Wikipedie

Richard Gasquet

francouzský tenista

Richard Gabriel Cyr Gasquet (* 18. června 1986 Béziers) je francouzský profesionální tenista, vítěz smíšené čtyřhry na French Open 2004 po boku Taťány Golovinové a bronzový olympijský medailista z mužské čtyřhry londýnských her 2012 s Julienem Benneteauem. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a dva ve čtyřhře. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset singlových titulů.[1]

Richard Gasquet
Richard Gasquet na Monte-Carlo Masters 2023
Richard Gasquet na Monte-Carlo Masters 2023
StátFrancieFrancie Francie
Datum narození18. června 1986 (37 let)
Místo narozeníBéziers, Francie
BydlištěNeuchâtel, Švýcarsko
Výška183 cm
Hmotnost79 kg
Profesionál od2002
Držení raketypravou rukou, bekhend jednoruč
Výdělek20 684 710 USD
Tenisová raketaHEAD
Dvouhra
Poměr zápasů603–394
Tituly16 ATP
Nejvyšší umístění7. místo (9. července 2007)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2007, 2008, 2012, 2013)
French Openčtvrtfinále (2016)
Wimbledonsemifinále (2007, 2015)
US Opensemifinále (2013)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrůzákladní skupina (2007, 2013)
Olympijské hry2. kolo (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů72–62
Tituly2 ATP
Nejvyšší umístění45. místo (7. dubna 2008)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2006)
French Open1. kolo (2002, 2003, 2005)
US Open1. kolo (2008)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryBronzová olympijská medaile bronz (2012)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
French Openvítěz (2004)
Týmové soutěže
Davis Cupfinále (2014)
Hopman Cupvítěz (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20240114a14. ledna 2024
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Přehled medailí
Olympijské kruhy Tenis na LOH
bronz Londýn 2012 čtyřhra mužů

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2007 na 7. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2008 na 45. místě. V roce 2020 se jeho trenérem stal Julien Cassaigne.[2]

V roce 2002 se stal juniorským mistrem světa ITF. Premiérový titul na okruhu ATP získal v červnu 2005 na travnatém Nottingham Open, když ve finále přehrál běloruského hráče Maxe Mirného. V letech 2007 a 2012 také triumfoval na portugalském Estoril Open. V letech 2007 a 2013 si zahrál základní skupinu závěrečného Turnaje mistrů.

Týmové soutěže editovat

Davis Cup editovat

Ve francouzském daviscupovém týmu debutoval v roce 2005 čtvrtfinálem Světové skupiny proti Rusku, v němž vyhrál nad Andrejevem a podlehl Davyděnkovi. V roce 2014 se stal členem týmu, které postoupilo do lillského finále proti Švýcarsku. Po boku Juliena Benneteaua odešli poraženi ze sobotní čtyřhry od olympijských vítězů Rogera Federera a Stana Wawrinky. Se ziskem pouhých osmi gamů pak v nedělní dvouhře nestačil na Federera, což znamenalo porážku Francie 1:3 na zápasy.[3][4] V základní skupině listopadového finále Davis Cupu 2021 nestačil na Tomáše Macháče. Francouzi přesto Česko porazila 2:1 na zápasy.

Do února 2024 v soutěži nastoupil k dvaceti třem mezistátním utkáním s bilancí 16–11 ve dvouhře a 4–2 ve čtyřhře.[5]

Letní olympijské hry editovat

Francii reprezentoval na londýnských Hrách XXX. olympiády, kde jako šestnáctý nasazený podlehl ve druhém kole dvouhry Kypřanu Marcosu Baghdatisovi. V soutěži čtyřhry vyhrál spolu s Julienem Benneteauem zápas o bronzovou medaili, když přehráli španělský pár Feliciano López a David Ferrer.

Hopman Cup editovat

Za Francii nastoupil poprvé na Hopman Cupu 2012. V páru s Marion Bartoliovou obsadili první místo v základní skupině B, když všechny tři mezistátní zápasy vyhráli. Ve dvouhrách porazil Číňana Wu Ti, Australana Lleytona Hewitta i Španěla Fernanda Verdasca. Ve finále však nestačili na Českou republiku 0:2 na zápasy, když o výsledku rozhodly již dvouhry. Po dvousetovém průběhu odešel poražen od Tomáše Berdycha a Bartoliová nestačila na Petru Kvitovou.

Podruhé do Perthu zavítal jako 18. hráč žebříčku v roce 2017 po boku Kristiny Mladenovicové. V singlu základní skupiny prohrál se Švýcarem Rogerem Federerem a porazil Němce Alexandra Zvereva i Brita Daniela Evanse. Ve finále dvojici čekaly Spojené státy americké. V úvodním singlu zdolal Jacka Socka. Přestože poté Mladenovicová podlehla Coco Vandewegheové, společně triumfovali nad Američany v závěrečné smíšené čtyřhře. Francie tak vybojovala druhý titul na Hopmanově poháru po výhře 2:1 na zápasy.[6]

Tenisová kariéra editovat

 
Podání na French Open 2018

Tenis začal hrát ve čtyřech letech v tenisovém klubu TC Sérignan, kde jej až do juniorského věku vedl otec Francis Gasquet. Již v devíti letech se objevil na obalu francouzského Tennis Magazine jako velký tenisový talent. V juniorské kategorii vyhrál v sezóně 2002 singlové soutěže French Open a US Open a na Australian Open došel do semifinále. V září téhož roku se stal juniorskou světovou jedničkou a na konci roku byl vyhlášen juniorským mistrem světa.

Na okruhu ATP Tour debutoval v dubnu 2002 turnajem kategorie Masters Series na antukovém Monte Carlo Masters, kde obdržel do kvalifikace divokou kartu. Poté, co se z ní probojoval do hlavní soutěže, stal se – v 15 letech a 10 měsících věku –, nejmladším tenistou od roku 1988 a Tommyho Hoa, který dokázal vyhrát utkání na turnaji ATP. V prvním kole přešel přes Argentince Franca Squillariho.

Premiérový grandslam odehrál na květnovém French Open 2002, když do utkání hlavní soutěže nastoupil v 15 letech, 11 měsících a 9 dnech jako druhý nejmladší tenista v této nejvyšší kategorii. Přes zisk úvodní sady proti pozdějšímu vítězi pařížského majoru Albertu Costovi, ztratil zbývající tři. Na grandslamu se nejdále probojoval do semifinále Wimbledonu 2007.

Jako 82. hráč žebříčku podlehl ve čtvrtfinále orléanského challengeru během září 2021 Jiřímu Veselému. Ve finále lednového ASB Classic 2023 zdolal druhého nasazeného Brita a světovou dvanáctku Camerona Norrieho po třísetovém průběhu. Připsal si šestnáctý singlový titul na túře ATP a první od travnatého Libéma Open 2018. Na Auckland Open se v 36 letech stal nejstarším šampionem turnaje.[7]

Na ASB Classic 2024 přicestoval jako obhájce titulu.[8] Z pozice sedmdesátého šesté hráče žebříčku v úvodu podlehl krajanu a jedinému teenageru v Top 50 Arthuru Filsovi, který jej i podruhé přehrál.[9] Po 18 letech tak v polovině ledna 2024, ve 37 letech, vypadl z první světové stovky, v níž figuroval nepřetržitě od dubna 2005. V přepočtu se jednalo o 956 týdnů. Delší kontinuální období v ní k lednu 2024 strávili jen Federer (1 165 týdnů) a Nadal (1 029 týdnů).[10][11]

Dopingová aféra editovat

Francouzský deník L'Équipe 9. května 2009 uvedl, že byl v březnu téhož roku pozitivně testován na přítomnost kokainu, což vedlo k jeho odhlášení z Miami Masters.[12] V rozhovoru z 5. června téhož roku pro stejné periodikem odmítl užití kokainu.[13] Následně mu byla dočasně pozastavena účast na okruhu. Očištěn byl poté, co pozitivní nález zdůvodnil vyjádřením, že kokain se do těla dostal bez jeho vědomí, když se líbal s dívkou na party.[14] Od 16. července 2009 tak mohl opět startovat. Ocenil také Rafaela Nadala za jeho podporu během pozastavené činnosti. Do tenisového světa se vrátil na konci srpna turnajem Pilot Pen Championships 2009 v New Havenu, kde nepostoupil z kvalifikace do hlavní soutěže.

Trenérské vedení editovat

  • Éric Deblicker (říjen 2004 až květen 2008)
  • Guillaume Peyre (květen 2008 až srpen 2009)
  • Gabriel Markus (únor až září 2010)
  • Riccardo Piatti (únor 2011 až listopad 2013)
  • Sergi Bruguera (únor 2014 až listopad 2017)
  • Thierry Tulasne (leden až září 2018)
  • Fabrice Santoro (leden až září 2018)
  • Thierry Ascione (září 2018 až září 2020)
  • Julien Cassaigne (od 2020)

Finále na Grand Slamu editovat

Smíšená čtyřhra: 1 (1–0) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeři ve finále výsledek
Vítěz 2004 French Open antuka   Taťána Golovinová   Cara Blacková
  Wayne Black		 6–3, 6–4

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Masters Series /
ATP Tour Masters 1000 (0–3 D; 0–1 Č)
ATP International Series Gold /
ATP Tour 500 (0–2 D)
ATP International Series /
ATP Tour 250 (16–12 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 33 (16–17) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 11. října 2004 Mety, Francie tvrdý (h)   Jérôme Haehnel 6–7(9–11), 4–6
Finalista 2. 9. května 2005 Hamburk, Německo antuka   Roger Federer 3–6, 5–7, 6–7(4–7)
Vítěz 1. 13. června 2005 Nottingham, Spojené království tráva   Max Mirnyj 6–2, 6–3
Vítěz 2. 19. června 2006 Nottingham, Spojené království (2) tráva   Jonas Björkman 6–4, 6–3
Vítěz 3. 10. července 2006 Gstaad, Švýcarsko antuka   Feliciano López 7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–3
Finalista 3. 7. srpna 2006 Toronto, Kanada tvrdý   Roger Federer 6–2, 3–6, 2–6
Vítěz 4. 23. října 2006 Lyon, Francie koberec (h)   Marc Gicquel 6–3, 6–1
Finalista 4. 29. dubna 2007 Estoril, Portugalsko antuka   Novak Djoković 6–7(7–9), 6–0, 1–6
Vítěz 5. 30. září 2007 Bombaj, Indie tvrdý   Olivier Rochus 6–3, 6–4
Finalista 5. 1. října 2007 Tokio, Japonsko tvrdý   David Ferrer 1–6, 2–6
Finalista 6. 13. července 2008 Stuttgart, Německo antuka   Juan Martín del Potro 4–6, 5–7
Finalista 7. 16. ledna 2010 Sydney, Austrálie tvrdý   Marcos Baghdatis 4–6, 6–7(2–7)
Vítěz 6. 22. května 2010 Nice, Francie antuka   Fernando Verdasco 6–3, 5–7, 7–6(7–5)
Finalista 8. 1. srpna 2010 Gstaad, Švýcarsko antuka   Nicolás Almagro 5–7, 1–6
Finalista 9. 6. května 2012 Estoril, Portugalsko (2) antuka   Juan Martín del Potro 4–6, 2–6
Finalista 10. 12. srpna 2012 Toronto, Kanada (2) tvrdý   Novak Djoković 3–6, 2–6
Vítěz 7. 30. září 2012 Bangkok, Thajsko tvrdý (h)   Gilles Simon 6–2, 6–1
Vítěz 8. 5. ledna 2013 Dauhá, Katar tvrdý   Nikolaj Davyděnko 3–6, 7–6(7–4), 6–3
Vítěz 9. 10. února 2013 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Benoît Paire 6–2, 6–3
Vítěz 10. 20. října 2013 Moskva, Rusko tvrdý (h)   Michail Kukuškin 4–6, 6–4, 6–4
Finalista 11. 9. února 2014 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Gaël Monfils 4–6, 4–6
Finalista 12. 21. června 2014 Eastbourne, Spojené království tráva   Feliciano López 3–6, 7–6(7–5), 5–7
Vítěz 11. 8. února 2015 Montpellier, Francie (2) tvrdý (h)   Jerzy Janowicz 3–0skreč
Vítěz 12. 3. května 2015 Estoril, Portugalsko antuka   Nick Kyrgios 6–3, 6–2
Vítěz 13. 7. února 2016 Montpellier, Francie (3) tvrdý (h)   Paul-Henri Mathieu 7–5, 6–4
Finalista 13. 2. října 2016 Šen-čen, Čína tvrdý   Tomáš Berdych 6–7(5–7), 7–6(7–2), 3–6
Vítěz 14. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h)   Diego Schwartzman 7–6(7–4), 6–1
Finalista 14. 12. února 2017 Montpellier, Francie (2) tvrdý (h)   Alexander Zverev 6–7(4–7), 3–6
Finalista 15. únor 2018 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Lucas Pouille 6–7(2–7), 4–6
Vítěz 15. červen 2018 Rosmalen, Nizozemsko tráva   Jérémy Chardy 6–3, 7–6(7–5)
Finalista 16. červenec 2018 Stockholm, Švédsko antuka   Fabio Fognini 3–6, 6–3, 1–6
Finalista 17. červenec 2021 Umag, Chorvatsko antuka   Carlos Alcaraz 2–6, 2–6
Vítěz 16. leden 2023 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Cameron Norrie 4–6, 6–4, 6–4

Čtyřhra: 4 (2–2) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 8. května 2006 Mety, Francie tvrdý (h)   Fabrice Santoro   Julian Knowle
  Jürgen Melzer 		3–6, 6–1, [11–9]
Finalista 1. 14. dubna 2007 Monte-Carlo, Monako antuka   Julien Benneteau   Bob Bryan
  Mike Bryan 		2–6, 1–6
Vítěz 2. 7. ledna 2008 Sydney, Austrálie tvrdý   Jo-Wilfried Tsonga   Bob Bryan
  Mike Bryan 		4–6, 6–4, [11–9]
Finalista 2. 1. listopadu 2009 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Jérémy Chardy   Colin Fleming
  Ken Skupski 		6–2, 5–7, [4–10]

Utkání o olympijský bronz editovat

Mužská čtyřhra: 1 (1–0) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Bronz 2012 Londýn – LOH, Spojené království tráva   Julien Benneteau   David Ferrer
  Feliciano López 		7–6(7–4), 6–2

Finále soutěží družstev: 5 (2–3) editovat

Stav č. datum soutěž povrch spoluhráči soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 7. ledna 2012 Hopman Cup
Perth, Austrálie 		tvrdý (h)   Marion Bartoliová   Petra Kvitová
  Tomáš Berdych 		0–2
Finalista 2. 21.–23. listopadu 2014 Davis Cup
Villeneuve-d'Ascq, Francie 		antuka (h)   Jo-Wilfried Tsonga
  Gaël Monfils
  Julien Benneteau 		  Roger Federer
  Stan Wawrinka
  Marco Chiudinelli
  Michael Lammer 		1–3
Vítěz 1. 7. ledna 2017 Hopman Cup
Perth, Austrálie 		tvrdý (h)   Kristina Mladenovicová   Coco Vandewegheová
  Jack Sock 		2–1
Vítěz 2. 24.–26. listopadu 2017 Davis Cup
Villeneuve-d'Ascq, Francie 		tvrdý (h)   Jo-Wilfried Tsonga
  Lucas Pouille
  Pierre-Hugues Herbert 		  David Goffin
  Steve Darcis
  Ruben Bemelmans
  Joris De Loore 		3–2
Finalista 3. 23.–25. listopadu 2018 Davis Cup
Villeneuve-d'Ascq, Francie 		antuka (h)   Lucas Pouille
  Jérémy Chardy
  Pierre-Hugues Herbert
  Jo-Wilfried Tsonga 		  Marin Čilić
  Borna Ćorić
  Franko Škugor
  Mate Pavić
  Ivan Dodig 		1–3

Chronologie výsledků na Grand Slamu editovat

Dvouhra editovat

Turnaj 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023 SR V–P
Australian Open A 1. kolo 1. kolo A 1. kolo 4. kolo 4. kolo 3. kolo 1. kolo 3. kolo 4. kolo 4. kolo 3. kolo 3. kolo A 3. kolo 3. kolo A A A 2. kolo 1. kolo 0 / 16 25–16
French Open 1. kolo 1. kolo 1. kolo 3. kolo 2. kolo 2. kolo A A 1. kolo 4. kolo 4. kolo 4. kolo 3. kolo 4. kolo ČF 3. kolo 3. kolo 2. kolo 1. kolo 2. kolo 2. kolo 1. kolo 0 / 20 29–20
Wimbledon A A 1. kolo 4. kolo 1. kolo SF 4. kolo A A 4. kolo 4. kolo 3. kolo 2. kolo SF 4. kolo 1. kolo 1. kolo 1. kolo NH 2. kolo 3. kolo 1. kolo 0 / 17 31–17
US Open Q2 A Q1 4. kolo 4. kolo 2. kolo 1. kolo 1. kolo 4. kolo 2. kolo 4. kolo SF 3. kolo ČF 1. kolo 1. kolo 3. kolo 1. kolo 2. kolo 1. kolo 3. kolo 1. kolo 0 / 19 30–18
výhry–prohry 0–1 0–2 0–3 8–3 4–4 10–3 6–3 2–2 3–3 9–4 12–4 13–4 7–4 14–4 7–3 4–4 6–4 1–3 1–2 2–3 6–4 0–4 0 / 72 115–71
Legenda
SR poměr vyhraných turnajů
ku všem odehraným 		W–L
V–P 		výhry–prohry
NH daný rok se turnaj nekonal A turnaje se hráč nezúčastnil
1Q / LQ prohra v (kole) kvalifikace 1k / 1R prohra v daném kole turnaje
QF / ČF prohra ve čtvrtfinále SF prohra v semifinále
F prohra ve finále Vítěz vítězství v turnaji

Postavení na konečném žebříčku ATP editovat

Dvouhra editovat

Rok 2001 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 1303. ▲ 166. ▲ 93. ▼ 109. ▲ 16. ▼ 18. ▲ 8. ▼ 24. ▼ 52. ▲ 30. ▲ 19. ▲ 10. ▲ 9. ▼ 26. ▲ 9. ▼ 18. ▼ 31. ▲ 26. ▼ 61. ▲ 47. ▼ 86. ▲ 68. ▼ 76.

Čtyřhra editovat

Rok 2002 2003 2004 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017–2023
Pořadí 1315. ▲ 428. ▼ 965. ▲ 418. ▲ 111. ▲ 76. ▼ 82. ▼ 130. ▼ 454. ▲ 207. ▲ 182. ▼ 237. ▲ 188. ▼ 600. ▼ 849. —

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Richard Gasquet na anglické Wikipedii.

  1. ↑ Richard Gasquet na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20240114a14. ledna 2024
  2. ↑ Richard Gasquet na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20240114a14. ledna 2024
  3. ↑ Tears of joy from Roger Federer as Switzerland win Davis Cup [online]. 23-11-2014 [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. 
  4. ↑ Roger Federer, Switzerland win first Davis Cup title [online]. 23-11-2014 [cit. 2014-11-25]. Dostupné online. 
  5. ↑ Richard Gasquet na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230120a20. ledna 2023
  6. ↑ Francie - USA 2:1. Mladenovicová a Gasquet vyhráli Hopmanův pohár smíšených týmů. Sport.cz [online]. 2017-01-07 [cit. 2017-01-08]. Dostupné online. 
  7. ↑ Back On Top: Gasquet Wins Auckland Title With Late Charge. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-14 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-14. (anglicky) 
  8. ↑ Back On Top: Gasquet Wins Auckland Title With Late Charge. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-01-14 [cit. 2024-01-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-01-14. (anglicky) 
  9. ↑ Arthur Fils beats Richard Gasquet in Auckland. ATP Tour, Inc. [online]. 2024-01-10 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Luboš Zabloudil, Tomáš Rambousek. Konec úchvatné série. Gasquet vydržel v TOP 100 nepřetržitě 956 týdnů, sérii utnul o 18 let mladší krajan. TenisPortal.cz [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. 
  11. ↑ Richard Gasquet will fall out of the top 100 for the first time since 2005 -. News In France [online]. 2024-01-09 [cit. 2024-01-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. ↑ Tennis - Dopage - Gasquet positif à la cocaïne. L'Équipe [online]. 2009-05-09 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-11. (francouzsky) 
  13. ↑ Gasquet : «Je reviendrai». L'Équipe [online]. 2009-06-05 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-06-06. (francouzsky) 
  14. ↑ Gasquet cleared to return to tour. BBC Sport [online]. 2009-07-15 [cit. 2023-01-20]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2022-06-05. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Richard_Gasquet&oldid=23560450“