Adam Pavlásek

český profesionální tenista

Adam Pavlásek (* 8. října 1994 Bílovec) je český profesionální tenista, od sezóny 2022 deblový specialista,[2] který na okruh ATP Tour vstoupil v roce 2011. Ve své dosavadní kariéře na něm nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATPokruhu ITF získal deset titulů ve dvouhře a sedm ve čtyřhře.[3] Od sezóny 2021 hraje za I. ČLTK Praha, kam přešel z TK Agrofert Prostějov.

Adam Pavlásek
Adam Pavlásek na French Open 2018
StátČeskoČesko Česko
Datum narození8. října 1994 (28 let)
Místo narozeníBílovec, Česko
BydlištěVelké Albrechtice, Česko
Výška185 cm[1]
Hmotnost76 kg[1]
Profesionál od2012[1]
Držení raketypravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek708 531 USD
Tenisová raketaWilson
Dvouhra
Poměr zápasů6–9
Tituly0 ATP, 4 challengery, 6 Futures
Nejvyšší umístění72. místo (9. ledna 2017)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open1. kolo (2017)
French Open2. kolo (2016, 2018)
Wimbledon2. kolo (2017)
US Open1. kolo kvalifikace (2015, 2018)
Čtyřhra
Poměr zápasů3–1
Tituly0 ATP, 6 challengerů, 1 Futures
Nejvyšší umístění78. místo (30. ledna 2023)
Týmové soutěže
Davis Cup1. kolo (2015)
Hopman Cupzákladní skupina (2015, 2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20230130a30. ledna 2023
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Během kvalifikace Wimbledonu 2015

Na žebříčku ATP byl nejvýše ve dvouhře klasifikován v lednu 2017 na 72. místě a ve čtyřhře pak v lednu 2023 na 78. místě. Na juniorském kombinovaném žebříčku ITF byl nejvýše hodnocen v lednu 2012 na 7. příčce.[4] Trénuje jej Michal Navrátil.[1]

V českém daviscupovém týmu debutoval jako 20letý v roce 2015 ostravským utkáním 1. kola Světové skupiny proti Austrálii, když po boku Jiřího Veselého nastoupil do čtyřhry proti dvojici Samuel Groth a Lleyton Hewitt, které dokázali v pěti setech porazit.[5] Česko přesto prohrálo 2:3 na zápasy. Do září 2022 v soutěži nastoupil ke čtyřem mezistátním utkáním s bilancí 1–0 ve dvouhře a 3–1 ve čtyřhře.[6]

V letech 2006 a 2010 byl v anketě Zlatý kanár vyhlášen talentem roku.

Tenisová kariéraEditovat

S tenisem začal v pěti letech. Preferuje antukový povrch a v současnosti ho trénuje daviscupový kapitán Jaroslav Navrátil, kondiční přípravu pak má na starost Jozef Ivanko.[7]

V roce 2009 vyhrál Olympijský festival evropské mládeže ve finském Tampere.[8] V sezóně 2011 pak Pardubickou juniorku[9] a společně s Jiřím Veselým a Markem Jaloviecem i Galeově poháru.

V juniorské dvouhře na US Open 2011 skončil ve čtvrtfinále.[10] Na juniorce Australian Open 2012 se probojoval do semifinále dvouhry a s Chorvatem Filipem Vegerem do finále čtyřhry. První grandslamový zápas v hlavní soutěži mužské dvouhry odehrál na červnovém French Open 2016 po tříkolové kvalifikaci, z níž postoupil jako šťastný poražený. Po pětisetové bitvě v prvním kole udolal Španěla Roberta Carballése Baenu. Ve druhém kole však nenašel recept na francouzskou turnajovou třicítku Jérémyho Chardyho.

Do elitní světové stovky premiérově pronikl po titulu na challengeru Sparta Prague Open 2016, kde ve čtvrtfinále přehrál nejvýše nasazeného Lukáše Rosola. V boji o titul pak na něj nestačil Francouz Stéphane Robert. Ve vydání žebříčku ATP z 13. června 2016 figuroval na 99. příčce.[11]

Do prvního čtvrtfinále na okruhu ATP Tour se probojoval na červencovém Generali Open Kitzbühel 2016, kde na úvod vyřadil argentinského kvalifikanta Máxima Gonzáleze a poté španělskou turnajovou trojku Marcela Granollerse vždy bez ztráty setu. Mezi poslední osmičkou však nestačil na Gruzínce Nikoloze Basilašviliho.

Na lednovém Hopmanově poháru 2017 reprezentoval Českou republiku po boku Lucie Hradecké, která 19. prosince 2016 nahradila zraněnou a původně nominovanou světovou jedenáctku Petru Kvitovou.[12] Ve dvouhře postupně podlehl Jacku Sockovi, Nicku Kyrgiosovi i Felicianu Lópezovi a český tým obsadil konečné 3. místo základní skupiny B s bilancí mezistátních zápasů 1:2.

Osobní životEditovat

V první polovině roku 2013 skončil[13] jeho partnerský vztah[14] s tenistkou a wimbledonskou vítězkou Petrou Kvitovou.

Finále na challengerech ATPEditovat

Legenda – tituly
Challengery (4–6 D; 6–12 Č)

Dvouhra: 10 (4–6)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 3. května 2015 Ostrava, Česko antuka   Iñigo Cervantes Huegun 6–7(5–7), 4–6
Finalista 2. 9. května 2015 Řím, Itálie antuka   Aljaž Bedene 5–7, 2–6
Vítěz 1. 20. června 2015 Poprad, Slovensko antuka   Hans Podlipnik 6–2, 3–6, 6–3
Finalista 3. 17. ledna 2016 Bangkok, Thajsko tvrdý   Michail Južnyj 4–6, 1–6
Finalista 4. 28. února 2016 Cherbourg, Francie tvrdý   Jordan Thompson 6–4, 4–6, 1–6
Finalista 5. 17. dubna 2016 Barletta, Itálie antuka   Elias Ymer 5–7, 4–6
Vítěz 2. 11. června 2016 Praha, Česko antuka   Stéphane Robert 6–4, 3–6, 6–3
Finalista 6. 31. července 2016 Scheveningen, Nizozemsko antuka   Robin Haase 4–6, 7–6(11–9), 2–6
Vítěz 3. 18. září 2016 Banja Luka, Bosna a Hercegovina antuka   Miljan Zekić 3–6, 6–1, 6–4
Vítěz 4. 12. května 2018 Řím, Itálie antuka   Laslo Djere 7–6(7–1), 6–7(9–11), 6–4

Čtyřhra: 18 (6–12)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Finalista 1. 6. května 2012 Ostrava, Česko antuka   Jiří Veselý   Radu Albot
  Teimuraz Gabašvili
5–7, 7–5, [8–10]
Vítěz 1. 20. července 2014 Poznaň, Polsko antuka   Radu Albot   Tomasz Bednarek
  Henri Kontinen
7–5, 2–6, [10–8]
Finalista 2. 9. listopadu 2014 Bratislava, Slovensko tvrdý   Norbert Gombos   Ken Skupski
  Neal Skupski
3–6, 6–7(3–7)
Finalista 3. 20. června 2015 Poprad, Slovensko antuka   Norbert Gombos   Roman Jebavý
  Jan Šátral
2–6, 2–6
Vítěz 2. leden 2019 Koblenz, Německo tvrdý (h)   Zdeněk Kolář   Jürgen Melzer
  Filip Polášek
6–3, 6–4
Finalista 4. květen 2019 Řím, Itálie antuka   Nikola Čačić   Filip Polášek
  Philipp Oswald
bez boje
Finalista 5. duben 2022 Oeiras, Portugalsko antuka   Zdeněk Kolář   Nuno Borges
  Francisco Cabral
4-6, 0-6
Vítěz 3. duben 2022 Madrid, Španělsko antuka   Igor Zelenay   Rafael Matos
  David Vega Hernández
6–3, 3–6, [10–6]
Finalista 6. květen 2022 Praha, Česko antuka   Andrew Paulson   Nuno Borges
  Francisco Cabral
4-6, 7-6(7-3), [5-10]
Vítěz 4. květen 2022 Záhřeb, Chorvatsko antuka   Igor Zelenay   Domagoj Bilješko
  Andrej Čepelev
4–6, 6–3, [10–2]
Finalista 7. květen 2022 Poznaň, Polsko antuka   Marek Gengel   Hunter Reese
  Szymon Walków
6-1, 3-6, [6-10]
Finalista 8. červenec 2022 Braunschweig, Německo antuka   Roman Jebavý   Marcelo Demoliner
  Jan-Lennard Struff
4-6, 5-7
Vítěz 5. červenec 2022 Zug, Švýcarsko antuka   Zdeněk Kolář   Karol Drzewiecki
  Patrik Niklas-Salminen
6–3, 7–5
Finalista 9. srpen 2022 Liberec, Česká republika antuka   Roman Jebavý   Neil Oberleitner
  Philipp Oswald
6-7(5-7), 2-6
Finalista 10. září 2022 Štětín, Polsko antuka   Roman Jebavý   Dustin Brown
  Andrea Vavassori
4–6, 7–5, [8–10]
Finalista 11. září 2022 Janov, Itálie antuka   Roman Jebavý   Dustin Brown
  Andrea Vavassori
2–6, 2–6
Vítěz 6. leden 2023 Nonthaburi, Thajsko tvrdý   Marek Gengel   Robert Galloway
  Hans Hach Verdugo
7–6(7–4), 6–4
Finalista 12. leden 2023 Ottignies-Louvain-la-Neuve, Belgie tvrdý (h)   Roman Jebavý   Romain Arneodo
  Tristan-Samuel Weissborn
4–6, 3–6

Tituly na okruhu FuturesEditovat

Legenda – tituly
Futures (6 D; 1 Č)

Dvouhra (6)Editovat

Č. datum turnaj povrch poražený finalista výsledek
1. 29. července 2012 Liberec, Česko antuka   Jiří Veselý 3–6, 7–6(7–3), 6–0
2. 30. září 2012 Antalya, Turecko tvrdý   Andrei Ciumac 6–1, 6–3
3. 11. srpna 2013 Olsztyn, Polsko antuka   Benjamin Balleret 6–2, 5–7, 7–6(7–5)
4. 6. října 2013 Antalya, Turecko (2) tvrdý   Miliaan Niesten 6–1, 6–4
5. 16. března 2014 Santa Margherita Ligure, Itálie antuka   Arthur De Greef 6–3, 6–3
6. 18. května 2014 Šarm aš-Šajch F18 Futures, Egypt antuka   Germain Gigounon 2–6, 6–0, 6–2

Čtyřhra (1)Editovat

Č. datum turnaj povrch spoluhráč poražení finalisté výsledek
1. 15. července 2012 Prostějov, Česko antuka   Jiří Veselý   Riccardo Bellotti
  Dominic Thiem
7–6(7–2), 6–3

Postavení na konečném žebříčku ATPEditovat

DvouhraEditovat

Rok 2011 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 910. 441. 402. 242. 160. 75. 202. 211. 389. 402. 520.

ČtyřhraEditovat

Rok 2012 2013 2014 2015 2016 2017 2018 2019 2020 2021
Pořadí 505. 714. 287. 347. 1214. 835. 330. 615. 480.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b c d Adam Pavlásek na stránkách ATP Tour (anglicky), přístup: 20220514a14. května 2022
  2. MAZAL, Miroslav. Pavlásek už bude hrát jen debl: Chytil jsem druhou mízu, chci na grandslamy. iSport.cz [online]. 2022-05-10 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  3. Adam Pavlásek na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky), přístup: 20220514a14. května 2022
  4. Adam PAVLASEK, Player's Details [online]. itftennis.com [cit. 2015-07-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 22-07-2015. (anglicky) 
  5. BEREŇ, Michael. Tenisté mají naději. Veselý a Pavlásek zaskočili Australany v deblu. iDNES.cz [online]. 2015-03-07 [cit. 2015-07-18]. Dostupné online. 
  6. Adam Pavlásek na stránkách Davis Cupu (anglicky), přístup: 20220515a15. května 2022
  7. Adam Pavlásek na stránkách Mezinárodní tenisové federace (anglicky)
  8. Olympijský festival mládeže: Zlatý Adam Pavlásek. CzechTenis.cz [online]. 2009-07-30 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  9. Tenista Pavlásek vyhrál 84. ročník Pardubické juniorky. ČT sport - Česká televize [online]. 2011-08-12 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  10. ZABLOUDIL, Luboš. Junioři Veselý a Pavlásek postoupili už do čtvrtfinále US Open. TenisPortal.cz [online]. 2011-09-09 [cit. 2022-05-15]. Dostupné online. 
  11. ŠEVČÍK, David. Pavlásek už tenis neflinká, a tak se dostal do světové stovky [online]. iDNES.cz, 2016-06-14 [cit. 2016-06-14]. Dostupné online. 
  12. Kvitová nemůže na Hopmanův pohár! Jsem hrozně zklamaná, lituje [online]. Sport.cz, 2016-12-20 [cit. 2016-12-21]. Dostupné online. 
  13. Tenisový mix: Štěpánek se rozvádí s Vaidišovou, začal si prý s Kvitovou. iDNES.cz [online]. 2013-06-20 [cit. 2013-06-24]. Dostupné online. 
  14. HERRMANNOVÁ, Nela. Tenistka Kvitová promluví u Krause o vztahu s šestnáctiletým tenistou. iDNES.cz [online]. 2011-05-13 [cit. 2011-07-03]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat