Billie Jean Kingová
Billie Jean Kingová (rozená Moffittová, * 22. listopadu 1943 Long Beach, Kalifornie) je bývalá americká tenistka a světová tenisová jednička, která vyhrála dvanáct grandslamových turnajů ve dvouhře (osm v otevřené éře), šestnáct ve čtyřhře (deset v otevřené éře) a jedenáct ve smíšené čtyřhře (sedm v otevřené éře). Celkem zvítězila na třiceti devíti grandslamech, z toho na dvaceti pěti v open éře.
| Billie Jean Kingová | |
|---|---|
 | |
| Stát |  Spojené státy americké |
| Datum narození | 22. listopadu 1943 (80 let) |
| Místo narození | Long Beach, Kalifornie, USA |
| Bydliště | New York, USA |
| Profesionál od | 1968 |
| Ukončení kariéry | 1983 |
| Držení rakety | pravou rukou |
| Výdělek | 1 966 487 USD |
| Síň slávy | 1987 (profil) |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 695–155 |
| Tituly | 67 WTA |
| Nejvyšší umístění | 1. místo (1966, 1967, 1968, 1971, 1972, 1974) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | vítězka (1968) |
| French Open | vítězka (1972) |
| Wimbledon | vítězka (1966, 1967, 1968, 1972, 1973, 1975) |
| US Open | vítězka (1967, 1971, 1972, 1974) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 87–37 |
| Tituly | 101 WTA |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 24. červenci 2008 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na okruhu WTA Tour vyhrála sto sedmdesát pět turnajů, z toho šedesát sedm ve dvouhře, šedesát sedm v ženské čtyřhře a sedm v mixu), což ji zařadilo na 3. příčku historického pořadí za Martinu Navrátilovou a Chris Evertovou.
Měla velký podíl na vzniku Ženské tenisové asociace (WTA), jejíž se stala v roce 1973 první předsedkyní. Zasazovala se též o rovné postavení žen vůči mužům a bojovala proti sexismu ve sportu i ve společnosti. Do duelu nazvaného „Bitva pohlaví“ nastoupila ve 29 letech 20. srpna 1973 v houstonské hale Astrodome. Porazila v něm 55letého bývalého wimbledonského šampiona Roberta Riggse po setech 6–4, 6–3 a 6–3.
V srpnu 2006 získalo její jméno Národní tenisové centrum Billie Jean Kingové v New Yorku, dějiště grandslamu US Open. V roce 2019 se stala první globální ambasadorkou Fed Cupu, mezinárodní soutěže ženských tenisových týmů založené roku 1963. Jako hráčka a kapitánka amerického týmu vyhrála celkově rekordních 10 trofejí. V září 2020 byl Fed Cup přejmenován Billie Jean King Cup, jakožto první celosvětová soutěž ženských družstev pojmenovaná po ženě.[1][2][3]
Osobní život
editovatV roce 1965 se provdala na Long Beach v Kalifornii za Lawrence Kinga. Roku 1971 se pak rozhodla pro vědomý potrat, což zveřejnila ve svém životopise z roku 1981. Manželství bylo rozvedeno v roce 1987. Již od roku 1971 udržovala intimní vztah se svojí sekretářkou Marilyn Barnettovou. K přiznání vztahu na veřejnosti však došlo až o deset let později.
V roce 1999 byla zvolena do vedení (Sboru ředitelů) tabákové společnosti Philip Morris, za což byla kritizována protitabákovými aktivisty, pročež tuto funkci opustila.
Billie Kingová se roku 2007 objevila v roli soudkyně seriálu Právo a pořádek.
Žije v New Yorku a Chicagu s jihoafrickou partnerkou Ilanou Klossovou (* 1956), která je také bývalou profesionální tenistkou.
Finále na Grand Slamu
editovatŽenská dvouhra
editovatVítězka (12)
editovat| Rok | Turnaj | Finalistka | Výsledek |
| 1966 | Wimbledon |  Maria Bueno |
6–3, 3–6, 6–1 |
| 1967 | Wimbledon (2) |  Ann Haydon Jones |
6–3, 6–4 |
| 1967 | US Open | Ann Haydon Jones |
11–9, 6–4 |
| 1968 | Australian Open |  Margaret Smith Court |
6–1, 6–2 |
| 1968 | Wimbledon (3) | Judy Tegart Dalton |
9–7, 7–5 |
| 1971 | US Open (2) | Rosemary Casals |
6–4, 7–6 |
| 1972 | French Open | Evonne Goolagong Cawley |
6–3, 6–3 |
| 1972 | Wimbledon (4) | Evonne Goolagong Cawley |
6–3, 6–3 |
| 1972 | US Open (3) | Kerry Melville Reid |
6–3, 7–5 |
| 1973 | Wimbledon (5) | Chris Evert |
6–0, 7–5 |
| 1974 | US Open (4) | Evonne Goolagong Cawley |
3–6, 6–3, 7–5 |
| 1975 | Wimbledon (6) | Evonne Goolagong Cawley |
6–0, 6–1 |
Finalistka (6)
editovat| Rok | Turnaj | Vítězka | Výsledek |
| 1963 | Wimbledon | Margaret Smith Court |
6–3, 6–4 |
| 1965 | US Open | Margaret Smith Court |
8–6, 7–5 |
| 1968 | US Open | Virginia Wade |
6–4, 6–2 |
| 1969 | Australian Open | Margaret Smith Court |
6–4, 6–1 |
| 1969 | Wimbledon | Ann Haydon Jones |
3–6, 6–3, 6–2 |
| 1970 | Wimbledon | Margaret Smith Court |
14–12, 11–9 |
Ženská čtyřhra
editovatVítězka (16)
editovat| Rok | Turnaj | Spoluhráčka | Soupeřky | Výsledek |
| 1961 | Wimbledon | Karen Hantze Susman |
Jan Lehane O'Neill Margaret Smith Court |
6–3, 6–4 |
| 1962 | Wimbledon (2nd) | Karen Hantze Susman |
 Sandra Reynolds Price Renee Schuurman Haygarth |
5–7, 6–3, 7–5 |
| 1964 | US Open | Karen Hantze Susman |
Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey |
3–6, 6–2, 6–4 |
| 1965 | Wimbledon (3rd) | Maria Bueno |
 Françoise Durr Jeanine Lieffrig |
6–2, 7–5 |
| 1967 | Wimbledon (4th) | Rosemary Casals |
Maria Bueno Nancy Richey Gunter |
9–11, 6–4, 6–2 |
| 1967 | U.S. Championships (2nd) | Rosemary Casals |
Mary Ann Eisel Donna Floyd Fales |
4–6, 6–3, 6–4 |
| 1968 | Wimbledon (5th) | Rosemary Casals |
Françoise Durr Ann Haydon Jones |
3–6, 6–4, 7–5 |
| 1970 | Wimbledon (6th) | Rosemary Casals |
Françoise Durr Virginia Wade |
6–2, 6–3 |
| 1971 | Wimbledon (7th) | Rosemary Casals |
Margaret Smith Court Evonne Goolagong Cawley |
6–3, 6–2 |
| 1972 | French Open |  Betty Stöve |
Winnie Shaw Christine Truman Janes |
6–1, 6–2 |
| 1972 | Wimbledon (8th) | Betty Stöve |
Judy Tegart Dalton Françoise Durr |
6–2, 4–6, 6–3 |
| 1973 | Wimbledon (9th) | Rosemary Casals |
Françoise Durr Betty Stöve |
6–1, 4–6, 7–5 |
| 1974 | US Open (3rd) | Rosemary Casals |
Françoise Durr Betty Stöve |
7–6, 6–7, 6–4 |
| 1978 | US Open (4th) |  Martina Navrátilová |
Kerry Melville Reid Wendy Turnbull |
7–6, 6–4 |
| 1979 | Wimbledon (10th) | Martina Navrátilová |
Betty Stöve Wendy Turnbull |
5–7, 6–3, 6–2 |
| 1980 | US Open (5th) | Martina Navrátilová |
Pam Shriver Betty Stöve |
7–6, 7–5 |
Finalistka (13)
editovat| Rok | Turnaj | Spoluhráčka | Vítězky | Výsledek |
| 1962 | US Open | Karen Hantze Susman |
Maria Bueno Darlene Hard |
4–6, 6–3, 6–2 |
| 1964 | Wimbledon | Karen Hantze Susman |
Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey |
7–5, 6–2 |
| 1965 | Australian Open | Robyn Ebbern |
Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey |
1–6, 6–2, 6–3 |
| 1965 | U.S. Championships (2nd) | Karen Hantze Susman |
Carole Caldwell Graebner Nancy Richey Gunter |
6–4, 6–4 |
| 1966 | U.S. Championships (3rd) | Rosemary Casals |
Maria Bueno Nancy Richey Gunter |
6–3, 6–4 |
| 1968 | French Open | Rosemary Casals |
Françoise Durr Ann Haydon Jones |
7–5, 4–6, 6–4 |
| 1968 | US Open (4th) | Rosemary Casals |
Maria Bueno Margaret Smith Court |
4–6, 9–7, 8–6 |
| 1969 | Australian Open (2nd) | Rosemary Casals |
Margaret Smith Court Lesley Turner Bowrey |
6–4, 6–4 |
| 1970 | French Open (2nd) | Rosemary Casals |
Françoise Durr Gail Sherriff Chanfreau |
6–1, 3–6, 6–3 |
| 1973 | US Open (5th) | Rosemary Casals |
Margaret Smith Court Virginia Wade |
3–6, 6–3, 7–5 |
| 1975 | US Open (6th) | Rosemary Casals |
Margaret Smith Court Virginia Wade |
7–5, 2–6, 7–6 |
| 1976 | Wimbledon (2nd) | Betty Stöve |
Chris Evert Martina Navrátilová |
6–1, 3–6, 7–5 |
| 1979 | US Open (7th) | Martina Navrátilová |
Betty Stöve Wendy Turnbull |
7–5, 6–3 |
Smíšená čtyřhra
editovatVítězka (11)
editovat| Rok | Turnaj | Spoluhráč | Soupeři | Výsledek |
| 1967 | French Open | Owen Davidson |
Ann Haydon Jones Ion Ţiriac |
6–3, 6–1 |
| 1967 | Wimbledon | Owen Davidson |
Maria Bueno Ken Fletcher |
7–5, 6–2 |
| 1967 | US Open | Owen Davidson |
Rosemary Casals Stan Smith |
6–3, 6–2 |
| 1968 | Australian Open | Dick Crealy |
Margaret Smith Court Allan Stone |
walkover |
| 1970 | French Open (2nd) | Bob Hewitt |
Françoise Durr Jean Claude Barclay |
6–2, 6–4 |
| 1971 | Wimbledon (2nd) | Owen Davidson |
Margaret Smith Court Marty Riessen |
3–6, 6–2, 15–13 |
| 1971 | US Open (2nd) | Owen Davidson |
Rob Maud Betty Stöve |
6–3, 7–5 |
| 1973 | Wimbledon (3rd) | Owen Davidson |
Janet Newberry Raúl Ramírez |
6–3, 6–2 |
| 1973 | US Open (3rd) | Owen Davidson |
Margaret Smith Court Marty Riessen |
6–3, 3–6, 7–6 |
| 1974 | Wimbledon (4th) | Owen Davidson |
Lesley Charles Mark Farrell |
6–3, 9–7 |
| 1976 | US Open (4th) | Phil Dent |
Frew McMillan Betty Stöve |
3–6, 6–2, 7–5 |
Finalistka (7)
editovat| Rok | Turnaj | Spoluhráč | Soupeři | Výsledek |
| 1966 | Wimbledon | Dennis Ralston |
Ken Fletcher Margaret Smith Court |
4–6, 6–3, 6–3 |
| 1968 | French Open | Owen Davidson |
Françoise Durr Jean Claude Barclay |
6–1, 6–4 |
| 1975 | US Open | Fred Stolle |
Rosemary Casals Richard Stockton |
6–3, 7–6 |
| 1977 | US Open (2nd) | Vitas Gerulaitis |
Frew McMillan Betty Stöve |
6–2, 3–6, 6–3 |
| 1978 | Wimbledon (2nd) | Ray Ruffels |
Frew McMillan Betty Stöve |
6–2, 6–2 |
| 1978 | US Open (3rd) | Ray Ruffels |
Frew McMillan Betty Stöve |
6–3, 7–6 |
| 1983 | Wimbledon (3rd) | Steve Denton |
John Lloyd Wendy Turnbull |
6–7, 7–6, 7–5 |
Reference
editovat- ↑ Tenisový Fed Cup ženských týmů se mění na Billie Jean King Cup. iDNES.cz [online]. 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ VOJKŮVKA, Jan. Fed Cup oblékne nové barvy. ITF oznámila novinky ženské týmové soutěže [online]. Tenisový svět.cz, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online.
- ↑ ITF to debut Billie Jean King Cup in 2021 [online]. WTA Tennis, 2020-09-17 [cit. 2020-09-18]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy
editovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Billie Jean Kingová na Wikimedia Commons
