Otevřít hlavní menu

Kei Nišikori (japonsky 錦織 圭 Nišikori Kei; * 29. prosince 1989 Šimane) je japonský profesionální tenistabronzový olympijský medailista z dvouhry Riodejaneirských her. Ve své dosavadní kariéře vyhrál na okruhu ATP World Tour dvanáct turnajů ve dvouhře. Sérii devíti finálových porážek ukončil triumfem na Brisbane International 2019.[1] Na challengerech ATPokruhu Futures získal šest titulů ve dvouhře a dva ve čtyřhře.

Kei Nišikori
錦織 圭
Kei Nišikori ve Wimbledonu 2016
Stát Japonsko Japonsko
Datum narození 29. prosince 1989 (29 let)
Místo narození Šimane, Japonsko
Bydliště Bradenton, Florida, USA
Výška 178 cm
Váha 75 kg
Profesionál od 2007
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 21 673 386 USD
Tenisová raketa Wilson
Dvouhra
Poměr zápasů 390–183
Tituly 12 ATP, 6 ITF
Nejvyšší umístění 4. místo (2. března 2015)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open čtvrtfinále (2012, 2015, 2016)
French Open 4. kolo (2013, 2016)
Wimbledon čtvrtfinále (2018)
US Open finále (2014)
Velké turnaje ve dvouhře
Turnaj mistrů semifinále (2014, 2016)
Olympijské hry Bronzová olympijská medaile bronz (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 24–30
Tituly 0 ATP, 2 ITF
Nejvyšší umístění 167. místo (19. března 2012)
Čtyřhra na Grand Slamu
French Open 2. kolo (2011)
Wimbledon 2. kolo (2011)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2019011010. ledna 2019
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bekhend na US Open 2008

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v březnu 2015 na 4. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2012 na 167. místě. Trénují ho Michael Chang a Dante Bottini.

Představuje jediného mužského tenistu z Japonska, který se probojoval do první desítky žebříčku ATP. V hlavní soutěži turnaje ATP Tour debutoval ve věku sedmnácti let na losangeleském Countrywide Classic 2007, kde jako kvalifikant skončil v úvodním kole na raketě Jihoafričana Wesleyho Moodieho.[2] V roce 2008 byl Asociací tenisových profesionálů vyhlášen Nováčkem roku.[3]

Na nejvyšší grandslamové úrovni se nejdále probojoval do finále mužské dvouhry US Open 2014, v němž nestačil na Chorvata Marina Čiliće po setech 3–6, 3–6 a 3–6. Čtvrtfinále si zahrál na Australian Open 2012, kde jej hladce zastavil čtvrtý nasazený Skot Andy Murray. Na skotského hráče dokázal uhrát pouze sedm gamů. V juniorské kategorii se stal šampiónem čtyřhry na French Open 2006, kde byl jeho spoluhráčem argentinský junior Emiliano Massa.

Obsah

Davisův pohár a olympijské hryEditovat

V japonském daviscupovém týmu debutoval v roce 2008 semifinálovým utkáním 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Indii, v němž nejdříve podlehl Rohanu Bopannovi a poté zdolal Maheshe Bhupathiho. Japonci prohráli 2:3 na zápasy. Do roku 2015 v soutěži nastoupil k osmi mezistátním utkáním s bilancí 12–2 ve dvouhře a 2–0 ve čtyřhře.

Japonsko reprezentoval na Letních olympijských hrách 2012Londýně, kde v mužské dvouhře startoval jako patnáctý nasazený. Ve třetím kole si poradil s turnajovou čtyřkou Davidem Ferrerem, ale ve čtvrtfinále jej po dvousetovém průběhu zastavil osmý nasazený Argentinec Juan Martín del Potro.

Zúčastnil se také riodejaneirských Her XXXI. olympiády, kde v semifinále dvouhry podlehl světové dvojce a pozdějšímu vítězi Andymu Murraymu. V utkání o bronzovou medaili přehrál za 2:50 hodin španělskou turnajovou trojku Rafaela Nadala ve třech sadách. Pro Japonsko tak vybojoval historicky třetí tenisovou medaili a první od roku 1920, kdy se stříbrným singlistou stal Ičija Kumagae.[4]

Tenisová kariéraEditovat

Juniorská kariéraEditovat

V juniorském tenisu získal titul na turnaji Riad 21 v marockém Rabatu. Na French Open 2006 se probojoval do čtvrtfinále dvouhry a po boku Argentince Emiliana Massy vyhráli deblovou soutěž, když ve finále zdolali ruský pár Artur Černov a Valerij Rudněv. Z události Luxilon Cup konané v rámci březnového Sony Ericsson Open 2007 si odvezl turnajový vavřín po finálové výhře nad Michaelem McClunem.

Čtvrtfinále si zahrál na Australian Open 2006. Ve Wimbledonu 2005 skončil v úvodním kole a na newyorském majoru došel nejdále do třetího kola na US Open 2005.

Celkový poměr výher a proher činil 73–37 ve dvouhře a 53–31 ve čtyřhře. Na kombinovaném juniorském žebříčku ITF figuroval nejvýše v červenci 2006, kdy mu patřila 7. příčka.

2012Editovat

Do sezóny vstoupil lednovým Brisbane International, na kterém vypadl ve druhém kole s Kypřanem Marcosem Baghdatisem. Na Australian Open otočil utkání proti turnajové šestce Jo-Wilfriedu Tsongovi z nepříznivého stavu 0:1 na sety. Ve čtvrtfinále však byl nad jeho síly čtvrtý nasazený Andy Murray. Na Australian Open se tak stal prvním mužským čtvrtfinalistou z Japonska za předešlých osmdesát let.[5]

V červenci došel na newportském Hall of Fame Tennis Championships čtvrtfinále poté, co vyřadil belgického hráče Oliviera Rochuse ve třech setech.[6] V něm však jako druhý nasazený nenašel recept na Američana Rajeeva Rama. Následovala účast v mužské dvouhře Letních olympijských her v All England Clubu, kde se také probojoval mezi poslední osmičku tenistů. V této fázi mu vystavil stopku osmý nasazený Argentinec Juan Martín del Potro.[7]

Po volném losu na torontském Canada Masters prohrál v duelu druhého kola s Američanem Samem Querreym. Na navazujícím Cincinnati Masters, další událostí ze série US Open, jej ve třetí fázi vyřadil Švýcar Stan Wawrinka. S tímto soupeřem prohrál druhý zápas sezóny, když na něj nenašel recept ani ve čtvrtfinále únorového Copa Claro hraného v Buenos Aires.

Turnajový vavřín si připsal 7. října na tokijském Rakuten Japan Open Tennis Championships, kde jako osmý nasazený ve finále zdolal kanadskou turnajovou šestku Milose Raonice po třísetovém průběhu. Ve čtvrtfinále si poradil s turnajovou dvojkou Tomášem Berdychem a v semifinále s Marcosem Baghdatisem. Získal tak premiérový titul v kategorii ATP World Tour 500 a druhou trofej v kariéře. Bodový zisk mu zajistil posun ze 17. na 15. příčku světové klasifikace. Stal se také prvním Japoncem, jenž ve čtyřicetijednaleté historii Japan Open ovládl některý z jeho ročníků.[8]

2013Editovat

 
Pozdní doběh k forhendu ve Wimbledonu 2013

Sezónu stejně jako předchozí rok rozehrál na lednovém Brisbane International, kde v semifinále skrečoval Andymu Murraymu pro poranění kolena. Na úvodním grandslamu Australian Open skončil ve čtvrtém kole na raketě španělského hráče Davida Ferrera, když jej během melbournské události stále trápilo kolenní zranění.

Třetí kariérní titul vybojoval na U.S. National Indoor Tennis Championships, kde jako pátý nasazený zastavil ve čtvrtfinále turnajovou jedničku Marins Čiliće z Chorvatska a v boji o titul na něj Španěl Feliciano López uhrál jen pět her. V průběhu události neztratil žádný set. V následné světové klasifikace se posunul o šest míst vzhůru z 22. na 16. pozici.

Významné výhry dosáhl 9. května na antukovém Mutua Madrid Open, kde ve třetím kole vyřadil obhájce titulu a bývalou světovou jedničku Rogera Federera. V dalším zápase však nenašel recept na španělského antukáře Pabla Andújara.

Působení na US Open rychle zakončil, když se jeho porážka v prvním kole od 179. hráče žebříčku Daniela Evanse stala jedním z překvapení turnaje. Ukončil tak šestigranslamovou sérii účastí ve třetím kole.

2014Editovat

Od ledna se osobním koučem stal bývalý druhý hráč světa Michael Chang.

V osmifinále Australian Open podlehl favorizované světové jedničce Rafaelu Nadalovi v těsných třech setech. První obhájený turnajový vavřín v kariéře dosáhl na U.S. National Indoor Tennis Championships v Memphisu, když ve finále zdolal chorvatského nejvyššího tenistu okruhu Iva Karloviće.

 
Ve Wimbledonu dohrál v osmifinále

Jako turnajová dvacítka vstupoval do březnového Sony Open Tennis v miamském Key Biscayne. V klání proti čtvrtému nasazenému Davidu Ferrerovi odvrátil čtyři mečboly, aby postoupil do čtvrtfinále. V něm si poradil s turnajovou pětkou Rogerem Federerem a prošel mezi poslední čtyřku hráčů. Podruhé v kariéře se probojoval do semifinále události kategorie ATP World Tour Masters 1000,[9] když první odehrál v říjnu 2011 na čínském Shanghai Rolex Masters 2011. K duelu proti světové dvojce Novaku Djokovićovi však nenastoupil pro poranění třísla. Protože před druhým semifinále vzdal také Tomáš Berdych pro žaludeční potíže, stal tento turnaj prvním v otevřené éře tenisu, na němž nebyl odehrán ani jeden semifinálový zápas.[10]

Po léčbě se na dvorce vrátil na konci dubna antukovým Barcelona Open, kde nenašel přemožitele a turnaj vyhrál po vítězství nad Kolumbijcem Santiagem Giraldem 6–2 a 6–2. Dne 10. května se pak probojoval poprvé v kariéře do zápasu o titul v kategorii ATP Masters, když na antukovém Mutua Madrid Open dokázal mezi poslední osmičkou přejít přes Feliciana Lópeze a v semifinále vyřadil turnajovou pětku Ferrera. Ve třetím, rozhodujícím, setu bitvy o turnajovou trofej skrečoval světové jedničce Rafaelu Nadalovi za stavu gamů 0–3. Důvodem bylo poranění zad. V pondělním vydání žebříčku ATP z 12. května poprvé v kariéře zamířil do elitní světové desítky, když mu patřilo 9. místo.[11] Na následném French Open neprošel přes 1. kolo, když byl nad jeho síly Slovák Martin Kližan, se kterým prohrál ve třech setech.

Po neúplně povedeném French Open se přesunul na travnatou část sezóny na turnaj do německého Halle, kde ho v semifinále zastavil pozdějšího vítěz Roger Federer. Na třetím grandslamu sezóny Wimbledonu nejprve přešel přes první dvě kola, následně ve třetím kole přežil pěti setovou bitvu s Italem Simonem Bolellim, avšak nakonec prohrál ve čtvrtém kole s Milosem Raonicem z Kanady, přestože vyhrál úvodní sadu.

Po Wimbledonu se přesunul na turnaj Citi Open ve Washingtonu, kde mu začala americká část sezóny na tvrdých dvorcích. Po dvou prvních kolech, kdy musel oba zápasy hrát na tři sety, došel do čtvrtfinále, kde však narazil na francouzského hráče Richarda Gasqueta, se kterým snadno prohrál ve dvou sadách 6–1 a 6–4 a prohrál s ním tak pátý vzájemný zápas z celkově pěti.

Soukromý životEditovat

Narodil se roku 1989 v japonské prefektuře Šimane do rodiny inženýra Kijošiho a učitelky klavíru Eri Nišikorových. Má starší sestru Reinu žijící v Tokiu.[3] Trvale bydlí na Floridě, kde trénuje v tenisové IMG Academy.

V prosinci 2010 byla zveřejněna informace, že by jej v sezóně 2011 měl trénovat americký kouč Brad Gilbert a Dante Bottini z IMG Academy.[12] Od ledna 2014 jej vede bývalá světová dvojka Michael Chang.

Finále na Grand SlamuEditovat

Mužská dvouhra: 1 (0–1)Editovat

Stav Rok Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Finalista 2014 US Open tvrdý   Marin Čilić 3–6, 3–6, 3–6

Zápasy o olympijské medaileEditovat

Mužská dvouhra: 1 (1 bronz)Editovat

Medaile Datum Turnaj Povrch Soupeř Výsledek
Bronz 14. srpna 2016 Rio de Janeiro, Brazílie tvrdý   Rafael Nadal 6–2, 6–7(7–1), 6–3

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–1 D)
Turnaj mistrů (0–0)
ATP Masters Series /
ATP World Tour Masters 1000 (0–4 D)
ATP International Series Gold /
ATP World Tour 500 (6–6 D)
ATP International Series /
ATP World Tour 250 (6–3 D; 0–1 Č)
Tituly dle povrchu
tvrdý (10–9 D; 0–1 Č)
tráva (0–0)
antuka (2–5 D)
koberec (0–0)

Dvouhra: 26 (12–14)Editovat

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek finále
Vítěz 1. 11. února 2008 Delray Beach, Spojené státy tvrdý   James Blake 3–6, 6–1, 6–4
Finalista 1. 10. dubna 2011 Houston, Spojené státy antuka   Ryan Sweeting 4–6, 6–7(3–7)
Finalista 2. 6. listopadu 2011 Basilej, Švýcarsko tvrdý (h)   Roger Federer 1–6, 3–6
Vítěz 2. 7. října 2012 Tokio, Japonsko tvrdý   Milos Raonic 7–6(7–5), 3–6, 6–0
Vítěz 3. 24. února 2013 Memphis, Spojené státy tvrdý (h)   Feliciano López 6–2, 6–3
Vítěz 4. 16. února 2014 Memphis, Spojené státy (2) tvrdý (h)   Ivo Karlović 6–4, 7–6(7–0)
Vítěz 5. 27. dubna 2014 Barcelona, Španělsko antuka   Santiago Giraldo 6–2, 6–2
Finalista 3. 11. května 2014 Madrid, Španělsko antuka   Rafael Nadal 6–2, 4–6, 0–3skreč
Finalista 4. 8. září 2014 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Marin Čilić 3–6, 3–6, 3–6
Vítěz 6. 28. září 2014 Kuala Lumpur, Malajsie tvrdý (h)   Julien Benneteau 7–6(7–4), 6–4
Vítěz 7. 5. října 2014 Tokio, Japonsko (2) tvrdý   Milos Raonic 7–6(7–5), 4–6, 6–4
Vítěz 8. 15. února 2015 Memphis, Spojené státy (3) tvrdý (h)   Kevin Anderson 6–4, 6–4
Finalista 5. 28. února 2015 Acapulco, Mexiko tvrdý   David Ferrer 3–6, 5–7
Vítěz 9. 26. dubna 2015 Barcelona, Španělsko antuka   Pablo Andújar 6–4, 6–4
Vítěz 10. 9. srpna 2015 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý   John Isner 4–6, 6–4, 6–4
Vítěz 11. 14. února 2016 Memphis, Spojené státy (4) tvrdý (h)   Taylor Fritz 6–4, 6–4
Finalista 6. 3. dubna 2016 Miami, Spojené státy tvrdý   Novak Djoković 3–6, 3–6
Finalista 7. 24. dubna 2016 Barcelona, Španělsko antuka   Rafael Nadal 4–6, 5–7
Finalista 8. 31. července 2016 Toronto, Kanada tvrdý   Novak Djoković 3–6, 5–7
Finalista 9. 30. října 2016 Basilej, Švýcarsko (2) tvrdý (h)   Marin Čilić 1–6, 6–7(5–7)
Finalista 10. 8. ledna 2017 Brisbane, Austrálie tvrdý   Grigor Dimitrov 2–6, 6–2, 3–6
Finalista 11. 19. února 2017 Buenos Aires, Argentina antuka   Alexandr Dolgopolov 6–7(4–7), 4–6
Finalista 12. 22. dubna 2018 Monte Carlo, Monako antuka   Rafael Nadal 3–6, 2–6
Finalista 13. 7. října 2018 Tokio, Japonsko tvrdý   Daniil Medveděv 2–6, 4–6
Finalista 14. 28. října 2018 Vídeň, Rakousko tvrdý (h)   Kevin Anderson 3–6, 6–7(3–7)
Vítěz 12. 6. ledna 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý   Daniil Medveděv 6–4, 3–6, 6–2

Čtyřhra: 1 (0–1)Editovat

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Partner Soupeř ve finále Výsledek finále
Finalista 1. 11. ledna 2015 Brisbane, Austrálie tvrdý   Alexandr Dolgopolov   Jamie Murray
  John Peers
3–6, 6–7(4–7)

Finále na challengerech ATP a okruhu FuturesEditovat

Legenda
Challengery (5–1 D; 1–0 Č)
Futures (1–1 D; 1–0 Č)

Dvouhra: 8 (6–2)Editovat

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Soupeř ve finále Výsledek
Vítěz 1. 23. října 2006 Mexico F18. Mexiko tvrdý   Miguel Gallardo-Valles 6–2, 6–1
Finalista 1. 23. dubna 2007 USA F8, Spojené státy tvrdý   Donald Young 2–6, 2–6
Finalista 2. 3. června 2007 Carson, Spojené státy tvrdý   Alex Bogomolov 4–6, 3–6
Vítěz 2. 21. dubna 2008 Paget, Bermudy antuka   Viktor Troicki 2–6, 7–5, 7–6(7–5)
Vítěz 3. 10. května 2010 Savannah, Spojené státy antuka   Ryan Sweeting 6–4, 6–0
Vítěz 4. 17. května 2010 Savannah, Spojené státy antuka   Brian Dabul 2–6, 6–3, 6–4
Vítěz 5. 16. srpna 2010 Binghamton, Spojené státy tvrdý   Robert Kendrick 6–3, 7–6(7–4)
Vítěz 6. 15. listopadu 2010 Knoxville, Spojené státy tvrdý (h)   Robert Kendrick 6–1, 6–4

Čtyřhra: 2 (2–0)Editovat

Stav Č. Datum Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 1. 23. dubna 2007 USA F8, Spojené státy tvrdý   Donald Young   Brendan Evans
  Brian Wilson
7–6(7–5), 6–4
Vítěz 2. 26. května 2008 Smirna, Turecko antuka   Jesse Levine   Nathan Thompson
  Danai Udomčoke
6–1, 7–5

Finále na juniorce Grand SlamuEditovat

Čtyřhra juniorů: 1 (1–0)Editovat

Stav Rok Turnaj Povrch Spoluhráč Soupeři ve finále Výsledek
Vítěz 2006 French Open antuka   Emiliano Massa   Artur Černov
  Valerij Rudněv
2–6, 6–1, 6–2

Postavení na konečném žebříčku ATPEditovat

DvouhraEditovat

Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 605. 281. 63. 420. 98. 25. 19. 17. 5. 8. 5. 22. 9.

ČtyřhraEditovat

Rok 2006 2007 2008 2009 2010 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018
Pořadí 975. 593. 510. 183. 294. 276. 549. 416. 842. 817.

OdkazyEditovat

  Tento článek obsahuje japonský text.
Bez správné podpory asijských znaků se Vám mohou namísto kandži nebo kany zobrazovat otazníky, obdélníčky nebo jiné zástupné symboly.

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Kei Nishikori na anglické Wikipedii.

  1. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Nišikori v Brisbane ukončil sérii devíti finálových porážek a po 3 letech slaví titul [online]. TenisPortal.cz, 2019-01-06 [cit. 2019-01-06]. Dostupné online. 
  2. ITF Profile
  3. a b ATP Profile
  4. Murray - Del Potro 7:5, 4:6, 6:2, 7:5. Murray po velké bitvě s Del Potrem jako první tenista v historii OH obhájil zlato! [online]. Sport.cz, 2016-08-14, rev. 2016-08-15 [cit. 2016-08-15]. Dostupné online. (česky) 
  5. [1]
  6. John Isner in Hall of Fame Tennis championships quarters [online]. 12 July 2012. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Nishikori's medal dreams ended by Del Potro [online]. [cit. 2012-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ESPN: Kei Nishikori wins Japan Open
  9. Miami Masters: Nishikori upsets Federer, Djokovic ousts Murray - See more at: http://www.hindustantimes.com/sports-news/tennis/miami-masters-nishikori-upsets-federer-djokovic-ousts-murray/article1-1201142.aspx#sthash.zY707BXc.dpuf [online]. Hindustan Times [cit. 2014-03-28]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. The Busted Day [online]. Tennis.com, 28-03-2014 [cit. 2014-03-29]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. http://www.atpworldtour.com/News/Tennis/2014/04/17/Barcelona-Thursday-Nadal-Verdasco-Nishikori.aspx
  12. Kei Nishikori and world renowned tennis coach Brad Gilbert form team [online]. IMG Sports Academy [cit. 2013-03-25]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat

Nováček roku ATP Tour
Předchůdce:
Jo-Wilfried Tsonga
2008
Kei Nišikori
Nástupce:
Horacio Zeballos