Tim Pütz

německý tenista

Tim Pütz (* 19. listopadu 1987 Frankfurt nad Mohanem) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál sedm deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a devatenáct ve čtyřhře.[2]

Tim Pütz
Tim Pütz na French Open 2019
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození19. listopadu 1987 (34 let)[1]
Místo narozeníFrankfurt nad Mohanem, Západní Německo[1]
BydlištěUsingen, Německo[1]
Výška185 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 266 214 USD
Dvouhra
Poměr zápasů1–2
Tituly0 ATP, 7 ITF
Nejvyšší umístění163. místo (2. února 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2015)
French Open3. kolo kvalifikace (2015)
Wimbledon2. kolo (2014)
US Open1. kolo kvalifikace (2013, 2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů57–43
Tituly7 ATP, 15 challengerů, 4 ITF
Nejvyšší umístění9. místo (21. března 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Openčtvrtfinále (2020)
Wimbledon3. kolo (2018)
US Open2. kolo (2018)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220613a13. června 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2015 na 163. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2022 na 9. místě. Trénuje ho Dominik Meffert. Připravuje se v Mnichově.[3][1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 lisabonskou světovou baráží proti Portugalsku, v níž vyhrál s Janem-Lennardem Struffem pětisetovou čtyřhru. Němci zvítězili 3:2 na zápasy. Do listopadu 2022 v soutěži nastoupil k devíti mezistátním utkáním s bilancí 0–0 ve dvouhře a 9–0 ve čtyřhře.[4]

Tenisová kariéraEditovat

V prvním kole kvalifikace US Open 2013 mu krajan Julian Reister uštědřil v závěrečné sadě tzv. zlatý set, když v jejím průběhu nevyhrál ani jednu výměnu.[5] Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2014 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Slovák Andrej Martin, Belgičan Ruben Bemelmans a Maďar Márton Fucsovics. V úvodním kole wimbledonské dvouhry přehrál Teimuraze Gabašviliho, než skončil na raketě šestnáctého nasazeného Itala Fabia Fogniniho. Podruhé si dvouhru zahrál na Australian Open 2015 opět po zvládnutém kvalifikační soutěži. V melbournském singlu na úvod podlehl Donaldu Youngovi ve čtyřech sadách.[6]

Mimo grandslam na okruhu ATP Tour debutoval květnovou čtyřhrou na Geneva Open 2017, do níž obdržel se Švýcarem Johanem Niklesem divokou kartu. Po odstoupení dvou soupeřů odehráli první zápas až v semifinále, v němž nestačili na Kolumbijce Juana Sebastiána CabalaRobertem Farahem. První singlové kvalifikace se zúčastnil již na travnatém Gerry Weber Open 2014 v Halle. Na túře ATP však nikdy neprošel kvalifikačním sítem do hlavní soutěže, když do července 2021 neuspěl ve třinácti kvalifikacích. Premiérové finále si zahrál ve stuttgartském deblu MercedesCupu 2018, kde startoval s krajanem Philippem Petzschnerem. V boji o titul na travnatém turnaji zdolali švédsko-polský pár Robert Lindstedt a Marcin Matkowski po dvousetovém průběhu, když nečelili ani jedné brejkové hrozbě. Bodový zisk mu zajistil posun na nové kariérní maximum, 79. místo žebříčku čtyřhry.[7] Poté ovládl i mnichovský debl BMW Open 2019, v páru s Dánem Frederikem Nielsenem po závěrečném vítězství nad brazilsko-indickým duem Marcelo Demoliner a Divij Šaran.[8]

Do čtvrtfinále grandslamu se probojoval s Nielsenem v deblu French Open 2020. Před branami semifinále však odešli poraženi z třísetové bitvy proti Cabalovi s Farahem. Dvě ze tří sad rozhodl až tiebreak, včetně rozhodujícího dějství v poměru míčů 7:9. V únoru 2021 triumfoval s Monačanem Hugem Nysem na challengeru v italské Bielle. První turnaj na túře ATP spolu odehráli o dva měsíce později na dubnovém Andalucia Open 2021. V květnu již vyhráli dva turnaje ve dvou týdnech, když nejdříve ovládli portugalský Estoril Open 2021[9] a poté Lyon Open 2021.[10]

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–0 Č)
ATP Tour 500 (2–2 Č)
ATP Tour 250 (4–1 Č)

Čtyřhra: 10 (7–3)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. červen 2018 Stuttgart, Německo tráva   Philipp Petzschner   Robert Lindstedt
  Marcin Matkowski
7–6(7–5), 6–3
Vítěz 2. květen 2019 Mnichov, Německo antuka   Frederik Nielsen   Marcelo Demoliner
  Divij Šaran
6–4, 6–2
Vítěz 3. květen 2021 Estoril, Portugalsko antuka   Hugo Nys   Luke Bambridge
  Dominic Inglot
7–5, 3–6, [10–3]
Vítěz 4. květen 2021 Lyon, Francie antuka   Hugo Nys   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–4, 5–7, [10–8]
Vítěz 5. 18. července 2021 Hamburk, Německo antuka   Michael Venus   Kevin Krawietz
  Horia Tecău
6–3, 6–7(3–7), [10–8]
Vítěz 6. 7. listopadu 2021 Paříž, Francie tvrdý (h)   Michael Venus   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–3, 6–7(4–7), [11–9]
Finalista 1. 13. února 2022 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h)   Lloyd Harris   Robin Haase
  Matwé Middelkoop
6–4, 6–7(5–7), [5–10]
Vítěz 7. 26. února 2022 Dubaj, Spojené arabské emiráty tvrdý   Michael Venus   Nikola Mektić
  Mate Pavić
6–3, 6–7(5–7), [16–14]
Finalista 2. 12. června 2022 Stuttgart, Německo tráva   Michael Venus   Hubert Hurkacz
  Mate Pavić
6–7(3–7), 6–7(5–7)
Finalista 3. 19. června 2022 Halle, Německo tráva   Michael Venus   Marcel Granollers
  Horacio Zeballos
4–6, 7–6(7–5), [12–14]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITFEditovat

Legenda
Challengery (0 D; 15 Č)
ITF (7 D; 4 Č)

Dvouhra (7 titulů)Editovat

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 20111001aříjna 2011 Leimen, Německo tvrdý (h)   Pierre-Hugues Herbert 6–3, 6–3
2. 20120901azáří 2012 Sarreguemine, Francie koberec (h)   Elie Rousset 7–5, 6–2
3. 20130101aledna 2013 Bagnoles, Francie antuka (h)   Márton Fucsovics 6–0, 4–1skreč
4. 20130301abřezna 2013 Gatineau, Kanada tvrdý (h)   Austin Krajicek 6–2, 6–4
5. 20130601ačervna 2013 Essen, Německo antuka   Steven Moneke 6–2, 7–5
6. 20130901azáří 2013 Forbach, Francie koberec (h)   Oscar Otte 6–2, 6–2
7. 20170801asrpna 2017 Neuchatel, Švýcarsko antuka   Hirojasu Ehara 6–2, 6–2

Čtyřhra (19 titulů)Editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 20110901azáří 2011 Kempten, Německo antuka   Steven Moneke   Andre Wiesler
  Marcel Zimmermann
6–2, 6–3
2. 20120801asrpna 2012 Wetzlar, Německo antuka   Steven Moneke   Andre Begemann
  Alejandro Figueroa
6–2, 6–0
3. 20121201aprosince 2012 Jakarta, Indonésie tvrdý   Michael Venus   Brydan Klein
  Dane Propoggia
7–5, 6–3
4. 20130301abřezna 2013 Gatineau, Kanada tvrdý (h)   Moritz Baumann   Adam El Mihdawy
  Peter Polansky
7–6(7–0), 6–1
1. 20130801asrpna 2013 Liberec, Česko antuka   Rameez Junaid   Colin Ebelthite
  Lee Hsin-han
6–0, 6–2
2. 20131101alistopadu 2013 Ortisei, Itálie tvrdý (h)   Christopher Kas   Benjamin Becker
  Daniele Bracciali
6–2, 7–5
3. 20140401adubna 2014 Saint-Brieuc, Francie tvrdý (h)   Dominik Meffert   Philipp Marx
  Victor Baluda
6–4, 6–3
4. 20140501akvětna 2014 Heilbronn, Německo antuka   Andre Begemann   Jesse Huta Galung
  Rameez Junaid
6–3, 6–3
5. 20150201aúnora 2015 Vratislav, Polsko tvrdý (h)   Philipp Petzschner   Frank Dancevic
  Andriej Kapaś
7–6(7–4), 6–3
6. 20160901azáří 2016 Sibiu, Rumunsko antuka   Robin Haase   Jonathan Eysseric
  Tristan Lamasine
6–4, 6–2
7. 20170901azáří 2017 Janov, Itálie antuka   Jan-Lennard Struff   Guido Andreozzi
  Ariel Behar
7–6(7–5), 7–6(10–8)
8. 20180101aledna 2018 Nouméa, Nová Kaledonie tvrdý   Hugo Nys   Alejandro González
  Jaume Munar
6–2, 6–2
9. 20180301abřezna 2018 Jokohama, Japonsko tvrdý   Tobias Kamke   Sančai Ratiwatana
  Sončat Ratiwatana
3–6, 7–5, [12–10]
10. 20180301abřezna 2018 Lille, Francie tvrdý (h)   Hugo Nys   Džívan Nedunčežijan
  Purav Radža
7–6(7–3), 1–6, [10–7]
11. 20180501akvětna 2018 Aix-en-Provence, Francie antuka   Philipp Petzschner   Guido Andreozzi
  Kenny de Schepper
6–7(3–7), 6–2, [10–8]
12. 20190401adubna 2019 Tunis, Tunisko antuka   Ruben Bemelmans   Facundo Argüello
  Guillermo Durán
6–3, 6–1
13. listopad 2019 Bratislava, Slovensko tvrdý (h)   Frederik Nielsen   Roman Jebavý
  Igor Zelenay
4–6, 7–6(7–4), [11–9]
14. 20191101alistopadu 2019 Helsinky, Finsko tvrdý (h)   Frederik Nielsen   Tomislav Draganja
  Pavel Kotov
7–6(7–2), 6–0
15. 20210201aúnora 2021 Biella, Itálie tvrdý (h)   Hugo Nys   Lloyd Glasspool
  Harri Heliövaara
7–6(7–4), 6–3

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tim Pütz na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Tim Pütz na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20210606a6. června 2021
  2. Tim Pütz na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20210606a6. června 2021
  3. Tim Puetz | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Tim Pütz na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20210606a6. června 2021
  5. Zlatý set po třiceti letech. Německý tenista nedovolil soupeři ani bod. iDNES.cz [online]. 2013-08-23 [cit. 2021-06-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-06-06. 
  6. Tim Puetz | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-06-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Read & Watch: German Joy: Petzschner/Puetz Win Stuttgart [online]. ATP World Tour, Inc., 2018-06-17 [cit. 2018-06-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Nielsen/Puetz Win Munich On Team Debut [online]. ATP Tour, Inc., 2019-05-05 [cit. 2019-05-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Hugo Nys & Tim Puetz Collect First ATP Tour Team Title In Estoril [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-02 [cit. 2021-05-04]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Nys/Puetz Win Lyon Crown Over Herbert/Mahut [online]. ATP Tour, Inc., 2021-05-23 [cit. 2021-05-24]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat