Wikipedie

Erin Routliffeová

novozélandská tenistka

Erin Routliffeová (* 11. dubna 1995 Auckland) je novozélandská profesionální tenistka, deblová specialistka, která v letech 2009–2017 reprezentovala Kanadu. Na grandslamu zvítězila v ženské čtyřhře US Open 2023 s Gabrielou Dabrowskou. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů. V rámci okruhu ITF získala jeden titul ve dvouhře a patnáct trofejí ve čtyřhře.[1]

Erin Routliffeová
Erin Routliffeová na French Open 2022
Erin Routliffeová na French Open 2022
StátKanadaKanada Kanada (2009 – květen 2017)
Nový ZélandNový Zéland Nový Zéland (od června 2017)
Datum narození19. dubna 1995 (28 let)
Místo narozeníAuckland, Nový Zéland
BydlištěCaledon, Kanada
Výška182 cm
Profesionál od2017
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek989 677 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů85–90
Tituly0 WTA, 1 ITF
Nejvyšší umístění582. místo (12. června 2023)
Čtyřhra
Poměr zápasů221–154
Tituly5 WTA, 15 ITF
Nejvyšší umístění11. místo (6. listopadu 2023)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022, 2023)
French Open3. kolo (2022)
Wimbledončtvrtfinále (2022)
US Openvítězka (2023)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2022)
French Open1. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2022, 2023)
US Open1. kolo (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20231108a8. listopadu 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v červnu 2023 na 582. místě a ve čtyřhře v listopadu téhož roku na 11. místě.[2]

V novozélandském týmu Billie Jean King Cupu debutovala v roce 2017 tádžickým základním blokem 2. skupiny asijsko-pacifické zóny proti Turkmenistánu, v němž vyhrála dvouhru a s Joannou Carswellovou také čtyřhru. Novozélanďanky zvítězily 3:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila k dvaceti dvěma mezistátním utkáním s bilancí 5–4 ve dvouhře a 12–5 ve čtyřhře.[3]

Soukromý život editovat

Narodila se roku 1995 v novozélandském Aucklandu do rodiny mořeplavců Roberta Routliffa a Catherine MacLennanové,[4] během jejich plavby kolem světa.[5] Rodina se z Nového Zélandu do Kanady vrátila po čtyřech letech.[5] V Severní Americe se narodily její dvě sestry Tara a Tess, která se stala stříbrnou medailistkou v plavání na Letních paralampijských hrách 2016 v Riu de Janeiru.[6][7] Do Montréalu se Erin Routliffeová přestěhovala v září 2011, kde se připravovala v Národním tréninkovém centru tenisového svazu do sezóny 2013.

Tenisová kariéra editovat

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v červenci 2010, když na turnaji v kanadském Waterloo dotovaném 25 tisíci dolary zasáhla do čtyřhry. V úvodním kole však s Kanaďankou Evangeline Repicovou podlehly jihoafricko-americkému páru Tegan Edwardsová a Danielle Millsová.[1] V kvalifikaci okruhu WTA Tour debutovala na srpnovém Rogers Cupu 2012 v Montréalu, do níž obdržela divokou kartu. Na úvod porazila Megan Moultonovou-Levyovou, ale do hlavní soutěže ji nepustila Iveta Benešová z šesté světové desítky.[8]

V letech 2013–2017 hrála univerzitní tenis na Alabamské univerzitě v Tuscaloose, kde vystudovala obor public relations.[4] Debut v nejvyšší grandslamové kategorii zaznamenala v ženském deblu US Open 2015, do něhož získala s Američankou Mayou Jansenovou divokou kartu. V úvodním kole však uhrály jen tři gamy na osmé nasazené Američanky Raquel Atawovovou a Abigail Spearsovou. Jednalo se rovněž o její první zápas v hlavní soutěži na túře WTA. Mimo majory zasáhla do prvního turnaje na aucklandském ASB Classic 2018. S Novozélanďankou Paige Mary Houriganovou nezvládly první kolo proti Arantxe Rusové a Sílvii Solerové Espinosové.[8] Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Citi Open 2018 ve Washingtonu, D.C. Po boku Chilanky Alexy Guarachiové v závěrečném utkání prohrály s čínsko-chorvatskou dvojicí Chan Sin-jün a Darijou Jurakovou.[9] Trofej si pak odvezla z debla Palermo Ladies Open 2021. V páru s Belgičankou Kimberley Zimmermannovou ve finále antukového turnaje zdolaly Rusky Natelu Dzalamidzeovou a Kamillu Rachimovovou.[10] Obě pak odešly poraženy z boje o titul na zářijovém BGL Luxembourg Open 2021, kde nestačily na belgické duo Greet Minnenová a Alison Van Uytvancková.[11]

S Kanaďankou Gabrielou Dabrowskou navázala spolupráci na na srpnovém Canadian Open 2023. Již na čtvrtém společně odehraném turnaji získaly trofej, když ovládly grandslamové US Open 2023. Do finále postoupily přes Wang Sin-jü a Sie Šu-wej, čímž ukončily 16zápasovou grandslamovou neporazitelnost Sieové. V boji o titul pak zdolaly šampionky z roku 2020, Němku Lauru Siegemundovou s Věrou Zvonarevovou, ve dvou setech. Na majorech tak první finálovou účast proměnila v titul, jenž znamenal čtvrtý kariérní triumf na túře WTA.[12]

Finále na Grand Slamu editovat

Ženská čtyřhra: 1 (1–0) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Vítězka 2023 US Open tvrdý   Gabriela Dabrowská   Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová 		7–6(11–9), 6–3

Finále na okruhu WTA Tour editovat

Čtyřhra: 12 (5–7) editovat

Legenda
Grand Slam (1–0)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0–1)
Premier / WTA 500 (1–3)
International / WTA 250 (3–3)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 5. srpna 2018 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý   Alexa Guarachiová   Chan Sin-jün
  Darija Juraková 		3–6, 2–6
Vítězka 1. 25. července 2021 Palermo, Itálie antuka   Kimberley Zimmermannová   Natela Dzalamidzeová
  Kamilla Rachimovová 		7–6(7–5), 4–6, [10–4]
Finalistka 2. 19. září 2021 Lucemburk, Lucembursko tvrdý (h)   Kimberley Zimmermannová   Greet Minnenová
  Alison Van Uytvancková 		3–6, 3–6
Finalistka 3. 26. září 2021 Ostrava, Česko tvrdý (h)   Kaitlyn Christianová   Sania Mirzaová
  Čang Šuaj 		3–6, 2–6
Finalistka 4. 13. února 2022 Petrohrad, Rusko tvrdý (h)   Alicja Rosolská   Anna Kalinská
  Caty McNallyová 		3–6, 7–6(7–5), [4–10]
Finalistka 5. 25. června 2022 Bad Homburg, Německo tráva   Alicja Rosolská   Makoto Ninomijová
  Eri Hozumiová 		4–6, 7–6(7–5), [5–10]
Vítězka 3. 6. srpna 2022 Washington, D.C., Spojené státy tvrdý   Jessica Pegulaová   Anna Kalinská
  Caty McNallyová 		6–3, 5–7, [12–10]
Finalistka 6. 9. října 2022 Ostrava, Česko tvrdý (h)   Alicja Rosolská   Caty McNallyová
  Alycia Parksová 		3–6, 2–6
Vítězka 3. 5. března 2023 Austin, Spojené státy tvrdý   Aldila Sutjiadiová   Nicole Melichar-Martinezová
  Ellen Perezová 		6–4, 3–6, [10–8]
Vítězka 4. 10. září 2023 US Open, New York, Spojené státy tvrdý   Gabriela Dabrowská   Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová 		7–6(11–9), 6–3
Finalistka 7. 23. září 2023 Guadalajara, Mexiko tvrdý   Gabriela Dabrowská   Storm Hunterová
  Elise Mertensová 		6–3, 2–6, [4–10]
Vítězka 5. 15. října 2023 Čeng-čou, Čína tvrdý   Gabriela Dabrowská   Šúko Aojamová
  Ena Šibaharaová 		6–2, 6–4

Finále série WTA 125 editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (0–2 Č)

Čtyřhra: 2 (0–2) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. červenec 2021 Charleston, Spojené státy antuka   Aldila Sutdžiadiová   Liang En-šuo
  Rebecca Marinová 		7–5, 5–7, [7–10]
Finalistka 2. květen 2023 Reus, Španělsko antuka   Alexa Guarachiová   Storm Hunterová
  Ellen Perezová 		1–6, 6–7(8–10)

Tituly na okruhu ITF editovat

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra (1 titul) editovat

Č. datum turnaj povrch poražená finalistka výsledek
1. únor 2018 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý   Nadja Gilchristová 6–3, 7–5

Čtyřhra (15 titulů) editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. říjen 2016 Charleston, Spojené státy antuka   Andie Daniellová   Quinn Gleasonová
  Whitney Kayová 		6–4, 6–2
2. listopad 2017 Toronto, Kanada tvrdý (h)   Alexa Guarachiová   Ysaline Bonaventureová
  Victoria Rodríguezová 		7–6(7–4), 3–6, [10–4]
3. leden 2018 Šajm aš-Šajch, Egypt tvrdý   Jade Lewisová   Anastasija Potapovová
  Jekatěrina Jašinová 		0–6, 7–5, [10–6]
4. leden 2018 Šarm aš-Šajch, Egypt tvrdý   Jade Lewisová   Berfu Cengizová
  Jasmina Tinjicová 		6–1, 5–7, [12–10]
5. březen 2018 Irapuato, Mexiko tvrdý   Alexa Guarachiová   Desirae Krawczyková
  Giuliana Olmosová 		4–6, 6–2, [10–6]
6. duben 2018 Pelham, Spojené státy antuka   Alexa Guarachiová   Maria Mateasová
  María José Portillo Ramírezová 		6–1, 6–2
7. duben 2018 Dothan, Spojené státy antuka   Alexa Guarachiová   Sofia Keninová
  Jamie Loebová 		6–4, 2–6, [11–9]
8. květen 2018 Charleston, Spojené státy antuka   Alexa Guarachiová   Louisa Chiricová
  Allie Kiicková 		6–1, 3–6, [10–5]
9. červen 2018 Hua Hin, Thajsko tvrdý   Victoria Rodriguezová   Niča Lertpitaksinčajová
  Peangtarn Plipuečová 		7–5, 3–6, [10–6]
10. leden 2018 Hua Hin, Thajsko tvrdý   Victoria Rodriguezová   Mana Ajukawaová
  Nina Stadlerová 		6–4, 6–4
11. říjen 2018 Toowoomba, Austrálie tvrdý   Freya Christieová   Samantha Harrisová
  Astra Sharmaová 		7–5, 6–4
12. květen 2019 Bonita Springs, Spojené státy antuka   Alexa Guarachiová   Usue Maitane Arconadová
  Caroline Dolehideová 		6–3, 7–6(7–5)
13. únor 2020 Hamilton, Nový Zéland tvrdý   Emily Fanningová   Sabastiani Leónová
  Maggie Ngová 		6–3, 6–1
15. květen 2021 Bonita Springs, Spojené státy antuka   Aldila Sutdžiadiová   Eri Hozumiová
  Miju Katová 		6–3, 4–6, [10–6]
14. prosinec 2022 Tauranga, Nový Zéland tvrdý   Paige Houriganová   Ašmita Easwaramurtiová
  Juka Hosokiová 		6–1, 6–0

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Erin Routliffe na anglické Wikipedii.

  1. ↑ a b Erin Routliffeová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20231108a8. listopadu 2023
  2. ↑ Erin Routliffeová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20231108a8. listopadu 2023
  3. ↑ Erin Routliffeová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230919a19. září 2023
  4. ↑ a b Erin Routliffe - Women's Tennis [online]. The University of Alabama [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. ↑ a b Canadian tennis headed in the right direction [online]. The Record, 2012-07-10 [cit. 2021-09-22]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2013-07-05. (anglicky) 
  6. ↑ BRAUN, Jessa. Star swimmer Tess Routliffe cheers Canadian teammates on from afar. The Toronto Observer [online]. 2021-09-02 [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. ↑ Tess Routliffe – Swimming Canada [online]. Swimming Canada [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. ↑ a b Erin Routliffe Matches | Past Tournaments & More [online]. [cit. 2021-09-22]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. ↑ Guarachi’s and Routliffe’s Run Ends in Citi Open Finals [online]. WASHINGTON, D.C.: University of Alabama, 2018-08-05 [cit. 2018-08-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. ↑ Top seed Collins defeats Ruse in Palermo to capture first WTA title. Women's Tennis Association [online]. 2021-07-26 [cit. 2021-07-27]. Dostupné online. 
  11. ↑ Ostapenko overpowers Samsonova in Luxembourg, to meet Tauson in final. Women's Tennis Association [online]. 2021-09-18 [cit. 2021-09-20]. Dostupné online. 
  12. ↑ Dabrowski & Routliffe capture US Open doubles title. Women's Tennis Association [online]. 2023-09-10 [cit. 2023-09-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Erin_Routliffeová&oldid=23359912“