Otevřít hlavní menu

Paris Masters

tenisový turnaj v Paříži

Paris Masters, oficiálním sponzorským názvem Rolex Paris Masters,[1] je profesionální tenisový turnaj mužů hraný od roku 1968 ve francouzském hlavním městě Paříži. Dějištěm je od roku 1986 AccorHotels Arena známá jako hala Bercy.[2] V rámci okruhu ATP World Tour se řadí do kategorie ATP World Tour Masters 1000, po grandslamu druhé nejvyšší úrovně mužského profesionálního tenisu.

Paris Masters
Rolex Paris Masters
Centrální dvorec

Založeno 1968
Odehráno Rolex Paris Masters 2017
Místo Paříž, FrancieFrancie Francie
Dějiště AccorHotels Arena
Souřadnice
Povrch tvrdý – Greenset / hala
(do 2006 také koberec)
Soutěže 48 dvouhra (24 kval.) / 24 čtyřhra
Dotace 4 507 375
Prize Money 4 273 775 €
Období říjen a listopad
Ředitel Guy Forget
Poznámka jediný Masters v hale
ATP World Tour
1968–1989 Grand Prix
1990–1995 Championship Series, Single Week
1996–1999 Mercedes-Benz Super 9
2000–2003 Tennis Masters Series
2004–2008 ATP Masters Series
2009– ATP World Tour Masters 1000

www.rolexparismasters.com/uk
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Generálním sponzorem se od ročníku 2017 stala švýcarská hodinářská firma Rolex. Od roku 2012, kdy turnaj zaznamenal rekordní návštěvu 134 126 diváků, je ředitelem bývalý tenista Guy Forget a na spoluorganizaci se podílí Francouzská tenisová federace.[1]

CharakteristikaEditovat

Paris Masters představuje jedinou část devítidílné série Masters, která se odehrává v hale. Od roku 1986 se koná v aréně Bercy, v jejímž prvním uskutečněném ročníku vyhrál 18letý Boris Becker za celkové návštěvnosti 82 117 diváků.[2]

Do sezóny 2006 se hrálo na koberci, z něhož se trvale přeslo na tvrdý povrch. Do roku 2011 byl na krytých kurtech položen jeden z nejrychlejších povrchů na mužském profesionálním okruhu, umožňující agresivní styl útočného tenisu. Následně došlo k jeho zpomalení ve shodě s obecným přístupem ze strany ATP.[3] Do roku 2017 se hrálo na akrylátovém povrchu na dřevěném podkladu, jenž byl nahrazen Greensetem s odlišnou barevnou kompozicí[zdroj?]. Vnitřní ohraničení dvorce získalo zelenou barvu typickou pro firmu Rolex a vnější plocha je šedá.[4] Pro pořádaní v hale se turnaj označuje také jako Paris Indoors.

Dvouhry se účastní čtyřicet osm hráčů a do čtyřhry nastpuje šestnáct párů. Hracím termínem je pozdní říjen či počátek listopadu, tradičně v závěrečné fázi tenisové sezóny. Jedná se o poslední turnaj před vyvrcholením okruhu, jímž je Turnaj mistrů.

V posledním ročníku okruhu Grand Prix pařížský turnaj vystřídal v elitní devítičlenné sérii Grand Prix Super tokijský Seiko Super Tennis a vítězem se stal Boris Becker. Se založením ATP Tour roku 1990 byla série převedena do nástupnické kategorie Championship Series, Single Week (1990–1995), jež postupně měnila název na Mercedes-Benz Super 9 (1996–1999), Tennis Masters Series (2000–2003) a ATP Masters Series (2004–2008), než se z ní v sezóně 2009 stala ATP World Tour Masters 1000.

 
Světelná show na Paris Masters 2008

Vývojem prošel i název. Původní pojmenování Paris Open se roku 2000 změnilo na Paris Masters. Se vstupem generálního partnera, francouzského bankovního domu BNP Paribas, se od sezóny 2002 akce konala jako BNP Paribas Masters. V roce 2017 banku nahradila švýcarská hodinářská firma Rolex, s desetiletou smlouvou, což se odrazilo v pojmenování Rolex Paris Masters. Rolex zajišťoval časomíru turnaje již od roku 2007.[1]

Nejvíce singlových titulů získal Srb Novak Djoković, jenž turnaj v období 2009–2015 vyhrál čtyřikrát, z toho dvakrát trofej obhájil. Ve čtyřhře dokázali nejvíckrát triumfovat bratři Bob a Mike Bryanovi, když soutěž ovládli rovněž čtyřikrát. Prvním francouzským šampionem se v roce 1991 stal Guy Forget po pětisetové finálové bitvě proti Petu Samprasovi. Debutový ročník hraný s novým názvem Paris Masters 2000 vyhrál Rus Marat Safin po dalším pětisetovém boji proti Marku Philippoussisovi, který rozhodl až dlouhý tiebreak závěrečné sady v poměru 10:8.[1]

Bývalé světové jedničky Ilie Năstase, Andre Agassi, Roger Federer a Novak Djoković se stali jedinými vítězi obou velkých pařížských akcí mužského tenisu, když dokázali vyhrát Paris Masters i grandslam French Open. Năstase získal obě trofeje v sezóně 1973, Agassi mastersovou 1994 a grandslamovou v roce 1999, Federer triumfoval na Roland Garros 2009 a v hale Bercy pak roku 2011, Djokovićovi se podařilo vybojovat první trofeje na Paris Masters 2009 a French Open 2016. Ve čtyřhře vyhrál obě události pouze brazilsko-chorvatský pár Marcelo Melo a Ivan Dodig.

RekordyEditovat

 
Rafael Nadal na pařížském turnaji
  • nejvíce finále ve dvouhře:
  • nejvíce finále ve čtyřhře:
    • Paul Haarhuis (6): 1994, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000

Přehled fináleEditovat

DvouhraEditovat

Rok vítěz finalista výsledek
1968   Milan Holeček   Robert Carmichael 6–4, 10–8, 3–6, 6–3
1969   Tom Okker   Butch Buchholz 8–6, 6–2, 6–1
1970   Arthur Ashe   Marty Riessen 7–6, 6–4, 6–3
1971 nehráno
1972   Stan Smith   Andrés Gimeno 6–2, 6–2, 7–5
1973   Ilie Năstase   Stan Smith 4–6, 6–1, 3–6, 6–0, 6–2
1974   Brian Gottfried   Eddie Dibbs 6–3, 5–7, 8–6, 6–0
1975   Tom Okker (2)   Arthur Ashe 6–3, 2–6, 6–3, 3–6, 6–4
1976   Eddie Dibbs   Jaime Fillol 5–7, 6–4, 6–4, 7–6
1977   Corrado Barazzutti   Brian Gottfried 7–6, 7–6, 6–7, 3–6, 6–4
1978   Robert Lutz   Tom Gullikson 6–2, 6–2, 7–6
1979   Harold Solomon   Corrado Barazzutti 6–3, 2–6, 6–3, 6–4
1980   Brian Gottfried (2)   Adriano Panatta 4–6, 6–3, 6–1, 7–6
1981   Mark Vines   Pascal Portes 6–2, 6–4, 6–3
1982   Wojciech Fibak   Bill Scanlon 6–2, 6–2, 6–2
1983

1985
nehráno
1986   Boris Becker   Sergio Casal 6–4, 6–3, 7–6
1987   Tim Mayotte   Brad Gilbert 2–6, 6–3, 7–5, 6–7, 6–3
1988   Amos Mansdorf   Brad Gilbert 6–3, 6–2, 6–3
1989   Boris Becker (2)   Stefan Edberg 6–4, 6–3, 6–3
1990   Stefan Edberg   Boris Becker 3–3skreč
1991   Guy Forget   Pete Sampras 7–6(11–9), 4–6, 5–7, 6–4, 6–4
1992   Boris Becker (3)   Guy Forget 7–6(7–3), 6–3, 3–6, 6–3
1993   Goran Ivanišević   Andrij Medveděv 6–4, 6–2, 7–6(7–2)
1994   Andre Agassi   Marc Rosset 6–3, 6–3, 4–6, 7–5
1995   Pete Sampras   Boris Becker 7–6(7–5), 6–4, 6–4
1996   Thomas Enqvist   Jevgenij Kafelnikov 6–2, 6–4, 7–5
1997   Pete Sampras (2)   Jonas Björkman 6–3, 4–6, 6–3, 6–1
1998   Greg Rusedski   Pete Sampras 6–4, 7–6(7–4), 6–3
1999   Andre Agassi (2)   Marat Safin 7–6(7–1), 6–2, 4–6, 6–4
2000   Marat Safin   Mark Philippoussis 3–6, 7–6(9–7), 6–4, 3–6, 7–6(10–8)
2001   Sébastien Grosjean   Jevgenij Kafelnikov 7–6(7–3), 6–1, 6–7(5–7), 6–4
2002   Marat Safin (2)   Lleyton Hewitt 7–6(7–4), 6–0, 6–4
2003   Tim Henman   Andrei Pavel 6–2, 7–6(8–6), 7–6(7–2)
2004   Marat Safin (3)   Radek Štěpánek 6–3, 7–6(7–5), 6–3
2005   Tomáš Berdych   Ivan Ljubičić 6–3, 6–4, 3–6, 4–6, 6–4
2006   Nikolaj Davyděnko   Dominik Hrbatý 6–1, 6–2, 6–2
2007   David Nalbandian   Rafael Nadal 6–4, 6–0
2008   Jo-Wilfried Tsonga   David Nalbandian 6–3, 4–6, 6–4
2009   Novak Djoković   Gaël Monfils 6–2, 5–7, 7–6(7–3)
2010   Robin Söderling   Gaël Monfils 6–1, 7–6(7–1)
2011   Roger Federer   Jo-Wilfried Tsonga 6–1, 7–6(7–3)
2012   David Ferrer   Jerzy Janowicz 6–4, 6–3
2013   Novak Djoković (2)   David Ferrer 7–5, 7–5
2014   Novak Djoković (3)   Milos Raonic 6–2, 6–3
2015   Novak Djoković (4)   Andy Murray 6–2, 6–4
2016   Andy Murray   John Isner 6–3, 6–7(4–7), 6–4
2017   Jack Sock   Filip Krajinović 5–7, 6–4, 6–1

ČtyřhraEditovat

Rok vítězové finalisté výsledek
1972   Pierre Barthès
  François Jauffret
  Andrés Gimeno
  Juan Gisbert
6–7, 6–2, 6–3
1973   Juan Gisbert
  Ilie Năstase
  Arthur Ashe
  Roscoe Tanner
6–3, 6–4
1974   Patrice Dominguez
  François Jauffret
(2)
  Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
7–5, 6–4
1975   Wojciech Fibak
  Karl Meiler
  Ilie Năstase
  Tom Okker
6–3, 9–8
1976   Tom Okker
  Marty Riessen
  Fred McNair
  Sherwood Stewart
6–2, 6–2
1977   Brian Gottfried
  Raúl Ramírez
  Jeff Borowiak
  Roger Taylor
6–2, 6–0
1978   Bruce Manson
  Andrew Pattison
  Ion Ţiriac
  Guillermo Vilas
7–6, 6–2
1979   Jean-Louis Haillet
  Gilles Moretton
  John Lloyd
  Tony Lloyd
7–6, 7–6
1980   Paolo Bertolucci
  Adriano Panatta
  Brian Gottfried
  Raymond Moore
6–4, 6–4
1981   Ilie Năstase
  Yannick Noah
  Andrew Jarrett
  Jonathan Smith
6–4, 6–4
1982   Brian Gottfried (2)
  Bruce Manson (2)
  Jay Lapidus
  Richard Meyer
6–4, 6–2
1983

1985
nehráno
1986   Peter Fleming
  John McEnroe
  Mansour Bahrami
  Diego Pérez
6–3, 6–2
1987   Jakob Hlasek
  Claudio Mezzadri
  Scott Davis
  David Pate
7–6, 6–2
1988   Paul Annacone
  John Fitzgerald
  Jim Grabb
  Christo van Rensburg
6–2, 6–2
1989   John Fitzgerald (2)
  Anders Järryd
  Jakob Hlasek
  Eric Winogradsky
7–6, 6–4
1990   Scott Davis
  David Pate
  Darren Cahill
  Mark Kratzmann
7–6, 7–6
1991   John Fitzgerald (3)
  Anders Järryd (2)
  Kelly Jones
  Rick Leach
7–6, 6–4
1992   John McEnroe (2)
  Patrick McEnroe
  Patrick Galbraith
  Danie Visser
7–6, 6–3
1993   Byron Black
  Jonathan Stark
  Tom Nijssen
  Cyril Suk
4–6, 7–5, 6–2
1994   Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
  Byron Black
  Jonathan Stark
3–6, 7–6, 7–5
1995   Grant Connell
  Patrick Galbraith
  Jim Grabb
  Todd Martin
6–3, 7–6
1996   Jacco Eltingh (2)
  Paul Haarhuis (2)
  Yevgeny Kafelnikov
  Daniel Vacek
6–4, 4–6, 7–6
1997   Jacco Eltingh (3)
  Paul Haarhuis (3)
  Rick Leach
  Jonathan Stark
6–2, 7–6
1998   Mahesh Bhupathi
  Leander Paes
  Jacco Eltingh
  Paul Haarhuis
7–6, 7–6
1999   Sébastien Lareau
  Alex O'Brien
  Paul Haarhuis
  Jared Palmer
6–1, 6–3
2000   Nicklas Kulti
  Max Mirnyj
  Paul Haarhuis
  Daniel Nestor
7–6(8–6), 7–5
2001   Ellis Ferreira
  Rick Leach
  Mahesh Bhupathi
  Leander Paes
5–7, 7–6(7–2), 6–4
2002   Nicolas Escudé
  Fabrice Santoro
  Gustavo Kuerten
  Cédric Pioline
6–3, 6–3
2003   Wayne Arthurs
  Paul Hanley
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
6–3, 1–6, 6–3
2004   Jonas Björkman
  Todd Woodbridge
  Wayne Black
  Kevin Ullyett
6–3, 6–4
2005   Bob Bryan
  Mike Bryan
  Mark Knowles
  Daniel Nestor
6–4, 6–7(3–7), 6–4
2006   Arnaud Clément
  Michaël Llodra
  Fabrice Santoro
  Nenad Zimonjić
7–6(7–4), 6–2
2007   Bob Bryan (2)
  Mike Bryan (2)
  Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
6–3, 7–6(7–3)
2008   Jonas Björkman (2)
  Kevin Ullyett
  Jeff Coetzee
  Wesley Moodie
6–2, 6–2
2009   Daniel Nestor
  Nenad Zimonjić
  Marcel Granollers
  Tommy Robredo
6–3, 6–4
2010   Mahesh Bhupathi (2)
  Max Mirnyj (2)
  Mark Knowles
  Andy Ram
7–5, 7–5
2011   Rohan Bopanna
  Ajsám Kúreší
  Julien Benneteau
  Nicolas Mahut
6–2, 6–4
2012   Mahesh Bhupathi (3)
  Rohan Bopanna (2)
  Ajsám Kúreší
  Jean-Julien Rojer
7–6(8–6), 6–3
2013   Bob Bryan (3)
  Mike Bryan (3)
  Alexander Peya
  Bruno Soares
6–3, 6–3
2014   Bob Bryan (4)
  Mike Bryan (4)
  Marcin Matkowski
  Jürgen Melzer
7–6(7–5), 5–7, [10–6]
2015   Ivan Dodig
  Marcelo Melo
  Vasek Pospisil
  Jack Sock
2–6, 6–3, [10–5]
2016   Henri Kontinen
  John Peers
  Pierre-Hugues Herbert
  Nicolas Mahut
6–4, 3–6, [10–6]
2017   Łukasz Kubot
  Marcelo Melo (2)
  Ivan Dodig
  Marcel Granollers
7–6(7–3), 3–6, [10–6]

GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Paris Masters na anglické Wikipedii.

  1. a b c d Tonny Connelly. Rolex becomes title sponsor of Paris Masters after BNP Paribas ends 19-year partnership [online]. The Drum, 2017-06-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. a b Tonny Connelly. History. The other big tournament in Paris [online]. www.rolexparismasters.com [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. Players debate court speed at Paris Masters [online]. Tennis.com, 2011-11-09 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Gatto Luigi. Paris Masters to increase prize money and change court colour [online]. Tennis.com, 2017-10-20 [cit. 2017-11-06]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazyEditovat