Sabine Lisická

německá tenistka

Sabine Katharina Lisická, nepřechýleně Lisicki, (výslovnost: [zaˈbɪnə lɪˈzɪki]IPA, * 22. září 1989 Troisdorf) je německá profesionální tenistka polského původu. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála čtyři turnaje ve dvouhře a čtyři ve čtyřhře. V rámci okruhu ITF získala dva singlové tituly.[2]

Sabine Lisická
Sabine Lisická v kvalifikaci Wimbledonu 2019
Přezdívka Bum Bum Sabine[1]
Stát NěmeckoNěmecko Německo
Datum narození 22. září 1989 (31 let)
Místo narození Troisdorf, Západní Německo
Bydliště Bradenton, Florida, USA
Výška 178 cm
Váha 70 kg
Profesionál od 2006
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 7 127 923 USD
Tenisová raketa Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů 330–251
Tituly 4 WTA, 2 ITF
Nejvyšší umístění 12. místo (21. května 2012)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2012)
French Open 3. kolo (2013, 2015)
Wimbledon finále (2013)
US Open 4. kolo (2011, 2015)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 3. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů 81–57
Tituly 4 WTA, 0 ITF
Nejvyšší umístění 35. místo (9. dubna 2012)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2016)
French Open 3. kolo (2013)
Wimbledon finále (2011)
US Open čtvrtfinále (2012)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry 2. kolo (2012)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 1. kolo (2013)
Wimbledon 3. kolo (2017)
Smíšená čtyřhra na olympijských hrách
Olympijské hry 4. místo (2012)
Týmové soutěže
Billie Jean King Cup finále (2014)
Hopman Cup základní skupina (2009, 2010)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200922a22. září 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v květnu 2012 na 12. místě a ve čtyřhře pak v dubnu stejného roku na 35. místě. Jejími trenéry jsou otec Richard Lisicki a Chip Brooks.[3]

Profesionálkou se stala v roce 2006. Průlom zaznamenala v sezóně 2009, kdy si poprvé zahrála grandslamové čtvrtfinále ve Wimbledonu 2009 a získala premiérovou trofej WTA v Charlestonu. V březnu 2010 ji na Indian Wells Masters postihlo zranění kotníku, které znamenalo pětiměsíční pauzu a vypadnutí z elitní světové dvoustovky. Po návratu vyhrála travnatý AEGON Classic 2011. V singlové wimbledonské soutěži prošla na divokou kartu do semifinále, čímž se stala druhou ženou v historii, které se tento výkon podařil.[4] Poté triumfovala na Texas Tennis Open 2011 a Ženská tenisová asociace označila její výsledky za nejlepší návrat roku.

V sezóně 2012 utrpěla další poranění levého hlezna a břišního svalstva. Ve Wimbledonu 2013 se probojovala do debutového grandslamového finále dvouhry, v němž podlehla Marion Bartoliové. Na zářijovém Hongkong Tennis Open 2014 dobyla první singlový titul po třech letech.

Ve čtyřhře ovládla Porsche Tennis Grand Prix v roce 2011 se Samanthou Stosurovou a roku 2013 s Monou Barthelovou. Po boku své trenérky Martiny Hingisové vyhrála Miami Masters 2014. Se Stosurovou si rovněž zahrála finále čtyřhry Wimbledonu 2011 a vedle krajana Christophera Kase skončila v semifinále smíšené soutěže Londýnských olympijských her 2012.

Od července 2014 do února 2018[5] držela rekord nejrychlejšího podání v ženském tenisu, když jí byla naměřena hodnota 210,8 km/h.[1][6] Na okruhu také zahrála nejvyšší počet 27 es v utkání dvouhry. Rekord vytvořila ve druhém kole AEGON Classic 2015 proti Belindě Bencicové.[7] Na Australian Open 2016 její výkon překonala Kristýna Plíšková.

Ve Wimbledonu vyřadila čtyřikrát v řadě úřadující šampionku Roland Garros, když na její raketě dohrály Světlana Kuzněcovová (2009), Li Na (2011), Maria Šarapovová (2012) a Serena Williamsová (2013). V roce 2010 do All England Clubu nezavítala.

Týmové soutěžeEditovat

V německém fedcupovém týmu debutovala v roce 2008 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Spojeným státům, v němž získala jediný bod družstva překvapivou výhrou nad Lindsay Davenportovou. Poté však podlehla Ashley Harkleroadové. Ve Fed Cupu 2014 se stala členkou týmu, který se po 22 letech probojoval do světového finále proti České republice. Za rozhodnutého stavu 0:3 na zápasy vyhrála s Görgesovou závěrečnou čtyřhru a získaly jediný bod Němek. Do roku 2021 v Billie Jean King Cupu nastoupila k jedenácti mezistátním utkáním s bilancí 5–6 ve dvouhře a 5–1 ve čtyřhře.[8]

Za německý výběr nastoupila v letech 2009 a 2010 na perthském Hopmanově poháru. Při první účasti startovala s Nicolasem Kieferem. Ve dvouhře zdolala Australanku Casey Dellacquovou a Američanku Meghann Shaughnessyovou. Naopak nestačila na slovenskou hráčku Dominiku Cibulkovou. S poměrem 2:1 na zápasy skončil německý tým na druhé – první nepostupové, příčce základní skupiny. Další ročník se stal jejím partnerem Philipp Kohlschreiber. Na turnaji dosáhla jediné výhry nad Britkou Laurou Robsonovou. Zbylé singly proti zástupkyni ruského tenisu Jeleně Dementěvové a kazašské tenistce Jaroslavě Švedovové nezvládla. Po třech porážkách skončilo Německo v základní fázi poslední.

Německo také reprezentovala na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde do soutěže dvouhry vstupovala jako patnáctá nasazená. Po dramatickém třísetovém boji vypadla ve třetím kole s ruskou turnajovou trojkou a pozdější stříbrnou medailistkou Marií Šarapovovou. Společně s Angelique Kerberovou vypadly jako páté nasazené ve druhém kole ženské čtyřhry se sestrami Serenou a Venus Williamsovými, které se následně staly olympijskými šampionkami. Po boku Christophera Kase nastoupili do smíšené čtyřhry, v níž prohráli v semifinále. Proti Američanům Lise Raymondové a Mikeu Bryanovi pak odešli poraženi ze zápasu o bronzovou medaili.

Tenisová kariéraEditovat

Počáteční fáze kariéryEditovat

V roce 2004 začala trénovat v Tenisové akademii Nicka Bollettieriho ve floridském Bradentonu, kde ji sponzorovala firma IMG. Hlavním koučem je otec Richard Lisicki.[9] V počáteční fázi kariéry neměla finanční prostředky na leteckou přepravu po turnajích. Rodiče ji tak vozili napříč Evropou autem. K tomu se tenistka vyjádřila: „Rodiče udělali vše, co bylo v jejich silách, abych mohla hrát tenis. Velmi si toho cením. Táta dělal od osmi ráno do devíti večer, jen abych se mohla věnovat tenisu. Také jsme museli rušit účasti, protože jsme si to nemohli dovolit“.[10]

V hlavní soutěži okruhu WTA Tour debutovala na Berlin Open 2006, kam obdržela divokou kartu. V úvodním kole ji vyřadila Mara Santangelová po třísetovém průběhu. Na kalkatském Sunfeast Open 2006 nepostoupila z kvalifikace, když nejdříve zdolala Raginiu Vimalovou, ale poté v kvalifikačním kole podlehla Saně Bhambriové.

Během sezóny 2007 vybojovala premiérový titul na nižším okruhu ITF, když během října ovládla turnaj na britském ostrově Jersey. Ve finále události s dotací 25 tisíců dolarů přehrála Chorvatku Petru Martićovou. O měsíc později si připsala druhou trofej ITF v Montréalu po finálové výhře nad Argentinkou Maríou José Argeriovou. Bodový zisk ji do závěru sezóny 2007 posunul ze 497. příčky k hranici první dvoustovky, na 198. místo žebříčku WTA.

Kariéra od 2008Editovat

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie přišel na Australian Open 2008. Po výhrách nad šestnáctou nasazenou Dinarou Safinovou a Marií Korytcevovou z Ruska skončila ve třetím kole na raketě Dánky Caroline Wozniacké. Premiérové finále na okruhu WTA odehrála na říjnovém Taškent Open 2008, v němž nestačila na Rumunku Soranu Cîrsteaovou.

V sezóně 2009 vyhrála svůj první titul na túře WTA. Na dubnovém Family Circle Cupu 2009 v Charlestonu přehrála druhou nasazenou Venus Williamsovou, turnajovou šestku Marion Bartoliovou a ve finále pátou nasazenou Caroline Wozniackou. Jako poražená finalistka skončila na říjnovém BGL Luxembourg Open 2009 po porážce od Švýcarky Timey Bacsinszké. Do prvního kariérního čtvrtfinále grandslamu se probojovala ve Wimbledonu 2009, kde nenašla recept na světovou jedničku Dinaru Safinovou.[11] Ve třetím kole porazila úřadující šampionku French Open Světlanu Kuzněcovovou.

 
V páru s trenérkou Martinou Hingisovou dohrála v úvodním kole čtyřhry Rome Maters 2014

V sezóně 2011, kdy poprvé prnikla do elitní světové dvacítky, triumfovala na travnatém AEGON Classic 2011 v Birminghamu. V boji o titul přehrála Slovenku Danielu Hantuchovou. Na cestě do prvního semifinále grandslamové dvouhry ve Wimbledonu 2011 vyřadila Číňanku Li Na. Před branami finále ji zastavila Maria Šarapovová, přestože v rozhodujícím setu vedla 3–0 na gemy. Jako druhá hráčka v historii Wimbledonu se tak probojovala do semifinále na divokou kartu. S Australankou Samathou Stosurovou si zahrála finále wimbledonské čtyřhřy, v níž nestačily na Peschkeovou se Srebotnikovou.[12] Druhou trofej si odvezla z dallaských betonů na Texas Tennis Open 2011, kde v závěrečném utkání přehrála francouzkou kvalifikantku Aravane Rezaïovou. Na turnaji ztratila pouze jedenáct gemů a v závěru srpna se posunula na nové žebříčkové maximum, 18. místo. Přestože jí během březnového Masters Masters 2011 v Key Biscayne patřila až 217. příčka, sezónu zakončila na 15. pozici světové klasifikace.

Sezónu 2012 doprovázela opět zranění, především břišní stěny a levého hlezna. Podruhé v řadě si zahrála osmifinále melbournskéhé majoru, Australian Open 2012. Do čtvrtfinále se pobojovala ve Wimbledonu 2012, kde oplatila rok starou porážku úřadující šampionce Roland Garros a světové jedničce Marii Šarapovové. Poté ji však vyřadila krajanka Angelique Kerberová figurující na osmém místě. V květnu 2012 vystoupala na kariérní žebříčkové maximum, 12. místo, a sezónu zakončila na 37. příčce.

V sezóně 2013 si zahrála první grandslamové finále ve dvouhře. Ve Wimbledonu zdolala čtvrtý ročník v řadě úřadující vítězku French Open a světovou jedničku Serenu Williamsovou. V rozhodující sadě třísetového dramatu otočila ztrátu ze stavu 1–3 a 15:40, když servírující Američanka prohrála gem a následně i celý zápas. Po semifinálové výhře nad polskou světovou čtyřkou a obhájkyní finálové účasti Agnieszkou Radwańskou nestačila v boji o titul na patnáctou ženu klasifikace Marion Bartoliovou, která šest týdnů po zisku grandslamu ukončila kariéru. Francouzce již podlehla v úvodním kole Wimbledonu 2008.

V utkání prvního kola červencového turnaje Bank of the West Classic 2014 zahrála nejrychlejší podání v historii ženského tenisu, když jí proti Aně Ivanovićové bylo naměřeno 210,8 km/h, čímž překonala hodnotu 208 km/h Venus Williamsové z US Open 2007.[1][6]

Soukromý životEditovat

 
Sabine Lisická na tiskové konferenci Qatar Ladies Open 2012Dauhá

Narodila se roku 1989 v západoněmeckém Troisdorfu do rodiny doktora sportovních věd Richarda Lisického s polským a německým původem a polské keramické malířky Elisabeth Lisické. Rodiče emigrovali z Polska do Spolkové republiky Německo v roce 1979.[9][13][14] Otec vystudoval tělesnou výchovu ve Vratislavi a Kolíně nad Rýnem. V rozhovoru z roku 2009 pro německé noviny Die Welt sdělil: „Sabine je Němka – nikoli jen kvůli tomu, že se narodila tady [v Německu]“.[9]

Tenis začala hrát v sedmi letech. Praktikuje silový styl od základní čáry s tvrdými topspinovými údery.[15] Razantní forhend a bekhend hraje hluboko do dvorce v kombinaci s úhly z kurtu, představující údery „inside-out“.[16] Pro dělový servis a silné základní údery získala přezdívku Bum Bum Sabine.[10][17][18] Kapitánka německého fedcupového týmu Barbara Rittnerová ji přirovnala ke Steffi Grafové ve schopnosti „vnutit soupeřkám svůj styl hry“ a „zahrát údery se srovnatelnou silou“.[9] Travnatý povrch, na němž dosáhla nejlepších výsledků, neměla v počáteční fázi kariéry v oblibě pro silnou alergii na trávu a šňůru pěti porážek před rokem 2009.[19][20]

V roce 2016 ukončila téměř tříletý partnerský vztah s německým komikem a bývalým fotbalovým manažerem Oliverem Pocherem.[21]

Finále na Grand SlamuEditovat

Ženská dvouhra: 1 (0–1)Editovat

Stav rok turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 2013 Wimbledon tráva   Marion Bartoliová 1–6, 4–6

Ženská čtyřhra: 1 (0–1)Editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2011 Wimbledon tráva   Samantha Stosurová   Květa Peschkeová
  Katarina Srebotniková
3–6, 1–6

Zápasy o olympijské medaileEditovat

Smíšená čtyřhra: 1 (0–1)Editovat

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
4. místo 5. srpna 2012 LOH – Londýn, Spojené království tráva   Christopher Kas   Lisa Raymondová
  Mike Bryan
3–6, 6–4, [4–10]

Finále na okruhu WTA TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 D; 0–1 Č)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 (1–0 Č)
Premier (1–0 D; 3–0 Č)
International (3–4 D)

Dvouhra: 9 (4–5)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Finalistka 1. 5. října 2008 Taškent, Uzbekistán tvrdý   Sorana Cîrsteaová 6–2, 4–6, 6–7(4–7)
Vítězka 1. 19. dubna 2009 Charleston, Spojené státy antuka   Caroline Wozniacká 6–2, 6–4
Finalistka 2. 22. října 2009 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h)   Timea Bacsinszká 2–6, 5–7
Vítězka 2. 13. června 2011 Birmingham, Spojené království tráva   Daniela Hantuchová 6–3, 6–2
Vítězka 3. 27. srpna 2011 Dallas, Spojené státy tvrdý   Aravane Rezaïová 6–2, 6–1
Finalistka 3. 3. února 2013 Pattaya, Thajsko tvrdý   Maria Kirilenková 7–5, 1–6, 6–7(1–7)
Finalistka 4. 23. února 2013 Memphis, Spojené státy tvrdý (h)   Marina Erakovicová 1–6skreč
Finalistka 5. 6. července 2013 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva   Marion Bartoliová 1–6, 4–6
Vítězka 4. 14. září 2014 Hongkong, ČLR tvrdý   Karolína Plíšková 7–5, 6–3

Čtyřhra: 5 (4–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 1. 24. dubna 2011 Stuttgart, Německo antuka (h)   Samantha Stosurová   Jasmin Wöhrová
  Kristina Barroisová
6–1, 7–6(7–5)
Finalistka 1. 2. července 2011 Wimbledon, Londýn, Spojené království tráva   Samantha Stosurová   Květa Peschkeová
  Katarina Srebotniková
3–6, 1–6
Vítězka 2. 28. dubna 2013 Stuttgart, Německo (2) antuka (h)   Mona Barthelová   Bethanie Matteková-Sandsová
  Sania Mirzaová
6–4, 7–5
Vítězka 3. 30. března 2014 Miami, Spojené státy tvrdý   Martina Hingisová   Jekatěrina Makarovová
  Jelena Vesninová
4–6, 6–4, [10–5]
Vítězka 4. 11. ledna 2015 Brisbane, Austrálie tvrdý   Martina Hingisová   Caroline Garciaová
  Katarina Srebotniková
6–2, 7–5

Tituly na turnajích okruhu ITFEditovat

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (2)Editovat

Č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
1. 14. října 2007 Jersey, Spojené království tvrdý (h)   Petra Martićová 6–3, 6–4
2. 11. listopadu 2007 Toronto, Kanada tvrdý (h)   María José Argeriová 6–4, 6–4

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)Editovat

Stav Č. datum soutěž povrch spoluhráčky soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 8.–9. listopadu 2014 Fed Cup
Praha, Česko
tvrdý (h)   Angelique Kerberová
  Andrea Petkovicová
  Julia Görgesová
  Petra Kvitová
  Lucie Šafářová
  Lucie Hradecká
  Andrea Hlaváčková
1–3
(detail)

Výhry nad úřadujícími světovými jedničkamiEditovat

Č. světová jednička turnaj povrch fáze výsledek vyřazení
1.   Maria Šarapovová Wimbledon 2012 tráva 4. kolo 6–4, 6–3 čtvrtfinále
2.   Serena Williamsová Wimbledon 2013 tráva 4. kolo 6–2, 1–6, 6–4 finále

Výhry se dvěma kanáryEditovat

Vítězné zápasy s výsledkem 6–0, 6–0.

Č. fáze turnaj povrch soupeřka vyřazení
1. 1. kolo Family Circle Cup 2013 zelená antuka   Anna Tatišviliová 2. kolo

Postavení na konečném žebříčku WTAEditovat

DvouhraEditovat

Rok 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019
Pořadí 951. 437. 497. 237. 54. 23. 179. 15. 37. 15. 27. 32. 92. 268. 229. 335.

ČtyřhraEditovat

Rok 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 20182019
Pořadí 474. 145. 45. 55. 71. 72. 84. 104. 397.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Sabine Lisicki na anglické Wikipedii.

  1. a b c BUM BUM Sabine! Nejrychlejší servis historie letěl 211 km/h. iSport.cz [online]. 2014-07-30 [cit. 2014-08-05]. Dostupné online. 
  2. (anglicky) Sabine Lisická na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20200922a22. září 2020
  3. (anglicky) Sabine Lisická na stránkách Ženské tenisové asociace, přístup: 20200922a22. září 2020
  4. Tennis-Wimbledon women show life beyond Williams [online]. 28-06-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  5. AS, Diario. Georgina García, al cuadro final con un saque de ¡220 km/h!. as.com. AS.com, 2018-02-19. Dostupné online [cit. 2018-02-23]. (španělsky) 
  6. a b Lisické to sviští. Má nejrychlejší podání. Česká televize [online]. 2014-07-30 [cit. 2014-08-05]. Dostupné online. 
  7. Sabine Lisicki serves record 27 aces during against Belinda Bencic in Birmingham [online]. Sky Sports, 2015-06-18 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. (anglicky) Sabine Lisická na stránkách Billie Jean King Cupu, přístup: 20200922a22. září 2020
  9. a b c d Ein bisschen Steffi Graf. Die Welt. 19-04-2009. Dostupné online. (německy) 
  10. a b ELLIOTT, Helene. Marion Bartoli, Sabine 'Boom Boom' Lisicki set for Wimbledon final [online]. 05-07-2013 [cit. 2013-07-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. NEWBERY, Piers. Safina sets up Venus semi-final [online]. BBC Sport, 30-06-2009 [cit. 2009-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Tennis-Wimbledon women show life beyond Williams. Reuters. 28-06-2011. Dostupné online. (anglicky) 
  13. CLAREY, Christopher. Polish Spoken Here: New Language and New Stars on Women’s Tour. The New York Times. 20-06-2009. Dostupné online [cit. 22-06-2009]. (anglicky) 
  14. Sabine Lisicki [online]. World Tennis Association [cit. 2011-06-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. CROWE, Yusef. PLAYER PROGRAM: SABINE LISICKI [online]. 6-7-2012 [cit. 2013-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. MEIER, Florian. In-depth analysis of Sabine Lisicki's game [online]. 20-07-2011 [cit. 2013-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. STEINBERG, Jacob. Wimbledon 2012: Maria Sharapova not taking any chances against Lisicki [online]. The Guardian, 1-7-2012 [cit. 2013-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. LOOS, Ted. Power Serve: Sabine Lisicki Returns to the U.S. Open [online]. Vogue, 1-7-2012 [cit. 2013-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  19. MANFRED, Tony. The 23-Year-Old German Who Beat Serena Williams Is Allergic To The Grass Courts At Wimbledon. Business Insider [online]. 2013-07-02 [cit. 2020-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. HODGKINSON, Mark. Sabine Lisicki interview: I used to hate grass [online]. 2 July 2012 [cit. 2013-06-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  21. ONLINE, FOCUS. Oliver Pocher und Sabine Lisicki haben sich getrennt [online]. FOCUS Online [cit. 2020-01-20]. Dostupné online. (německy) 

Externí odkazyEditovat

Předchůdce Sabine Lisická Nástupce

Justine Heninová
WTA – Návrat roku
2011

Jaroslava Švedovová

Venus Williamsová
Nejrychlejší podání v ženském tenise
29. července 2014 – 19. února 2018

Georgina García Pérezová