Žebříček zaveden dvouhra: 23. srpna 1973 čtyřhra: 1. března 1976
Žebříček ATP (oficiálně anglickyPepperstone ATP Rankings[1]) je pořadí tenistů, které sestavuje Asociace tenisových profesionálů (ATP) na základě dlouhodobých výsledků profesionálních turnajů. Aktualizace pořadí je zveřejňována každé pondělí (vyjma grandslamů a dvoutýdenních událostí Indian Wells Masters a Miami Masters). Týdenní periodicita započala v roce 1979.[2]
Klasifikace zahrnuje body získané na okruzích ATP a ITF za předchozích 52 týdnů, čímž byla v tenise oficiálně zakotvena pozice „světové jedničky“. První vydání singlového žebříčku proběhlo 23. srpna 1973.[3] Deblový žebříček byl poprvé zveřejněn 1. března 1976. Pro hráče dvouhry a jednotlivce ve čtyřhře jsou sestavovány samostatné vydání klasifikace.
Na základě pořadí se hráči kvalifikují do jednotlivých turnajů různé úrovně. Z postavení se také vychází při nasazování v soutěži. Především masmédii je žebříček používán jako snadný způsob poměřování úrovně jednotlivých tenistů.
Vedle průběžného 52týdenního žebříčku pro nasazování do turnajů existuje také klasifikace ATP Race (tzv. Race to [city] – závod do [města]), která je na začátku každé nové sezóny – v lednu – anulována. Jedná se o žebříček dvouhry a párů. ATP Race je rozhodující pro účast nejlepších singlistů a deblových párů na závěrečném turnaji kalendářního roku ATP Finals – Turnaji mistrů.
Od srpna 1973 bylo světovými jedničkami 28 hráčů dvouhry, z nichž 17 zakončilo na této pozici sezónu. Po triumfu na US Open 2022 se v září 2022 premiérově do čela posunul Španěl Carlos Alcaraz, který se v 19 letech a 4 měsících stal vůbec nejmladším hráčem na této pozici.[4][5] Ve čtyřhře se na prvním místě od března 1976 vystřídalo celkem 59 tenistů. Deblovou světovou jedničkou se v první polovině listopadu 2022 poprvé stal Wesley Koolhof jako čtvrtý Nizozemec. Posun na vrchol si zajistil semifinálem na Paris Masters 2022.[6][7] O týden později se k němu připojil jeho spoluhráč Neal Skupski, jenž se do čela klasifikace posunul jako třetí britský deblista.[8]
ATP vznikla jako odborová organizace v roce 1972. Iniciátory založení se stali Jack Kramer, Cliff Drysdale a Donald Dell. Význam organizace vzrostl po Wimbledonu 1973, který 81 členů bojkotovalo.[9] Dva měsíce poté, během srpna, byl zaveden bodový žebříčkový systém k objektivizaci účasti a nasazování hráčů na turnajích.[10]
Nový systém žebříčku ATP byl rychle implementován do mužského tenisu.[11] Zatímco drtivá většina členů ATP se vyslovila ve prospěch objektivního přístupu na turnaje podle klasifikace, první světová jednička ATP Ilie Năstase se vyjádřila kriticky, protože „každému bylo přiděleno číslo visící nad dalšími,“ což mezi tenisty vedlo k více konkurenční a méně kolegiální atmosféře.[12]
Původní kritéria k sestavování žebříčku ATP, s týdenní periodicitou až od poloviny roku 1979, vycházela ze zprůměrování bodových výsledků hráče na všech turnajích. V průběhu 80. let byla metodika několikrát revidována.[10][11] Od sezóny 1990, kdy ATP získala dominantní postavení a kdy vznikl okruh ATP Tour, byla žebříčková kritéria nahrazena systémem nejlepších výsledků po vzoru soutěžního alpského lyžování.[11] Původně se započítávaly nejlepší výsledky ze čtrnácti událostí. V roce 2000 došlo k rozšíření na osmnáct turnajů.[11] Ve dvouhře je maximální bodový zisk generován ze zápočtu povinně hraných 4 Grand Slamů, 8 Mastersů a dalších 5 turnajů v kategorii ATP 500 včetně bodově sem náležejícího Monte-Carlo Masters, což znamená maximální zisk 19 500 bodů před ATP Finals, a po jeho skončení 21 000 bodů v konečné klasifikaci. Nejvyšší hodnotu bodů na konečném žebříčku získal do roku 2009 Roger Federer, když v závěru sezóny 2006 měl 8 370 bodů. Od zavedení nového sytému bodování v roce 2009 drží rekord Novak Djoković se 16 585 body v konečné klasifikaci roku 2015. Djoković rovněž vytvořil absolutní rekord maximálního počtu 16 950 získaných bodů ve vydání ze 6. června 2016.[13]
Žebříčky ATP a WTA byly 16. března 2020 zmrazeny v důsledku koronavirové pandemie na 22 týdnů.[14] Ženská světová klasifikace byla obnovena 10. srpna 2020 se znovurozehráním sezóny. Mužský žebříček, který vedl Novak Djoković, na ni navázal 24. srpna téhož roku s úvodním turnajem po přerušení Cincinnati Masters.
Rumun Ilie Năstase se stal 23. srpna 1973 historicky první světovou jedničkou na žebříčku ATP
Od roku 1973 se na čele singlové klasifikace vystřídalo dvacet osm tenistů – tzv. světových jedniček.[15][16] Srb Novak Djoković drží rekord v počtu sedmi sezón, jež zakončil na prvním místě. Druhý v pořadí Američan Pete Sampras skončil v závěrečné klasifikaci šestkrát jako jednička a navíc bez přerušení.[17][18] Djoković také strávil na čele klasifikace nejvyšší počet 373 týdnů.[19] Švýcaru Rogeru Federerovi patří první místo v nejdelším období bez přerušení, když vrchol neopustil 237 týdnů.[20]
Dva hráči, československý reprezentant Ivan Lendl a Chilan Marcelo Ríos, se na vrchol dostali aniž by předtím vyhráli jeden z Grand Slamů.[21] Lendl opanoval čelo 21. února 1983 a premiérový major získal na French Open 1984.[22] Rios klasifikaci ovládl 30. března 1998 a zůstává jedinou světovou jedničkou, jíž se nepodařilo dosáhnout na grandslamový vavřín.[23][24] Nejkratší dobu na tenisovém trůnu strávil Australan Patrick Rafter a to pouze jediný týden.
Španěl Carlos Alcaraz drží rekord nejmladší světové jedničky – věkem 19 let a 130 dní[4] Sezónu 2022 zakončil v 19 letech a 130 dnech jako nejmladší hráč v závěrečné klasifikaci sezóny, čímž překonal 20letého Lleytona Hewitta z roku 2001.[25] Naopak nejstarším se v tomto parametru stal Novak Djoković, když sezonu 2021 zakončil ve věku 34 let. Roger Federer si díky finálové účasti na MercedesCupu 2018 zajistil pátý návrat na pozici světové jedničky a ve věku 36 let a 10 měsíců a 9 dní se 18. června 2018 stal nejstarším mužem na této pozici.[26] Zároveň byl i nejstarším hráčem v první světové stovce. Překonal tak věkový rekord tehdy 33letého Andreho Agassiho, který v roce 2003 figuroval na čele klasifikace a také představoval nejstaršího muže v Top 100.[27] Již čtvrtý Švýcarův návrat do čela v únoru 2018 se uskutečnil po 5 letech a 106 dnech, což znamenalo nejdelší období mezi dvěma kralováními mužskému tenisu, když jedničkou nebyl mezi listopadem 2012 a únorem 2018.[28]
Nejčastěji se světové jedničky střídaly v sezóně 1983, když se na vrcholu klasifikace proměnilo jméno tenisty desetkrát. O prvního hráče rankingu sváděli daný rok boj John McEnroe, Jimmy Connors a Ivan Lendl.[26]
Postupem do finále pařížského BNP Paribas Masters 2016 se 29letý Skot Andy Murray stal 7. listopadu 2016 dvacátou šestou světovou jedničkou, jakožto první britský hráč ve dvouhře a nejstarší debutant na této pozici od června 1974, kdy do čela klasifikace vystoupal 30letý Australan John Newcombe. Ovládnout pořadí hráčů se mu podařilo ve své 12. profesionální sezóně a sedm let poté, co se poprvé stal světovou dvojkou, když na tomto místě strávil 76 týdnů. Více týdnů na druhé příčce, než se stali jedničkami, do té doby vydrželi pouze Rafael Nadal (160) a Boris Becker (108). Za předešlý rok, z něhož se žebříček tvořil, dosáhl Skot zápasové bilance 76–11 se ziskem sedmi titulů z jedenácti finále.[29] Ve vydání žebříčku z 13. června 2022, týden po skončení French Open, nebyl poprvé od 10. listopadu 2003 na prvních dvou místech klasifikován žádný z členů tzv. Velké čtyřky – Federer, Nadal, Djoković ani Murray. Světovou jedničkou se podruhé v sezóně stal Rus Daniil Medveděv a na druhou příčku premiérově postoupil Němec Alexander Zverev.[30]
Nejstarší světovou jedničkou v prvním období čtyřhry se v říjnu 2022 stal 38letý Rajeev Ram, čímž překonal věkový rekord vůbec prvního deblisty na čele klasifikace, 36letého Boba Hewitta v roce 1976.[31][32] Američan Mike Bryan, který v červenci 2018 zahájil třinácté období, se na vrchol deblové klasifikace vrátil ve 40 letech a 78 dnech jako absolutně nejstarší světová jednička ATP v historii. Věkový rekord do té doby držel Daniel Nestor ze září 2012, kdy mu bylo 40 let a 5 dní. Na čele vydržel jeden rok do skončení Wimbledonu 2019.[33]
Započítávají se body z devatenácti turnajů, z toho čtyř grandslamů, osmi turnajů série Masters a sedmi dalších nejlepších výsledků na akcích ATP Cup, v kategoriích ATP 500, ATP 250, na challengerech a událostech ITF.
Pokud se tenista některých „povinných“ turnajů neúčastnil, počítají se mu namísto toho body z jiného turnaje.
Účastníkům závěrečného Turnaje mistrů se počítají body i z tohoto turnaje (mají tedy započítány body z 20 namísto 19 turnajů).
Body za turnaje ITF (série Futures) se započítávají až druhé pondělí po týdnu, kdy se turnaj konal.
Body z turnajů zůstávají v žebříčku započítány 52 týdnů. Výjimkou jsou body za Turnaj mistrů, které jsou z žebříčku odečteny následující pondělí po posledním turnaji ATP následujícího roku. Rovněž revidovaný žebříček během koronavirové pandemie se řídí specifickými pravidly.
Rekordní počet sedmi zakončených sezón na čele světové klasifikace drží Srb Novak Djoković.[37] Druhé místo v této statistice patří Američanu Petu Samprasovi, který vytvořil rekord v podobě šesti ukončení bez přerušení v letech 1993–1998.[38]
Pouze pět hráčů figurovalo na čele žebříčku po všechny týdny jediného kalendářního roku. Švýcar Roger Federer pak jako jediný dokázal tento výkon zopakovat třikrát v řadě, a to v letech 2005–2007. Srb Novak Djoković se stal v roce 2018 historicky první konečnou jedničkou i přesto, že byl v průběhu sezóny postaven mimo elitní světovou dvacítku.[39]
Nejstarší konečnou jedničkou se roku 2021 stal Novak Djoković ve 34 letech.[38] Naopak jako nejmladší sezónu zakončil 19letý Španěl Carlos Alcaraz v roce 2022.[25] Rekordní 11leté období mezi prvním a posledním zakončením vytvořil jeho krajan Rafael Nadal (2008–2019).[40]
V období 2000–2022 se desekrát o konečné jedničce rozhodovalo až na závěrečném Turnaji mistrů, a to v sezónách 2000 (Kuerten), 2001–2002 (Hewitt), 2003 (Roddick), 2009 (Federer), 2013 (Nadal), 2014 (Djoković), 2016 (Murray), 2019 (Nadal) a Alcaraz (2022).[40]
_(52036462443).jpg)
_(48521944822).jpg)
Nizozemsko_(48521705221).jpg)
Spojené království.jpg)
Srbsko
Švýcarsko
Spojené státy americké
Československo
Španělsko
Švédsko
Austrálie
Brazílie
Rumunsko
Německo
Rusko
Rakousko
Chile.jpg)
_cropped.jpg)
_2.jpg)
_vs_T._Berdych_(CZE)-3.jpg)
Jihoafrická republika
Kolumbie
Mexiko
Indie
Francie
Andrés Gómez (1)
Grant Connell (1)
Mark Knowles (1)
Max Mirnyj (1)
Łukasz Kubot (1) / 
Mate Pavić (1)
Byron Black