Hugo Nys (* 16. února 1991 Évian-les-Bains) je monacký profesionální tenista, deblový specialista, který do sezóny 2019 reprezentoval rodnou Francii. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šest titulů ve dvouhře a třicet sedm ve čtyřhře.[3]

Hugo Nys
Hugo Nys ve Wimbledonu 2017
PřezdívkaHugito[1]
StátFrancieFrancie Francie (2010–2019)
MonakoMonako Monako (od 2019)
Datum narození16. února 1991 (31 let)[2]
Místo narozeníÉvian-les-Bains, Francie[2]
BydlištěMonte Carlo, Monako[2]
Výška185 cm[2]
Hmotnost78 kg[2]
Profesionál od2010
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek626 489 USD
Dvouhra
Poměr zápasů0–0
Tituly0 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění327. místo (29. července 2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů52–58
Tituly3 ATP, 10 challengerů, 27 ITF
Nejvyšší umístění41. místo (8. listopadu 2021)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open3. kolo (2020)
French Openčtvrtfinále (2021)
Wimbledon3. kolo (2017)
US Open2. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20211130a30. listopadu 2021
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2019 na 327. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 41. místě. Trénuje ho bývalý monacký tenista Guillaume Couillard.[1][2]

V monackém daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 athénským základním blokem III. evropské skupiny euroafrické zóny proti Lucembursku, v němž vyhrál v páru s Benjaminem Balleretem čtyřhru. Monačané zvítězili 3:0 na zápasy. Do července 2021 v soutěži nastoupil ke třem mezistátním utkáním s bilancí 0–1 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[4]

Soukromý životEditovat

Narodil se roku 1961 ve francouzském lázeňském městě Évian-les-Bains, ležícím v Horním Savojsku do rodiny Quiblier Pascalové. K tenisu jej ve třech letech přivedl otec, tenisový trenér Jean-Christophe Nys. Děd Francis Nys (1930–2017) hrál v sezónách 1950–1961 Roland Garros. Nejdále se probojoval do třetího kola v letech 1953 a 1955.[1] Praděd Robert Nys působil jako viceprezident francouzského tenisového svazu Fédération Française de tennis.[5]

Z místního evianského klubu přestoupil v žákovské kategorii do Grenoblu.[6] Na začátku profesionální kariéry strávil tři sezóny v tenisové akademii ISP v Sophia Antipolis na francouzské Riviéře. Od roku 2010 se začal připravovat v Monte Carlo Country Clubu.[7]

Tenisová kariéraEditovat

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském deblu French Open 2014, kam mu organizátoři s Fabricem Martinem udělili divokou kartu. V prvním kole však Francouzi nenašli recept na německo-nizozemskou dvojici Andre BegemannRobin Haase.[8] Mimo grandslam na okruhu ATP Tour debutoval monackou čtyřhrou Monte-Carlo Rolex Masters 2017, do níž obdržel s Romainem Arneodem divokou kartu. Ve druhém kole nezvládli koncovky setů s osmými nasazenými Jeanem-Julienem Rojerem a Horiou Tecăuem.[8]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil ve čtyřhře Open Sud de France 2018 v Montpellier. Po boku Japonce Bena McLachlana z něho odešli poraženi od anglických bratrů Kena a Neala Skupských.[9] Deblovou trofej pak získal na mexickém Los Cabos Open 2019, kde s Arneodem zdolali v boji o titul britsko-americké turnajové jedničky Dominica Inglota a Austina Krajicka. V zápase odvrátili dva mečboly a sami využili až sedmou mečbolovou příležitost.[10] V únoru 2021 triumfoval s Němcem Timem Pützem na challengeru v italské Bielle. První turnaj na túře ATP spolu odehráli o dva měsíce později na dubnovém Andalucia Open 2021. V květnu již vyhráli dva turnaje ve dvou týdnech, když nejdříve ovládli portugalský Estoril Open 2021[11] a poté Lyon Open 2021.[12]

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (3–3 Č)

Čtyřhra: 6 (3–3)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. únor 2018 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Ben McLachlan   Ken Skupski
  Neal Skupski
6–7(2–7), 4–6
Vítěz 1. srpen 2019 Los Cabos, Mexiko tvrdý   Romain Arneodo   Dominic Inglot
  Austin Krajicek
7–5, 5–7, [16–14]
Vítěz 2. květen 2021 Estoril, Portugalsko antuka   Tim Pütz   Luke Bambridge
  Dominic Inglot
7–5, 3–6, [10–3]
Vítěz 3. květen 2021 Lyon, Francie antuka   Tim Pütz   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–4, 5–7, [10–8]
Finalista 2. září 2021 Mety, Francie tvrdý (h)   Arthur Rinderknech   Hubert Hurkacz
  Jan Zieliński
5–7, 3–6
Finalista 3. říjen 2021 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Andrej Golubjev   Jamie Murray
  Bruno Soares
3–6, 4–6

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITFEditovat

Legenda
Challengery (0 D; 10 Č)
ITF (6 D; 27 Č)

Dvouhra (6 titulů)Editovat

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 20120901azáří 2012 Uppsala, Švédsko tvrdý (h)   Robin Olin 6–0, 5–7, 6–3
2. 20140401adubna 2014 Antalya, Turecko tvrdý   Robin Kern 6–0, 6–2
3. 20140701ačervence 2014 Istanbul, Turecko tvrdý   Aldin Šetkić 6–4, 6–3
4. 20140701ačervence 2014 Istanbul, Turecko tvrdý   Matija Pecotić 7–6(7–5), 3–6, 7–6(7–4)
5. 20150601ačervna 2015 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý   Javier Pulgar-García 6–3, 6–1
6. 20160101aledna 2016 Veigy-Foncenex, Francie koberec (h)   Antal van der Duim 6–4, 6–3

Čtyřhra (37 titulů)Editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 20120801asrpna 2012 Eupen, Belgie antuka   Teri Groll   Germain Gigounon
  James Junior Storme
6–4, 6–3
2. 20121001aříjna 2012 La Roche-sur-Yon, Francie tvrdý (h)   Jean Andersen   Moritz Baumann
  Tim Pütz
7–6(8–6), 7–6(7–3)
3. 20130301abřezna 2013 Saint-Raphaël, Francie tvrdý (h)   Romain Arneodo   Simon Cauvard
  Alexandre Penaud
6–7(6–8), 6–4, [10–5]
4. 20130501akvětna 2013 Antalya, Turecko tvrdý   Davy Sum   Claudio Fortuna
  Matthieu Viérin
6–2, 6–0
5. 20130601ačervna 2013 Toulon, Francie antuka   Benjamin Balleret   David Couronne
  Vincent Verpeaux
7–5, 6–4
6. 20130901azáří 2013 Bagnères-de-Bigorre, Francie tvrdý   Antoine Benneteau   Riccardo Ghedin
  Claudio Grassi
6–3, 4–6, [10–2]
7. 20130901azáří 2013 Göteborg, Švédsko tvrdý (h)   Jesper Brunström   Pierre Bonfre
  Viktor Stjern
6–3, 7–6(7–5)
8. 20131001aříjna 2013 Saint-Dizier, Francie tvrdý (h)   Germain Gigounon   David Rice
  Sean Thornley
7–6(7–4), 6–4
1. 20131001aříjna 2013 Mouilleron-le-Captif, Francie tvrdý (h)   Fabrice Martin   Henri Kontinen
  Adrián Menéndez Maceiras
3–6, 6–3, [10–8]
9. 20140701ačervence 2014 Istanbul, Turecko tvrdý   Federico Zeballos   Tuna Altuna
  Michal Schmid
7–6(7–3), 3–6, [10–3]
10. 20140701ačervence 2014 Middelkerke, Belgie tvrdý   Élie Rousset   Éric Fomba
  Florian Lakat
6–3, 6–1
11. 20141001aříjna 2014 Nevers, Francie tvrdý (h)   Olivier Charroin   Romano Frantzen
  Darren Walsh
6–4, 6–4
12. 20150301abřezna 2015 Marsá al-Qantáwí, Tunisko tvrdý   Benjamin Balleret   Thomas Fabbiano
  Giorgio Portaluri
7–5, 2–6, [10–4]
13. 20150401adubna 2015 Antalya, Turecko tvrdý   Yannick Jankovits   Marat Děvjaťarov
  Michael Geerts
7–6(8–6), 6–1
14. 20150601ačervna 2015 Mont-de-Marsan, Francie tvrdý (h)   Romain Arneodo   Théo Fournerie
  Louis Tessa
6–1, 7–5
15. 20150701ačervence 2015 Istanbul, Turecko tvrdý   Yannick Jankovits   Sarp Ağabigün
  Muhammet Haylaz
2–6, 7–5, [10–6]
16. 20150801asrpna 2015 Ajaccio, Francie tvrdý   Romain Arneodo   Sančai Ratiwatana
  Sončat Ratiwatana
2–6, 6–4, [10–5]
17. 20150801asrpna 2015 Sion, Švýcarsko antuka   Tak Khunn Wang   Federico Coria
  Siméon Rossier
6–2, 6–2
18. 20160501akvětna 2016 Antalya, Turecko tvrdý   Miķelis Lībietis   Sarp Ağabigün
  Altuğ Çelikbilek
6–2, 6–2
19. 20160501akvětna 2016 Antalya, Turecko tvrdý   Miķelis Lībietis   Kacuki Nagao
  Hiromasa Oku
4–6, 6–2, [10–3]
20. 20160601ačervna 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý   Andrea Vavassori   Benjamin Lock
  Courtney John Lock
6–3, 6–3
21. 20160701ačervence 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý   Višnu Vardhan   Nicolaas Scholtz
  Tucker Vorster
6–4, 6–2
22. 20160701ačervence 2016 Harare, Zimbabwe tvrdý   Višnu Vardhan   Benjamin Lock
  Courtney John Lock
6–7(5–7), 6–4, [10–5]
23. 20160701ačervence 2016 Ajaccio, Francie tvrdý   Romain Arneodo   Romain Jouan
  Joan Soler
7–5, 6–2
24. 20160801asrpna 2016 Béjar, Španělsko tvrdý   Yannick Mertens   Alexander Centenari
  Sami Reinwein
6–4, 7–6(7–3)
25. 20161001aříjna 2016 Saint-Dizier, Francie tvrdý (h)   Mick Lescure   Geoffrey Blancaneaux
  Evan Furness
6–2, 6–3
26. 20170101aledna 2017 Bressuire, Francie tvrdý (h)   Corentin Denolly   Ante Pavić
  Ruan Roelofse
6–4, 6–2
27. 20170301abřezna 2017 Gatineau, Kanada tvrdý (h)   Miķelis Lībietis   Grégoire Barrère
  Laurent Lokoli
7–6(7–4), 6–3
2. 20170801asrpna 2017 Manerbio, Itálie antuka   Romain Arneodo   Michail Jelgin
  Roman Jebavý
4–6, 7–6(7–3), [10–5]
3. 20180101aledna 2018 Nouméa, Nová Kaledonie tvrdý   Tim Pütz   Alejandro González
  Jaume Munar
6–2, 6–2
4. 20180301abřezna 2018 Lille, Francie tvrdý   Tim Pütz   Džívan Nedunčežijan
  Purav Radža
7–6(7–3), 1–6, [10–7]
5. 20190101aledna 2019 Canberra, Austrálie tvrdý   Marcelo Demoliner   André Göransson
  Sem Verbeek
3–6, 6–4, [10–3]
6. 20190201aúnora 2019 Quimper, Francie tvrdý (h)   Fabrice Martin   David Pel
  Antonio Šančić
6–4, 6–2
7. 20190301abřezna 2019 Lille, Francie tvrdý   Romain Arneodo   Jonatan Erlich
  Fabrice Martin
7–5, 5–7, [10–8]
8. září 2019 Orleans, Francie tvrdý (h)   Romain Arneodo   Hans Podlipnik Castillo
  Tristan-Samuel Weissborn
6–7(5–7), 6–3, [10–1]
9. 20200901azáří 2020 Aix-en-Provence, Francie antuka   Andres Molteni   Ariel Behar
  Gonzalo Escobar
6–4, 7–6(7–4)
10. 20210201aúnora 2021 Biella, Itálie tvrdý (h)   Tim Pütz   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
7–6(7–4), 6–3

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Hugo Nys na anglické Wikipedii.

  1. a b c Hugo Nys | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2020-11-30]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Hugo Nys na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20211130a30. listopadu 2021
  3. Hugo Nys na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20211130a30. listopadu 2021
  4. Hugo Nys na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210605a5. června 2021
  5. 2e série : Hugo Nys veut briller [online]. Fédération Française de tennis, 2015-09-03 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2015-09-05. (francouzsky) 
  6. Julien TRIVERO. TENNIS. Coupe Davis, polémique : Hugo Nys pointe du doigt le sort réservé à Monaco [online]. ledauphine.com, 2019-06-05 [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. (francouzsky) 
  7. « Un nouveau souffle à ma carrière ». MAG SPORT 06 [online]. Prosinec 2013 [cit. 2021-06-05]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-05. (francouzsky) 
  8. a b Hugo Nys | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. British brothers Ken and Neal Skupski win first ATP World Tour title together [online]. BBC, 2018-02-12 [cit. 2018-02-13]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Arneodo/Nys Save 2 M.P., Celebrate First Title In Los Cabos [online]. ATP Tour, Inc., 2019-08-04 [cit. 2019-12-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Hugo Nys & Tim Puetz Collect First ATP Tour Team Title In Estoril [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-02 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Nys/Puetz Win Lyon Crown Over Herbert/Mahut [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-23 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat