Diego Schwartzman

argentinský tenista

Diego Sebastián Schwartzman (* 16. srpna 1992 Buenos Aires) je argentinský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové turnaje, když triumfoval na květnovém Istanbul Open 2016, únorovém Rio Open 2018 a srpnovém Los Cabos Open 2019. Na challengerech ATPokruhu Futures získal šestnáct titulů ve dvouhře a patnáct ve čtyřhře.[2]

Diego Schwartzman
Schwartzman ve Wimbledonu 2019
Stát ArgentinaArgentina Argentina
Datum narození 16. srpna 1992 (28 let)
Místo narození Buenos Aires, Argentina[1]
Bydliště Buenos Aires, Argentina[1]
Výška 170 cm[1]
Váha 64 kg[1]
Profesionál od 2010
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 8 872 660 USD
Tenisová raketa HEAD
Dvouhra
Poměr zápasů 163–138
Tituly 3 ATP, 8 challengerů, 8 Futures
Nejvyšší umístění 8. místo (12. října 2020)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 4. kolo (2018, 2020)
French Open semifinále (2020)
Wimbledon 3. kolo (2019)
US Open čtvrtfinále (2017, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů základní skupina (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů 56–87
Tituly 0 ATP, 4 challengery, 11 Futures
Nejvyšší umístění 39. místo (6. ledna 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2015)
French Open semifinále (2019)
Wimbledon 1. kolo (2015)
US Open 1. kolo (2014, 2017)
Týmové soutěže
Davis Cup semifinále (2015)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200922a22. září 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2018 na 11. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2020 na 39. místě. Trénují ho bývalí argentinští tenisté Juan Ignacio Chela a Leonardo Olguin. Dříve tuto roli plnil Sebastián Prieto.[1]

V argentinském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 utkáním Světové skupiny proti Brazílii, v němž po boku Carlose Berlocqa prohrál čtyřhru s párem Marcelo Melo a Bruno Soares. Argentinci postoupili 3:2 na zápasy. Do listopadu 2019 v soutěži nastoupil k šesti mezistátním utkáním s bilancí 4–3 ve dvouhře a 0–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéraEditovat

Profesionálem se stal v roce 2009. Prvním turnajem na okruhu ATP World Tour, kde si zahrál hlavní soutěž se stal únorový VTR Open 2013 ve Viña del Mar. Jako postoupivší kvalifikant skončil v úvodním kole na raketě krajana a pozdějšího vítěze Horacia Zeballose po třísetovém průběhu. Debutová výhra přišla o dva týdny později na Copa Claro 2013 v Buenos Aires, kam obdržel divokou kartu. V úvodním kole překvapivě zdolal čtvrtého nasazeného Brazilce Thomaze Bellucciho, aby mu ve druhé fázi vystavil stopku španělský antukář Tommy Robredo.

Na nejvyšší grandslamové úrovni si poprvé hlavní soutěž zahrál na French Open 2014, kde jako kvalifikant v prvním kole vyřadil Portugalce Gastãa Eliase, než podlehl turnajové čtyřce Rogeru Federerovi.[4] O rok později na French Open 2015 přehrál Haidera-Maurera, aby v pětisetové bitvě druhého kola skončil na raketě třináctého nasazeného Gaëla Monfilse, když ztratil vedení 2–1 na sety. Na US Open 2014 byl na úvod vyřazen světovou jedničkou Novakem Djokovićem.[1] Do grandslamového čtvrtfinále se poprvé probojoval na US Open 2017. Odešel z něj poražen od dvanáctého nasazeného Pabla Carreña Busty. Se vzrůstem 170 cm se stal nejmenším čtvrtfinalistou na „turnajích velké čtyřky“ od Peruánce Jaimeho Yzagy na US Open 1994,[5] což komentoval slovy: „Tohle prostě není pro velký kluky“.[6]

Do semifinále dvouhry ATP Tour poprvé došel na Istanbul Open 2015, kde hrál v roli osmého nasazeného. V utkání však nestačil na pozdějšího vítěze Federera ve třech setech. Do premiérového finále okruhu ATP Tour se probojoval na únorovém Brasil Open 2015, konaném na antukových dvorcích v São Paulu. V deblové soutěži v něm s Italem Paolem Lorenzim podlehli kolumbijské dvojici Juan Sebastián Cabal a Robert Farah.[1]

Ve čtvrtfinále římského Internazionali BNL d'Italia 2020 porazil obháce titulu a devítinásobného šampiona turnaje Rafaela Nadala,[7] jenž odehrál první turnaj od srpnového obnovení sezóny přerušené kvůli pandemii covidu-19. Španěla zdolal až v desátém vzájemném utkání, do něhož vstupoval s bilancí zápasů 0–9 a poměrem setů 2–22. Proti členům první světové desítky vylepšil pasivní bilanci duelů na 8–28. Zopakoval tak semifinálovou účast z roku 2019 a podruhé v kariéře prošel do této fáze mastersu. K výhře dodal: „Bylo to šílené. Tenis je šílený. Naše střetnutí jsou vždy bláznivá. […] Dnes jsem předváděl svůj nejlepší tenis, velmi podobný tomu z Roland Garros před dvěma lety proti Rafovi“.[8] Přes kanadskou světovou čtrnáctku Denise Shapovalova prošel do finále, v němž jej vyřadil první hráč žebříčku Novak Djoković ve dvou setech. V prvním z nich prohospodařil náskok dvou prolomených podání.[9] Do semifinále grandslamu poprvé postoupil na navazujícím French Open 2020 po pětisetové bitvě proti dvojnásobnému obhájci finálové účasti a světové trojce Dominicu Thiemovi. Mezi poslední čtveřicí hráčů mu však římskou porážku oplatil pozdější šampion Rafael Nadal. V říjnu si zahrál finále na kolínském Bett1Hulks Championship 2020, v němž nestačil na Alexandra Zvereva. Bodový zisk z podzimní části sezóny mu premiérově zajistil poslední účastnické místo na londýnském Turnaji mistrů, ATP Finals 2020.[10]

Soukromý životEditovat

Narodil se roku 1992 v argentinské metropoli Buenos Aires do židovské rodiny Ricarda a Silvany Schwartzmanových.[1][11]

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D; 0–1 Č)
ATP Tour 500 (1–1 D)
ATP Tour 250 (2–5 D; 0–3 Č)

Dvouhra: 10 (3–7)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 1. května 2016 Istanbul, Turecko antuka   Grigor Dimitrov 6–7(5–7), 7–6(7–4), 6–0
Finalista 1. 23. října 2016 Antverpy, Belgie tvrdý (h)   Richard Gasquet 6–7(4–7), 1–6
Finalista 2. 22. října 2017 Antverpy, Belgie (2) tvrdý (h)   Jo-Wilfried Tsonga 3–6, 5–7
Vítěz 2. 25. února 2018 Rio de Janeiro, Brazílie antuka   Fernando Verdasco 6–2, 6–3
Finalista 3. 17. února 2019 Buenos Aires, Argentina antuka   Marco Cecchinato 1–6, 2–6
Vítěz 3. 4. srpna 2019 Los Cabos, Mexiko tvrdý   Taylor Fritz 7–6(8–6), 6–3
Finalista 4. 27. října 2019 Vídeň, Rakousko tvrdý (h)   Dominic Thiem 6–3, 3–6, 4–6
Finalista 5. 10. února 2020 Córdoba, Argentina antuka   Cristian Garín 6–2, 4–6, 0–6
Finalista 6. 21. září 2020 Řím, Itálie antuka   Novak Djoković 5–7, 3–6
Finalista 7. 25. října 2020 Kolín nad Rýnem, Německo tvrdý (h)   Alexander Zverev 2–6, 1–6

Čtyřhra: 4 (0–4)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 15. února 2015 São Paulo, Brazílie antuka   Paolo Lorenzi   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
4–6, 2–6
Finalista 2. 1. května 2016 Istanbul, Turecko antuka   Andrés Molteni   Flavio Cipolla
  Dudi Sela
3–6, 7–5, [7–10]
Finalista 3. 17. února 2019 Buenos Aires, Argentina antuka   Dominic Thiem   Máximo González
  Horacio Zeballos
1–6, 1–6
Finalista 4. 19. května 2019 Madrid, Španělsko antuka   Dominic Thiem   Jean-Julien Rojer
  Horia Tecău
2–6, 3–6

Tituly na challengerech ATPEditovat

Legenda
Challengery (8 D; 4 Č)

Dvouhra (6)Editovat

č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
1. 28. října 2012 Buenos Aires, Argentina antuka   Guillaume Rufin 6–1, 7–5
2. 12. května 2014 Aix-en-Provence, Francie antuka   Andreas Beck 6–7, 6–3, 6–2
3. 10. srpna 2014 Praha, Česká republika antuka   Andre Ghem 6–4, 7–5
4. 21. září 2014 Campinas, Brazílie antuka   Andre Ghem 4–6, 6–4, 7–5
5. 19. října 2014 San Juan, Argentina antuka   João Souza 7–6, 6–3
6. 23. listopadu 2014 São Paulo – Challenger Tour Finals, Brazílie antuka (h)   Guilherme Clezar 6–2, 6–3
7. 11. září 2016 Barranquilla, Kolumbie antuka   Rogério Dutra da Silva 6–4, 6–1
8. 19. listopadu 2016 Montevideo, Uruguay antuka   Rogério Dutra da Silva 6–4, 6–1

Čtyřhra (4)Editovat

č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
1. 21. října 2013 Buenos Aires, Argentina antuka   Máximo González   André Ghem
  Rogério Dutra da Silva
6–3, 7–5
2. 14. dubna 2014 São Paulo, Brazílie antuka   Guido Pella   Máximo González
  Andrés Molteni
1–6, 6–3, [10–4]
3. 5. května 2014 Aix-en-Provence, Francie antuka   Horacio Zeballos   Andreas Beck
  Martin Fischer
6–4, 3–6, [10–5]
4. 15. září 2014 Campinas, Brazílie antuka   Facundo Bagnis   André Ghem
  Fabricio Neis
7–6(7–4), 5–7, [10–7]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Diego Schwartzman na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h (anglicky) Diego Schwartzman na stránkách ATP Tour, přístup: 20200920a20. září 2020
  2. (anglicky) Diego Schwartzman na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20200920a20. září 2020
  3. (anglicky) Diego Schwartzman na stránkách Davis Cupu, přístup: 20190914a14. září 2019
  4. Federer kept on his toes in French Open second-round win. uk.reuters.com. Reuters, 28 May 2014. Dostupné online [cit. 29 May 2014]. (anglicky) 
  5. The Latest: Venus Williams reaches US Open quarterfinals. The Washington Post [online]. 2017-09-02 [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Diego Schwartzman Reaches U.S. Open Quarterfinal by Beating No. 16 Seed. The New York Times [online]. 2017-09-03 [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nadal zdolal Djokoviče, podeváté dobyl Řím a má rekordní 34. titul z Masters [online]. TenisPortal.cz, 2019-05-19 [cit. 2019-05-20]. Dostupné online. 
  8. Schwartzman Stuns Nadal In Rome [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-19 [cit. 2020-09-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Novak Djokovic Makes Masters 1000 History, Clinches Fifth Rome Crown | ATP Tour | Tennis [online]. ATP Tour, Inc., 2020-09-20 [cit. 2020-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Schwartzman Qualifies For First Time To Complete 2020 Nitto ATP Finals Singles Field [online]. ATP Tour, 6-11-2020. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Israelis battle through to Aus Open main draw. www.jewishnews.net.au. The Australian Jewish News, 14-01-2013. Dostupné online [cit. 4-9-2013]. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat