Alexandr Bublik
Alexandr Bublik, rusky Александр Станиславович Бублик, Alexandr Stanislavovič Bublik, (* 17. června 1997 Gatčina) je kazachstánský profesionální tenista, reprezentující do roku 2016 rodné Rusko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál jeden turnaj ve dvouhře, když ovládl Open Sud de France 2022. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]
| Alexandr Bublik Александр Бублик | |
|---|---|
_(48522041177).jpg) Alexandr Bublik ve Wimbledonu 2019 | |
| Stát |  Rusko (2013–2016) Kazachstán (2016–) |
| Datum narození | 17. června 1997 (25 let)[1] |
| Místo narození | Gatčina, Rusko[1] |
| Bydliště | Gatčina, Rusko[1] |
| Výška | 196 cm[1] |
| Hmotnost | 82 kg[1] |
| Profesionál od | 2014 |
| Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
| Výdělek | 3 700 929 USD |
| Tenisová raketa | Wilson |
| Dvouhra | |
| Poměr zápasů | 103–99 |
| Tituly | 1 ATP, 6 challengerů, 4 ITF |
| Nejvyšší umístění | 30. místo (21. února 2022) |
| Dvouhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 2. kolo (2017, 2021, 2022) |
| French Open | 2. kolo (2019, 2020) |
| Wimbledon | 3. kolo (2021), 3. kolo (2022) |
| US Open | 3. kolo (2019) |
| Velké turnaje ve dvouhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2021) |
| Čtyřhra | |
| Poměr zápasů | 30–55 |
| Tituly | 0 ATP, 3 ITF |
| Nejvyšší umístění | 47. místo (8. listopadu 2021) |
| Čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | semifinále (2020) |
| French Open | finále (2021) |
| Wimbledon | 2. kolo (2019) |
| US Open | 1. kolo (2019) |
| Velké turnaje ve čtyřhře | |
| Olympijské hry | 1. kolo (2021) |
| Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
| Australian Open | 1. kolo (2021) |
| Wimbledon | 1. kolo (2021) |
| Údaje v infoboxu aktualizovány dne 1. července 2022 Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 30. místě a ve čtyřhře pak v listopadu 2021 na 47. místě. Trénují ho Artem Suprunov a Boris Sobkin.[1]
V kazachstánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 kvalifikačním kolem proti Portugalsku, v němž porazil Joãa Sousu. Kazachstánci zvítězili 3:1 na zápasy. Do roku 2020 v soutěži nastoupil k sedmi mezistátním utkáním s bilancí 6–2 ve dvouhře a 1–1 ve čtyřhře.[3]
Tenisová kariéraEditovat
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2011, když na turnaj v ruském Vsevoložsku obdržel divokou kartu. V úvodním kole antukové akce podlehl krajanu Alexandru Pavljučenkovovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z dubnového Morelos Open 2017 s dotací 50 tisíc dolarů, v mexické Cuernavace, po finálové výhře nad Chilanem Nicolásem Jarrym. Druhou challengerovou trofej přidal na srpnovém Nordic Naturals Challenger 2017 v kalifornském Aptosu s rozpočtem 100 tisíc dolarů, když v závěrečném duelu zdolal Brita Liama Broadyho. Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 30. ledna 2017 po Australian Open. Do elitní stovky se poprvé podíval 18. září 2017 po semifinálové účasti na istanbulském challengeru, na němž vypadl s Berrettinim. Na žebříčku ATP se posunul ze 101. na 96. příčku.[1][2]
V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na říjnovém Kremlin Cupu 2014 v Moskvě. V úvodním kole vypadl s bosenským hráčem Damirem Džumhurem.[1] Premiérový kariérní zápas odehraný v hlavní soutěži pak dosáhl na St. Petersburg Open 2016, do níž obdržel divokou kartu od petrohradských pořadatelů. V prvním kole jej vyřadil ruský tenista Daniil Medveděv. První vyhraný zápas pak zaznamenal na Kremlin Cupu 2016, kde po výhrách nad Konstantinem Kravčukem a Robertem Bautistou Agutem prošel do čtvrtfinále. V něm jeho cestu soutěží zastavil Pablo Carreño Busta až v tiebreaku rozhodujího setu. Čtvrtfinálovou účast si zopakoval o rok později na Kremlin Cupu 2017, kde na jeho raketě skončili Rus Teimuraz Gabašvili i Španěl Albert Ramos-Viñolas. Mezi poslední osmičkou však nenašel recept na pozdějšího litevského finalistu Ričardase Berankise.[1][2]
V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v kvalifikaci březnového BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells, v níž jej po vítězství nad Lotyšem Ernests Gulbis přehrál nejvýše nasazený Gruzínec Nikoloz Basilašvili. O dva týdny později se objevil v kvalifikaci Miami Open 2017, kde na úvod neuspěl s Argentincem Renzem Olivem.[1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž rozhodujícím střetnutí na jeho raketě zůstal Jihokorejec Lee Duck-hee. První vyhraný zápas na grandslamu pak vybojoval na melbournském majoru proti šestnáctému nasazenému Francouzi Lucasi Pouillemu ve čtyřech sadách. Ve druhé fázi jej zdolal Tunisan Malek Džazírí. Ve Wimbledonu 2017 prošel kvalifikačním sítem jako šťastný poražený. Na úvod dvouhry pak nestačil na světovou jedničku Andyho Murrayho.[1][2]
Do prvního finále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde nestačil na Američana Johna Isnera.[4] Na zářijovém Chengdu Open 2019 v Čcheng-tu odešel poražen z boje o titul od Španěla Pabla Carreña Busty po vyrovnaném třísetovém průběhu.[5]
Finále na Grand SlamuEditovat
Mužská čtyřhra: 1 (0–1)Editovat
| Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 2021 | French Open | antuka | Andrej Golubjev
|
 Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut
|
6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finále na okruhu ATP TourEditovat
| ||||||||
Dvouhra: 5 (1–4)Editovat
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 28. července 2019 | Newport, Spojené státy | tráva |  John Isner
|
6–7(2–7), 3–6 |
| Finalista | 2. | 28. září 2019 | Čcheng-tu, Čína | tvrdý |  Pablo Carreño Busta
|
7–6(7–5), 4–6, 6–7(3–7) |
| Finalista | 3. | 13. ledna 2021 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Alex de Minaur
|
0–2skreč |
| Finalista | 4. | 28. února 2021 | Singapur, Singapur | tvrdý | Alexei Popyrin
|
6–4, 0–6, 2–6 |
| Vítěz | 1. | 6. února 2022 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) |  Alexander Zverev
|
6–4, 6–3 |
Čtyřhra: 1 (0–1)Editovat
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek finále |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 12. června 2021 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Andrej Golubjev
|
Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut
|
6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu FuturesEditovat
| Legenda |
|---|
| Challengery (6–0 D; 0–1 Č) |
| Futures (4–1 D; 3–3 Č) |
Dvouhra: 11 (10–1)Editovat
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|
| Vítěz | 1. | 16. dubna 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Benjamin Bonzi
|
7–6(7–4), 7–6(9–7) |
| Finalista | 1. | 23. dubna 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Tak Khunn Wang
|
0–6, 6–4, 2–6 |
| Vítěz | 2. | 25. června 2016 | Moskva, Rusko | antuka |  Filip Horanský
|
6–3, 7–6(7–5) |
| Vítěz | 3. | 10. září 2016 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Alexandr Vasilenko
|
6–3, 7–5 |
| Vítěz | 4. | 8. října 2016 | Falun, švédsko | tvrdý (h) |  Edward Corrie
|
6–4, 6–4 |
| Vítěz | 1. | 25. února 2017 | Cuernavaca, Mexiko | tvrdý |  Nicolás Jarry
|
7–6(7–5), 6–4 |
| Vítěz | 2. | 13. srpna 2017 | Aptos, Spojené státy | tvrdý | Liam Broady
|
6–2, 6–3 |
| Vítěz | 3. | listopad 2018 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) |  Lukáš Rosol
|
6–4, 6–4 |
| Vítěz | 4. | únor 2019 | Budapešť, Maďarsko | tvrdý (h) |  Roberto Marcora
|
6–0, 6–3 |
| Vítěz | 5. | březen 2019 | Pau, Francie | tvrdý (h) | Norbert Gombos
|
5–7, 6–3, 6–3 |
| Vítěz | 6. | duben 2019 | Monterrey, Mexiko | tvrdý |  Emilio Gómez
|
6–3, 6–2 |
Čtyřhra: 7 (3–4)Editovat
| Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
|---|---|---|---|---|---|---|---|
| Finalista | 1. | 8. srpna 2014 | Kazaň, Rusko | antuka | Roman Safiullin
|
Andrej Levine Anton Zajcev
|
1–6, 3–6 |
| Vítěz | 1. | 12. září 2014 | Vsevoložsk, Rusko | antuka | Richard Muzajev
|
 Vladimir Ivanov Andrej Vasilevskij
|
6–3, 3–6, [11–9] |
| Vítěz | 2. | 7. listopadu 2014 | Tallinn, Estonsko | tvrdý (h) | Jevgenij Ťurněv
|
Iván Arenas-Gualda Jorge Hernando Ruano
|
6–4, 6–7(5–7), [10–1] |
| Finalista | 2. | 4. září 2015 | Vsevoložsk, Rusko | antuka | Richard Muzajev
|
 Denys Molčanov Jaraslav Šyla
|
2–6, 6–7(3–7) |
| Vítěz | 3. | 31. října 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý |  Darko Jandrić
|
 Tuna Altuna Cem İlkel
|
3–6, 6–4, [10–8] |
| Finalista | 3. | 23. ledna 2016 | Kaarst, Německo | koberec (h) |  Hubert Hurkacz
|
Danylo Kaleničenko Denis Kapric
|
7–6(7–2), 4–6, [7–10] |
| Finalista | 1. | duben 2018 | Ťi-nan, Čína | tvrdý | Alexandr Pavljučenkov
|
 Sie Čeng-pcheng Yang Tsung-hua
|
6–7(5–7), 6–4, [5–10] |
OdkazyEditovat
ReferenceEditovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bublik na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 9. února 2022
- ↑ a b c d e f Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 25. května 2021
- ↑ Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 9. února 2022
- ↑ Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carreno Busta Edges Bublik To Capture Chengdu Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-29 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Bublik na Wikimedia Commons - Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Osobní stránky (anglicky)
