Alexandr Bublik
Alexandr Bublik (rusky Александр Станиславович Бублик, Alexandr Stanislavovič Bublik, * 17. června 1997 Gatčina) je kazachstánský profesionální tenista, reprezentující do roku 2016 rodné Rusko. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři singlové turnaje. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]
Alexandr Bublik Александр Бублик | |
---|---|
![]() Alexandr Bublik ve Wimbledonu 2019 | |
Stát | ![]() ![]() |
Datum narození | 17. června 1997 (26 let)[1] |
Místo narození | Gatčina, Rusko[1] |
Bydliště | Gatčina, Rusko[1] |
Výška | 196 cm[1] |
Hmotnost | 82 kg[1] |
Profesionál od | 2014 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 5 304 579 USD |
Tenisová raketa | Wilson |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 116–116 |
Tituly | 3 ATP, 6 challengerů, 4 ITF |
Nejvyšší umístění | 25. místo (31. července 2023) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2017, 2021, 2022) |
French Open | 2. kolo (2019, 2020, 2022) |
Wimbledon | 4. kolo (2023) |
US Open | 3. kolo (2019) |
Velké turnaje ve dvouhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 32–61 |
Tituly | 0 ATP, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 47. místo (8. listopadu 2021) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | semifinále (2020) |
French Open | finále (2021) |
Wimbledon | 2. kolo (2019) |
US Open | 2. kolo (2022) |
Velké turnaje ve čtyřhře | |
Olympijské hry | 1. kolo (2020) |
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2021) |
Wimbledon | 1. kolo (2021) |
Týmové soutěže | |
Davis Cup | čtvrtfinále (2021) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 24. října 2023
Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2023 na 25. místě a ve čtyřhře v listopadu 2021 na 47. místě. Trénují ho Artem Suprunov a Boris Sobkin.[1]
V kazachstánském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 kvalifikačním kolem proti Portugalsku, v němž porazil Joãa Sousu. Kazachstánci zvítězili 3:1 na zápasy. Do listopadu 2023 v soutěži nastoupil k třinácti mezistátním utkáním s bilancí 11–6 ve dvouhře a 3–3 ve čtyřhře.[3]
Kazachstán reprezentoval na odložených Letních olympijských hrách 2020 v Tokiu, kde v úvodu mužské dvouhry podlehl světové dvojce Daniilu Medveděvovi. Do mužské čtyřhry zasáhl s Andrejem Golubjevem, ale v prvním kole je vyřadili Francouzi Jérémy Chardy s Gaëlem Monfilsem.
Tenisová kariéra editovat
V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutoval v srpnu 2011, když na turnaj v ruském Vsevoložsku obdržel divokou kartu. V úvodním kole antukové akce podlehl krajanu Alexandru Pavljučenkovovi.[2] Premiérový singlový titul na challengerech si odvezl z dubnového Morelos Open 2017 s dotací 50 tisíc dolarů, v mexické Cuernavace, po finálové výhře nad Chilanem Nicolásem Jarrym. Druhou challengerovou trofej přidal na srpnovém Nordic Naturals Challenger 2017 v kalifornském Aptosu s rozpočtem 100 tisíc dolarů, když v závěrečném duelu zdolal Brita Liama Broadyho. Průnik mezi dvě stě nejlepších tenistů zaznamenal 30. ledna 2017 po Australian Open. Do elitní stovky se poprvé podíval 18. září 2017 po semifinálové účasti na istanbulském challengeru, na němž vypadl s Berrettinim. Na žebříčku ATP se posunul ze 101. na 96. příčku.[1][2]
V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na říjnovém Kremlin Cupu 2014 v Moskvě. V úvodním kole vypadl s bosenským hráčem Damirem Džumhurem.[1] Premiérový kariérní zápas odehraný v hlavní soutěži pak dosáhl na St. Petersburg Open 2016, do níž obdržel divokou kartu od petrohradských pořadatelů. V prvním kole jej vyřadil ruský tenista Daniil Medveděv. První vyhraný zápas pak zaznamenal na Kremlin Cupu 2016, kde po výhrách nad Konstantinem Kravčukem a Robertem Bautistou Agutem prošel do čtvrtfinále. V něm jeho cestu soutěží zastavil Pablo Carreño Busta až v tiebreaku rozhodujícího setu. Čtvrtfinálovou účast si zopakoval o rok později na Kremlin Cupu 2017, kde na jeho raketě skončili Rus Teimuraz Gabašvili i Španěl Albert Ramos-Viñolas. Mezi poslední osmičkou však nenašel recept na pozdějšího litevského finalistu Ričardase Berankise.[1][2]
V rámci série ATP Masters odehrál první utkání v kvalifikaci březnového BNP Paribas Open 2017 v Indian Wells, v níž jej po vítězství nad Lotyšem Ernests Gulbis přehrál nejvýše nasazený Gruzínec Nikoloz Basilašvili. O dva týdny později se objevil v kvalifikaci Miami Open 2017, kde na úvod neuspěl s Argentincem Renzem Olivem.[1][2]
Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2017 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž rozhodujícím střetnutí na jeho raketě zůstal Jihokorejec Lee Duck-hee. První vyhraný zápas na grandslamu pak vybojoval na melbournském majoru proti šestnáctému nasazenému Francouzi Lucasi Pouillemu ve čtyřech sadách. Ve druhé fázi jej zdolal Tunisan Malek Džazírí. Ve Wimbledonu 2017 prošel kvalifikačním sítem jako šťastný poražený. Na úvod dvouhry pak nestačil na světovou jedničku Andyho Murrayho.[1][2]
Do prvního finále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Hall of Fame Open 2019 v Newportu, kde nestačil na Američana Johna Isnera.[4] Na zářijovém Chengdu Open 2019 v Čcheng-tu odešel poražen z boje o titul od Španěla Pabla Carreña Busty po vyrovnaném třísetovém průběhu.[5]
První titul na túře ATP vybojoval na halovém Open Sud de France 2022 v Montpellier, kde startoval z pozice 35. hráče žebříčku. Ve čtvrtfinále vyřadil španělskou světovou devatenáctku Roberta Bautistu Aguta až ziskem tiebreaku v¨rozhodující sadě a poté Srba Filipa Krajinoviće ze čtvrté desítky klasifikace. Ve finále zdolal třetího muže žebříčku Alexandra Zvereva, znamenající premiérovou výhru nad členem z elitní světové pětky. Po šňůře čtyř finálových porážek si tak připsal první turnajové vítězství.[6] Druhou trofej si odvezl z travnatého Terra Wortmann Open 2023 v severoněmeckém Halle. V semifinále opět přehrál Zvereva a v utkání o titul světovou sedmičku Andreje Rubljova po třísetovém průběh. Až ve čtvrtém vzájemném duelu jej tak dokázal porazit. Jednalo se o jeho první finále v kategorii ATP 500. Bodový zisk jej posunul na nové kariérní maximum, 26. příčku. Ze soubojů o titul na trávě odešel poražen již v letech 2019 a 2022 na newportském Hall of Fame Open.[7]
Finále na Grand Slamu editovat
Mužská čtyřhra: 1 (0–1) editovat
Stav | rok | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 2021 | French Open | antuka | Andrej Golubjev | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finále na okruhu ATP Tour editovat
|
Dvouhra: 9 (3–6) editovat
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 28. července 2019 | Newport, Spojené státy | tráva | John Isner | 6–7(2–7), 3–6 |
Finalista | 2. | 28. září 2019 | Čcheng-tu, Čína | tvrdý | Pablo Carreño Busta | 7–6(7–5), 4–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 3. | 13. ledna 2021 | Antalya, Turecko | tvrdý | Alex de Minaur | 0–2skreč |
Finalista | 4. | 28. února 2021 | Singapur, Singapur | tvrdý | Alexei Popyrin | 6–4, 0–6, 2–6 |
Vítěz | 1. | 6. února 2022 | Montpellier, Francie | tvrdý (h) | Alexander Zverev | 6–4, 6–3 |
Finalista | 5. | 17. července 2022 | Newport, Spojené státy | tráva | Maxime Cressy | 6–2, 3–6, 6–7(3–7) |
Finalista | 6. | 25. dubna 2022 | Mety, Francie | tvrdý (h) | Lorenzo Sonego | 6–7(3–7), 2–6 |
Vítěz | 2. | 25. června 2023 | Halle, Německo | tráva | Andrej Rubljov | 6–3, 3–6, 6–3 |
Vítěz | 3. | 22. října 2023 | Antverpy, Belgie | tvrdý (h) | Arthur Fils | 6–4, 6–4 |
Čtyřhra: 1 (0–1) editovat
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek finále |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 12. června 2021 | French Open, Paříž, Francie | antuka | Andrej Golubjev | Pierre-Hugues Herbert Nicolas Mahut |
6–4, 6–7(1–7), 4–6 |
Finále na challengerech ATP a okruhu Futures editovat
Legenda |
---|
Challengery (6–0 D; 0–1 Č) |
Futures (4–1 D; 3–3 Č) |
Dvouhra: 11 (10–1) editovat
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeř ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Vítěz | 1. | 16. dubna 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Benjamin Bonzi | 7–6(7–4), 7–6(9–7) |
Finalista | 1. | 23. dubna 2016 | Dauhá, Katar | tvrdý | Tak Khunn Wang | 0–6, 6–4, 2–6 |
Vítěz | 2. | 25. června 2016 | Moskva, Rusko | antuka | Filip Horanský | 6–3, 7–6(7–5) |
Vítěz | 3. | 10. září 2016 | Petrohrad, Rusko | tvrdý (h) | Alexandr Vasilenko | 6–3, 7–5 |
Vítěz | 4. | 8. října 2016 | Falun, švédsko | tvrdý (h) | Edward Corrie | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 1. | 25. února 2017 | Cuernavaca, Mexiko | tvrdý | Nicolás Jarry | 7–6(7–5), 6–4 |
Vítěz | 2. | 13. srpna 2017 | Aptos, Spojené státy | tvrdý | Liam Broady | 6–2, 6–3 |
Vítěz | 3. | listopad 2018 | Bratislava, Slovensko | tvrdý (h) | Lukáš Rosol | 6–4, 6–4 |
Vítěz | 4. | únor 2019 | Budapešť, Maďarsko | tvrdý (h) | Roberto Marcora | 6–0, 6–3 |
Vítěz | 5. | březen 2019 | Pau, Francie | tvrdý (h) | Norbert Gombos | 5–7, 6–3, 6–3 |
Vítěz | 6. | duben 2019 | Monterrey, Mexiko | tvrdý | Emilio Gómez | 6–3, 6–2 |
Čtyřhra: 7 (3–4) editovat
Stav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráč | soupeři ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Finalista | 1. | 8. srpna 2014 | Kazaň, Rusko | antuka | Roman Safiullin | Andrej Levine Anton Zajcev |
1–6, 3–6 |
Vítěz | 1. | 12. září 2014 | Vsevoložsk, Rusko | antuka | Richard Muzajev | Vladimir Ivanov Andrej Vasilevskij |
6–3, 3–6, [11–9] |
Vítěz | 2. | 7. listopadu 2014 | Tallinn, Estonsko | tvrdý (h) | Jevgenij Ťurněv | Iván Arenas-Gualda Jorge Hernando Ruano |
6–4, 6–7(5–7), [10–1] |
Finalista | 2. | 4. září 2015 | Vsevoložsk, Rusko | antuka | Richard Muzajev | Denys Molčanov Jaraslav Šyla |
2–6, 6–7(3–7) |
Vítěz | 3. | 31. října 2015 | Antalya, Turecko | tvrdý | Darko Jandrić | Tuna Altuna Cem İlkel |
3–6, 6–4, [10–8] |
Finalista | 3. | 23. ledna 2016 | Kaarst, Německo | koberec (h) | Hubert Hurkacz | Danylo Kaleničenko Denis Kapric |
7–6(7–2), 4–6, [7–10] |
Finalista | 1. | duben 2018 | Ťi-nan, Čína | tvrdý | Alexandr Pavljučenkov | Sie Čeng-pcheng Yang Tsung-hua |
6–7(5–7), 6–4, [5–10] |
Odkazy editovat
Reference editovat
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Alexander Bublik na anglické Wikipedii.
- ↑ a b c d e f g h i j k Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 27. června 2023
- ↑ a b c d e f Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 24. října 2023
- ↑ Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 24. října 2023
- ↑ Isner Makes History With Fourth Newport Title [online]. ATP Tour, Inc., 2019-07-21 [cit. 2020-01-01]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Carreno Busta Edges Bublik To Capture Chengdu Crown [online]. ATP Tour, Inc., 2019-09-29 [cit. 2019-12-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alexander Bublik Shocks Alexander Zverev, Captures Maiden Trophy. ATP Tour, Inc. [online]. 2022-02-06 [cit. 2023-06-27]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Alexander Bublik Beats Andrey Rublev For Halle Crown. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-25 [cit. 2023-06-26]. Dostupné online. (anglicky)
Externí odkazy editovat
- Obrázky, zvuky či videa k tématu Alexandr Bublik na Wikimedia Commons
- Alexander Bublik – oficiální stránky (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách ATP Tour (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Alexandr Bublik na stránkách Davis Cupu (anglicky)
- Alexandr Bublik v databázi Olympedia (anglicky)