deník.cz [online]. 2014-12-22 [cit. 2014-12-22]. Dostupné online. 
  12. ↑ BERÁNEK. Deset let ženské nadvlády. Anketu Sportovec roku vyhrála Hejnová. iDNES.cz [online]. 2015-12-21 [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  13. ↑ Nedělejte ze mě hrdinku, příště třeba prohraju oba singly, odháněla slávu Plíšková. Sport.cz [online]. 2016-02-07 [cit. 2016-02-08]. Dostupné online. 
  14. ↑ Bez Kvitové a Šafářové! Po dohodě s Pálou budou obě chybět v pokračování Fed Cupu [online]. Sport.cz, 2016-03-31 [cit. 2016-03-31]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zraněná Bencicová nenastoupí proti Češkám v semifinále Fed Cupu [online]. Sport.cz, 2016-04-10 [cit. 2016-04-11]. Dostupné online. 
  16. ↑ Czechs, French Into Fed Cup Final [online]. WTA Tour, Inc., 2016-04-17 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. ↑ Znovu ve finále! Drama ve Švýcarsku rozhodly Plíšková s Hradeckou [online]. iDNES.cz, 2016-04-17 [cit. 2016-10-17]. Dostupné online. 
  18. ↑ France vs Czech Republic [online]. Fed Cup, 2016-11-12 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. ↑ BRAVO! Karolína Plíšková vyhrála maratonský zápas. Bylo to šílené, píšou tenistky na Twitter [online]. Fed Cup, 2016-11-12 [cit. 2016-11-13]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-11-13. 
  20. ↑ Richard Pagliaro. Pliskova Edges Mladenovic in Fed Cup Final Thriller [online]. Tennis Now, 2016-11-12 [cit. 2016-11-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ↑ Fed Cup Final #Trivia [online]. Twitter /Fed Cup account/, 2016-11-01 [cit. 2016-11-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  22. ↑ Sportovcem roku 2016 se stal zlatý olympionik Lukáš Krpálek! [online]. Sportovecroku.cz, 2016-12-22 [cit. 2016-12-23]. Dostupné online. 
  23. ↑ Zlatý kanár pro hrdinky z Fed Cupu, ceny brali Kvitová i Berdych. Deník.cz [online]. 2015-12-24 [cit. 2015-12-22]. Dostupné online. 
  24. ↑ Fedcupový tým získal podruhé za sebou Zlatého kanára. Deník.cz [online]. 2016-12-28 [cit. 2016-12-20]. Dostupné online. 
  25. ↑ Czech Republic v Switzerland [online]. Dostupné online. 
  26. ↑ a b Tom Moran. Road to the Final - Czech republic [online]. Mezinárodní tenisová federace, 2018-10-08 [cit. 2018-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-11-11. 
  27. ↑ Germany v Czech Republic [online]. [cit. 2018-02-11]. Dostupné online. 
  28. ↑ bum, Sport.cz, Právo. Bylo mi hrozně. Nejhůř, přiznává Siniaková o momentech, kdy byla míček od porážky. Sport.cz [online]. 2018-11-11 [cit. 2018-11-11]. Dostupné online. 
  29. ↑ Sportovkyní roku je Ledecká, legendou tenistka Novotná. iDNES.cz [online]. 2018-12-21 [cit. 2018-12-22]. Dostupné online. 
  30. ↑ ČT sport. Zlatý kanár opět patří fedcupovému týmu, nejlepšími hráči jsou Berdych a Kvitová [online]. ČT sport, 2022-12-14 [cit. 2018-12-26]. Dostupné online. 
  31. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Fed Cup následuje Davis Cup. Od příštího roku se v šestidenním finále utká 12 zemí. TenisPortal.cz [online]. 2019-06-27 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  32. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. České tenistky dostaly divokou kartu na finálový turnaj Fed Cupu. TenisPortal.cz [online]. 2019-08-14 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  33. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Finálový turnaj Fed Cupu se v dubnu hrát nebude. ITF hledá náhradní termín. TenisPortal.cz [online]. 2020-03-11 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  34. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Potvrzeno: Listopadové finále Poháru Billie Jean Kingové bude v Praze!. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-27 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  35. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. V Billie Jean King Cupu se představí medailistky Krejčíková, Siniaková a Vondroušová. Poprvé je v nominaci Martincová. TenisPortal.cz [online]. 2021-10-04 [cit. 2021-11-04]. Dostupné online. 
  36. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Češky odstartovaly výhrou 2-1 nad Němkami! O body se postaraly Vondroušová a Hradecká se Siniakovou. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-01 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. 
  37. ↑ JIRÁSEK, Ondřej; ZABLOUDIL, Luboš. Češky končí ve skupině. Souboj o semifinále proti Švýcarkám rozhodla čtyřhra. TenisPortal.cz [online]. 2021-11-04 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. 
  38. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Češky odehrají kvalifikační zápas BJKC s Velkou Británií na štvanické antuce. TenisPortal.cz [online]. 2022-01-14 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. 
  39. ↑ JIRÁSEK, Ondřej. 16letá Linda Fruhvirtová a Bouzková jsou v nominaci na BJK Cup místo zraněné Siniakové. TenisPortal.cz [online]. 2022-04-07 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. 
  40. ↑ S.R.O, LiveSport. Vondroušová s Muchovou poslaly Češky na finálový turnaj Billie Jean King Cupu. TenisPortal.cz [online]. 2022-04-16 [cit. 2022-04-29]. Dostupné online. 
  41. ↑ Krejčíková na Poháru Billy Jean Kingové hrát nebude, má zraněné zápěstí. ČT sport [online]. 2022-11-09 [cit. 2022-11-09]. Dostupné online. 
  42. ↑ Czechs beat USA to book Semi-final clash with Switzerland. www.billiejeankingcup.com [online]. 2022-11-11 [cit. 2022-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  43. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Švýcarky byly opět nad síly českých tenistek. Muchová a Plíšková v semifinále neuhrály ani set. TenisPortal.cz [online]. 2022-11-12 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  44. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Češky odehrají kvalifikaci BJK Cupu proti Ukrajinkám v zemětřesením zasaženém Turecku. TenisPortal.cz [online]. 2023-02-13 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  45. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Češky se kvalifikovaly na finálový turnaj BJK Cupu! O vítězství nad Ukrajinkami rozhodla Vondroušová. TenisPortal.cz [online]. 2023-04-15 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  46. ↑ České tenistky čeká ‚skupina smrti‘. V Poháru Billie Jean Kingové se střetnou se Švýcarskem a USA. iROZHLAS [online]. Český rozhlas, 2023-05-24 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  47. ↑ Injured Muchova replaced by Bouzkova for BJK Cup Finals, but Czechs remain formidable. Billie Jean King Cup [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  48. ↑ ZABLOUDIL, Luboš. Češky nakročily do semifinále BJK Cupu. Odvetu se Švýcarkami režírovaly Nosková a Bouzková. TenisPortal.cz [online]. 2023-11-07 [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  49. ↑ Associated Press. Gauff, Pegula, Swiatek won't play in the Billie Jean King Cup Finals after the WTA Finals. Tennis.com [online]. 2023-10-09 [cit. 2023-11-08]. Dostupné online. (anglicky) 
  50. ↑ Czechia 2-1 USA: Czechs win to set-up Canada semi-final. Billie Jean King Cup [online]. [cit. 2023-11-11]. Dostupné online. 
  51. ↑ World Group | Czechoslovakia v Australia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  52. ↑ World Group | Czechoslovakia v Germany F.R. [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  53. ↑ World Group | Australia vs Czechoslovakia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  54. ↑ World Group | Czechoslovakia v USA [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  55. ↑ World Group | USA v Czechoslovakia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  56. ↑ World Group | USSR v Czechoslovakia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  57. ↑ World Group | Russia v Czechia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  58. ↑ World Group | Czechia v Serbia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  59. ↑ Kerberová: Byl to můj nejlepší zápas. Petra ale byla lepší. Aktuálně.cz [online]. Economia, 2014-11-09 [cit. 2014-11-12]. Dostupné online. 
  60. ↑ ZABLOUDIL, Luboš, pva, ČTK. Česko opět slaví! Tenistky zdolaly Rusky a počtvrté během pěti let ovládly Fed Cup. TenisPortal.cz [online]. 2015-11-15 [cit. 2015-11-15]. Dostupné online. 
  61. ↑ World Group | France v Czechia [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]
  62. ↑ World Group | Czechia v USA [online]. Billie Jean King Cup [cit. 2023-12-17]. Dostupné online. [nedostupný zdroj]

Související články

editovat

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Fedcupový_tým_České_republiky&oldid=24400168“