Šibenik

město v Chorvatsku

Šibenik (italsky Sebenico) je město v Chorvatsku, ležící u Šibenického zálivu v ústí řeky Krky do Jaderského moře. Žije zde 34 302 obyvatel.

Šibenik
Sibenik montage landmarks.jpg
Šibenik – znak
znak
Šibenik – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 0 m n. m.
Stát ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko
Župa Šibenicko-kninská
Šibenik
Šibenik
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 143,35 km²
Počet obyvatel 34 302 (2011)
Hustota zalidnění 239,3 obyv./km²
Etnické složení Chorvati - 94,02%
Správa
Starosta Željko Burić
Vznik 1298
Oficiální web www.sibenik.hr
Telefonní předvolba {+385} 022
PSČ 22 000
Označení vozidel ŠI
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První zmínka o Šibeniku je z roku 1066 z charty chorvatského krále Petara Krešmira IV., archeologické průzkumy však prokázaly, že oblast byla osídlena již dříve, nicméně ne stále. Na rozdíl od jiných měst, které založili Řekové, Římané nebo Ilyrové je Šibenik město již od svého založení chorvatské.

Roku 1298 získal statut města i vlastní diecézi. Do roku 1412 město úspěšně odolávalo snahám Benátčanů o jeho ovládnutí, o zhruba sto let později ho začala ohrožovat i Osmanská říše. Té se ho však dobýt nepodařilo; navíc v 17. století byl budován systém hradeb a pevností. Pevnost svatého Mikuláše je společně s dalšími benátskými obrannými stavbami od roku 2017 chráněna UNESCEM jako světové dědictví. S pádem Benátské Republiky se vlastníky Šibeniku stali Habsburkové; Šibenik se tak stal součástí Uherska. Po první světové válce patřil Království SHS a Jugoslávskému království; za druhé světové války byl okupován fašistickou Itálií.

V roce 1947 existoval záměr umístit v Šibeniku základnu sovětského námořnictva (podobně jako například v Boce Kotorské, či Pule). Tento záměr odmítl sám Josip Broz Tito, a tak sovětské lodě nakonec v Šibeniku nekotvily.

SoučasnostEditovat

Dnes je Šibenik kulturně žijícím městem – každý rok se zde pořádá Mezinárodní dětský festival (Međunarodni Dječji Festival), místní katedrála svatého Jakuba je zapsána na seznamu UNESCO a jezdí sem mnoho turistů. V Šibeniku existují dva národní parky: Krky a Kornati.[1]

KulturaEditovat

V Šibeniku se pravidelně od roku 1960 koná Mezinárodní dětský festival, který začíná na konci června každý rok a trvá dva týdny. Jedná se o největší kulturní akci ve městě, kdy se zde pořádají různá umělecká, dramatická, taneční a jiná vystoupení. V 60. a 70. letech 20. století měla místní hudební scéna v rámci Jugoslávie svůj význam. Mezi místní umělce patřili např. Mišo Kovač, Arsen Dedić, Vice Vukov, skupina Mi a další. Arsen Dedić zde inicioval i Festival dalmatského šansonu, který se stal v Chorvatsku značně populární. Od roku 2011 se v Šibeniku koná rovněž i v prostorech opuštěné vojenské základny a hotelového komplexu Solaris i hudební festival Terraneo.

DopravaEditovat

PřístavEditovat

Významný vliv na ekonomický rozvoj města Šibeniku měl i místní přístav. Během existence Rakousko-uherska byl co do významu třetí po Terstu a Rijece. Přístav v té době sloužil především pro vývoz obilí o oblasti dnešní Bosny a Hercegoviny. Mezi světovými válkami přístav odbavoval především rudy, které tehdejší Království Jugoslávie vyváželo na světové trhy.

Za druhé světové války byl přístav bombardován spojeneckým letectvem. V současné době je přístav provozován s podtitulkem Brána do Střední Evropy. Je napojen na železniční síť (trať Perković–Šibenik) a má tři nákladní terminály; pro převoz fosfátů, sypkého zboží a dřeva/výrobků z něj.

Administrativní děleníEditovat

Šibenik se administrativně dělí na 19 čtvrtí: Baldekin I, Baldekin II, Baldekin III, Bogdanovići, Crnica, Građa, Jadrija, Mandalina, Meterize, Podsolarsko, Plišac, Ražine, Ražine Donje, Stari grad, Škopinac, Šubićevac, Varoš, Vidići a Zablaće.

Osobnosti městaEditovat

Partnerská městaEditovat

ReferenceEditovat

  1. Šibenik Croatia - tourist destinations, information and attractions. www.sibenik-croatia.com [online]. [cit. 2018-06-03]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-05-20. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat