Otevřít hlavní menu

Franko Škugor (* 20. září 1987 Šibenik) je chorvatský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu Futures získal do července 2017 sedm titulů ve dvouhře a čtrnáct ve čtyřhře.[2]

Franko Škugor
Přezdívka Franky[1]
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Datum narození 20. září 1987 (31 let)[1]
Místo narození Šibenik, Jugoslávie[1]
Bydliště Záhřeb, Chorvatsko[1]
Výška 198 cm[1]
Váha 96 kg[1]
Profesionál od 2005
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 457 906 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 8–23
Tituly 0 ATP, 2 challengery, 5 Futures
Nejvyšší umístění 145. místo (25. dubna 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo kvalifikace (2011)
French Open 2. kolo kvalifikace (2011, 2012)
Wimbledon 1. kolo (2016)
US Open 2. kolo kvalifikace (2008, 2010)
Čtyřhra
Poměr zápasů 69–61
Tituly 0 ATP, 10 challengerů, 4 Futures
Nejvyšší umístění 82. místo (24. dubna 2017)
Čtyřhra na Grand Slamu
Wimbledon semifinále (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup finále (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 2017071515. července 2017
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v dubnu 2016 na 145. místě a ve čtyřhře pak v dubnu 2017 na 82. místě. Trénuje ho bývalý tenista Lovro Zovko.[1]

V chorvatském daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 prvním kolem světové skupiny proti Srbsku, v němž prohrál čtyřhru po boku Marina Draganji i závěrečnou dvouhru s Filipem Krajinovićem. Srbové zvítězili 5:0 na zápasy. V roce 2016 se stal členem týmu, jež prohrálo světové finále s Argentinou 2:3 na zápasy. Do září 2017 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–2 ve dvouhře a 2–1 ve čtyřhře.[3]

Obsah

Tenisová kariéraEditovat

V rámci hlavních soutěží challengerů ATP debutoval v červnu 2004, když na turnaj v italské Reggii Emilii obdržel divokou kartu. V úvodním kole podlehl Argentinci Nicolasi Toderovi.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni si odvezl ze srpnového Beijing International Challenger 2010, konaného v Pekingu poté, co ve finále zdolal Francouze Laurenta Recouderca ve třech setech.[1][2]

V kvalifikaci dvouhry okruhu ATP World Tour debutoval na červencovém ATP Vegeta Croatia Open 2005 v Umagu, kde jej v úvodním duelu zdolal Španěl Albert Portas. Hlavní soutěž dvouhry si poprvé zahrál po obdržení divoké karty na únorovém PBZ Zagreb Indoors 2008, kde jej v otevíracím duelu vyřadil Rakušan Stefan Koubek.[1] Na bastadském Catella Swedish Open 2010 se premiérově probojoval do čtvrtfinále, v němž jej zastavil pozdější španělský vítěz turnaje a čtvrtý nasazený Nicolás Almagro.[1]

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na ATP Vegeta Croatia Open Umag 2014, když ve finále čtyřhry s Dušanem Lajovićem nestačili na českou dvojici František Čermák a Lukáš Rosol ve dvou setech.[1]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Wimbledonu 2016 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v níž na jeho raketě zůstali Srb Peđa Krstin, Španěl Daniel Muñoz de la Nava a Rakušan Gerald Melzer. V úvodním kole však skončil na raketě dvacátého šestého nasazeného Francouze Benoîta Paireho až po pětisetové bitvě, když o postupujícím rozhodl závěrečný set poměrem her 10–8.[1]

Finále na okruhu ATP World TourEditovat

Legenda (před/od 2009)
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0–0)
ATP World Tour Finals (0–0)
ATP World Tour Masters 1000 (0–0)
ATP World Tour 500 (0–0)
ATP World Tour 250 (0–1 Č)

Čtyřhra: 1 (0–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 27. července 2014 Umag, Chorvatsko antuka   Dušan Lajović   František Čermák
  Lukáš Rosol
4–6, 6–7(5–7)

Tituly na challengerech ATPEditovat

Legenda
Challengery (2 D; 10 Č)

Dvouhra (2)Editovat

č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 8. srpna 2010 Peking, ČLR tvrdý   Laurent Recouderc 4–6, 6–4, 6–3
2. 3. května 2015 An-ning, ČLR antuka   Gavin Van Peperzeel 7–5, 6–2

Čtyřhra (10)Editovat

č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 26. ledna 2013 Bucaramanga, Kolumbie antuka   Marcelo Demoliner   Sergio Galdós
  Marco Trungelliti
7–6(10–8), 6–2
2. 8. června 2013 Arad, Rumunsko antuka   Antonio Veić   Facundo Bagnis
  Júlio César Campozano
7–6(7–5), 4–6, [11–9]
3. 17. srpna 2013 Cordenons, Itálie antuka   Marin Draganja   Norbert Gombos
  Roman Jebavý
6–4, 6–4
4. 7. června 2014 Arad, Rumunsko (2) antuka   Antonio Veić   Radu Albot
  Artem Sitak
6–4, 7–6(7–3)
5. 28. června 2014 Marburg, Německo antuka   Jaroslav Pospíšil   Diego Schwartzman
  Horacio Zeballos
6–4, 6–4
6. 13. srpna 2016 Gatineau, Kanada tvrdý   Tristan Lamasine   Jarryd Chaplin
  John-Patrick Smith
6–3, 6–1
7. 2. října 2016 Orléans, Francie tvrdý   Nikola Mektić   Ariel Behar
  Andrej Vasilevskij
6–2, 7–5
8. 9. dubna 2017 Sophia Antipolis, Francie antuka   Tristan Lamasine   Uladzimir Ignatik
  Jozef Kovalík
6–2, 6–2
9. 23. dubna 2017 Tchaj-pej, Tchaj-wan koberec (h)   Marco Chiudinelli   Sančaj Ratiwatana
  Sončat Ratiwatana
4–6, 6–2, [10–5]
10. 7. května 2017 Ostrava, Česko antuka   Džívan Nedunčežijan   Rameez Junaid
  Lukáš Rosol
6–3, 6–2

Finále soutěží družstev: 1 (0–1)Editovat

Stav Č. Datum Soutěž Povrch Spoluhráči Finalisté Výsledek
Finalista 1. 25.–27. listopadu 2016 Davis Cup 2016
ZáhřebChorvatsko
tvrdý (h)   Marin Čilić
  Ivo Karlović
  Ivan Dodig
  Juan Martín del Potro
  Federico Delbonis
  Leonardo Mayer
  Guido Pella
2–3

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Franko Škugor na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g h i j k l (anglicky) Franko Škugor na stránkách ATP Tour, přístup: 2017071515. července 2017
  2. a b c (anglicky) Franko Škugor na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup: 2017071515. července 2017
  3. (anglicky) Franko Škugor na stránkách Davis Cupu, přístup: 201702066. února 2017

Externí odkazyEditovat