Marcus Daniell

novozélandský tenista

Marcus Daniell (* 9. listopadu 1989 Masterton) je novozélandský profesionální tenista, deblový specialista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP Tour vyhrál pět deblových turnajů. Na challengerech ATP a okruhu ITF získal dva tituly ve dvouhře a dvacet čtyři ve čtyřhře.[2]

Marcus Daniell
Marcus Daniell na French Open 2019
StátNový ZélandNový Zéland Nový Zéland
Datum narození9. listopadu 1989 (32 let)[1]
Místo narozeníMasterton, Nový Zéland[1]
Výška191 cm[1]
Hmotnost78 kg[1]
Profesionál od2008
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek1 092 297 USD
Dvouhra
Poměr zápasů2–1
Tituly0 ATP, 2 ITF
Nejvyšší umístění500. místo (21. července 2014)
Čtyřhra
Poměr zápasů158–139
Tituly5 ATP, 8 challengerů, 16 ITF
Nejvyšší umístění34. místo (29. ledna 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Openčtvrtfinále (2018, 2021)
French Open3. kolo (2016)
Wimbledončtvrtfinále (2019)
US Open3. kolo (2016)
Velké turnaje ve čtyřhře
Olympijské hryBronzová medaile bronz (2020)
Smíšená čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2018)
Wimbledon3. kolo (2019)
US Open2. kolo (2021)
Týmové soutěže
Davis Cup1. světová skupina (2021)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20220605a5. června 2022
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2014 na 500. místě a ve čtyřhře v lednu 2018 na 34. místě. Trénuje ho David Sammel.[1]

V novozélandském daviscupovém týmu debutoval v roce 2010 kolombským prvním kolem 2. skupiny asijsko-oceánské zóny proti Srí Lance, v němž s Danielem Kingem-Turnerem prohráli čtyřhru. Novozélanďané přesto zvítězili 3:2 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil k sedmnácti mezistátním utkáním s bilancí 2–1 ve dvouhře a 11–5 ve čtyřhře.[3]

Nový Zéland reprezentoval na Letních olympijských hrách 2016 v Riu de Janeiru, kde startoval v mužské čtyřhřeMichaelem Venusem nas pozvání ITF. Na úvod podlehli pozdějším kanadským semifinalistům Danielovi Nestorovi a Vaskovi Pospisilovi až v těsném tiebreaku rozhodující sady. Zúčastnil se také odložených Her XXXII. olympiády v Tokiu. V deblové soutěži vybojoval s Venusem bronzovou medaili po rozhodující výhře nad Američany Austinem Krajickem a Tennysem Sandgrenem.[4]

Od sezóny 2015 začal doživotně část výdělku věnovat na charitu. V roce 2020 založil charitavní nadaci High Impact Athletes směřující dary věrohodným organizacím, které pomáhají v oblastech extrémní chudoby a se znečištěným životním prostředím. V roce 2021 jej Asociace tenisových profesionálů ocenila jako Humanitáře roku se ziskem ceny Arthura Ashe. V letech 2021–2022 byl členem Hráčské rady ATP.[5]

Zápasy o olympijské medaileEditovat

Mužská čtyřhra: 1 (1 bronzová medaile)Editovat

Stav datum turnaj povrch spoluhráč soupeři v zápase o medaili výsledek
Bronz 30. července 2021 Tokio, Japonsko tvrdý   Michael Venus   Austin Krajicek
  Tennys Sandgren
7–6(7–3), 6–2

Finále na okruhu ATP TourEditovat

Čtyřhra: 15 (5–10)Editovat

Legenda
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP Tour Masters 1000 (0)
ATP Tour 500 (0)
ATP Tour 250 (5–10)
Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 16. ledna 2010 Auckland, Austrálie tvrdý   Horia Tecău   Marcelo Melo
  Bruno Soares
7–5, 6–4
Vítěz 2. 8. února 2015 Montpellier, Francie tvrdý (h)   Artem Sitak   Dominic Inglot
  Florin Mergea
3–6, 6–4, [16–14]
Vítěz 3. 13. června 2015 Stuttgart, Německo 2 tráva   Artem Sitak   Oliver Marach
  Fabrice Martin
6–7(4–7), 6–4, [10–8]
Finalista 1. 17. července 2016 Bastad, Švédsko antuka   Marcelo Demoliner   Marcel Granollers
  David Marrero
2–6, 3–6
Finalista 2. 5. března 2017 São Paulo, Brazílie antuka   Marcelo Demoliner   Rogério Dutra da Silva
  André Sá
6–7(5–7), 7–5, [7–10]
Finalista 3. 27. května 2017 Lyon, Francie antuka   Marcelo Demoliner   Andrés Molteni
  Adil Shamasdin
3–6, 6–3, [5–10]
Finalista 4. 1. října 2017 Čcheng-tu, ČLR tvrdý   Marcelo Demoliner   Jonatan Erlich
  Ajsám Kúreší
3–6, 6–7(3–7)
Finalista 5. únor 2018 Marseille, Francie tvrdý (h)   Dominic Inglot   Raven Klaasen
  Michael Venus
7–6(7–2), 3–6, [4–10]
Finalista 6. říjen 2018 Stockholm, Švédsko tvrdý (h)   Wesley Koolhof   Luke Bambridge
  Jonny O'Mara
5–7, 6–7(8–10)
Vítěz 4. leden 2019 Brisbane, Austrálie tvrdý   Wesley Koolhof   Rajeev Ram
  Joe Salisbury
6–4, 7–6(8–6)
Finalista 7. duben 2019 Budapešť, Maďarsko antuka   Wesley Koolhof   Ken Skupski
  Neal Skupski
3–6, 4–6
Finalista 8. květen 2019 Rosmalen, Nizozemsko tráva   Wesley Koolhof   Dominic Inglot
  Austin Krajicek
4–6, 6–4, [4–10]
Finalista 9. leden 2020 Auckland, Nový Zéland tvrdý   Philipp Oswald   Luke Bambridge
  Ben McLachlan
6–7(3–7), 3–6
Vítěz 5. říjen 2020 Sardegna, Itálie antuka   Philipp Oswald   Juan Sebastián Cabal
  Robert Farah
6–3, 6–4
Finalista 10. březen 2021 Dauhá, Katar tvrdý   Philipp Oswald   Aslan Karacev
  Andrej Rubljov
5–7, 4–6

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Marcus Daniell na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e Marcus Daniell na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220605a5. června 2022
  2. Marcus Daniell na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220605a5. června 2022
  3. Marcus Daniell na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220605a5. června 2022
  4. Marcus Daniell & Michael Venus Capture Bronze Medal In Tokyo [online]. ATP Tour, Inc., 2021-07-30 [cit. 2021-08-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. Marcus Daniell | Player Bio [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2022-06-05]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat