Tallon Griekspoor

nizozemský tenista

Tallon Griekspoor (* 2. července 1996 Haarlem) je nizozemský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal šestnáct titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3]

Tallon Griekspoor
Tallon Griekspoor v kvalifikaci French Open 2019
PřezdívkaGrieki[1]
StátNizozemskoNizozemsko Nizozemsko
Datum narození2. července 1996 (26 let)[2]
Místo narozeníHaarlem, Nizozemsko[2]
BydlištěAmsterdam, Nizozemsko[2]
Výška188 cm[2]
Hmotnost85 kg[2]
Profesionál od2015
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 190 115 USD
Dvouhra
Poměr zápasů17–28
Tituly0 ATP, 9 challengerů, 7 ITF
Nejvyšší umístění54. místo (28. února 2022)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2022)
French Open2. kolo (2022)
Wimbledon1. kolo (2021)
US Open2. kolo (2021)
Čtyřhra
Poměr zápasů0–2
Tituly0 ATP, 7 ITF
Nejvyšší umístění287. místo (1. srpna 2016)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2022)
French Open1. kolo (2022)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220616a16. června 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v únoru 2022 na 54. místě a ve čtyřhře v srpnu 2016 na 287. místě. Trénuje ho Dennis Schenk.[1][2]

V nizozemském daviscupovém týmu debutoval v roce 2019 ostravským kvalifikačním kolem s Českou republikou. V úvodní dvouhře podlehl Jiřímu Veselému. Nizozemci přesto zvítězili 3:1 na zápasy a postoupili do finálového turnaje. V nursultanském kvalifikačním kole 2020 proti Kazachstánu pak prohrál s Alexandrem Bublikem po nezvládnutých tiebreacích. Kazachstánci vyhráli 3:1 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k pěti mezistátním utkáním s bilancí 2–3 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[4]

Soukromý životEditovat

Narodil se roku 1996 v severoholandském Haarlemu do rodiny motokrosového závodníka Rona a tenisové trenérky Monique Griekspoorových. Jeho bratři, dvojčata Scott a Kevin Griekspoorovi, jsou o 5,5 roku starší a také hrají závodně tenis. V sedmnácti letech se přestěhoval do Belgie, aby rozvíjel kariéru pod vedením bývalého hráče světové třicítky Kristofa Vliegena.[1]

Tenisová kariéraEditovat

V rámci událostí okruhu ITF debutoval v červenci 2014. Na turnaji v belgickém Knokke dotovaném 10 tisíci dolary podlehl v úvodním kole Václavu Šafránkovi z osmé světové stovky.[3] Během července 2018 si premiérový singlový titul na challengerech odvezl z antukového Tampere Open, turnaje s rozpočtem 43 tisíc eur. Ve finále přehrál argentinského hráče Juana Ignacia Londera, jemuž patřila 136. příčka klasifikace.[5][3]

Na okruhu ATP Tour debutoval rotterdamským ABN AMRO World Tennis Tournament 2017 z kategorie ATP 500, do něhož obdržel divokou kartu.[1] Na úvod však uhrál jen pět gamů na Lucemburčana Gillese Müllera. Rovněž v dalších ročních mu organizátoři udělili divokou kartu. Na Rotterdam Open 2018 tak v první fázi vyřadil světovou třináctku Stana Wawrinku, ale poté nezvládl duel s krajanem Robinem Haaseem. Do Rotterdam Open 2019 vstoupil vítězstvím nad jedenáctým hráčem žebříčku Karenem Chačanovem.[1] Cestu soutěží ve druhém kole ukončil Francouz Jo-Wilfried Tsonga.[5]

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu Australian Open 2020 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci.[1] V melbournské dvouhře nenašel recept na třicátého čtvrtého tenistu světa Taylora Fritze.[5] Po pětiměsíčním přerušení okruhu kvůli pandemii covidu-19 se vrátil do sezóny v srpnu 2020 pražskými challengery I. ČLTK Prague Open a RPM Open. Na prvním z nich jej ve čtvrtfinále vyřadil Pierre-Hugues Herbert z osmé desítky žebříčku. Na druhém odešel poražen z finále od Rusa Aslana Karaceva z konce druhé světové stovky.[6] Na navazujícím ostravském Prosperita Open vypadl v semifinále s Němcem Oscarem Ottem. Soupeři porážku oplatil ve finále květnového I. ČLTK Prague Open 2021, kde získal třetí challengerový triumf.[7]

Tituly na challengerech ATP a okruhu ITFEditovat

Legenda
Challengery (9 D; 0 Č)
ITF (7 D; 7 Č)

Dvouhra (16 titulů)Editovat

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 20160801asrpna 2016 Koksijde, Belgie antuka   Thomas Bréchemier 7–5, 7–6(7–4)
2. 20161001aříjna 2016 Antalya, Turecko tvrdý   Dimitar Kuzmanov 6–4, 6–4
3. 20170301abřezna 2017 Manáma, Bahrajn tvrdý   Michal Konečný 6–4, 6–4
4. 20170901azáří 2017 Jönköping, Švédsko tvrdý (h)   Dmitryj Žyrmont 7–6(7–5), 6–4
5. 20171001aříjna 2017 Falun, Švédsko tvrdý (h)   Jürgen Zopp 6–4, 6–1
6. 20171001aříjna 2017 Heráklion, Řecko tvrdý   Matteo Viola 7–6(7–4), 6–4
7. 20171101alistopadu 2017 Heráklion, Řecko tvrdý   Carlos Gómez-Herrera 6–4, 6–2
1. 20180701ačervence 2018 Tampere, Finsko antuka   Juan Ignacio Londero 6–3, 2–6, 6–3
2. 20190901azáří 2019 Banja Luka, Bosna a Hercegovina antuka   Sumit Nagal 6–2, 6–3
3. květen 2021 Praha, Česko antuka   Oscar Otte 5-7, 6-4, 6-4
4. červen 2021 Bratislava, Slovensko antuka   Sebastián Báez 7–6(8–6), 6–3
5. červenec 2021 Amersfoort, Nizozemsko antuka   Botic van de Zandschulp 6–1, 3–6, 6–1
6. říjen 2021 Murcia, Španělsko antuka   Roberto Carballés Baena 3–6, 7–5, 6–3
7. říjen 2021 Neapol, Itálie antuka   Andrea Pellegrino 6–3, 6–2
8. říjen 2021 Neapol, Itálie antuka   Alexander Ritschard 6–3, 6–2
9. listopad 2021 Tenerife, Španělsko tvrdý   Feliciano López 6-4, 6-4

Čtyřhra (7 titulů)Editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 20140801asrpna 2014 De Panne, Belgie antuka   Scott Griekspoor   Michael Geerts
  James Junior Storme
6–1, 6–2
2. 20150801asrpna 2015 Vierumäki, Finsko antuka   Bobbie De Goeijen   Herkko Pöllänen
  Mikael Torpegaard
6–4, 7–6(7–2)
3. 20160101aledna 2016 Antalya, Turecko tvrdý   Tim van Rijthoven   Martin Blaško
  Paul Monteban
6–3, 6–1
4. 20160601ačervna 2016 Alkmaar, Nizozemsko antuka   Tim van Rijthoven   Ruben Gonzales
  Connor Smith
7–6(7–3), 6–7(3–7), [10–8]
5. 20160701ačervence 2016 Middelburg, Nizozemsko antuka   Tim van Rijthoven   Bobbie De Goeijen
  Yanais Laurent
6–2, 6–4
6. 20170301abřezna 2017 Heráklion, Řecko tvrdý   Kevin Griekspoor   Richard Gabb
  Luke Johnson
6–3, 6–4
7. 20170801asrpna 2017 Antalya, Turecko antuka   Sidney de Boer   Anis Ghorbel
  Filip Horanský
6–4, 7–6(7–3)

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Tallon Griekspoor na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f Tallon Griekspoor | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-09-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b c d e f Tallon Griekspoor na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220616a16. června 2022
  3. a b c Tallon Griekspoor na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220616a16. června 2022
  4. Tallon Griekspoor na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220616a16. června 2022
  5. a b c Tallon Griekspoor | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-21]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. RPM Prague Open: Karacev zakončil úchvatné dva týdny a bere titul [online]. Tenisový svět, 2020-08-30 [cit. 2020-08-31]. Dostupné online. 
  7. Challenger na Štvanici vyhráli Nizozemec Griekspoor a Němka Niemeirová [online]. ČT sport, 2021-05-09 [cit. 2021-05-20]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat