Eri Hozumiová

japonská tenistka

Eri Hozumiová (japonsky 穂積 絵莉, Hozumi Eri, * 17. února 1994 Hiracuka, Kanagawa) je japonská profesionální tenistka. Ve své dosavadní kariéře na okruhu WTA Tour vyhrála pět deblových turnajů a tří výher dosáhla také v sérii WTA 125. V rámci okruhu ITF získala pět titulů ve dvouhře a dvacet ve čtyřhře.[2]

Eri Hozumiová
穂積 絵莉
Eri Hozumiová na US Open 2016
Eri Hozumiová na US Open 2016
StátJaponskoJaponsko Japonsko
Datum narození17. února 1994 (30 let)
Místo narozeníHiracuka, Japonsko
BydlištěKanagawa, Japonsko[1]
Výška168 cm[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 175 893 USD
Tenisová raketaPrince
Dvouhra
Poměr zápasů287–257
Tituly0 WTA, 5 ITF
Nejvyšší umístění144. místo (10. listopadu 2016)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017)
French Open2. kolo kvalifikace (2014)
Wimbledon2. kolo kvalifikace (2014)
US Open1. kolo kvalifikace (2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů350–213
Tituly5 WTA, 3 WTA 125, 20 ITF
Nejvyšší umístění28. místo (27. května 2019)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2017)
French Openfinále (2018)
Wimbledon2. kolo (2016)
US Open3. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hry2. kolo (2016)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230704a4. července 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku WTA byla ve dvouhře nejvýše klasifikována v listopadu 2016 na 144. místě a ve čtyřhře pak v květnu 2019 na 28. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF figurovala nejvýše v březnu 2011, když jí patřila 38. příčka. Trénují ji Fusako Sugijama a Kuniaki Umeda.[1]

S krajankou Makoto Ninomijovou si zahrála finále čtyřhry French Open 2018, v němž podlehly Češkám Barboře Krejčíkové a Kateřině Siniakové.[3]

Týmové soutěže editovat

Billie Jean King Cup editovat

V japonském fedcupovém týmu debutovala v roce 2015 základním blokem 1. skupiny zóny Asie a Oceánie proti Jižní Koreje, v němž vyhrála se Šúko Aojamovou čtyřhru. Japonky zvítězily 3:0 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupila k šestnácti mezistátním utkáním s bilancí 3–1 ve dvouhře a 14–2 ve čtyřhře.[4]

Letní olympijské hry editovat

Japonsko reprezentovala na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde startovala v ženské čtyřhře po boku Misaki Doiové na divokou kartu ITF. V úvodním kole vyřadily nejlepší světový pár a druhé nasazené Francouzky Caroline GarciaovouKristinou Mladenovicovou, aby následně skončily na raketách ruské dvojice Darja Kasatkinová a Světlana Kuzněcovová.

Asijské hry editovat

Na Asijských hrách 2014 v jihokorejském Inčchonu vybojovala po semifinálové prohře s Luksikou Kumkhumovou bronzovou medaili z dvouhry. Další bronzový kov přidala jako členka japonského týmu v soutěži družstev.

Tenisová kariéra editovat

V juniorské kategorii se s krajankou Mijou Katovou probojovaly do finále čtyřhry Australian Open 2011, v němž podlehly belgicko-nizemskému páru An-Sophie Mestachová a Demi Schuursová.

 
Bekhend na French Open 2019

V rámci hlavních soutěží událostí okruhu ITF debutovala v květnu 2009, když na turnaj v Naganu s dotací 25 tisíc dolarů obdržela divokou kartu. V úvodním kole podlehla krajance Akice Jonemurové poté, co jí odebrala čtyři gamy.[2] Premiérový singlový titul v této úrovni tenisu vybojovala během května 2014 v naganské Karuizawě, události s rozpočtem 25 tisíc dolarů. Ve finále přehrála krajanku Džunri Namigatovou.[2]

Na okruhu WTA Tour debutovala ve dvouhře říjnovým HP Open 2012 v Ósace. Na úvod kvalifikace podlehla kanadské teenagerce a třetí nasazené Eugenii Bouchardové ve třech setech. Hlavní soutěž si poprvé zahrála během dubnového Malaysian Open 2014 v Kuala Lumpuru, kde ji v první fázi zastavila rakouská turnajová čtyřka Patricia Mayrová-Achleitnerová po třísetovém průběhu. Premiérový vítězný zápas si připsala na Japan Women's Open 2014, na němž zdolala Američanku Bethanii Mattekovou-Sandsovou. Ovšem poté nenašla recept na Thajku Luksiku Kumkhumovou.[1]

Premiérové finále na okruhu WTA Tour odehrála ve čtyřhře Taiwan Open 2016, probíhajícím v Kao-siungu. Po boku krajanky Miji Katové odešly poraženy od nejvýše nasazené sesterské dvojice Chao-čching a Jung-žan Čanových. První trofej na túře WTA získala s Katovou v deblové soutěži Katowice Open 2016, když v rozhodujícím duelu zdolaly ruský pár Valentyna Ivachněnková a Marina Melnikovová.[1]

Debut v kvalifikaci nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenala na Australian Open 2014, kde po vítězství nad Gruzínkou Sofií Šapatavovou podlehla Černohorce Dance Kovinićové. Do hlavní soutěže dvouhry poprvé postoupila na lednovém Australian Open 2017 poté, co zvládla tříkolové kvalifikační síto. V prvním duelu však Němce Carině Witthöftové odebrala jen pět gamů. Po boku stálé deblové partnerky Miji Katové postoupily v deblové soutěži Australian Open 2017 do semifinále. Ve třetím kole vyřadily čtvrtý nasazený pár Sania Mirzaová a Barbora Strýcová. Ve čtvrtfinále pak na jejich raketách skončila Mirjana Lučićová Baroniová s Andreou Petkovicovou. Před branami finále je však zastavila druhá nasazená dvojice Bethanie Matteková-Sandsová a Lucie Šafářová po třísetovém průběhu.[1]

Finále na Grand Slamu editovat

Ženská čtyřhra: 1 (0–1) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2018 French Open antuka   Makoto Ninomijová   Barbora Krejčíková
  Kateřina Siniaková
3–6, 3–6

Finále na okruhu WTA Tour editovat

Čtyřhra: 13 (5–8) editovat

Legenda
Grand Slam (0–1)
Turnaj mistryň (0)
Premier Mandatory & Premier 5 / WTA 1000 (0)
Premier / WTA 500 (0–1)
International / WTA 250 (5–7)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 14. února 2016 Kao-siung, Tchaj-wan tvrdý   Miju Katová   Čan Chao-čching
  Čan Jung-žan
4–6, 3–6
Vítězka 1. 10. dubna 2016 Katovice, Polsko tvrdý (h)   Miju Katová   Valentyna Ivachněnková
  Marina Melnikovová
3–6, 7–5, [10–8]
Finalistka 2. 7. ledna 2018 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Miju Katová   Sara Erraniová
  Bibiane Schoofsová
5–7, 1–6
Finalistka 3. 10. června 2018 French Open, Paříž, Francie antuka   Makoto Ninomijová   Barbora Krejčíková
  Kateřina Siniaková
3–6, 3–6
Vítězka 2. 16. září 2018 Hirošima, Japonako tvrdý   Čang Šuaj   Miju Katová
  Makoto Ninomijová
6–2, 6–4
Finalistka 4. 11. ledna 2019 Sydney, Austrálie tvrdý   Alicja Rosolská   Aleksandra Krunićová
  Kateřina Siniaková
1–6, 6–7(3–7)
Finalistka 5. 31. října 2021 Courmayeur, Itálie tvrdý (h)   Čang Šuaj   Wang Sin-jü
  Čeng Saj-saj
4–6, 6–3, [5–10]
Vítězka 3. 14. ledna 2022 Adelaide, Austrálie tvrdý   Makoto Ninomijová   Tereza Martincová
  Markéta Vondroušová
1–6, 7–6(7–4), [10–7]
Vítězka 4. 21. května 2022 Rabat, Maroko antuka   Makoto Ninomijová   Monica Niculescuová
  Alexandra Panovová
6–7(7–9), 6–3, [10–8]
Vítězka 5. 25. června 2022 Bad Homburg, Německo tráva   Makoto Ninomijová   Alicja Rosolská
  Erin Routliffeová
6–4, 6–7(5–7), [10–5]
Finalistka 6. červen 2023 Bad Homburg, Německo tráva   Monica Niculescuová   Ingrid Gamarra Martinsová
  Lidzija Marozavová
0–6, 6–7(3–7)
Finalistka 7. 23. září 2023 Kanton, Čína tvrdý   Makoto Ninomijová   Kuo Chan-jü
  Ťiang Sin-jü
3–6, 6–7(4–7)
Finalistka 8 22. října 2023 Nan-čchang, Čína tvrdý   Makoto Ninomijová   Laura Siegemundová
  Věra Zvonarevová
4–6, 2–6

Finále série WTA 125 editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
WTA 125 (3–5 Č)

Čtyřhra: 8 (3–5) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 1. 10. srpna 2013 Su-čou, Čína tvrdý   Chan Sin-jün   Tímea Babosová
  Michaëlla Krajiceková
2–6, 2–6
Finalistka 2. 1. září 2014 Su-čou, Čína tvrdý   Misa Egučiová   Čan Ťin-wej
  Čuang Ťia-žung
1–6, 6–3, [7–10]
Vítězka 1. 27. listopadu 2016 Honolulu, Spojené státy tvrdý   Miju Katová   Nicole Gibbsová
  Asia Muhammadová
6–7(3–7), 6–3, [10–8]
Finalistka 3. 26. listopadu 2017 Honolulu, Spojené státy tvrdý   Asia Muhammadová   Sie Šu-wej
  Sie Jü-ťie
1–6, 6–7(3–7)
Vítězka 2. srpen 2021 Chicago, Spojené státy tvrdý   Peangtarn Plipuečová   Mona Barthelová
  Sie Jü-ťie
7–5, 6–2
Vítězka 3. květen 2022 Saint-Malo, Francie antuka   Makoto Ninomijová   Estelle Cascinová
  Jessika Ponchetová
7–6(7–1), 6–1
Finalistka 4. květen 2023 Saint-Malo, Francie antuka   Ulrikke Eikeriová   Greet Minnenová
  Bibiane Schoofsová
6–7(7–9), 6–7(3–7)
Finalistka 5. červenec 2023 Båstad, Švédsko antuka   Čang Su-džong   Irina Chromačovová
  Panna Udvardyová
6–4, 3–6, [5–10]

Finále na okruhu ITF editovat

Dotace turnajů okruhu ITF
100 000 $ tournaments 80 000 $ tournaments
75 000 $ tournaments 60 000 $ tournaments
50 000 $ tournaments 25 000 $ tournaments
15 000 $ tournaments 10 000 $ tournaments

Dvouhra: 11 (5–6) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeřka ve finále výsledek
Vítězka 1. 26. května 2013 Karuizawa, Japonsko tráva   Džunri Namigatová 7–6, 6–3
Finalistka 1. 8. září 2013 Noto, Japonsko tráva   Doroteja Erićová 0–6, 3–6
Finalistka 2. 27. října 2013 Hamamacu, Japonsko tráva   Šúko Aojamová 6–7, 6–1
Finalistka 3. 19. května 2014 Kurume, Japonsko tráva   Wang Čchiang 3–6, 1–6
Vítězka 2. 9. listopadu 2014 Bendigo, Austrálie tvrdý   Risa Ozakiová 7–6(7–5), 5–7, 6–2
Finalistka 4. 17. května 2015 Kurume, Japonsko tráva   Nao Hibinová 3–6, 1–6
Finalistka 5. 2. listopadu 2015 Canberra, Austrálie tvrdý   Asia Muhammadová 4–6, 3–6
Vítězka 3. 20. března 2016 Canberra, Austrálie antuka   Destanee Aiavová 6–3, 3–6, 7–6(7–3)
Finalistka 6. 24. června 2017 İzmir, Turecko tvrdý   Mihaela Buzărnescuová 1–6, 0–6
Vítězka 4. 2. října 2017 Toowoomba, Austrálie tvrdý   Astra Sharmaová 7–5, 6–2
Vítězka 5. 21. října 2019 Hamamacu, Japonsko koberec   Paula Badosová 7–6(7–1), 4–5skreč

Čtyřhra (20 titulů) editovat

č. datum turnaj povrch spoluhráčka poražené finalistky výsledek
1. 1. dubna 2012 Nišitama, Japonsko tvrdý   Remi Tezuková   Kazusa Itová
  Yuka Moriová
6–4, 6–7, [7–10]
2. 2. července 2012 Pattaya, Thajsko tvrdý   Mari Tanaková   Dianne Hollandsová
  Tyra Calderwoodová
4–6, 6–4, 12–10
3. 15. října 2012 Makinohara, Japonsko tráva   Miju Katová   Monique Adamczaková
  Caroline Garciaová
7–6(8–6), 6–3
4. 15. června 2013 Buchara, Uzbekistán tvrdý   Makoto Ninomijová   Angelina Gabujevová
  Veronika Kapšajová
3–6, 7–5, [10–8]
5. 8. září 2013 Noto, Japonsko tráva   Makoto Ninomijová   Kazusa Itová
  Juka Moriová
6–4, 6–4
6. 19. října 2013 Makinohara, Japonsko tráva   Makoto Ninomijová   Niča Lertpitaksinčajová
  Peangtarn Plipuečová
6–1, 6–2
7. 30. prosince 2013 Hongkong, ČLR tvrdý   Misa Egučiová   Zarina Dijasová
  Čang Ling
6–4, 6–2
8. 17. února 2014 Surprise, USA tvrdý (h)   Šúko Aojamová   Sanaz Marandová
  Ashley Weinholdová
6–3, 7–5
9. 5. května 2014 Fukuoka, Japonsko tráva   Šúko Aojamová   Naomi Broadyová
  Eleni Daniilidou
6–3, 6–4
10. 22. listopadu 2014 Tojota, Japonsko koberec (h)   Makoto Ninomijová   Šúko Aojamová
  Džunri Namigatová
6–3, 7–5
11. 28. března 2015 Čchüan-čou, ČLR tvrdý   Makoto Ninomijová   Hiroko Kuwatová
  Džunri Namigatová
6–3, 6–7(2–7), [10–2]
12. 17. října 2015 Toowoomba, Austrálie tvrdý   Misa Egučiová   Veronica Corningová
  Jessica Wacniková
4–6, 7–5, [10–5]
13. 31. října 2015 Nanking, ČLR tvrdý   Šúko Aojamová   Čan Ťin-wej
  Čang Kchaj-lin
7–5, 6–7(7–9), [10–7]
14. 2. listopadu 2015 Canberra, Austrálie tvrdý   Misa Egučiová   Lauren Embreeová
  Asia Muhammadová
7–6(15–13), 1–6, [14–12]
15. 2. května 2016 Gifu, Japonsko tvrdý   Miju Katová   Hiroko Kuwatová
  Ajaka Okunová
6–1, 6–2
16. 6. května 2017 Gifu, Japonsko tvrdý   Miju Katová   Katy Dunneová
  Julia Glušková
6–4, 6–2
17. 12. května 2017 Řím, Itálie antuka   Miju Katová   Jekatěrine Gorgodzeová
  Melanie Stokkeová
6–1, 6–4
18. 6. října 2019 Pula, Itálie antuka   Juki Naitová   Amina Anšbaová
  Anastasija Detiucová
6–4, 7–6(7–1)
19. 24. února 2019 Kjóto, Japonsko tvrdý (h)   Mojuka Učijimová   Chen Pei-hsuan
  Wu Fang-hsien
6–4, 6–3
20. červenec 2021 Palma del Río, Španělsko tvrdý   Valerija Savinychová   Himari Satóová
  Lulu Sunová
7–6(6), 6–3

Finále na juniorském Grand Slamu editovat

Čtyřhra juniorek: 1 (0–1) editovat

Stav rok turnaj povrch spoluhráčka soupeřky ve finále výsledek
Finalistka 2011 Australian Open tvrdý   Miju Katová   Demi Schuursová
  An-Sophie Mestachová
2–6, 3–6


Postavení na konečném žebříčku WTA editovat

Dvouhra editovat

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí 403. 218. 170. 193. 215. 172. 293. 361. 373. 402. 572.

Čtyřhra editovat

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021 2022
Pořadí 331. 177. 142. 83. 54. 43. 31. 83. 144. 67. 37.

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Eri Hozumi na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Eri Hozumiová na stránkách Ženské tenisové asociace (anglicky), přístup: 20230704a4. července 2023
  2. a b c Eri Hozumiová na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230704a4. července 2023
  3. TenisPortal.cz, Luboš Zabloudil. Krejčíková se Siniakovou si z Roland Garros odváží první grandslamový titul! [online]. TenisPortal.cz, 2018-06-10 [cit. 2018-06-10]. Dostupné online. 
  4. Eri Hozumiová na stránkách Billie Jean King Cupu (anglicky), přístup: 20230704a4. července 2023

Externí odkazy editovat