Portugal Open

Možná hledáte: Estoril Open (turnaj hraný od roku 2015).

Portugal Open byl společný profesionální tenisový turnaj mužského okruhu ATP World Tour a ženského okruhu WTA Tour, hraný v jamorském areálu na otevřených antukových dvorcích. Hlavní estorilský dvorec byl vybudován v roce 2005 a ve svých ochozech pojme 10 000 diváků. Dějištěm konání se stalo portugalské město Oeiras, ležící u Lisabonu.

Portugal Open

Založeno 1990 (muži)
1989 (ženy)
Ukončeno 2014
Místo Oeiras, PortugalskoPortugalsko Portugalsko
Dějiště Estádio Nacional do Jamor
Souřadnice
Povrch antuka / venku
Období duben a květen
ATP World Tour
1990–1997 ATP World Series
1998–2008 ATP International Series
2009–2014 ATP World Tour 250

Soutěže 28 dvouhra (16 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace 467 800 (2014)
WTA Tour
1999–2008 WTA Tier IV
2009–2014 WTA International

Soutěže 32 dvouhra (32 kval.) / 16 čtyřhra
Dotace 250 000 USD (2014)
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Mužská polovina probíhala od roku 1990 a v sezónách 20092014 patřila do kategorie ATP World Tour 250. Ženská část původně vznikla v roce 1989, obnovena byla roku 1998, a řadila se do kategorie WTA International Tournaments. Do soutěže dvouhry nastupovalo dvacet osm mužů a třicet dva žen. Čtyřhry se účastnilo šestnáct párů.

Do sezóny 2012 byl turnaj hrán pod názvem Estoril Open. Ke změně pojmenování se organizátoři rozhodli, aby zviditelnili úspěšné pořádání mezinárodních událostí na portugalském území.[1] Mediální pokrytí zajišťovaly Rádio e Televisão de Portugal.

Pro nedostatek financí došlo po sezóně 2014 ke zrušení turnaje. V sezóně 2015 jej nahradil nový profesionální turnaj mužů – Estoril Open.

HistorieEditovat

Mezi vítěze mužské dvouhry se od roku 1990 zařadila řada hráčů první desítky žebříčku ATP, včetně bývalých světových jedniček Thomase Mustera (1995 a 1996), Carlose Moyi (2000), Juana Carlose Ferrera (2001), Novaka Djokoviće (2007) a Rogera Federera (2008). Další singloví první hráči světa vyhráli soutěž čtyřhry. Nejdříve v roce 1995 Jevgenij Kafelnikov a o dva roky později také Gustavo Kuerten. Rus Marat Safin odešel z finále dvouhry 2004 poražen.

Ženská polovina se hrála pod názvem Estoril Ladies Open od roku 1989. Nejdříve proběhly pouze dva ročníky a turnaj byl obnoven v roce 1998 se jménem Estoril Open, jakožto součást okruhu ITF. Od sezóny 1999 byl řazen do okruhu WTA Tour. Singlovou soutěž nevyhrála žádná ženská světová jednička. V roce 2007 se do finále probojovala Běloruska Viktoria Azarenková, v němž neuspěla.

 
Roger Federer na turnaji v roce 2010

V mužské části události statistikám dominovali argentinští a španělští tenisté, jakožto specialisté na červené antuce. Mezi lety 1990 až 2001, se alespoň jeden Španěl probojoval v deseti případech do finále. Z toho devětkrát v tomto dvanáctiletém období získali španělští hráči titul. Tuto dominanci poté začali narušovat Argentinci, kteří měli mezi roky 2002 až 2006 pětkrát za sebou zastoupení ve finále a čtyřikrát dosáhli na titul. V letech 2011 a 2012 pak přidal dvě výhry Juan Martín del Potro.

V ženské dvouhře nebyla převaha jediného státu tak znatelná, přesto se staly nejúspěšnější španělské antukářky se čtyřmi tituly. Od sezóny 1999, kdy se turnaj stal opět součástí WTA Tour, získalo šest tenistek titul jako své premiérové vítězství na nejvyšším profesionálním okruhu. V roce 2006 se poprvé v historii WTA hrálo čínské singlové finále mezi Li Na a Čeng Ťie.

Do finále turnaje se probojoval jediný Portugalec – Frederico Gil, který v roce 2010 odešel ze singlového boje o titul poražen.

Přehled fináleEditovat

Mužská dvouhraEditovat

Rok vítěz finalista výsledek
2014   Carlos Berlocq   Tomáš Berdych 0–6, 7–5, 6–1
2013   Stan Wawrinka   David Ferrer 6–1, 6–4
2012   Juan Martín del Potro   Richard Gasquet 6–4, 6–2
2011   Juan Martín del Potro   Fernando Verdasco 6–2, 6–2
2010   Albert Montañés   Frederico Gil 6–2, 6–7(4–7), 7–5
2009   Albert Montañés   James Blake 5–7, 7–6(8–6), 6–0
2008   Roger Federer   Nikolaj Davyděnko 7–6((7–5), 1–2skreč
2007   Novak Djoković   Richard Gasquet 7–6(9–7), 0–6, 6–1
2006   David Nalbandian   Nikolaj Davyděnko 6–3, 6–4
2005   Gastón Gaudio   Tommy Robredo 6–1, 2–6, 6–1
2004   Juan Ignacio Chela   Marat Safin 6–7(2–7), 6–3, 6–3
2003   Nikolaj Davyděnko   Agustín Calleri 6–4, 6–3
2002   David Nalbandian   Jarkko Nieminen 6–4, 7–6(7–5)
2001   Juan Carlos Ferrero   Félix Mantilla 7–6(7–3), 4–6, 6–3
2000   Carlos Moyà   Francisco Clavet 6–3, 6–2
1999   Albert Costa   Todd Martin 7–6(7–4), 2–6, 6–3
1998   Alberto Berasategui   Thomas Muster 3–6, 6–1, 6–3
1997   Àlex Corretja   Francisco Clavet 6–3, 7–5
1996   Thomas Muster   Andrea Gaudenzi 7–6(7–4), 6–4
1995   Thomas Muster   Albert Costa 6–4, 6–2
1994   Carlos Costa   Andrej Medveděv 4–6, 7–5, 6–4
1993   Andrej Medveděv   Karel Nováček 6–4, 6–2
1992   Carlos Costa   Sergi Bruguera 4–6, 6–2, 6–2
1991   Sergi Bruguera   Karel Nováček 7–6(9–7), 6–1
1990   Emilio Sánchez   Franco Davín 6–3, 6–1

Ženská dvouhraEditovat

Rok vítězka finalistka výsledek
2014   Carla Suárezová Navarrová   Světlana Kuzněcovová 6–4, 3–6, 6–4
2013   Anastasija Pavljučenkovová   Carla Suárezová Navarrová 7–5, 6–2
2012   Kaia Kanepiová   Carla Suárezová Navarrová 3–6, 7–6(8–6), 6–4
2011   Anabel Medina Garrigues   Kristina Barroisová 6–1, 6–2
2010   Anastasija Sevastovová   Arantxa Parraová Santonjaová 6–2, 7–5
2009   Yanina Wickmayerová   Jekatěrina Makarovová 7–5, 6–2
2008   Maria Kirilenková   Iveta Benešová 6–4, 6–2
2007   Gréta Arnová   Viktoria Azarenková 2–6, 6–1, 7–6(7–3)
2006   Čeng Ťie   Li Na 6–7(7–5), 7–5skreč
2005   Lucie Šafářová   Li Na 6–7(4–7), 6–4, 6–3
2004   Émilie Loitová   Iveta Benešová 7–5, 7–6(7–1)
2003   Magüi Sernaová   Julia Schruffová 6–4, 6–1
2002   Magüi Sernaová   Anca Barnaová 6–4, 6–2
2001   Angeles Montoliová   Jelena Bovinová 3–6, 6–3, 6–2
2000   Anke Huberová   Nathalie Dechyová 6–1, 1–6, 7–5
1999   Katarina Srebotniková   Rita Kutiová-Kisová 6–3, 6–1
19981   Barbara Schwartzová   Raluca Sanduová 6–2, 6–3
1997 nehráno
1991
1990   Federica Bonsignoriová   Laura Garroneová 2–6, 6–3, 6–3
1989   Isabel Cuetová   Sandra Cecchiniová 7–6, 6–2

Mužská čtyřhraEditovat

Rok vítězové finalisté výsledek
2014   Santiago González
  Scott Lipsky
  Pablo Cuevas
  David Marrero
6–3, 3–6, [10–8]
2013   Santiago González
  Scott Lipsky
  Ajsám Kúreší
  Jean-Julien Rojer
6–3, 4–6, [10–7]
2012   Ajsám Kúreší
  Jean-Julien Rojer
  Julian Knowle
  David Marrero
7–5, 7–5
2011   Eric Butorac
  Jean-Julien Rojer
  Marc López
  David Marrero
6–3, 6–4
2010   Marc López
  David Marrero
  Pablo Cuevas
  Marcel Granollers
6–7(1–7), 6–4, [10–4]
2009   Eric Butorac
  Scott Lipsky
  Martin Damm
  Robert Lindstedt
6–3, 6–2
2008   Jeff Coetzee
  Wesley Moodie
  Jamie Murray
  Kevin Ullyett
6–2, 4–6, 10–8
2007   Marcelo Melo
  André Sá
  Martín García
  Sebastián Prieto
3–6, 6–2, 10–6
2006   Lukáš Dlouhý
  Pavel Vízner
  Lucas Arnold Ker
  Leoš Friedl
6–3, 6–1
2005   František Čermák
  Leoš Friedl
  Juan Ignacio Chela
  Tommy Robredo
6–3, 6–4
2004   Juan Ignacio Chela
  Gastón Gaudio
  František Čermák
  Leoš Friedl
6–2, 6–1
2003   Maheš Bhúpatí
  Max Mirnyj
  Lucas Arnold Ker
  Mariano Hood
6–1, 6–2
2002   Karsten Braasch
  Andrej Olchovskij
  Simon Aspelin
  Andrew Kratzmann
6–3, 6–3
2001   Radek Štěpánek
  Michal Tabara
  Donald Johnson
  Nenad Zimonjić
6–4, 6–1
2000   Donald Johnson
  Piet Norval
  David Adams
  Joshua Eagle
6–4, 7–5
1999   Tomás Carbonell
  Donald Johnson
  Jiří Novák
  David Rikl
6–3, 2–6, 6–1
1998   Donald Johnson
  Francisco Montana
  David Roditi
  Fernon Wibier
6–1, 2–6, 6–1
1997   Gustavo Kuerten
  Fernando Meligeni
  Andrea Gaudenzi
  Filippo Messori
6–2, 6–2
1996   Tomás Carbonell
  Francisco Roig
  Tom Nijssen
  Greg Van Emburgh
6–3, 6–2
1995   Jevgenij Kafelnikov
  Andrej Olchovskij
  Marc-Kevin Goellner
  Diego Nargiso
5–7, 7–5, 6–2
1994   Cristian Brandi
  Federico Mordegan
  Richard Krajicek
  Menno Oosting
bez boje
1993   David Adams
  Andrej Olchovskij
  Menno Oosting
  Udo Riglewski
6–3, 7–5
1992   Hendrik Jan Davids
  Libor Pimek
  Luke Jensen
  Laurie Warder
3–6, 6–3, 7–5
1991   Paul Haarhuis
  Mark Koevermans
  Tom Nijssen
  Cyril Suk
6–3, 6–3
1990   Sergio Casal
  Emilio Sánchez
  Omar Camporese
  Paolo Canè
7–5, 4–6, 7–5

Ženská čtyřhraEditovat

Rok vítězky finalistky výsledek
2014   Cara Blacková
  Sania Mirzaová
  Eva Hrdinová
  Valerija Solovjovová
6–4, 6–3
2013   Čan Chao-čching
  Kristina Mladenovicová
  Darija Juraková
  Katalin Marosiová
7–6(7–3), 6–2
2012   Čuang Ťia-žung
  Čang Šuaj
  Jaroslava Švedovová
  Galina Voskobojevová
4–6, 6–1, [11–9]
2011   Alisa Klejbanovová
  Galina Voskobojevová
  Eleni Daniilidou
  Michaëlla Krajiceková
6–4, 6–2
2010   Sorana Cîrsteaová
  Anabel Medina Garrigues
  Vitalija Ďjačenková
  Aurélie Védyová
6–1, 7–5
2009   Raquel Kopsová-Jonesová
  Abigail Spearsová
  Sharon Fichmanová
  Katalin Marosiová
2–6, 6–3, 10–5
2008   Maria Kirilenková
  Flavia Pennettaová
  Mervana Jugićová-Salkićová
  İpek Şenoğluová
6–4, 6–4
2007   Andreea Ehrittová-Vancová
  Anastasia Rodionovová
  Lourdes Dominguezová
  Arantxa P. Santonjová
6–3, 6–2
2006   Li Tching
  Sun Tchien-tchien
  Gisela Dulková
  Maria Sánchezová Lorenzová
6–2, 6–2
2005   Li Tching
  Sun Tchien-tchien
  Michaëlla Krajiceková
  Henrieta Nagyová
6–3, 6–1
2004   Emmanuelle Gagliardiová
  Janette Husárová
  Olga Blahotová
  Gabriela Navrátilová
6–3, 6–2
2003   Petra Mandulaová
  Patricia Wartuschová
  Maret Aniová
  Emmanuelle Gagliardiová
6–7(3–7), 7–6(7–3), 6–2
2002   Jelena Bovinová
  Zsófia Gubacsiová
  Barbara Rittnerová
  María Ventová-Kabchiová
6–3, 6–1
2001   Květa Peschkeová
  Barbara Rittnerová
  Tina Križanová
  Katarina Srebotniková
3–6, 7–5, 6–1
2000   Tina Križanová
  Katarina Srebotniková
  Amanda Hopmansová
  Cristina Torrensová
6–0, 7–6(11–9)
1999   Alicia Ortunová
  Cristina Torrensová
  Rita Kutiová-Kisová
  Anna Földényiová
7–6(7–4), 3–6, 6–3
19981)   Caroline Dheninová
  Émilie Loitová
  Radka Bobková
  Caroline Schneiderová
6–2, 6–3
1997 nehráno
1991
1990   Patricia Tarabiniová
  Sandra Cecchiniová
  Carin Bakkumová
  Nicole Munsová-Jagermanová
1–6, 6–2, 6–3
1989   Iva Budařová
  Regina Kordová
  Conchita Martínezová
  Gabriela Castrová
6–2, 6–4

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Portugal Open na anglické Wikipedii.

  1. PEREIRA, Paulo Jorge. Portugal Open com 650 mil euros de prémios [online]. [cit. 2013-04-20]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat