Žebříček ATP
Žebříček ATP (oficiálně anglicky FedEx ATP Rankings)[1] je pořadí tenistů, které sestavuje Asociace tenisových profesionálů (ATP) na základě dlouhodobých výsledků profesionálních turnajů. Aktualizace pořadí je zveřejňována každé pondělí (vyjma grandslamů a dvoutýdenních událostí Indian Wells Masters a Miami Masters). Týdenní periodicita započala v roce 1979.[2]
FedEx ATP Rankings
________________________
Současné světové jedničky


5. období ve dvouhře
od 3. února 2020 (398 dní)


1. období ve čtyřhře
od 15. července 2019 (601 dní)
žebříček zaveden: 23. srpna 1973
Klasifikace zahrnuje body získané na okruzích ATP a ITF za předchozích 52 týdnů, čímž byla v tenise oficiálně zakotvena pozice „světové jedničky“. První vydání žebříčku proběhlo 23. srpna 1973.[3] Pro hráče dvouhry a jednotlivce ve čtyřhře jsou sestavovány samostatné žebříčky.
Na základě pořadí se hráči kvalifikují do jednotlivých turnajů různé úrovně. Z postavení se také vychází při nasazování v soutěži. Především masmédii je žebříček používán jako snadný způsob poměřování úrovně jednotlivých tenistů.
Vedle průběžného 52týdenního žebříčku pro nasazování do turnajů existuje také klasifikace ATP Race (tzv. Race to [city] – závod do [města]), která je na začátku každé nové sezóny – v lednu – anulována. Jedná se o žebříček dvouhry a párů. ATP Race je rozhodující pro účast nejlepších singlistů a deblových párů na závěrečném turnaji kalendářního roku ATP Finals – Turnaji mistrů.
Od roku 1973 bylo světovými jedničkami 26 hráčů dvouhry, z nichž 17 zakončilo na této pozici sezónu. Na počátku února 2020 se do čela klasifikace počtvrté vrátil Srb Novak Djoković díky titulu na Australian Open 2020 a zahájil páté období v roli jedničky.[4] Ve čtyřhře se na prvním místě vystřídalo celkem 54 tenistů. Deblovými světovými jedničkami se po červencovém Wimbledonu 2019 poprvé stali Juan Sebastián Cabal s Robertem Farahem, jakožto první kolumbijští tenisté na vrcholu žebříčků ATP a WTA.[5] Farah se na počátku února 2020, po zákazu startu na Australian Open 2020 pro doping, na čele žebříčku osamostatnil.
HistorieEditovat
ŽebříčekEditovat
ATP vznikla jako odborová organizace v roce 1972. Iniciátory založení se stali Jack Kramer, Cliff Drysdale a Donald Dell. Význam organizace vzrostl po Wimbledonu 1973, který 81 členů bojkotovalo.[6] Dva měsíce poté, během srpna, byl zaveden bodový žebříčkový systém k objektivizaci účasti a nasazování hráčů na turnajích.[7]
Nový systém žebříčku ATP byl rychle implementován do mužského tenisu.[8] Zatímco drtivá většina členů ATP se vyslovila ve prospěch objektivního přístupu na turnaje podle klasifikace, první světová jednička ATP Ilie Năstase se vyjádřila kriticky, protože „každému bylo přiděleno číslo visící nad dalšími,“ což mezi tenisty vedlo k více konkurenční a méně kolegiální atmosféře.[9]
Původní kritéria k sestavování žebříčku ATP, s týdenní periodicitou až od poloviny roku 1979, vycházela ze zprůměrování bodových výsledků hráče na všech turnajích. V průběhu 80. let byla metodika několikrát revidována.[7][8] Od sezóny 1990, kdy ATP získala dominantní postavení a kdy vznikl okruh ATP Tour, byla žebříčková kritéria nahrazena systémem nejlepších výsledků po vzoru soutěžního alpského lyžování.[8] Původně se započítávaly nejlepší výsledky ze čtrnácti událostí. V roce 2000 došlo k rozšíření na osmnáct turnajů.[8] Ve dvouhře je maximální bodový zisk generován ze zápočtu povinně hraných 4 Grand Slamů, 8 Mastersů a dalších 5 turnajů v kategorii ATP 500 včetně bodově sem náležíjícího Monte-Carlo Masters, což znamená maximální zisk 19 500 bodů před ATP Finals, a po jeho skončení 21 000 bodů v konečné klasifikaci.
Žebříčky ATP a WTA byly 16. března 2020 zmrazeny v důsledku koronavirové pandemie na 22 týdnů.[10] Ženská světová klasifikace byla obnovena 10. srpna 2020 se znovurozehráním sezóny. Mužský žebříček, který vedl Novak Djoković, na ni navázal 24. srpna téhož roku s úvodním turnajem po přerušení Cincinnati Masters.
Světové jedničkyEditovat
Od roku 1973 se na čele singlové klasifikace vystřídalo dvacet šest tenistů – tzv. světových jedniček.[11][12] Američan Pete Sampras drží rekord v počtu šesti sezón, jež zakončil na prvním místě (navíc bez přerušení).[13][14] Švýcar Roger Federer pak strávil na čele nejvyšší počet 308 týdnů i nejdelší období bez přerušení, když první místo neopustil 237 týdnů.[15]
Dva hráči, československý reprezentant Ivan Lendl a Chilan Marcelo Ríos, se na vrchol dostali aniž by předtím vyhráli jeden z Grand Slamů.[16] Lendl opanoval čelo 21. února 1983 a premiérový major získal na French Open 1984.[17] Rios klasifikaci ovládl 30. března 1998 a zůstává jedinou světovou jedničkou, jíž se nepodařilo dosáhnout na grandslamový vavřín.[18][19] Nejkratší dobu na tenisovém trůnu strávil Australan Patrick Rafter a to pouze jediný týden.
Australský hráč Lleyton Hewitt drží rekord nejmladší světové jedničky – věkem 20 let a 268 dní, tak i nejmladšího takového hráče v závěrečné klasifikaci sezóny.[20][21] Naopak nejstarším se v tomto parametru stal Ivan Lendl, když sezonu 1989 zakončil ve věku 29 let a 299 dní. Roger Federer si díky finálové účasti na MercedesCupu 2018 zajistil pátý návrat na pozici světové jedničky a ve věku 36 let a 10 měsíců a 9 dní se 18. června 2018 stal nejstarším mužem na této pozici.[22] Zároveň byl i nejstarším hráčem v první světové stovce. Překonal tak věkový rekord tehdy 33letého Andreho Agassiho, který v roce 2003 figuroval na čele klasifikace a také představoval nejstaršího muže v Top 100.[23] Již čtvrtý Švýcarův návrat do čela v únoru 2018 se uskutečnil po 5 letech a 106 dnech, což znamenalo nejdelší období mezi dvěma kralováními mužskému tenisu, když jedničkou nebyl mezi listopadem 2012 a únorem 2018.[24]
Nejčastěji se světové jedničky střídaly v sezóně 1983, když se na vrcholu klasifikace proměnilo jméno tenisty desetkrát. O prvního hráče rankingu sváděli daný rok boj John McEnroe, Jimmy Connors a Ivan Lendl.[22]
Postupem do finále pařížského BNP Paribas Masters se 29letý Skot Andy Murray stal 7. listopadu 2016 dvacátou šestou světovou jedničkou, jakožto první britský hráč ve dvouhře a nejstarší debutant na této pozici od června 1974, kdy do čela klasifikace vystoupal 30letý Australan John Newcombe. Ovládnout pořadí hráčů se mu podařilo ve své 12. profesionální sezóně a sedm let poté, co se poprvé stal světovou dvojkou, když na tomto místě strávil 76 týdnů. Více týdnů na druhé příčce, než se stali jedničkami, do té doby vydrželi pouze Rafael Nadal (160) a Boris Becker (108). Za předešlý rok, z něhož se žebříček tvořil, dosáhl Skot zápasové bilance 76–11 se ziskem sedmi titulů z jedenácti finále.[25]
Američan Mike Bryan, který v červenci 2018 zahájil třinácté období, se na vrchol deblové klasifikace vrátil ve 40 letech a 78 dnech jako nejstarší světová jednička ATP v historii. Věkový rekord do té doby držel Daniel Nestor ze září 2012, kdy mu bylo 40 let a 5 dní. Na čele vydržel jeden rok do skončení Wimbledonu 2019.[26]
Způsob sestavováníEditovat
Způsob započítávání bodů do žebříčku ATP se v historii měnil. Mechanismus výpočtu byl aktualizován od sezóny 2021:
- Body se přidělují za účast (postup do dalších kol, vítězství) v jednotlivých turnajích okruhu ATP, případně i challengerech a turnajích Futures okruhu ITF.
- Započítávají se body z devatenácti turnajů, z toho čtyř grandslamů, osmi turnajů série Masters a sedmi dalších nejlepších výsledků na akcích ATP Cup, v kategoriích ATP 500, ATP 250, na challengerech a událostech ITF.
- Pokud se tenista některých „povinných“ turnajů neúčastnil, počítají se mu namísto toho body z jiného turnaje.
- Účastníkům závěrečného Turnaje mistrů se počítají body i z tohoto turnaje (mají tedy započítány body z 20 namísto 19 turnajů).
- Body za turnaje ITF (série Futures) se započítávají až druhé pondělí po týdnu, kdy se turnaj konal.
- Body z turnajů zůstávají v žebříčku započítány 52 týdnů. Výjimkou jsou body za Turnaj mistrů, které jsou z žebříčku odečteny následující pondělí po posledním turnaji ATP následujícího roku. Rovněž revidovaný žebříček během koronavirové pandemie se řídí specifickými pravidly.
Od roku 2016 nejsou přidělovány body ze zápasů Davisova poháru[27] a bodově nebyly ohodnoceny ani Letní olympijské hry 2016.[28]
Rozdělování bodůEditovat
ATP TourEditovat
ATP Tour 2021 | ||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
↓kategorie / fáze→ | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 64 v kole | 128 v kole | QV | Q3 | Q2 | Q1 | ||
Grand Slam (128S) | 2000 | 1200 | 720 | 360 | 180 | 90 | 45 | 10 | 25 | 16 | 8 | 0 | ||
Grand Slam (64D) | 2000 | 1200 | 720 | 360 | 180 | 90 | 0 | — | 25 | — | 0 | 0 | ||
ATP Finals (8S/8D) | 1500 (max) 1100 (min) |
1000 (max) 600 (min) |
600 (max) 200 (min) |
200 za každou výhru v základní skupině, +400 za výhru v semifinále, +500 za výhru ve finále | ||||||||||
ATP Tour Masters 1000 (96S) | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 45 | 25 | 10 | 16 | — | 8 | 0 | ||
ATP Tour Masters 1000 (56S/48S) | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 45 | 10 | — | 25 | — | 16 | 0 | ||
ATP Tour Masters 1000 (32D/24D) | 1000 | 600 | 360 | 180 | 90 | 0 | — | — | — | — | — | — | ||
ATP Cup | 750 (max) | |||||||||||||
ATP Tour 500 (48S) | 500 | 300 | 180 | 90 | 45 | 20 | 0 | — | 10 | — | 4 | 0 | ||
ATP Tour 500 (32S) | 500 | 300 | 180 | 90 | 45 | 0 | — | — | 20 | — | 10 | 0 | ||
ATP Tour 500 (16D) | 500 | 300 | 180 | 90 | 0 | — | — | — | 20 | — | 0 | 0 | ||
ATP Tour 250 (56S/48S) | 250 | 150 | 90 | 45 | 20 | 10 | 0 | — | 5 | 3 | 0 | 0 | ||
ATP Tour 250 (32S/28S) | 250 | 150 | 90 | 45 | 20 | 0 | — | — | 12 | 6 | 0 | 0 | ||
ATP Tour 250 (24D) | 250 | 150 | 90 | 45 | 20 | 0 | — | — | — | — | — | — | ||
ATP Tour 250 (16D) | 250 | 150 | 90 | 45 | 0 | — | — | — | — | — | — | — | ||
QV – vítěz kvalifikace, Q1–3 – 1. až 3. kolo kvalifikace, (xS/D) – „x“ počet hráčů dvouhry/čtyřhry v soutěži |
ATP Challenger TourEditovat
ATP Challenger Tour 2021 | |||||||||||||||
---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
Kategorie | Dvouhra | Čtyřhra | |||||||||||||
vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole | 48 v kole | VQ | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | |||
Challenger 125 | 125 | 75 | 45 | 25 | 10 | 5 | 0 | 1 | 125 | 75 | 45 | 25 | 0 | ||
Challenger 110 | 110 | 65 | 40 | 20 | 9 | 5 | 0 | 1 | 110 | 65 | 40 | 20 | 0 | ||
Challenger 100 | 100 | 60 | 35 | 18 | 8 | 5 | 0 | 1 | 100 | 60 | 35 | 18 | 0 | ||
Challenger 90 | 90 | 55 | 33 | 17 | 8 | 5 | 0 | 1 | 90 | 55 | 33 | 17 | 0 | ||
Challenger 80 | 80 | 48 | 29 | 15 | 7 | 4 | 0 | 1 | 80 | 48 | 29 | 15 | 0 | ||
VQ – vítěz kvalifikace |
Mužský okruh ITFEditovat
Mužský okruh ITF 2021 | ||||||
---|---|---|---|---|---|---|
↓kategorie / fáze→ | vítězové | finalisté | semifinalisté | čtvrtfinalisté | 16 v kole | 32 v kole |
ITF 25 000 $+H (S) / ITF 25 000 (S) | 20 | 12 | 6 | 3 | 1 | — |
ITF 25 000 $+H (D) / ITF 25 000 (D) | 20 | 12 | 6 | 3 | — | — |
ITF 15 000 $+H (S) / ITF 15 000 (S) | 10 | 6 | 4 | 2 | 1 | — |
ITF 15 000 $+H (D) / ITF 15 000 (D) | 10 | 6 | 4 | 2 | — | — |
S – dvouzhra, D – čtyřhra; H – turnaj hráčům zajišťuje tzv. Hospitality |
Světové jedničky ve dvouhřeEditovat
Seznam uvádí tenisty, kteří dosáhli na pozici světové jedničky ve dvouhře od srpna 1973.
Přehled dvouhryEditovat
Poř. | tenista | stát | prvně klasifikován | týdnů celkem |
---|---|---|---|---|
1. | Roger Federer | Švýcarsko | 2. února 2004 | 310 |
2. | Novak Djoković | Srbsko | 4. července 2011 | 309 |
3. | Pete Sampras | Spojené státy americké | 12. dubna 1993 | 286 |
4. | Ivan Lendl | Československo | 28. února 1983 | 270 |
5. | Jimmy Connors | Spojené státy americké | 29. července 1974 | 269 |
6. | Rafael Nadal | Španělsko | 18. srpna 2008 | 209 |
7. | John McEnroe | Spojené státy americké | 3. března 1980 | 170 |
8. | Björn Borg | Švédsko | 23. srpna 1977 | 109 |
9. | Andre Agassi | Spojené státy americké | 10. dubna 1995 | 101 |
10. | Lleyton Hewitt | Austrálie | 19. listopadu 2001 | 80 |
11. | Stefan Edberg | Švédsko | 13. srpna 1990 | 72 |
12. | Jim Courier | Spojené státy americké | 10. února 1992 | 58 |
13. | Gustavo Kuerten | Brazílie | 4. prosince 2000 | 43 |
14. | Andy Murray | Spojené království | 7. listopadu 2016 | 41 |
15. | Ilie Năstase | Rumunsko | 23. srpna 1973 | 40 |
16. | Mats Wilander | Švédsko | 12. září 1988 | 20 |
17. | Andy Roddick | Spojené státy americké | 3. listopadu 2003 | 13 |
18. | Boris Becker | Německo | 28. ledna 1991 | 12 |
19. | Marat Safin | Rusko | 20. listopadu 2000 | 9 |
20. | John Newcombe | Austrálie | 3. června 1974 | 8 |
Juan Carlos Ferrero | Španělsko | 8. září 2003 | 8 | |
22. | Thomas Muster | Rakousko | 12. února 1996 | 6 |
Marcelo Ríos | Chile | 30. března 1998 | 6 | |
Jevgenij Kafelnikov | Rusko | 3. května 1999 | 6 | |
25. | Carlos Moyà | Španělsko | 15. března 1999 | 2 |
26. | Patrick Rafter | Austrálie | 26. července 1999 | 1 |
– aktivní hráč; tučně – současná světová jednička; stav k 22. únoru 2021
|
Bez přerušení – Top 20 dvouhryEditovat
Poř. | tenista | týdnů |
---|---|---|
1. | Roger Federer (1) | 237 |
2. | Jimmy Connors (1) | 160 |
3. | Ivan Lendl (1) | 157 |
4. | Novak Djoković (1) | 122 |
5. | Pete Sampras (1) | 102 |
6. | Jimmy Connors (2) | 84 |
7. | Pete Sampras (2) | 82 |
8. | Ivan Lendl (2) | 80 |
9. | Lleyton Hewitt (1) | 75 |
10. | John McEnroe (1) | 58 |
11. | Rafael Nadal (1) | 56 |
12. | John McEnroe (2) | 53 |
Novak Djoković (2) | 53 | |
14. | Andre Agassi (1) | 52 |
Novak Djoković (3) | ||
16. | Roger Federer (2) | 48 |
Novak Djoković (2) | 48 | |
18. | Björn Borg (1) | 46 |
Rafael Nadal (2) | 46 | |
20. | Andy Murray (1) | 41 |
– aktivní hráč; tučně – aktuální období současné světové jedničky, pokud probíhá v rámci Top 20.
|
Týdny na čele žebříčku dvouhry podle státuEditovat
Poř. | stát | hráčů | týdnů | tenisté | zdroj |
---|---|---|---|---|---|
1. | Spojené státy americké | 6 | 896 | Jimmy Connors, John McEnroe, Jim Courier, Pete Sampras, Andre Agassi, Andy Roddick | [29] |
2. | Švýcarsko | 1 | 310 | Roger Federer | [29] |
3. | Srbsko | 1 | 309 | Novak Djoković | [29] |
4. | Československo | 1 | 270 | Ivan Lendl | [29] |
5. | Španělsko | 3 | 219 | Carlos Moyà, Juan Carlos Ferrero, Rafael Nadal | [29] |
6. | Švédsko | 3 | 201 | Björn Borg, Mats Wilander, Stefan Edberg | [29] |
7. | Austrálie | 3 | 89 | John Newcombe, Patrick Rafter, Lleyton Hewitt | [29] |
8. | Brazílie | 1 | 43 | Gustavo Kuerten | [29] |
9. | Spojené království | 1 | 41 | Andy Murray | [29] |
10. | Rumunsko | 1 | 40 | Ilie Năstase | [29] |
11. | Rusko | 2 | 15 | Jevgenij Kafelnikov, Marat Safin | [29] |
12. | Německo | 1 | 12 | Boris Becker | [29] |
13. | Rakousko | 1 | 6 | Thomas Muster | [29] |
Chile | 1 | 6 | Marcelo Ríos | [29] | |
stav k 22. únoru 2021; tučně – aktivní hráči |
Konečný žebříček dvouhryEditovat
Rekordní počet šesti zakončených sezón na čele světové klasifikace drží Američan Pete Sampras se Srbem Novakem Djokovićem. Sampras tento rekord vytvořil bez přerušení v letech 1993–1998.[30]
Pouze pět hráčů figurovalo na čele žebříčku po všechny týdny jediného kalendářního roku. Švýcar Roger Federer pak jako jediný dokázal tento výkon zopakovat třikrát v řadě, a to v letech 2005–2007. Srb Novak Djoković se stal v roce 2018 historicky první konečnou jedničkou i přesto, že byl v průběhu sezóny postaven mimo elitní světovou dvacítku.[31]
Nejstarší konečnou jedničkou se roku 2020 stal Novak Djoković ve 33 letech.[30] Rekordní 11leté období mezi prvním a posledním zakončením vytvořil Rafael Nadal (2008–2019).[32]
V období 2000–2020 se devětkrát o konečné jedničce rozhodovalo až na závěrečném Turnaji mistrů, a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray) a 2019 (Nadal).[32]
Počet zakončení na čele žebříčku dvouhryEditovat
Jedničky na konečném žebříčku dvouhryEditovat
Hráči, kteří se stali jedničkami bez výhry na GS dvouhryEditovat
Tabulka uvádí tenisty, kteří nastoupili na pozici světové jedničky bez výhry na grandslamovém turnaji.
Tenista | datum poprvé jedničkou | první finále na grandslamu | první titul na grandslamu | zdroj |
---|---|---|---|---|
Ivan Lendl | 28. února 1983 | French Open 1981 | French Open 1984 | [16] |
Marcelo Ríos | 30. března 1998 | Australian Open 1998 | žádný | [16] |
Hráči nejvýše postavení na 2. až 5. místě ve dvouhřeEditovat
Následující přehled uvádí tenisty, jejichž nejvyšším postavením na žebříčku ATP ve dvouhře bylo 2. až 5. místo.
|
|
|
|
- poznámky
- aktivní hráči
Top 10 na konečném žebříčkuEditovat
Světové jedničky na čele dle týdnů v desetiletíchEditovat
1970–1979Editovat
|
1980–1989Editovat
|
1990–1999Editovat
|
2000–2009Editovat
|
2010–2019Editovat
|
2020–2029Editovat
|
Světové jedničky ve čtyřhřeEditovat
Toto je seznam hráčů, kteří dosáhli na pozici světové jedničky v deblu od roku 1973.
Přehled čtyřhryEditovat
Bez přerušení – Top 20 čtyřhryEditovat
Poř. | stát | tenista | týdnů | |
---|---|---|---|---|
1. | Spojené státy americké | Mike Bryan (1) | 163 | |
2. | Spojené státy americké | Bob Bryan (1) | 140 | |
3. | Spojené státy americké | Todd Woodbridge (1) | 125 | |
4. | Spojené státy americké | John McEnroe (1) | 108 | |
5. | Spojené státy americké | John McEnroe (2) | 97 | |
6. | Spojené státy americké | Bob Bryan (2) | 90 | |
Spojené státy americké | Mike Bryan (2) | 90 | ||
8. | Jihoafrická republika | Frew McMillan (1) | 80 | |
9. | Spojené státy americké | Bob Bryan (3) | 64 | |
Spojené státy americké | Mike Bryan (3) | 64 | ||
Spojené státy americké | Bob Bryan (4) | 64 | ||
Spojené státy americké | Mike Bryan (4) | 64 | ||
13. | Kolumbie | Robert Farah | 63 | |
14. | Mexiko | Raúl Ramírez (1) | 54 | |
15. | Austrálie | Mark Woodforde (1) | 52 | |
Spojené státy americké | Mike Bryan (5) | 5 | ||
17. | Švédsko | Anders Järryd (1) | 47 | |
18. | Nizozemsko | Jacco Eltingh (1) | 46 | |
19. | Indie | Leander Paes (1) | 39 | |
20. | Francie | Nicolas Mahut (1) | 38 | |
tučně – aktuální období současné světové jedničky, pokud probíhá v rámci Top 20; stav k 22. únoru 2021 |