Jan-Lennard Struff (* 25. dubna 1990 Warstein) je německý profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál tři deblové turnaje. Na challengerech ATP získal šest titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[2]

Jan-Lennard Struff
Jan-Lennard Struff na French Open 2019
Jan-Lennard Struff na French Open 2019
StátNěmeckoNěmecko Německo
Datum narození25. dubna 1990 (33 let)[1]
Místo narozeníWarstein, Německo[1]
BydlištěWarstein, Německo[1]
Výška193 cm[1]
Hmotnost92 kg[1]
Profesionál od2009[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek8 686 905 USD
Dvouhra
Poměr zápasů196–227
Tituly0 ATP, 6 challengerů
Nejvyšší umístění21. místo (19. června 2023)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open2. kolo (2018)
French Open4. kolo (2019, 2021)
Wimbledon3. kolo (2018, 2019)
US Open3. kolo (2018, 2019)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry2. kolo (2020)
Čtyřhra
Poměr zápasů99–106
Tituly3 ATP, 7 challengerů
Nejvyšší umístění21. místo (22. října 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Opensemifinále (2018)
French Open2. kolo (2017)
Wimbledončtvrtfinále (2018)
US Open2. kolo (2014)
Týmové soutěže
Davis Cupčtvrtfinále (2018, 2019)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230621a21. června 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červnu 2023 na 21. místě a ve čtyřhře pak v říjnu 2018 na 21. místě. Trénuje ho Carsten Arriens.[1]

V německém daviscupovém týmu debutoval v roce 2015 frankfurtským úvodním kolem Světové skupiny proti Francii, v němž prohrál pětisetovou bitvu s Gillesem Simonem a vyhrál nad Nicolasem Mahutem. Francouzi zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2023 v soutěži nastoupil k devatenácti mezistátním utkáním s bilancí 13–8 ve dvouhře a 4–0 ve čtyřhře.[3]

Německo reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru. V prvním kole mužské dvouhry jej vyřadil Rus Jevgenij Donskoj.[4]

Tenisová kariéra editovat

Debut v hlavní soutěži nejvyšší grandslamové kategorie zaznamenal v mužském singlu French Open 2013 po zvládnuté tříkolové kvalifikaci, v jejímž závěrečném kole přehrál Teimuraze Gabašviliho. V úvodním kole pařížské dvouhry však nenašel recept na Rusa Jevgenije Donského. Zároveň se jednalo o jeho první hlavní soutěž na okruhu ATP Tour, když předtím dvacetkrát nezvládl postoupit z kvalifikace do singlové soutěže.[5][4]

 
Na Monte-Carlo Masters 2023

Ve Wimbledonu 2018 se stal prvním tenistou otevřené éry, který dokázal otočit průběh úvodních dvou kol jakéhokoli turnaje ze stavu 0–2 na sety, když vyřadil Leonarda Mayera a Iva Karloviće. Světovou trojku premiérově zdolal na BNP Paribas Open 2019 v Indian Wells, kde na jeho raketě ve třetí fázi dohrál Alexander Zverev. Na French Open 2019 poprvé postoupil do grandslamového osmifinále dvouhry po pětisové výhře nad Bornou Ćorićem poměrem gamů 11–9 v rozhodující sadě. Bodový zisk z prvního čtvrtfinále v sérii Masters, cincinnatského Western & Southern Open 2020, jej posunul na nové kariérní maximum, 29. příčku žebříčku.[5]

Na Mutua Madrid Open 2023 nejdřív prohrál finálový zápas kvalifikace proti Aslanu Karacevovi, aby se následně do hlavní soutěže dostal jako tzv. šťastný poražený. Mezi poslední osmičkou porazil pátého hráče světa Řeka Tsitsipase a v semifinále oplatil Karacevovi porážku z kvalifikačního kola, čímž se stal vůbec prvním šťastným poraženým, který postoupil do finále v sérii Masters.[6] V něm ho zastavil druhý hráč světa Carlos Alcaraz ve třech setech. Po skončení se posunul na nové kariérní maximum, 28. místo žebříčku.[7] Z kvalifikace do čtvrtfinále Mastersu prošel i na předcházejícím Monte-Carlo Rolex Masters 2023, kde jako stý hráč klasifikace zdolal světovou devatenáctku Alexe de Minaura i čtyřku Caspera Ruuda,[8] než jej mezi poslední osmičkou hráčů vyřadil pozdější vítěz Andrej Rubljov.[9] Ve finále travnatého BOSS Open 2023 ve Stuttgartu neproměnil proti Francesi Tiafoeovi mečbol v závěrečném tiebreaku třetí sady a duel prohrál. Po skončení mu premiérově patřila 21. příčka.[10]

Finále na okruhu ATP Tour editovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0–1 D)
ATP Tour 500 (1–2 Č)
ATP Tour 250 (0–2 D; 2–1 Č)

Dvouhra: 3 (0–3) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 2. května 2021 Mnichov, Německo antuka   Nikoloz Basilašvili 4–6, 6–7(5–7)
Finalista 2. 7. května 2023 Madrid, Španělsko antuka   Carlos Alcaraz 4–6, 6–3, 3–6
Finalista 3. 18. června 2023 Stuttgart, Německo tráva   Frances Tiafoe 6–4, 6–7(1–7), 6–7(8–10)

Čtyřhra: 6 (3–3) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. leden 2018 Sydney, Austrálie tvrdý   Viktor Troicki   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo
3–6, 4–6
Vítěz 1. říjen 2018 Tokio, Japonsko tvrdý (h)   Ben McLachlan   Raven Klaasen
  Michael Venus
6–4, 7–5
Vítěz 2. leden 2019 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Ben McLachlan   Raven Klaasen
  Michael Venus
6–3, 6–4
Finalista 2. březen 2019 Dubaj, SAE tvrdý   Ben McLachlan   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–7(4–7), 3–6
Vítěz 3. září 2019 Mety, Francie tvrdý (h)   Robert Lindstedt   Nicolas Mahut
  Édouard Roger-Vasselin
2–6, 7–6(7–1), [10–4]
Finalista 3. únor 2020 Rotterdam, Nizozemsko tvrdý (h)   Henri Kontinen   Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–7(5–7), 6–4, [7–10]

Finále na challengerech ATP editovat

Legenda
Challengery (6–14 D; 7–2 Č)

Dvouhra: 20 (6–14) editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 5. červen 2011 Fürth, Německo antuka   João Sousa 2–6, 6–0, 2–6
Finalista 2. 11. září 2011 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka   Igor Sijsling 6–7(2–7), 3–6
Finalista 3. 30. září 2012 Madrid, Španělsko antuka   Daniel Gimeno-Traver 4–6, 2–6
Finalista 4. 11. listopad 2012 Loughborough, Velká Británie tvrdý   Jevgenij Donskoj 2–6, 6–4, 1–6
Finalista 5. 27. leden 2013 Heilbronn, Německo tvrdý   Michael Berrer 5–7, 3–6
Finalista 6. 10. únor 2013 Bergamo, Itálie tvrdý   Michał Przysiężny 6–4, 6–7(5–7), 6–7(5–7)
Finalista 7. 3. listopad 2013 Ženeva, Švýcarsko tvrdý   Malek Džazírí 4–6, 3–6
Finalista 8. 16. únor 2014 Bergamo, Itálie tvrdý   Simone Bolelli 6–7(6–8), 6–4
Vítěz 1. 18. květen 2014 Heilbronn, Německo antuka   Márton Fucsovics 6–2, 7–6(7–5)
Finalista 9. 14. září 2014 Štětín, Polsko antuka   Dustin Brown 4–6, 3–6
Vítěz 2. 20. září 2015 Štětín, Polsko antuka   Artem Smirnov 6–4, 6–3
Vítěz 3. 4. říjen 2015 Orléans, Francie tvrdý (i)   Jerzy Janowicz 5–7, 6–4, 6–3
Finalista 10. 15. květen 2016 Heilbronn, Německo antuka   Nikoloz Basilašvili 4–6, 6–7(3–7)
Finalista 11. 5. červen 2016 Fürth, Německo antuka   Radu Albot 3–6, 4–6
Vítěz 4. 11. září 2016 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka   Robin Haase 6–4, 6–1
Vítěz 5. 9. říjen 2016 Mons, Belgie tvrdý   Vincent Millot 6–2, 6–0
Finalista 12. 14. leden 2017 Canberra, Austrálie tvrdý   Dudi Sela 6–3, 4–6, 3–6
Finalista 13. srpen 2018 Pullach, Německo antuka   Pedro Sousa 1–6, 3–6
Vítěz 6. červenec 2022 Braunschweig, Německo antuka   Maximilian Marterer 6–2, 6–2
Finalista 14. listopad 2022 Bergamo, Itálie tvrdý (h)   Otto Virtanen 2–6, 5–7

Čtyřhra: 9 (7–2) editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. listopad 2013 Bratislava, Slovensko tvrdý (h)   Gero Kretschmer   Henri Kontinen
  Andreas Siljeström
6–7(6–8), 2–6
Vítěz 1. 14. září 2014 Štětín, Polsko antuka   Dustin Brown   Tomasz Bednarek
  Igor Zelenay
6–2, 6–4
Vítěz 2. 13. září 2015 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka   Tobias Kamke   Victor Hănescu
  Adrian Ungur
7–6(7–1), 4–6, [10–7]
Vítěz 3. 11. září 2016 Alphen aan den Rijn, Nizozemsko antuka   Daniel Masur   Robin Haase
  Boy Westerhof
6–4, 6–1
Vítěz 4. 13. leden 2017 Canberra, Austrálie tvrdý   Andre Begemann   Carlos Berlocq
  Andres Molteni
6–3, 6–4
Vítěz 5. září 2017 Janov, Itálie antuka   Tim Pütz   Guido Andreozzi
  Ariel Behar
7–6(7–5), 7–6(10–8)
Finalista 2. březen 2022 Phoenix, Spojené státy tvrdý   Oscar Otte   Treat Conrad Huey
  Denis Kudla
6–7(10–12), 6–3, [6–10]
Vítěz 6. červenec 2022 Braunschweig, Německo antuka   Marcelo Demoliner   Roman Jebavý
  Adam Pavlásek
6–4, 7–5
Vítěz 7. listopad 2022 Bergamo, Itálie tvrdý (h)   Henri Squire   Jonathan Eysseric
  Albano Olivetti
6–4, 6–7(5–7), [10–7]

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Jan-Lennard Struff na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e f g Jan-Lennard Struff na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20230621a21. června 2023
  2. Jan-Lennard Struff na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20230621a21. června 2023
  3. Jan-Lennard Struff na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20230522a22. května 2023
  4. a b Jan-Lennard Struff | Player Activity [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b Jan-Lennard Struff | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2021-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-02-14. (anglicky) 
  6. Jan-Lennard Struff Reaches Madrid Final. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-05 [cit. 2023-05-05]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Carlos Alcaraz Defends Madrid Title. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-05-07 [cit. 2023-05-07]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-05-14. (anglicky) 
  8. Rublev Beats Khachanov, Struff Upsets Ruud in Monte-Carlo. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-13 [cit. 2023-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-13. (anglicky) 
  9. Rublev Seals SF Spot In Monte-Carlo. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-04-14 [cit. 2023-05-17]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2023-04-14. (anglicky) 
  10. Frances Tiafoe Saves 1 Championship Point, Reigns In Stuttgart. ATP Tour, Inc. [online]. 2023-06-18 [cit. 2023-06-18]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy editovat