Alexandr Bublik

ruský tenista

Alexandr Bublik, rusky Александр Станиславович Бублик, Alexandr Stanislavovič Bublik, (* 17. června 1997 Gatčina) je kazašský profesionální tenista, reprezentující do roku 2016 rodné Rusko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do ledna 2020 deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

Alexandr Bublik
Александр Бублик
Alexandr Bublik ve Wimbledonu 2019
Stát RuskoRusko Rusko (2013–2016)
KazachstánKazachstán Kazachstán (2016–)
Datum narození 17. června 1997 (22 let)[1]
Místo narození Gatčina, Rusko[1]
Bydliště Gatčina, Rusko[1]
Výška 196 cm[1]
Váha 76 kg[1]
Profesionál od 2014
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 137 923 USD
Tenisová raketa Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů 16–18
Tituly 0 ATP, 6 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění 48. místo (14. října 2019)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2017)
French Open 2. kolo (2019)
Wimbledon 1. kolo (2017, 2019)
US Open 3. kolo (2019)
Čtyřhra
Poměr zápasů 1–5
Tituly 0 ATP, 3 Futures
Nejvyšší umístění 224. místo (29. července 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon 2. kolo (2019)
US Open 1. kolo (2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20200103a3. ledna 2020
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v říjnu 2019 na 48. místě a ve čtyřhře pak v červenci téhož roku na 224. místě. Trénuje ho otec Stanislav Bublik.[1]

V kazašském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 kvalifikačním kolem proti Portugalsku, v němž porazil Joãa Sousu. Kazaši zvítězili 3:1 na zápasy. Do roku 2020 v soutěži nastoupil ke třem mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]

Tenisová kariéraEditovat

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu Futures debutoval v srpnu 2011, když na turnaj v ruském Vsevoložsku obdržel divokou kartu. V úvodním kole antukové akce podlehl krajanu Alexandru Pavljučenkovovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z dubnového Morelos Open 2017 s dotací 50 tisíc dolarů, v mexické Cuernavace, po finálové výhře nad Chilanem Nicolásem Jarrym. Druhou challengerovou trofej přidal na srpnovém Nordic Naturals Challenger 2017 v kalifornském Aptosu s rozpočtem 100 tisíc dolarů, když v závěrečném duelu zdolal Brita Liama Broadyho. Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 30. ledna 2017 po Australian Open. Do elitní stovky se poprvé podíval 18. září 2017 po semifinálové účasti na istanbulském challengeru, na němž vypadl s Berrettinim. Na žebříčku ATP se posunul ze 101. na 96. příčku.[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na říjnovém Kremlin Cupu 2014 v Moskvě. V úvodním kole vypadl s bosenským hráčem Damirem Džumhurem.[1] Premiérový kariérní zápas odehraný v hlavní soutěži pak dosáhl na St. Petersburg Open 2016, do níž obdržel divokou kartu od petrohradských pořadatelů. V prvním kole jej vyřadil ruský tenista Daniil Medveděv. První vyhraný zápas pak zaznamenal na Kremlin Cupu 2016, kde po výhrách nad Konstantinem Kravčukem a Robertem Bautistou Agutem prošel do čtvrtfinále. V něm jeho cestu soutěží zastavil Pablo Carreño Busta až v tiebreaku rozhodujího setu. Čtvrtfinálovou účast si zopakoval o rok později na Kremlin Cupu 2017, kde na jeho raketě skončili Rus Teimuraz Gabašvili i Španěl Albert Ramos-Viñolas. Mezi poslední osmičkou však nenašel recept na pozdějšího litevského finalistu Ričardase Berankise.[1][2]

V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v kvalifikaci březnového BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells, v níž jej po vítězství nad Lotyšem Ernests Gulbis přehrál nejvýše nasazený Gruzínec Nikoloz Basilašvili. O dva týdny později se objevil v kvalifikaci Miami Open 2017, kde na úvod neuspěl s Argentincem Renzem Olivem.[1][2]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž rozhodujícím střetnutí na jeho raketě zůstal Jihokorejec Lee Duck-hee. První vyhraný zápas na grandslamu pak vybojoval na melbournském majoru proti šestnáctému nasazenému Francouzi Lucasi Pouillemu ve čtyřech sadách. Ve druhé fázi jej zdolal Tunisan Malek Džazírí. Ve Wimbledonu 2017 prošel kvalifikačním sítem jako šťastný poražený. Na úvod dvouhry pak nestačil na světovou jedničku Andyho Murrayho.[1][2]

Do prvního finále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde nestačil na Američana Johna Isnera.[4] Na zářijovém Chengdu Open 2019 v Čcheng-tu odešel poražen z boje o titul od Španěla Pabla Carreña Busty po vyrovnaném třísetovém průběhu.[5]

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (0–2 D)

Dvouhra: 2 (0–2)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 28. července 2019 Newport, Spojené státy tráva   John Isner 6–7(2–7), 3–6
Finalista 2. 28. září 2019 Čcheng-tu, Čína tvrdý   Pablo Carreño Busta 7–6(7–5), 4–6, 6–7(3–7)

Finále na challengerech ATP a okruhu FuturesEditovat

Legenda
Challengery (6–0 D; 0–1 Č)
Futures (4–1 D; 3–3 Č)

Dvouhra: 11 (10–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Vítěz 1. 16. dubna 2016 Dauhá, Katar tvrdý   Benjamin Bonzi 7–6(7–4), 7–6(9–7)
Finalista 1. 23. dubna 2016 Dauhá, Katar tvrdý   Tak Khunn Wang 0–6, 6–4, 2–6
Vítěz 2. 25. června 2016 Moskva, Rusko antuka   Filip Horanský 6–3, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 10. září 2016 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Alexandr Vasilenko 6–3, 7–5
Vítěz 4. 8. října 2016 Falun, švédsko tvrdý (h)   Edward Corrie 6–4, 6–4
Vítěz 1. 25. února 2017 Cuernavaca, Mexiko tvrdý   Nicolás Jarry 7–6(7–5), 6–4
Vítěz 2. 13. srpna 2017 Aptos, Spojené státy tvrdý   Liam Broady 6–2, 6–3
Vítěz 3. listopad 2018 Bratislava, Slovensko tvrdý (h)   Lukáš Rosol 6–4, 6–4
Vítěz 4. únor 2019 Budapešť, Maďarsko tvrdý (h)   Roberto Marcora 6–0, 6–3
Vítěz 5. březen 2019 Pau, Francie tvrdý (h)   Norbert Gombos 5–7, 6–3, 6–3
Vítěz 6. duben 2019 Monterrey, Mexiko tvrdý   Emilio Gómez 6–3, 6–2

Čtyřhra: 7 (3–4)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 8. srpna 2014 Kazaň, Rusko antuka   Roman Safiullin   Andrej Levine
  Anton Zajcev
1–6, 3–6
Vítěz 1. 12. září 2014 Vsevoložsk, Rusko antuka   Richard Muzajev   Vladimir Ivanov
  Andrej Vasilevskij
6–3, 3–6, [11–9]
Vítěz 2. 7. listopadu 2014 Tallinn, Estonsko tvrdý (h)   Jevgenij Ťurněv   Iván Arenas-Gualda
  Jorge Hernando Ruano
6–4, 6–7(5–7), [10–1]
Finalista 2. 4. září 2015 Vsevoložsk, Rusko antuka   Richard Muzajev   Denys Molčanov
  Jaraslav Šyla
2–6, 6–7(3–7)
Vítěz 3. 31. října 2015 Antalya, Turecko tvrdý   Darko Jandrić   Tuna Altuna
  Cem İlkel
3–6, 6–4, [10–8]
Finalista 3. 23. ledna 2016 Kaarst, Německo koberec (h)   Hubert Hurkacz   Danylo Kaleničenko
  Denis Kapric
7–6(7–2), 4–6, [7–10]
Finalista 1. duben 2018 Ťi-nan, Čína tvrdý   Alexandr Pavljučenkov   Sie Čeng-pcheng
  Yang Tsung-hua
6–7(5–7), 6–4, [5–10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bublik na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k (anglicky) Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour, přístup: 20200103a3. ledna 2020
  2. a b c d e f (anglicky) Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 20171027a27. října 2017
  3. (anglicky) Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu, přístup: 20200103a3. ledna 2020
  4. Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Carreno Busta Edges Bublik To Capture Chengdu Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-29 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat