John Isner

americký tenista

John Robert Isner (* 26. dubna 1985 Greensboro, Severní Karolína) je bývalý americký profesionální tenista, který byl během aktivní kariéry druhým nejvyšším hráčem na túře po Ivu Karlovićovi a historický rekordman s 1 470 zahranými esy.[4] Na okruhu ATP Tour vyhrál šestnáct turnajů ve dvouhře a osm ve čtyřhře, včetně šesti singlových trofejí na Atlanta Open a čtyř na Hall of Fame Open v Newportu. Na challengerech ATPokruhu ITF získal sedm titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[5]

John Isner
John Isner ve Wimbledonu 2019
John Isner ve Wimbledonu 2019
PřezdívkaBig Ben[1]
StátSpojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Datum narození26. dubna 1985 (38 let)[2]
Místo narozeníGreensboro, Severní Karolína,
Spojené státy americké[2]
BydlištěTampa, Florida,
Spojené státy americké[2]
Výška208 cm[2]
Hmotnost108 kg[2]
Profesionál od2007
Ukončení kariéry31. srpna 2023[3]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek22 430 808 USD
Tenisová raketaPrince
Dvouhra
Poměr zápasů489–317
Tituly16 ATP, 3 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění8. místo (16. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open4. kolo (2010, 2016)
French Open4. kolo (2014, 2016, 2018)
Wimbledonsemifinále (2018)
US Openčtvrtfinále (2011, 2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hryčtvrtfinále (2012)
Čtyřhra
Poměr zápasů150–115
Tituly8 ATP, 2 challengery, 1 Futures
Nejvyšší umístění14. místo (18. července 2022)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2009)
French Open3. kolo (2008)
Wimbledon1. kolo (2023)
US Open2. kolo (2009)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry1. kolo (2012)
Týmové soutěže
Davis Cupsemifinále (2012, 2018)
Hopman Cupvítěz (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231228a28. prosince 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v červenci 2018 na 8. místě a ve čtyřhře pak v červenci 2022 na 14. místě.[2]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se v mužské dvouhře nejdále probojoval do semifinále londýnského Wimbledonu 2018, kde v pěti setech podlehl osmému nasazenému Jihoafričanu Kevinu Andersenovi. Zápas trval 6 hodin a 36 minut a skončil poměrem gamů 24–26 v rozhodující sadě. Tím se stal čtvrtým nejdelším zápasem tenisové historie, nejdelším semifinálem vůbec i nejdelším utkáním druhého týdne grandslamu.[6] V mužském deblu nejdále postoupil s krajanem Mardy Fishem do čtvrtfinále Australian Open 2009, v němž podlehli pozdějším vítězům Bobu a Miku Bryanovým.

Během kariéry porazil Rogera Federera v úvodním kole Světové skupiny Davis Cupu 2012, světovou jedničku Srba Novaka Djokoviće v semifinále turnaje série Masters v Indian Wells 2012 a také Andyho Roddicka ve čtvrtém kole grandslamu US Open 2009. Na Dallas Open 2023 vyhrál jako první tenista 500. tiebreak (500–319).[7] Profesionální dráhu ukončil ve 38 letech na US Open 2023 jako tenista s nejvyšším počtem 1 470 zahraných es v historii tenisu a 489 vyhranými zápasy na túře ATP, které jej řadily do první šedesátky hráčů v rámci okruhu.[3][8]

V americkém daviscupovém týmu debutoval jako 24letý v roce 2010 utkáním Světové skupiny proti Srbsku, když nastoupil do prvního zápasu proti Viktori Troickému, se kterým prohrál ve čtyřech setech. Následně dokázal po boku Boba Bryana porazit dvojici Janko Tipsarević a Nenad Zimonjić, avšak v singlu nestačil po velké bitvě na Novaka Djokoviće, jemuž podlehl v pěti setech. Spojené státy v sérii prohrály 2:3 na zápasy.[9] Naposledy zasáhl do základní skupiny finále 2021. V soutěži nastoupil k osmnácti mezistátním utkáním s bilancí 15–13 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.[10]

Spojené státy americké reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012 v londýnském All England Clubu, kde v mužské dvouhře startoval jako desátý nasazený. Ve čtvrtfinále vypadl s pozdějším stříbrným medailistou Rogerem Federerem po dvousetovém průběhu.[11] Do mužské čtyřhry nastoupil s Andym Roddickem. Soutěž opustili po prohře v úvodním kole od brazilského páru Marcelo Melo a Bruno Soares.[11]

V roce 2009 jej Asociace tenisových profesionálů vyhlásila jako hráče s největším zlepšením.

Tenisová kariéra editovat

Profesionálem se stal až v létě 2007, kdy na Washington Open porazil čtyři hráče světové stovky, Tima Henmana, Benjamina Beckera, Tommyho Haase a Gaela Monfilse. V prvním finále turnaje ATP pak podlehl krajanovi Andymu Roddickovi. Během několika málo týdnů se posunul v žebříčku z 839. místa až na 193. příčku a obdržel divokou kartu na Cincinnati Masters. Na konci srpna se na US Open 2007 probojoval do třetího kola, kde jeho první grandslamový turnaj ukončila světová jednička Roger Federer.

Nejdelší zápas historie tenisu editovat

Podrobnější informace naleznete v článku Zápas Isner–Mahut ve Wimbledonu 2010.
 
Isner, Mahut a hlavní rozhodčí Lahyani u výsledkové tabule po dohrání nejdelšího zápasu tenisové historie

Nejdelší zápas celé tenisové historie sehrál v 1. kole mužské dvouhry Wimbledonu 2010 s Francouzem Nicolasem Mahutem. Celkový čas činil 11 hodin a 5 minut, dvakrát bylo utkání přerušeno pro tmu. Isner vyhrál po setech 4:6, 6:3, 7:67, 63:7 a 70:68.

Výsledek
Set 1. 2. 3. 4. 5.
  Nicolas Mahut (Q) 4 6 79 63 68
  John Isner (23) 6 3 67 77 70
Čas 32 min 29 min 49 min 64 min 491 min

Nejstarší vítěz prvního Mastersu po titulu na Miami Open 2018 editovat

Na březnový Miami Open, naposledy hraný ve floridském Crandon Parku, přijel jako čtrnáctý nasazený. Na cestě do finále ztratil jediný set, který na něj po volném losu uhrál Jiří Veselý ve druhém kole. Po zdolání Rusa Michaila Južného vyřadil v osmifinále chorvatskou světovou trojku Marina Čiliće a poté ho nezastavil ani devatenáctý nasazený Jihokorejec Čong Hjon. V semifinále překazil plány světové šestky Juana Martína del Potra na zkompletování Sunshine doublu, když Argentinec ovládl předcházející Indian Wells Masters, na němž Isner vyhrál čtyřhru.[2]

V boji o titul pak zdolal německou turnajovou čtyřku Alexandra Zvereva po třísetovém průběhu, když úvodní sadu ztratil v tiebreaku. Na okruhu ATP Tour si tak připsal třináctý titul, z toho jedenáctý na americké půdě. Proti 20letému Zverevovi snížil pasivní bilanci vzájemných duelů na 1–3. Do sezóny přitom vstoupil bez formy, když od ledna 2018 vyhrál jen dva z osmi odehraných zápasů. Tři týdny před 33. narozeninami se Isner stal nejstarším vítězem první kariérní trofeje z dvouhry série Masters. Tři předchozí finále v této kategorii prohrál. Bodový zisk jej po turnaji posunul na 9. místo, čímž vyrovnal své dosavadní kariérní maximum.[12]

První šestinásobný vítěz v Atlantě editovat

 
Na Mutua Madrid Open 2015

Na Truist Atlanta Open 2021 přehrál ve finále krajana Brandona Nakashimu po dvousetovém průběhu. Ve 36 letech se stal nejstarším americkým vítězem turnaje ATP od 37letého Jimmyho Connorse na Tel Aviv Open 1989. Jako první tenista pošesté triumfoval na Atlanta Open založeném v roce 2010. Vyjma let 2012 a 2019 se v sezónách 2010–2021 vždy probojoval do finálového utkání. Z celkového počtu devíti finále vyhrál závěrečné zápasy v letech 2013, 2014, 2016, 2017, 2018 a 2021. S šesti trofejemi z jednoho turnaje se zařadil po bok dvou Američanů – Samprase a Agassiho, kteří tohoto výkonu na túře ATP dosáhli. Mezi aktivními tenisty k sezoně 2021 alespoň šestkrát na jedné akci triumfovali pouze Roger Federer (na sedmi turnajích), Rafael Nadal (na čtyřech turnajích) a Novak Djoković (na čtyřech turnajích).[13][14]

První čtyřnásobný vítěz v Newportu editovat

Na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde v roce 2007 debutoval na túře ATP, zdolal ve finále kazašskou turnajovou sedmičku Alexandra Bublika po dvousetovém průběhu. Patnáctý singlový titul na okruhu ATP Tour a první v roli otce znamenal, že se stal prvním čtyřnásobným šampionem newportského turnaje.[15] Navázal tak na trofeje z let 2011, 2012 a 2017, kdy se stal druhým tenistou od zavedení statistik ATP v roce 1991, jenž na turnaji nečelil ani jednomu brejkbolu.[16]

Osobní život a trenérské vedení editovat

Narodil se v Tampě, v třetím největším floridském městě, do rodiny stavaře Roberta a realitní makléřky Karen Isnerových.[2] Má dva starší bratry, tenisového trenéra Jordana a stavaře Nathana Isnerovi.[2] Do deváté třídy hrál basketbal a již v šestnácti letech měřil 190 centimetrů.[2] Silnými údery jsou forhend a podání, za preferovaný povrch tenista uvedl tvrdý podklad.[2]

S návrhářkou šperků Madison McKinleyovou se oženil v Jižní Karolíně 4. prosince 2017.[17] V září 2018 se do manželství narodila dcera Hunter Grace[18] a poté Hobbs, Mack a Chapel Isnerovi.[3]

V letech 2007–2012 ho vedl krajan Craig Boynton, mezi roky 2012–2014 byl svěřencem bývalého tenisty Mika Sella a v období 2014–2016 jej koučoval bývalý americký tenista Justin Gimelstob.[19][20] Od sezóny 2018 jej trénovali Rene Moller a David Macpherson.

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (1–4 D; 5–3 Č)
ATP Tour 500 (0–3 D; 1–0 Č)
ATP Tour 250 (15–8 D; 2–1 Č)
Tituly podle povrchu
tvrdý (11–12 D; 6–1 Č)
antuka (1–3 D; 1–3 Č)
tráva (4–0 D; 1–0 Č)
koberec (0–0)
Tituly podle prostředí
venku (16–13 D; 7–6 Č)
hala (0–2 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 31 (16–15) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 5. srpna 2007 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý   Andy Roddick 4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 1. 16. ledna 2010 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Arnaud Clément 6–3, 5–7, 7–6(7–2)
Finalista 2. 21. února 2010 Memphis, Spojené státy tvrdý (h)   Sam Querrey 7–6(7–3), 6–7(5–7), 3–6
Finalista 3. 9. května 2010 Bělehrad, Srbsko antuka   Sam Querrey 6–3, 6–7(4–7), 4–6
Finalista 4. 25. července 2010 Atlanta, Spojené státy tvrdý   Mardy Fish 6–4, 4–6, 6–7(4–7)
Vítěz 2. 10. července 2011 Newport, Spojené státy tráva   Olivier Rochus 6–3, 7–6(8–6)
Finalista 5. 24. července 2011 Atlanta, Spojené státy (2) tvrdý   Mardy Fish 6–3, 6–7(6–8), 2–6
Vítěz 3. 27. srpna 2011 Winston-Salem, Spojené státy tvrdý   Julien Benneteau 4–6, 6–3, 6–4
Finalista 6. 18. března 2012 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Roger Federer 6–7(7–9), 3–6
Finalista 7. 15. dubna 2012 Houston, Spojené státy antuka   Juan Mónaco 2–6, 6–3, 3–6
Vítěz 4. 15. července 2012 Newport, Spojené státy (2) tráva   Lleyton Hewitt 7–6(7–1), 6–4
Vítěz 5. 25. srpna 2012 Winston-Salem, Spojené státy (2) tvrdý   Tomáš Berdych 3–6, 6–4, 7–6(11–9)
Vítěz 6. 14. dubna 2013 Houston, Spojené státy antuka   Nicolás Almagro 6–3, 7–5
Vítěz 7. 28. července 2013 Atlanta, Spojené státy tvrdý   Kevin Anderson 6–7(3–7), 7–6(7–2), 7–6(7–2)
Finalista 8. 4. srpna 2013 Washington, D.C., Spojené státy (2) tvrdý   Juan Martín del Potro 6–3, 1–6, 2–6
Finalista 9. 18. srpna 2013 Mason, Spojené státy tvrdý   Rafael Nadal 6–7(8–10), 6–7(3–7)
Vítěz 8. 11. ledna 2014 Auckland, Nový Zéland (2) tvrdý   Lu Jan-sun 7–6(7–4), 7–6(9–7)
Vítěz 9. 27. července 2014 Atlanta, Spojené státy (2) tvrdý   Dudi Sela 6–3, 6–4
Vítěz 10. 2. srpna 2015 Atlanta, Spojené státy (3) tvrdý   Marcos Baghdatis 6–3, 6–3
Finalista 10. 8. srpna 2015 Washington, D.C., Spojené státy (3) tvrdý   Kei Nišikori 6–4, 4–6, 4–6
Finalista 11. 7. srpna 2016 Atlanta, Spojené státy (3) tvrdý   Nick Kyrgios 6–7(3–7), 6–7(4–7)
Finalista 12. 6. listopadu 2016 Paříž, Francie tvrdý (h)   Andy Murray 3–6, 7–6(7–4), 4–6
Vítěz 11. 23. července 2017 Newport, Spojené státy (3) tráva   Matthew Ebden 6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 12. 30. července 2017 Atlanta, Spojené státy (4) tvrdý   Ryan Harrison 7–6(8–6), 7–6(9–7)
Vítěz 13. 1. dubna 2018 Miami, Spojené státy tvrdý   Alexander Zverev 6–7(4–7), 6–4, 6–4
Vítěz 14. 29. července 2018 Atlanta, Spojené státy (5) tvrdý   Ryan Harrison 5–7, 6–3, 6–4
Finalista 13. 31. března 2019 Miami, Spojené státy tvrdý   Roger Federer 1–6, 4–6
Vítěz 15. 29. července 2019 Newport, Spojené státy (4) tráva   Alexandr Bublik 7–6(7–2), 6–3
Vítěz 16. 1. srpna 2021 Atlanta, Spojené státy (6) tvrdý   Brandon Nakashima 7–6(10–8), 7–5
Finalista 14. 10. dubna 2022 Houston, Spojené státy antuka   Reilly Opelka 3–6, 6–7(7–9)
Finalista 15. únor 2023 Dallas, Spojené státy tvrdý (h)   Wu I-ping 7–6(7–4), 6–7(3–7), 6–7(12–14)

Čtyřhra: 14 (8–6) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 7. července 2008 Newport, Spojené státy tráva   Mardy Fish   Rohan Bopanna
  Ajsám Kúreší
6–4, 7–6(7–1)
Vítěz 2. 21. února 2010 Memphis, Spojené státy tvrdý (h)   Sam Querrey   Ross Hutchins
  Jordan Kerr
6–4, 6–4
Finalista 1. 2. května 2010 Řím, Itálie antuka   Sam Querrey   Bob Bryan
  Mike Bryan
2–6, 3–6
Finalista 2. 9. dubna 2011 Houston, Spojené státy antuka   Sam Querrey   Bob Bryan
  Mike Bryan
7–6(7–4), 2–6, [5–10]
Vítěz 3. 15. května 2011 Řím, Itálie antuka   Sam Querrey   Mardy Fish
  Andy Roddick
bez boje
Finalista 3. 18. března 2012 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Sam Querrey   Marc López
  Rafael Nadal
2–6, 6–7(3–7)
Vítěz 4. 16. října 2016 Šanghaj, ČLR tvrdý   Jack Sock   Henri Kontinen
  John Peers
6–4, 6–4
Finalista 4. 4. března 2017 Acapulco, Mexiko tvrdý   Feliciano López   Jamie Murray
  Bruno Soares
3–6, 3–6
Finalista 5. 9. října 2017 Peking, ČLR tvrdý   Jack Sock   Henri Kontinen
  John Peers
3–6, 6–3, [7–10]
Vítěz 5. 18. března 2018 Indian Wells, Spojené státy tvrdý   Jack Sock   Bob Bryan
  Mike Bryan
7–6(7–4), 7–6(7–2)
Vítěz 6. 25. července 2021 Los Cabos, Mexiko tvrdý   Hans Hach Verdugo   Hunter Reese
  Sem Verbeek
5–7, 6–2, [10–4]
Vítěz 7. 19. března 2022 Indian Wells, Spojené státy (2) tvrdý   Jack Sock   Santiago González
  Édouard Roger-Vasselin
7–6(7–4), 6–3
Vítěz 8. 2. dubna 2022 Miami, Spojené státy tvrdý   Hubert Hurkacz   Wesley Koolhof
  Neal Skupski
7–6(7–5), 6–4
Finalista 6. 15. května 2022 Řím, Itálie antuka   Diego Schwartzman   Nikola Mektić
  Mate Pavić
2-6, 7–6(8–6), [10–12]

Rekordy editovat

Turnaj rok rekord spolusdílení
Wimbledon 2010 113 es během utkání mužské dvouhry zůstává sám
113 es během dvouhry na Grandu Slamu zůstává sám
85 es v jediném setu zůstává sám
92 vítězných gamů během jediného utkání zůstává sám
91 prohraných gamů během jediného utkání, když zvítězil zůstává sám
246 vítězných úderů během jediného utkání zůstává sám
nejdelší zápas (11 hodin a 5 minut) Nicolas Mahut
nejdelší čas hry v jediném dni (7 hodin a 6 minut) Nicolas Mahut
118 gamů v jediném dni Nicolas Mahut
Otevřená éra od 1968 první vítěz 500 tiebreaků zůstává sám
ATP Tour od 1990 1 470 es v kariéře[4] zůstává sám
Hall of Fame Open 2017 vítěz turnaje ATP Tour, aniž by čelil brejkbolu[16] Tommy Haas
Alex de Minaur
2011–2019 4 tituly ve dvouhře zůstává sám
Atlanta Open 2013–2021 6 titulů ve dvouhře zůstává sám
2010–2021 9 finále ve dvouhře zůstává sám
Miami Masters 2018 nejstarší vítěz prvního kariérního mastersu ve dvouhře (32 let a 340 dní)[12] zůstává sám
rekordy v otevřené éře tenisu

Postavení na konečném žebříčku ATP editovat

Dvouhra editovat

Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 967. 843. 107. 145. 34. 19. 18. 14. 14. 19. 11. 19. 17. 10. 19. 25. 24. 41. 172.

Čtyřhra editovat

Rok 2005 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022 2023
Pořadí 733. 669. 220. 108. 97. 31. 36. 94. 193. 169. 122. 54. 100. 60. 182. 184. 203. 20. 192.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Isner na anglické Wikipedii.

  1. John Isner in marathon Wimbledon match, 5 years after longest ever. cbssports.com [online]. [cit. 2015-08-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-07-06. (anglicky) 
  2. a b c d e f g h i j k John Isner na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20231228a28. prosince 2023
  3. a b c KAPETANAKIS, Arthur. John Isner, More Than Just A Pretty Ace. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-08-31 [cit. 2023-09-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b PELEKIS, Andreas. John Isner Loses in US Open Second Round, Retires from Tennis. Last Word On Tennis [online]. 2023-08-31 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. John Isner na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231228a28. prosince 2023
  6. BEREŇ, Michael. Murray je v semifinále US Open. Vyzve obhájce titulu Nadala. iDNES.cz [online]. 2011-09-09 [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. 
  7. BERKOK, ohn. John Isner becomes first man in the Open Era to win 500 career tie-breaks. Tennis.com [online]. 2023-02-10 [cit. 2023-12-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. KAPETANAKIS, Arthur. John Isner announces plans to retire following 2023 US Open. US Open [online]. United States Tennis Association, 2023-08-23 [cit. 2023-08-24]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. SRB d. USA 3-2 in SRB [online]. Davis Cup [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. John Isner na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230901a1. září 2023
  11. a b John Isner Bio, Stats, and Results [online]. Olympics at Sports-Reference.com [cit. 2015-11-06]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 7-10-2015. (anglicky) 
  12. a b Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Isner v Miami zdolal Zvereva a jako nejstarší získal první titul z turnaje Masters 1000 [online]. TenisPortal.cz, 2018-04-01 [cit. 2018-04-03]. Dostupné online. 
  13. ZABLOUDIL, Luboš. Isner už pošesté vyhrál domácí turnaj ATP v Atlantě a má 16. titul. TenisPortal.cz [online]. 2021-08-02 [cit. 2021-08-05]. Dostupné online. 
  14. John Isner Serves Revenge Against Brandon Nakashima, Wins Sixth Atlanta Title [online]. ATP Tour, Inc., 2021-08-01 [cit. 2021-09-25]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. a b John Isner wins 3rd Hall of Fame title [online]. Dostupné online. (anglicky) [nedostupný zdroj]
  17. Stephanie Myles. John Isner ties the knot [online]. Tennis Life, 2017-12-04 [cit. 2018-04-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-04-19. (anglicky) 
  18. Isner Becomes Father To Baby Girl Hunter Grace [online]. 19-09-2018 [cit. 2018-09-19]. Dostupné v archivu pořízeném dne 13-12-2019. (anglicky) 
  19. Isner cuts ties with coach Boynton, hires Sell. tennis.com [online]. 2012-11-30 [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  20. Isner hires Justin Gimelstob as coach. tennis.com [online]. 2014-12-10 [cit. 2015-08-03]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat