Rebecca Marinová
Rebecca Marinová (* 16. prosince 1990 Toronto) je kanadská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour nevyhrála žádný turnaj. Jednu deblovou trofej vybojovala v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala patnáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[1]
Rebecca Marinová | |
---|---|
Rebecca Marinová na French Open 2022 | |
Stát | Kanada |
Datum narození | 16. prosince 1990 (33 let) |
Místo narození | Toronto, Ontario, Kanada |
Bydliště | Vancouver, Kanada |
Výška | 183 cm |
Hmotnost | 64 kg |
Profesionál od | 2008 |
Držení rakety | pravou rukou, bekhend obouruč |
Výdělek | 1 992 077 USD |
Tenisová raketa | Yonex |
Dvouhra | |
Poměr zápasů | 336–219 |
Tituly | 0 WTA, 15 ITF |
Nejvyšší umístění | 38. místo (11. července 2011) |
Dvouhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 2. kolo (2011) |
French Open | 3. kolo (2011) |
Wimbledon | 2. kolo (2011) |
US Open | 3. kolo (2022) |
Čtyřhra | |
Poměr zápasů | 82–104 |
Tituly | 1 WTA, 1 WTA 125K, 3 ITF |
Nejvyšší umístění | 156. místo (21. března 2022) |
Čtyřhra na Grand Slamu | |
Australian Open | 1. kolo (2012, 2023) |
French Open | 1. kolo (2011, 2023) |
Wimbledon | 1. kolo (2011) |
US Open | 1. kolo (2011) |
Týmové soutěže | |
Billie Jean King Cup | vítězka (2023) |
Údaje v infoboxu aktualizovány dne Některá data mohou pocházet z datové položky. | 21. července 2024
Na žebříčku WTA byla nejvýše ve dvouhře klasifikována v červenci 2011 na 38. místě a ve čtyřhře pak v březnu 2022 na 156. místě.[2]
Na okruhu WTA debutovala v roce 2006, když obdržela divokou kartu do kvalifikace Rogers Cupu v Montréalu. První grandslam odehrála na US Open 2010, kde po výhrách třech kvalifikačních kol postoupila do hlavní soutěže. V úvodním kole porazila Rusku Xéniji Pervakovou a následně podlehla světové čtyřce Venus Williamsové.
V letech 2010 a 2011 byla vyhlášena Kanadskou tenistkou roku.[3][4] V roce 2013 se rozhodla na neurčito přerušit tenisovou kariéru.[5] V mezidobí studovala anglickou literaturu na Univerzitě Britské Kolumbie a stala se veslařkou tamního univerzitního týmu.[6][7] Během října 2017 oznámila záměr návratu na tenisový okruh, jenž se oddálil v důsledku administrativní regulace Mezinárodní tenisové federace.[8][9] Z první odehrané série tří turnajů v obnovené kariéře, v turecké Antalyi s dotacemi 15 tisíc dolarů, si v průběhu února 2018 odvezla tři tituly ITF.[10][11]
V kanadském fedcupovém týmu debutovala v roce 2011 utkáním 2. světové skupiny proti Srbsku, v němž vyhrála s Krunićovou a podlehla Jovanovské. Srbky zvítězily 3:2 na zápasy. Následně odehrála druhou světovou baráž 2011. V týmu se opět objevila až v roce 2019 ve druhé Světové skupině proti Nizozemsku a navazující baráži. V roce 2023 byla členkou vítězného kanadského týmu. Do roku 2024 v soutěži nastoupila k devíti mezistátním utkáním s bilancí 4–7 ve dvouhře a 3–2 ve čtyřhře.[12]
Soukromý život
editovatNarodila se roku 1990 v Torontu do rodiny s italskými kořeny. Prarodiče z otcovy strany se narodili v sicilském městě Caltanissetta.[13] Ve dvou letech se s rodiči přestěhovala do Vancouveru, kde vyrostla. Strýc George Hungerford se stal olympijským vítězem na Letní olympiádě 1964 ve veslování, v kategorii dvojka bez kormidelníka.[6] Mladší bratr Steven také vesloval za Kalifornskou univerzitu.[14]
V pěti letech ji matka přihlásila na badminton, jenž v deseti letech vystřídala za tenis. Ve věku 14 let vyhrála první amatérský turnaj Stanley Park Open ve Vancouveru, čímž se stala nejmladší vítězkou v jeho tehdejší 75leté historii.[13] Mezi srpnem 2008 a dubnem 2009 trénovala v Davosu s německou koučkou Ninou Nittingerovou.[15] Poté se přestěhovala do Montréalu, kde se začala připravovat v Národním tenisovém centru.[16][2]
Finále na okruhu WTA Tour
editovatLegenda | |
---|---|
Grand Slam (0) | |
Turnaj mistryň (0) | |
Premier Mandatory & Premier 5 (0) | |
Premier (0) | |
International (0–1 D) |
Dvouhra: 1 (0–1)
editovatStav | č. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
Finalistka | 1. | 19. února 2011 | Memphis, Spojené státy | tvrdý (h) | Magdaléna Rybáriková | 2–6skreč |
Finále série WTA 125
editovatLegenda | |
---|---|
D – dvouhra; Č – čtyřhra | |
WTA 125 (1–0 Č) |
Čtyřhra: 1 (1–0)
editovatStav | č. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | červenec 2021 | Charleston, Spojené státy | antuka | Liang En-šuo | Erin Routliffeová Aldila Sutjiadiová |
5–7, 7–5, [10–7] |
Finále na okruhu ITF
editovatDotace turnajů okruhu ITF | |
---|---|
100 000 $ tournaments | 80 000 $ tournaments |
75 000 $ tournaments | 60 000 $ tournaments |
50 000 $ tournaments | 25 000 $ tournaments |
15 000 $ tournaments | 10 000 $ tournaments |
Dvouhra (15 titulů)
editovatč. | datum | turnaj | povrch | soupeřka ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|
1. | srpen 2008 | Trecastagni, Itálie | tvrdý | Alice Moroniová | 6–2, 6–2 |
2. | září 2010 | Saguenay, Kanada | tvrdý | Alison Riskeová | 6–4, 6–7(4–7), 7–6(7–5) |
3. | říjen 2010 | Kansas City, Spojené státy | tvrdý | Edina Gallovitsová | 6–7(4–7), 6–0, 6–2 |
4. | říjen 2010 | Troy, Spojené státy | tvrdý | Ashley Weinholdová | 6–1, 6–2 |
5. | říjen 2012 | Rock Hill, Spojené státy | tvrdý | Sharon Fichmanová | 3–6, 7–6(7–5), 6–2 |
6. | únor 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Cristina Eneová | 6–3, 6–3 |
7. | únor 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Nina Stadlerová | 6–1, 6–4 |
8. | únor 2018 | Antalya, Turecko | tvrdý | Gaia Sanesiová | 6–2, 6–1 |
9. | červen 2018 | Winnipeg, Kanada | tvrdý | Julia Glušková | 7–6(7–3), 7–6(7–4) |
10. | září 2018 | Lubbock, Spojené státy | tvrdý | Robin Andersonová | 6–4, 6–1 |
11. | květen 2019 | Kurume, Japonsko | koberec | Juki Naitóová | 6–4, 7–6(7–0) |
12. | červenec 2021 | Evansville, Spojené státy | tvrdý | Majo Hibiová | 6–3, 3–6, 6–0 |
13. | březen 2022 | Arcadia, Spojené státy | tvrdý | Alycia Parksová | 7–6(7–0), 6–1 |
14. | únor 2024 | Irapuato, Mexiko | tvrdý | Jule Niemeierová | 6–1, 6–2 |
15. | červen 2024 | Ilkley, Spojené království | tráva | Jessika Ponchetová | 4–6, 6–1, 6–4 |
Čtyřhra (3 tituly)
editovatč. | datum | turnaj | povrch | spoluhráčka | soupeřky ve finále | výsledek |
---|---|---|---|---|---|---|
1. | červenec 2008 | Evansville, Spojené státy | tvrdý | Ellah Nzeová | Courtney Dolehideová Kirsten Flowerová |
7–5, 6–3 |
2. | říjen 2008 | Southlak, Spojené státy | tvrdý | Beatrice Capraová | Mary Gambaleová Elizabeth Lumpkinová |
3–6, 6–4, 10–6 |
3. | červenec 2019 | Gatineau, Kanada | tvrdý | Leylah Fernandezová | Sü Ťie-jü Marcela Zacariasová |
7–6(7–5), 6–3 |
Finále soutěží družstev: 1 (1–0)
editovatVýsledek | č. | datum a místo konání | spoluhráčky | soupeřky | skóre |
---|---|---|---|---|---|
Vítězka | 1. | Billie Jean King Cup 2023 12. listopadu 2023 Sevilla, Španělsko tvrdý (hala), Estadio La Cartuja |
Leylah Fernandezová Eugenie Bouchardová Marina Stakusicová Gabriela Dabrowská |
Itálie | 2–0 |
Jasmine Paoliniová Martina Trevisanová Elisabetta Cocciarettová Lucia Bronzettiová Lucrezia Stefaniniová |
Odkazy
editovatReference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku Rebecca Marino na anglické Wikipedii.
- ↑ Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ a b Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ Tennis Canada Awards Top Players For Excellence [online]. 10sBalls.com [cit. 2017-10-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 19-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino is Tennis Canada's most outstanding female player in 2011 [online]. National Post [cit. 2017-10-18]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino announces she's walking away from tennis [online]. The Globe and Mail [cit. 2013-02-20]. Dostupné online.
- ↑ a b Rebecca Marino finds joy in rowing after retirement from pro tennis [online]. CBC Sports [cit. 2016-04-23]. Dostupné online.
- ↑ UBC Thunderbirds profile - Rebecca Marino [online]. GoThunderbirds.ca [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino will return to competition [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 17-09-2018.
- ↑ Rebecca Marino’s return to competition delayed [online]. Tennis Canada [cit. 2017-10-20]. Dostupné v archivu pořízeném dne 21-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino back in three months [online]. Tennis.life [cit. 2017-10-23]. Dostupné online.
- ↑ Rebecca Marino captures title in first tournament since 2013 [online]. Tennis Canada [cit. 2018-02-04]. Dostupné v archivu pořízeném dne 04-02-2018.
- ↑ Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 1. září 2022
- ↑ a b Rebecca Marino’s got serve [online]. Maclean's [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ California Golden Bears profile - Steve Marino [online]. California Golden Bears [cit. 2017-10-10]. Dostupné online.
- ↑ OrangeCoach profile - Nina Nittinger [online]. OrangeCoach [cit. 2017-10-11]. Dostupné v archivu pořízeném dne 12-10-2017.
- ↑ Rebecca Marino serves notice [online]. [cit. 2017-10-12]. Dostupné online.
Externí odkazy
editovat- Obrázky, zvuky či videa k tématu Rebecca Marinová na Wikimedia Commons
- Rebecca Marinová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky)
- Rebecca Marinová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
- Rebecca Marinová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky)