Otevřít hlavní menu

World Championship Tennis

World Championship Tennis, zkráceně WCT, česky Světové mistrovství v tenisu[1], představovalo ve své původní formě mužskou skupinu profesionálního tenisu, kterou zřídil americký sportovní organizátor a olejářský magnát Lamar Hunt v roce 1968 (tenisté uzavřeli smlouvy již na konci roku 1967). Řadilo se k ní osm hráčů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných).[1]

World Championship Tennis
Zkratka WCT
Vznik 1968
Zánik 1990
Účel organizace tenisových turnajů
Majoritní vlastník Lamar Hunt
Iniciátor David Dixon
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Již v počátcích existence skupina pořádala vysoce finančně dotované turnaje, na nichž hráli nejlepší tenisté světa. Získané body se staly základem vlastního žebříčku WCT. Na konci sezóny se pak osm nejlepších, respektive prvních dvanáct od roku 1982, kvalifikovalo na závěrečné Finále WCT. Kromě bodovaných událostí však organizace provozovala další nebodované turnaje. K nejprestižnějším z této skupiny patřily Finále WCT ve čtyřhře s osmi dvojicemi a turnaj šampionů WCT. [1]

WCT se rozvinula v důležitou organizační složku světového tenisu, když její existenci začala respektovat Mezinárodní tenisová federace,[1] s níž byl také po dohodě vytvářen harmonogram jednotlivých sezón. V roce 1990 došlo k jejímu rozpuštění.

HistorieEditovat

Myšlenku vzniku World Championship Tennis inicioval v říjnu 1967 neworleánský sportovní podnikatel David Dixon, který se stal svědkem profesionálního zápasu mezi Rodem Laverem a Kenem Rosewallem. Samotnému utkání se dostalo slabé medializace a bylo hráno za strohých podmínek.[2] V srpnu téhož roku představil projekt nového profi okruhu sportovnímu organizátoru a magnátu Lamaru Huntovi, který souhlasil s poskytnutím investic.[3][4] Na počátku 70. let se pak WCT Tour rozvinulo do hlavního profesionálního okruhu v tenise, v němž hráči startovali na základě uzavřených smluv.

 
Jimmy Connors přijímá pohár pro vítěze dallaského WCT Finals 1980

Ve své době okruh přinesl revoluční prvky, když do pravidel zavedl systém tiebreaku, pro tenisty připravil barevné kolekce sportovního oblečení, ve finále 1974 byl poprvé použit počítačový systém elektronického čárového rozhodčího pro kontrolu dopadu míčů[5][6] a okruh také zavedl barevné míče, kdy bílou barvu zpočátku nahradila oranžová a později žlutá. Podporoval také hlasitější vyjádření publika oproti zažité praxi zdrženlivých reakcí. Atraktivitu pro hráče vytvářely finanční odměny a bonusy.

Na počátku stálo osm tenistů přezdívaných „handsome eight“ (osm statných), mezi něž patřili Dennis Ralston, John Newcombe, Tony Roche, Cliff Drysdale, Earl Buchholz, Niki Pilić, Roger Taylor a Pierre Barthès. Narychlo pořádaný debutový turnaj se uskutečnil během ledna 1968 v australském Sydney. Vítězem se stal Tony Roche.[7] Ve Spojených státech okruh zažil premiéru v únoru téhož roku v Kansas City.[8][4] V březnu 1968 Hunt převzal 50% podíl Dixona ve WCT a sportovní podnikatel se s okruhem rozešel. V úvodní sezóně vykázalo WCT ztrátu 300 000 dolarů.[9]

S nástupem roku 1970 podepsali kontrakty další hráči – Marty Riessen, Ray Moore, Tom Okker, Arthur Ashe a v červenci došlo k získání akvizice v podobě účasti tenistů z profesionální organizace National Tennis League (NTL), čímž se nově zapojili také Rod Laver, Ken Rosewall, Pancho Gonzáles, Andrés Gimeno, Roy Emerson a Fred Stolle.[10]

Sezóna 1971 znamenala navýšení počtu celosvětově konaných turnajů na dvacet jedna.[11] Na každoročním zasedání Mezinárodní tenisové federace (International Lawn Tennis Federation, ILTF) v červenci 1971 došlo k prohlasování zákazu účasti na vlastních turnajích všem hráčům, kteří byli smluvně vázáni k WCT, a to s účinností od roku 1972.[12] V závěru stejné sezóny se osm nejlépe bodovaných hráčů WCT kvalifikovalo na listopadový závěrečný turnaj. Jednalo se o událost hranou dva týdny před akcí stejného formátu – Masters (Turnajem mistrů), konkurenčního okruhu Grand Prix. Od sezóny 1972 byl nový turnaj z komerčních důvodů hrán na koberci v hale a přeložen na jarní termín. Dějištěm se stal Dallas a oficiálním názvem pak WCT Finals. Celkově probíhal devatenáct let s derniérou v roce 1989.

V dubnu 1972 uzavřely obě organizace ILTF a WCT dohodu o rozdělení nastávající sezóny 1973. První část mezi lednem až květnem získal okruh WCT. Ve zbytku roku pak probíhal druhý okruh Grand Prix. Hrozící vyloučení hráčů z turnajů ILTF bylo touto smlouvou zažehnáno, když došlo k opětovnému povolení jejich startu na událostech Grand Prix.[13]

V sezóně 1978 se okruh WCT včlenil do okruhu Grand Prix. Organizace WCT pak ve svém prohlášení z 30. dubna 1981 deklarovala vystoupení z Grand Prix a obnovení vlastní celoroční túry od sezóny 1982. Podle Lamara Hunta se hlavními důvody staly omezení ze strany Mužské profesionální rady (Men's Professional Council), řídící okruh Grand Prix.[14] V lednu 1983 pak WCT zažalovala Mužskou profesionální radu, Asociaci tenisových profesionálů (ATP) a Mezinárodní tenisovou federaci za nespravedlivá obchodní omezení.[15] Dohoda z listopadu 1983 vyústila ke druhému začlenění WCT pod patronaci okruhu Grand Prix, s účinností od roku 1985.[16]

Poslední sezóna WCT proběhla v roce 1989. Po skončení Turnaje šampionů 1990 ve Forest Hills ohlásila WCT 28. dubna téhož roku své rozpuštění. Daný rok 1990 založila celoroční turnajový okruh organizace ATP.[17]

Přehled turnajů 1985–1990Editovat

WCT 1985Editovat

Po tříletém období samostatných ročníků okruhu WCT se tyto turnaje v roce 1985 vrátily do okruhu Grand Prix. Jednalo se o čtyři události, na nichž po dvou titulech získali Čech Ivan Lendl a Američan John McEnroe. Zatímco McEnroe zasáhl do všech, Lendl startoval jen na dvou. Americký hráč také triumfoval na WCT Houston po finálové výhře nad Kevinem Currenem.

Na dallaském WCT Finals byl McEnroe ve čtvrtfinále nečekaně poražen Joakimem Nyströmem. Trofej připadla Lendlovi, jenž tak dosáhl na tři tituly v rozmezí tří týdnů, a to ve Ft. Myers na tvrdém povrchu, Monte Carlu na antuce a v Dallasu na koberci.

WCT Tournament of Champions ve Forest Hills skončil očekávaným závěrečným duelem mezi Lendlem a McEnroem. Přestože český tenista do té doby zvítězil jen ve dvou z dvanácti vzájemných klání, vyhrál zde potřetí výsledkem 6–3 a 6–3.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch
vítěz finalista výsledek
3. března Houston WCT Houston Shoot-Out Nabisco
Grand Prix
$300 000
koberec
  John McEnroe   Kevin Curren 7–5, 6–1, 7–6
14. dubna Dallas Buick WCT Finals Nabisco
Grand Prix
$500 000
koberec
  Ivan Lendl   Tim Mayotte 7–6, 6–4, 6–1
28. dubna Atlanta WCT Atlanta Nabisco
Grand Prix
$300 000
koberec
  John McEnroe   Paul Annacone 7–6, 7–6, 6–2
12. května Forest Hills Shearson Lehman Brothers
Tournament of Champions
Nabisco
Grand Prix
$500 000
antuka (Har-Tru)
  Ivan Lendl   John McEnroe 6–3, 6–3

WCT 1986Editovat

Na turnaji WCT Atlanta vypadli dva nejvýše nasazení hráči Stefan Edberg a Boris Becker již v prvním kole, když Švéd podlehl krajanu Mikaelu Pernforsovi a německý wimbledonský vítěz pozdějšímu finalistovi Timu Wilkisonovi. Překvapivým vítězem dallaského finále se stal švédský tenista Anders Järryd, který do 12členného turnaje zasáhl až jako náhradník za zraněného Ivana Lendla.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch
vítěz finalista výsledek
6. dubna Atlanta WCT Atlanta Nabisco Grand Prix $220 000
koberec
  Kevin Curren   Tim Wilkison 7–6, 7–6
13. dubna Dallas Buick WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec
  Anders Järryd   Boris Becker 6–7, 6–1, 6–1, 6–4
11. května Forest Hills Shearson Lehman Brothers
Tournament of Champions
Nabisco Grand Prix $500 000
antuka (Har-Tru)
  Yannick Noah   Guillermo Vilas 7–6, 6–0
12. října Scottsdale WCT Scottsdale Open Nabisco Grand Prix $220 000
tvrdý
  John McEnroe   Kevin Curren 6–3, 3–6, 6–2
23. listopadu Houston WCT Houston Shoot-Out Nabisco Grand Prix $220 000
koberec
  Slobodan Živojinović   Scott Davis 6–1, 4–6, 6–3

WCT 1987Editovat

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch
vítěz finalista výsledek
12. dubna Dallas WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec
  Miloslav Mečíř   John McEnroe 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
10. května Forest Hills Shearson Lehman Brothers
Tournament of Champions
Nabisco Grand Prix $500 000
antuka (Har-Tru)
  Andrés Gómez   Yannick Noah 6–4, 7–6, 7–6
11. října Scottsdale WCT Scottsdale Open Nabisco Grand Prix $232 000
tvrdý
  Brad Gilbert   Eliot Teltscher 6–2, 6–2

WCT 1988Editovat

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch
vítěz finalista výsledek
3. dubna Dallas WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec
  Boris Becker   Stefan Edberg 6–4, 1–6, 7–5, 6–2
8. května Forest Hills Eagle Tournament of Champions Nabisco Grand Prix $485 000
antuka (Har-Tru)
  Andre Agassi   Slobodan Živojinović 7–5, 7–6, 7–5
9. října Scottsdale WCT Eagle Classic Nabisco Grand Prix $297 000
tvrdý
  Mikael Pernfors   Glenn Layendecker 6–2, 6–4

WCT 1989Editovat

Poslední sezóna okruhu WCT proběhla v roce 1989. Pořádány byly pouze tři turnaje, všechny opět hrané v rámci okruhu Grand Prix. Body z nich byly započítány do žebříčku ATP.

Závěrečný devatenáctý ročník WCT Finals v dallaské Reunion Arena vyhrál John McEnroe. Nejlepším zápasem se stalo semifinále proti Lendlovi, v němž Američan tohoto soupeře porazil poprvé po více než tři a půl letech. Negativní stránkou se staly odstoupení Borise Beckera a skreč Andreho Agassiho, jenž opustil dvorec během druhé sady zápasu proti McEnroeovi. Náhradou za Beckera se stal Brad Gilbert, jenž poté dokráčel až do finále. Na sklonku jara pak Lendl dosáhl na dva tituly WCT ve Scottsdale a Forest Hills,[18] aby tak ukončil éru okruhů WCT.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch
vítěz finalista výsledek
5. března Dallas WCT Finals Nabisco Grand Prix $500 000
koberec
  John McEnroe   Brad Gilbert 6–3, 6–3, 7–6
12. března Scottsdale WCT Eagle Classic Nabisco Grand Prix $297 000
tvrdý
  Ivan Lendl   Stefan Edberg 6–2, 6–3
8. května Forest Hills Eagle Tournament of Champions Nabisco Grand Prix $485 000
antuka (Har-Tru)
  Ivan Lendl   Jaime Yzaga 6–2, 6–1

WCT 1990Editovat

V roce 1990 se již okruh WCT neuskutečnil, když byl založen nový mužský okruh ATP. Odehrál se pouze jediný turnaj WCT ve formě zvláštní události nezařazené do ATP[17], a to ve Forest Hills konaný v oddílu West Side Tennis Club, kde byla zelená antuka Har-Tru nahrazena tvrdým povrchem. Závěrečnou trofej si odvezl Ivan Lendl.

Datum turnaj komerční název kategorie rozpočet /
povrch
vítěz finalista výsledek
26. srpna Forest Hills WCT Tournament of Champions zvláštní událost $500 000
tvrdý
  Ivan Lendl   Aaron Krickstein 6–4, 6–7, 6–3

WCT FinalsEditovat

Související informace naleznete také v článcích WCT Finals a WCT World Doubles.

Turnaje WCT Finals byly až na výjimky hrány v texaském Dallasu. Čtvrtfinále a semifinále v roce 1971 proběhly v Houstonu a finále pak v dallaské aréně Memorial Auditorium. Ročníky 1972–1979 se uskutečnily na stadionu Moody Coliseum ve městě University Park, ležícím v dallaském okresu. Dějištěm finále v letech 1980–1989 se stala dallaská Reunion Arena.

Premiérové zimní finále se konalo v roce 1972 v Římě a druhé patřící do sezóny 1982 bylo odehráno v lednu 1983 v Detroitu. Na okruhu 1982 proběhl ještě třetí podzimní finálový turnaj v Neapoli.

V období 1973–1986 probíhal také nebodovaný finálový turnaj čtyřhry WCT World Doubles, konaný postupně v několika městech.

Přehled fináleEditovat

Rok vítěz finalista výsledek
1971   Ken Rosewall   Rod Laver 6–4, 1–6, 7–6(7–3), 7–6(7–4)
1972   Ken Rosewall   Rod Laver 4–6, 6–0, 6–3, 6–7, 7–6
1972zimní   Arthur Ashe   Bob Lutz 6–2, 3–6, 6–3, 3–6, 7–6
1973   Stan Smith   Arthur Ashe 6–3, 6–3, 4–6, 6–4
1974   John Newcombe   Björn Borg 4–6, 6–3, 6–3, 6–2
1975   Arthur Ashe   Björn Borg 3–6, 6–4, 6–4, 6–0
1976   Björn Borg   Guillermo Vilas 1–6, 6–1, 7–5, 6–1
1977   Jimmy Connors   Dick Stockton 6–7, 6–1, 6–4, 6–3
1978   Vitas Gerulaitis   Eddie Dibbs 6–3, 6–2, 6–1
1979   John McEnroe   Björn Borg 7–5, 4–6, 6–2, 7–6
1980   Jimmy Connors   John McEnroe 2–6, 7–6, 6–1, 6–2
1981   John McEnroe   Johan Kriek 6–1, 6–2, 6–4
1982   Ivan Lendl   John McEnroe 6–2, 3–6, 6–3, 6–3
1982podzimní   Ivan Lendl   Wojciech Fibak 6–4, 6–2, 6–1
1982zimní   Ivan Lendl   Guillermo Vilas 7–5, 6–2, 2–6, 6–4
1983   John McEnroe   Ivan Lendl 6–2, 4–6, 6–3, 6–7, 7–6
1984   John McEnroe   Jimmy Connors 6–1, 6–2, 6–3
1985   Ivan Lendl   Tim Mayotte 7–6, 6–4, 6–1
1986   Anders Järryd   Boris Becker 6–7, 6–1, 6–1, 6–4
1987   Miloslav Mečíř   John McEnroe 6–0, 3–6, 6–2, 6–2
1988   Boris Becker   Stefan Edberg 6–4, 1–6, 7–5, 6–2
1989   John McEnroe   Brad Gilbert 6–3, 6–3, 7–6

Nebodované turnaje WCTEditovat

Organizace WCT pořádala také nebodované turnaje, včetně událostí, jakými byly Aetna World Cup, WCT Tournament of Champions nebo Challenge Cup pro osm účastníků.

Přehled finále WCT Challenge CupuEditovat

Rok místo vítěz finalista výsledek
1976 Honolulu   Ilie Năstase   Arthur Ashe 6–3, 1–6, 6–7, 6–3, 6–1
1976 Las Vegas   Ilie Năstase   Jimmy Connors 3–6, 7–6, 6–4, 7–5
1977 Las Vegas   Jimmy Connors   Roscoe Tanner 6–2, 5–6, 3–6, 6–2, 6–5
1978 Montego Bay   Ilie Năstase   Peter Fleming 2–6, 5–6, 6–2, 6–4, 6–4
1979 Montréal   Björn Borg   Jimmy Connors 6–4, 6–2, 2–6, 6–4
1980 Montréal   John McEnroe   Vijay Amritraj 6–1, 6–2, 6–1

Žebříček WCTEditovat

Sezóna 1971[19]
pořadí tenista body
1.   Rod Laver (AUS) 87,25
2.   Tom Okker (NED) 75
3.   Ken Rosewall (AUS) 74
4.   Cliff Drysdale (JAR) 69,25
5.   Arthur Ashe (USA) 68,25
6.   John Newcombe (AUS) 60
7.   Marty Riessen (USA) 55
8.   Bob Lutz (USA) 41
9.   Roy Emerson (AUS) 34
10.   Andrés Gimeno (ESP) 30
turnajů: 21, účastníků: 34
Sezóna 1972[19]
pořadí tenista body
1.   Rod Laver (AUS) 113
2.   Ken Rosewall (AUS) 94
3.   Tom Okker (NED) 70
4.   Cliff Drysdale (JAR) 64
5.   Marty Riessen (USA) 58
6.   Arthur Ashe (USA) 53
7.   Robert Lutz (USA) 45
8.   John Newcombe (AUS) 39
9.   Roy Emerson (AUS) 30
  Charlie Pasarell (USA)
turnajů: 21, účastníků: 37
Sezóna 1973[19]
Skupina A
pořadí tenista body
1.   Stan Smith (USA) 75
2.   Rod Laver (AUS) 63
3.   Roy Emerson (AUS) 28
  John Alexander (AUS)
5.   Cliff Richey (USA) 27
6.   Dick Stockton (USA) 25
7.   Bob Lutz (USA) 21
8.   Brian Gottfried (USA) 20
9.   Colin Dibley (AUS) 18
10.   Jaime Fillol (CHI) 17
turnajů: 23, účastníků: 64
Sezóna 1973[19]
Skupina B
pořadí tenista body
1.   Ken Rosewall (AUS) 53
2.   Arthur Ashe (USA) 41
3.   Marty Riessen (USA) 35
4.   Roger Taylor (GBR) 34
  Mark Cox (GBR)
6.   Brian Fairlie (AUS) 33
7.   Jan Kodeš (TCH) 28
8.   Tom Okker (NED) 25
9.   Roscoe Tanner (USA) 24
10.   Tom Gorman (USA) 23
turnajů: 23, účastníků: 64
Sezóna 1974[19]
Červená skupina
pořadí tenista body
1.   Ilie Năstase (ROU) 457
2.   Tom Okker (NED) 330
3.   Tom Gorman (USA) 302
4.   Cliff Drysdale (JAR) 252
5.   Niki Pilić (YUG) 244
6.   Andrew Pattison (RHO) 214
7.   John Alexander (USA) 182
8.   Marty Riessen (USA) 164
9.   Tony Roche (AUS) 160
10.   Frew McMillan (JAR) 130
turnajů: 25, účastníků: 84
Sezóna 1974[19]
Modrá skupina
pořadí tenista body
1.   John Newcombe (AUS) 507
2.   Stan Smith (USA) 390
3.   Alex Metreveli (SSSR) 292
4.   Dick Stockton (USA) 212
5.   Jiří Hřebec (TCH) 189
6.   Jeff Borowiak (USA) 184
7.   Ross Case (AUS) 150
8.   Raúl Ramirez (MEX) 137
9.   Jaime Fillol (CHI) 136
10.   Cliff Richey (USA) 115
turnajů: 25, účastníků: 84
Sezóna 1974[19]
Zelená skupina
pořadí tenista body
1.   Arthur Ashe (USA) 415
2.   Rod Laver (AUS) 395
3.   Björn Borg (SWE) 355
4.   Jan Kodeš (TCH) 350
5.   Mark Cox (GBR) 237
6.   Roscoe Tanner (USA) 212
7.   Eddie Dibbs (USA) 180
8.   Roger Taylor (GBR) 162
9.   Adriano Panatta (ITA) 155
10.   Onny Parun (NZL) 152
turnajů: 25, účastníků: 84
Sezóna 1975[19]
Červená skupina
pořadí tenista body
1.   John Alexander (AUS) 610
2.   Harold Solomon (USA) 540
3.   Mark Cox (GBR) 520
4.   Stan Smith (USA) 500
5.   Dick Stockton (USA) 490
6.   Bob Lutz (USA) 470
7.   Phil Dent (AUS) 390
  Cliff Drysdale (JAR)
9.   Vidžaj Amritraž (IND) 350
  Marty Riessen (USA)
turnajů: 26, účastníků: 84
Sezóna 1975[19]
Modrá skupina
pořadí tenista body
1.   Rod Laver (AUS) 700
2.   Roscoe Tanner (USA) 590
3.   Raúl Ramírez (MEX) 550
4.   Brian Gottfried (USA) 450
5.   Vitas Gerulaitis (USA) 420
  Andrew Pattison (RHO)
7.   Jaime Fillol (CHI) 390
8.   Allan Stone (AUS) 350
9.   Jeff Borowiak (USA) 330
  Ismail El Shafei (EGY)
turnajů: 26, účastníků: 84
Sezóna 1975[19]
Zelená skupina
pořadí tenista body
1.   Arthur Ashe (USA) 760
2.   Björn Borg (SWE) 640
3.   Tom Okker (NED) 470
4.   Buster Mottram (UK) 400
5.   Bob Hewitt (JAR) 395
6.   Onny Parun (NZL) 350
7.   Kim Warwick (AUS) 340
8.   José Higueras (ESP) 330
9.   Patrice Dominguez (FRA) 290
10.    Bob Giltinan (AUS) 280
turnajů: 26, účastníků: 84
Sezóna 1976[19]
pořadí tenista body
1.   Arthur Ashe (USA) 860
2.   Raul Ramirez (MEX) 705
3.   Guillermo Vilas (ARG) 695
4.   Eddie Dibbs (USA) 675
5.   Björn Borg (SWE) 650
6.   Dick Stockton (USA) 595
7.   Bob Lutz (USA) 585
8.   Harold Solomon (USA) 565
9.   Vitas Gerulaitis (USA) 540
10.   Brian Gottfried (USA) 535
21.   Jan Kodeš (TCH) 380
33.   Jiří Hřebec (TCH) 305
turnajů: 26, účastníků: 54
Sezóna 1977[19]
pořadí tenista body
1.   Dick Stockton (USA) 520
2.   Eddie Dibbs (USA) 500
3.   Jimmy Connors (USA) 460
4.   Ilie Năstase (ROU) 440
5.   Cliff Drysdale (JAR) 420
  Wojciech Fibak (POL)
  Vitas Gerulaitis (USA)
8.   Adriano Panatta (ITA) 400
9.   Corrado Barazzutti (ITA) 330
  Ken Rosewall (AUS)
  Harold Solomon (USA)
17.   Jan Kodeš (TCH) 220
turnajů: 13, účastníků: 23
Turnaje 1978[19]
pořadí tenista body
1.   Vitas Gerulaitis (USA) 500
2.   Björn Borg (SWE) 420
3.   Raul Ramirez (MEX) 380
  Eddie Dibbs (USA)
5.   Ilie Năstase (ROU) 360
6.   Sandy Mayer (USA) 350
7.   Jimmy Connors (USA) 330
  Brian Gottfried (USA)
9.   Dick Stockton (FRA) 280
10.    Corrado Barazzutti (ITA) 260
turnajů: 8, účastníků: 21
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Turnaje 1979[19]
pořadí tenista body
1.   John McEnroe (USA) 480
2.   Björn Borg (SWE) 450
3.    Vitas Gerulaitis (USA) 420
4.   Jimmy Connors (USA) 360
5.   Roscoe Tanner (USA) 300
6.   Gene Mayer (USA) 270
7.   Guillermo Vilas (ARG) 250
8.   Geoff Masters (AUS) 240
9.   John Alexander (AUS) 230
  Brian Gottfried (USA)
  Ilie Năstase (ROU)
turnajů: 8, účastníků: 96
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Turnaje 1980[19]
pořadí tenista body
1.   John McEnroe (USA) 450
2.   Bill Scanlon (USA) 380
3.   Jimmy Connors (USA) 360
4.   Ivan Lendl (TCH) 290
  Johan Kriek (JAR)
6.   Heinz Günthardt (SUI) 260
  Vidžaj Amritraž (IND)
8.   John Sadri (USA) 250
  José Luis Clerc (ARG)
10.   Gene Mayer (USA) 330
  Brian Gottfried (USA)
turnajů: 8, účastníků: 127
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Turnaje 1981[19]
pořadí tenista body
1.   Roscoe Tanner (USA) 275
2.   Jimmy Connors (USA) 270
3.   Wojciech Fibak (POL) 260
4.   Yannick Noah (FRA) 235
5.   John McEnroe (USA) 220
6.   Vidžaj Amritraž (IND) 145
7.   Brian Gottfried (USA) 140
8.    Vitas Gerulaitis (USA) 130
  Sandy Mayer (USA)
10.    Gene Mayer (USA) 125
turnajů: 9
hráno v rámci okruhu Grand Prix
Sezóna 1982[19]
Jarní část
pořadí tenista body
1.   Ivan Lendl (TCH) 481
2.   José Luis Clerc (ARG) 320
3.   Wojciech Fibak (POL) 281
4.   Vidžaj Amritraž (IND) 235
5.   Tomáš Šmíd (TCH) 226
6.   Peter McNamara (AUS) 215
7.   John McEnroe (USA) 200
8.   Vitas Gerulaitis (USA) 196
9.   Balázs Taróczy (HUN) 190
10.   Eddie Dibbs (USA) 170
turnajů: 23
Sezóna 1982[19]
Letní a podzimní část
pořadí tenista body
1.   Ivan Lendl (TCH) 920
2.   Tomáš Šmíd (TCH) 780
3.   José Luis Clerc (ARG) 750
4.   Guillermo Vilas (ARG) 690
5.   Johan Kriek (USA) 640
6.   José Higueras (ESP) 500
7.   Heinz Günthardt (SUI) 480
  Wojciech Fibak (POL)
9.   Roscoe Tanner (USA) 440
10.   Lloyd Bourne (USA) 420
turnajů: 23
Sezóna 1982[19]
Zimní část
pořadí tenista body
1.   Wojciech Fibak (POL) 1 420
2.   Bill Scanlon (USA) 840
3.   Kevin Curren (USA) 620
  Guillermo Vilas (ARG)
5.   Balázs Taróczy (HUN) 610
6.   Peter McNamee (AUS) 570
7.   Ivan Lendl (TCH) 500
  Brian Teacher (USA)
9.   Tom Gullikson (USA) 400
  Tomáš Šmíd (TCH)
turnajů: 23
Sezóna 1983[pozn. 1]
pořadí tenista
1.   Ivan Lendl (TCH)
2.   John McEnroe (USA)
3.   Guillermo Vilas (ARG)
4.   Vitas Gerulaitis (USA)
5.   José Luis Clerc (ARG)
6.   Peter McNamee (AUS)
7.   Tomáš Šmíd (TCH)
8.   Wojciech Fibak (POL)
9.   Balázs Taróczy (HUN)
10.   Bill Scanlon (USA)
turnajů: 9

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Malá encyklopedie tenisu (Lichner, 1985) uvádí konečný žebříček okruhu 1983 v rozdílném pořadí.
    Sezóna 1983
    pořadí tenista body
    1.   Ivan Lendl (TCH) 57,68
    2.   John McEnroe (USA) 53,00
    3.   Guillermo Vilas (ARG) 42,13
    4.   Jimmy Connors (USA) 38,85
    5.   Gene Mayer (HUN) 38,20
    6.   Mats Wilander (SWE) 34,02
    7.   Kevin Curren (USA) 31,88
    8.   Bill Scanlon (USA) 28,12
    9.   Yannick Noah (FRA) 27,70
    10.   Vitas Gerulaitis (USA) 25,12
    turnajů: 9

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku World Championship Tennis na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Lichner, I., s. 327
  2. World of Tennis 1971. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1971. ISBN 978-0362000917. S. 141–144. (anglicky) 
  3. Hunt gains breakthrough with TV tennis contract. The Windsor Star. 4 November 1971. Dostupné online. (anglicky) 
  4. a b Tom Koch. It Was 20 Years Ago Today [online]. D Magazine, March 1988. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Electronic Design Magazine 9 April 26, 1976, p55-57. An electronic linesman decides where the tennis ball bounces. By John F. Mason pdf file Archivováno 3. 3. 2016 na Wayback Machine
  6. Tennis Magazine January 1975, p20-22. Is the tennis lineman obsolete? by Ken Bentley. pdf file Archivováno 24. 9. 2015 na Wayback Machine
  7. "Roche at Top Form in Final" Sydney Morning Herald, January 26, 1968. Page 12
  8. Frank Deford. Now Tennis Goes Mod [online]. Sports Illustrated, February 12, 1968. Dostupné online. (anglicky) 
  9. Bob Briner, Frank Deford. But It Looked Like A Great New Racket [online]. Time Inc., April 19, 1971. S. 58. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Lamar Hunt obtains six pro tennis stars. Eugene Register-Guard. Jul 29, 1970, s. 2D. Dostupné online. (anglicky) 
  11. WIND, Herbert Warren. Game, Set, and Match : The Tennis Boom of the 1960s and 70s. 1. ed.. vyd. New York: Dutton, 1979. ISBN 0525111409. S. 65–70. (anglicky) 
  12. Bud Collins. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. New York: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 160. (anglicky) 
  13. ITF – History [online]. ITF. Dostupné online. (anglicky) 
  14. World of Tennis 1982. Redakce John Barrett. London: Queen Anne Press, 1982. ISBN 0356085961. S. 167–177. (anglicky) 
  15. Curry Kirkpatrick. And Suddenly He's A Man Of Clay [online]. May 16, 1983. Dostupné online. (anglicky) 
  16. World of Tennis 1984. Redakce John Barrett. London: Willow Books, 1984. ISBN 9780002181228. S. 11. (anglicky) 
  17. a b W.C.T. Out of Business. The New York Times. August 28, 1990. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Some Changes At Forest Hills. The New York Times. April 29, 1989. Dostupné online. (anglicky) 
  19. a b c d e f g h i j k l m n o p q r s Lichner, I., ss. 327–328

LiteraturaEditovat

  • LICHNER, Ivan. Malá encyklopedie tenisu. Praha: Olympia, 1985. 

Externí odkazyEditovat