Sexismus

Sexismus je termín vzniklý v druhé polovině 20. století, který se vztahuje na přesvědčení, že jedno z pohlaví je nižší, méně důležité nebo schopné. Může se vztahovat buď na nenávist k celému pohlaví: misandrie (nenávist k mužům) a misogynie (nenávist k ženám), nebo na uplatňování genderových stereotypů o maskulinitě a feminitě. Jiný název je ženský/mužský šovinismus.

Sexistický piktogram, který ukazuje ženu s koštětem

V historii vedl sexismus v mnoha kulturách k úplnému podmanění žen muži. Ideologie stavící se proti sexismu je feminismus, proti přesvědčení, že ženy jsou méněcenné, a maskulinismus, proti přesvědčení, že muži jsou méněcenní. Sexismus způsobuje nemalé problémy i trans osobám.[1] Jejich problémy obvykle vyplývají z neschopnosti sexistů zařadit je do kategorie „muž“ nebo „žena“ nebo z jejich špatného úsudku. Podobně odvozené bývají i problémy homosexuálů či bisexuálů, u nichž se uplatňování genderových stereotypů a rolí aplikuje na jejich partnerské vztahy i jedince samotné.

Zobecnění a rozděleníEditovat

Sexistické názory vycházející z esencialismu tvrdí, že jednotlivce lze posuzovat jednoduše dle charakteristických znaků skupiny, do níž patří — v tomto případě tedy podle toho, zda patří mezi „muže“ nebo „ženy“. Tyto názory předpokládají, že každý jednotlivec může být snadno a jednoznačně zařazen do jedné z těchto dvou kategorií a nepočítají s intersex lidmi narozenými s kombinací mužských a ženských pohlavních znaků. Navíc také předpokládají stejnorodost uvnitř těchto dvou skupin, neberouce v úvahu jejich vnitřní diverzitu.

Mnohé formy genderové diskriminace jsou v mnohých státech protizákonné, na druhou stranu i v těchto státech jsou na jedince aplikována kulturně konstruovaná omezení v podobě genderových stereotypů a rolí.

Sexismus vůči transgender osobámEditovat

Sexismus vůči trans osobám se někdy nazývá transsexismus.

Nejtypičtější projevy transsexismu jsou:

  • na záchodech musí někteří trans lidé čelit obtěžování kvůli své genderové identitě,
  • trans lidé někdy bývají oběťmi násilných zločinů kvůli své identitě, tj. právě proto, že jsou trans.[2]

Sexismus a jazykEditovat

  Tato část článku je příliš stručná nebo postrádá důležité informace. Pomozte Wikipedii tím, že ji vhodně rozšíříte.

Sexismus se týká i jazyka, ale není známo, zda určitý jazyk je příčinou sexismu, nebo zda sexismus vede k určitému jazyku (viz Sapir-Whorfovu hypotézu).

Za prostředek sexismu je rovněž považováno užívání tzv. generického maskulina, kdy jsou ženy oslovovány v mužském rodě, jakožto obecném označení pro všechny lidi.[3] Asociační výzkumy dokazují, že generické maskulinum je spojováno spíše (nebo pouze) s představou muže. Feministická lingvistika proto nabízí genderově vyvážené alternativy generického maskulina, aby se zabránilo jazykovému sexismu.

Příklady projevů sexismuEditovat

 
Petice proti volebnímu právu žen
  • Akce, kam mají lidé určitého pohlaví vstup zakázán nebo vyhrazené jen pro určité pohlaví.[zdroj?]
  • Omezení politických či lidských práv z důvodů pohlaví (např. ve státech, kde ženy nemají volební právo).
  • Předsudky vůči pohlavím (ženy jsou slabé[zdroj?], muži líní apod.) a propagace těchto předsudků např. v reklamě.
  • Osoba není kvůli svému pohlaví bez jiného důvodu přijata do zaměstnání.
  • Osobě je odmítnuto ubytování kvůli pohlaví.

Kritika termínu sexismusEditovat

Britský novinář Anthony Browne uvádí, že nařčení názorového oponenta z „sexismu“ slouží jako nástroj politické korektnosti k vynucení si cenzury a potlačení odlišného a politické korektnosti nepohodlného názoru.[4] Jiní političtí komentátoři naopak tvrdí, že pravicoví konzervativci využívají koncept politické korektnosti, aby odvedli pozornost od vlastního sexismu, diskriminačního chování, neslušnosti a recyklování škodlivých stereotypů.[5][6]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. ↑ Famous. Italský transsexuální poslanec dostane vlastní toaletu. Morava24 [online]. 2006-11-01 [cit. 2008-01-28]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2008-01-02. 
  2. ↑ SOUHRADOVÁ, Eva. Útok kvůli změně pohlaví [online]. ČT1, 2003-8-15 [cit. 2008-07-22]. Dostupné online. 
  3. ↑ VALDROVÁ, Jana. Jazyk jako nástroj demokratizace společnosti [online]. Translidé.cz, 2000-12 [cit. 2008-01-28]. Dostupné online.  část Lingvistika odhaluje genderové asymetrie, třetí odstavec od konce
  4. ↑ BROWNE, Anthony. Úprk rozumu : politická korektnost a smrt veřejné rozpravy v moderní Británii. 1. vyd. v českém jazyce. Praha : Dokořán, 2009. 157 s ISBN 978-80-7363-240-3. s. 82
  5. ↑ MOLÁČEK, Jan. Politická korektnost je úspěšný návod, jak zlepšit společnost. Ale my jsme zase jednou chytřejší. Aktuálně.cz [online]. 2018-04-16. Dostupné online. 
  6. ↑ ZÍTA, Dalibor. Uhlová a Šídlo: Být politicky nekorektní je často hulvátství, přehnaná korektnost ztěžuje porozumění. Radio Wave [online]. 2018-11-06. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Dowling, C. 1994. Neusínat sama.Motto, Praha.
  • Eisner P. 1994. Žena a čeština. POTMĚCHUŤ , Nakladatelství Masarykovy university Brno, září/říjen, str. 23.
  • Gjuričová Š. PhDr. 1996. Rodičovská práva, vztahy a rozvod aneb spiknutí naší civilizace proti otcům. ŽenSen, Nadace Gender Studies, ročník 1, č. 1, str. 3.
  • Hradecká, I. 1991. Stratifikace a ženy. Sociologický časopis, ročník 27, č. 3.
  • Lipold Jan: Ženský rod se (v češtině) také hlásí o slovo In: Mladá fronta Dnes, 4. února 2000, str. 6, příloha Média.
  • Machovec Milan: Feminismus nebyl a není problém jazykový In: Mladá fronta Dnes, 17. března 2000, str. 6, příloha Média.
  • Sborník Politika s ženami či bez žen, 1996. Nadace Gender Studies, Praha.
  • Sborník překladů z evropské a americké feministické sociologie, 1993. Sociologický ústav AV ČR, Praha.
  • Stockman, N. 1991. Společenské třídy a manželství. Sociologický časopis, ročník 27, č. 3.

Externí odkazyEditovat

Autoritní data: GND: 4116483-0 | PSH: 13987 | LCCN: sh85120591 | WorldcatID: lccn-sh85120591
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Sexismus&oldid=18858460“