Wikipedie

Gatčina

sídlo v Leningradské oblasti v Rusku

Gatčina (rusky Га́тчина, ižorsky a finsky Hatsina; v letech 1923–1929 Trock (Троцк), 1929–1944 Krasnogvardějsk (Красногварде́йск)) je město v Leningradské oblasti v severozápadním Rusku. Leží asi 45 km jihozápadně od Petrohradu na silnici a železnici vedoucí do Pskova. Město je centrem Gatčinského rajónu a žije zde 87 626 obyvatel. Zdejší palácový komplex je zapsán na seznamu Světového dědictví UNESCO.

Gatčina
Гатчина
Velký Gatčinský palác
Velký Gatčinský palác
Gatčina – znak
znak
Gatčina – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice59°34′ s. š., 30°8′ v. d.
Nadmořská výška100 m n. m.
Časové pásmoUTC+3[1]
StátRuskoRusko Rusko
Federální okruhSeverozápadní
OblastLeningradská
Gatčina na mapě
Leningradská oblast na mapě Ruska
Gatčina
Gatčina
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha29 km²
Počet obyvatel87 626 (1.1.2022)
Hustota zalidnění3 021,6 obyv./km²
Etnické složeníRusové
Správa
Oficiální webwww.gatchina-meria.ru
Telefonní předvolba+7 81371
PSČ188300-188310, 188319
Označení vozidel47
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Popis

editovat

Gatčina je jedním z předměstí Petrohradu a průmyslovým, vědeckým a odborným centrem Leningradského okresu. Jeho součástí je Stará Gatčina se starobylými uličkami. Světoznámou se Gatčina stala jako bývalé sídlo ruských carů, s unikátním souborem paláců a parků. Rozvoj Gatčiny ovlivnily dějiny a kultury různých národů světa, zejména zemí Evropy. Proto ve městě lze vidět zákoutí, připomínající Itálii, Francii, Anglii a Německo. Nejvýznamnější pro dějiny a umění je Velký palác, který slouží jako muzeum a galerie s bohatými sbírkamiy ruského, evropského a východního umění.

Obyvatelstvo města má velkou finskou diasporu. V ulicích Gatčiny jsou vedle pravoslavných chrámů také finské kostely.

Historie

editovat

Historie Gatčiny byla značně ovlivněna skandinávskými sousedy. Odedávna v Gatčinské zemi klidně žily slovanské a ugrofinské kmeny. Nejstarší archeologické nálezy z tohoto území pocházejí ze 13. století. První písemný doklad o existenci osady je až z let 1499-1500, kdy se v novgorodské písařské knize zmiňuje „vesnice Chotčino nad Chotčinským jezerem“, která byla součástí Vodské Pjatiny Novgorodské země.

V době rusko-švédské války v letech 1610-1617 tuto oblast dobyla armáda žoldnéřů pod velením mladých švédských velitelů Everta Gorna a Jacoba Delagardieho. Švédský historik Johan Widekind o nich napsal: „...vojáci se za všechno odměňovali, dokonce i manželky a dcery rolníků jim byly plně k dispozici“. Válka skončila podepsáním Stolbovského míru, podle kterého Švédsko území vrátilo Rusku, ale v roce 1624 připadlo rodu Oxenstiernů a stalo se novou švédskou provincií Ingermanland. Značná část pravoslavného obyvatelstva odtud uprchla do Ruska, a tak švédská administrativa začala do vylidněných zemí přesídlovat finsky mluvící kmeny Aürämojsetů [2] a Savakotů.

 
Velký Gatčinský palác, jižní průčelí

Po Severní válce z let 1700-1721 car Petr Veliký tyto země získal zpět za podmínek Nystadtské mírové smlouvy: Rusko zaplatilo Švédsku dva miliony tolarů (56 000 kg ryzího stříbra).

 
Velkopřevorský palác
 
Velký Gatčinský palác po 2. světové válce
 
Pokrovský chrám

Výstavba paláce a parku začala za Kateřiny II. Veliké, která roku 1765 darovala Gatčinu i s okolím svému oblíbenci Grigoriji Orlovovi. Do roku 1788 zde vznikla rezidence o 600 pokojích, park o rozloze 7 km² a vítězný oblouk podle návrhu architekta Antonio Rinaldiho. Po Orlovově smrti darovala Kateřina Gatčinu svému synovi, budoucímu carovi Pavlovi I., který ji roku 1796 povýšil na město a oficiální císařskou rezidenci. Navazující městská čtvrť ve 20. století plochu rezidence zmenšila a sloužila jako aerodrom, nyní již zrušeného vojenského letiště.

Gatčinské paláce byly velmi těžce poškozeny (vypáleny a vyrabovány) ustupujícími nacistickými vojsky, která se zde usadila v letech 1941–1944. Opravy architektury začaly v 50. letech, ale trvají až do 21. století. Do rekonstruované galerie se postupně vrátily sbírky nábytku a volného umění. Gatčina patří k předměstím Petrohradu, kde dodnes – na rozdíl mnoha ruských měst – mírně stoupá počet obyvatel.

Památky

editovat

Palácový komplex tvoří:

Podrobnější informace naleznete v článku Gatčinský palác.
  • Velkopřevorský palác - po hraběti Orlovovi se stal majitelem Gatčiny budoucí car Pavel I., syn Kateřiny II., který byl zvolen velkopřevorem řádu maltézských rytířů v Rusku, a proto si dal v areálu přistavět druhý palác s kostelem. Místo si oblíbil natolik, že někteří dějepisci Pavla I. označují za “gatčinského cara”. Palácový komplex poté jako své trvalé sídlo využívali také další ruští panovníci, např. Alexandr III., a další.

Gatčinský palác se zahradami a menažerií, Velkopřevorský palác s parkem, pomník a centrum města Gatčina jsou od roku 1990 zapsány jako položka č. 540 historického souboru staveb Centrum Petrohradu a související skupiny památek na seznamu Světového dědictví UNESCO[4].

  • Uspenský chrám (Nanebevzetí Bohorodičky)
  • Rodinný dům - muzeum karikaturisty Pavla Jegoroviče Ščerbova

Slavní rodáci a osobnosti

editovat

Partnerská města

editovat

Odkazy

editovat

Reference

editovat
  1. ↑ Ruský federální zákon 248-ФЗ Moskva: Правительство Российской Федерации, 2014-07-21 [cit. 2014-11-05]. (rusky) 
  2. ↑ Václav Hubinger, ‎František Honzák, ‎Jiří Polišenský: Národy celého světa. Libri Praha 1985, s. 355
  3. ↑ [whc.unesco.org/en/documents/155736 zápis památky UNESCO
  4. ↑ Soupis všech petrohradských a souvisejících památek v seznamu UNESCO

Externí odkazy

editovat
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Gatčina&oldid=23498565“