Otevřít hlavní menu

John Millman (* 14. června 1989 Brisbane) je australský profesionální tenista. Ve své dosavadní kariéře na okruhu ATP World Tour nevyhrál žádný turnaj. Na challengerech ATPokruhu Futures získal do září 2018 osmnáct titulů ve dvouhře a tři ve čtyřhře.[2]

John Millman
John Millman ve Wimbledonu 2015
Stát AustrálieAustrálie Austrálie
Datum narození 14. června 1989 (30 let)[1]
Místo narození Brisbane, Austrálie[1]
Bydliště Brisbane, Austrálie[1]
Výška 183 cm[1]
Profesionál od 2006
Držení rakety pravou rukou, bekhend obouruč
Výdělek 1 853 718 USD
Dvouhra
Poměr zápasů 64–85
Tituly 0 ATP, 11 challengerů, 7 Futures
Nejvyšší umístění 49. místo (30. července 2018)
Dvouhra na Grand Slamu
Australian Open 3. kolo (2016)
French Open 1. kolo (2016, 2017, 2018)
Wimbledon 3. kolo (2016)
US Open 4. kolo (2018)
Velké turnaje ve dvouhře
Olympijské hry 2. kolo (2016)
Čtyřhra
Poměr zápasů 10–27
Tituly 0 ATP, 3 Futures
Nejvyšší umístění 165. místo (11. června 2018)
Čtyřhra na Grand Slamu
Australian Open 2. kolo (2013)
French Open 2. kolo (2018)
Wimbledon 1. kolo (2018)
US Open 2. kolo (2017)
Týmové soutěže
Davis Cup semifinále (2017)
Údaje v infoboxu aktualizovány dne 20180902a2. září 2018
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Na žebříčku ATP byl ve dvouhře nejvýše klasifikován v červenci 2018 na 49. místě a ve čtyřhře pak v červnu téhož roku na 165. místě. Trénuje ho irský kouč Louk Sorensen.[1] Dříve tuto roli plnil Australan Gary Stickler.

V australském daviscupovém týmu debutoval v roce 2017 semifinálem Světové skupiny proti Belgii, v němž prohrál úvodní dvouhru s Davidem Goffinem. Australané odešli poraženi 2:3 na zápasy. Do září 2018 v soutěži nastoupil k jedinému mezistátnímu utkání s bilancí 0–1 ve dvouhře a 0–0 ve čtyřhře.[3]

Narodil se roku 1989 v Brisbane jako druhý nejmladší z pěti sourozenců. Má čtyři sestry.[4]

Tenisová kariéraEditovat

Premiérový start v hlavní soutěži turnaje ATP Tour odehrál na Brisbane International 2010, kde v úvodním kole vypadl s obhájcem titulu Radkem Štěpánkem po dvousetovém průběhu. V kvalifikaci Australian Open 2010 postoupil do závěrečného kola, v němž jej vyřadil Ukrajinec Illja Marčenko.

První vítězný zápas na okruhu ATP získal na Brisbane International 2013, kde postoupil z kvalifikace přes Luka Savilla, Alexe Bogomolova a Donalda Younga. Na úvod hlavní soutěže vyřadil Tacumu Ita, což mu vyneslo divokou kartu na lednový Australian Open 2013. Ve druhé fázi však podlehl světové trojce Andymu Murraymu ve třech setech. Díky divoké kartě startoval také na Apia International Sydney 2013, kde zdolal Španěla Tommyho Robreda,[5] aby ve druhém kole nenašel recept na světovou třiadvacítku Andrease Seppiho.

V hlavní grandslamové soutěži debutoval na Australian Open 2013.[6] V prvním kole mu čerstvou porážku vrátil 84. japonský hráč žebříčku Tacuma Itó v pětiseotvé bitvě.[7] Premiérové vítězství na majoru dosáhl ve Wimbledonu 2015, kde jako postoupivší kvalifikant přehrál devatenáctého nasazeného Tommyho Robreda bez ztráty setu. Ve druhé fázi mu stopku vystavil Kypřan Marcos Baghdatis, když prohospodařil vedení 2–0 na sety.

Do Brisbane International 2015 obdržel divokou kartu. Po výhře nad Rhyne Williamsem vedl nad světovou dvojkou Rogerem Federerem 6–4 a 3–1, ale zápas nakonec ztratil.[8] Australian Open 2015 znamenalo časné vyřazení od 26. nasazeného Argentince Leonarda Mayera po třísetovém průběhu.

Na domácím Australian Open 2016 se poprvé dostal přes 1. kolo, když na úvod porazil argentinského tenistu Diega Schwartzmana. Ve druhém kole poté porazil světového hráče číslo 38 Lucemburčana Gillese Müllera v pěti sadách, díky čemuž poprvé ve své kariéře postoupil do třetího kola Grand Slamu. V něm byl však nad jeho síly krajan a šestnáctý nasazený Bernard Tomic, jemuž podlehl nejkratším možným způsobem – ve třech setech. Stejně daleko došel i ve Wimbledonu 2016, kde si nejprve poradil v pěti setech s Albertem Montañésem a ve čtyřech sadách také s 26. nasazeným v turnaji Francouzem Benoîtem Pairem. Ve 3. kole ovšem jeho cestu v turnaji ukončil druhý nasazený domácí tenista Andy Murray, který mu dovolil v celém utkání jen 10 gemů.[9]

V singlu Letních olympijských her 2016 v Riu de Janeiru mu patřila 75. příčka žebříčku. Na olympiádě se stal prvním tenistou v mužské dvouhře od zařazení tenisu na hry v roce 1896, který vyhrál zápas bez ztráty gamu 6–0 a 6–0. V prvním kole tímto výsledkem za 50 minut porazil Litevce Ričardase Berankise.[10] Vyřazen byl ve fruhé fázi soutěže.

Do premiérového finále na okruhu ATP Tour postoupil na antukovém Gazprom Hungarian Open 2018 v Budapešti. Ve druhém kole vyřadil francouzskou turnajovou jedničku Lucase Pouilleho a v semifinále pátého nasazeného Slovince Aljaže Bedeneho. V boji o titul pak podlehl italskému 92. hráči světa Marcu Cecchinatovi po dvousetovém průběhu.[11]

Finále na okruhu ATP World TourEditovat

Legenda
D – dvouhra; Č – čtyřhra
Grand Slam (0)
Turnaj mistrů (0)
ATP World Tour Masters 1000 (0)
ATP World Tour 500 (0)
ATP World Tour 250 (0–1 D)

Dvouhra: 1 (0–1)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 29. dubna 2018 Budapešť, Maďarsko antuka   Marco Cecchinato 5–7, 4–6

Finále na challengerech ATP a okruhu FuturesEditovat

Legenda
Challengery (11–6 D)
Futures (7–7 D; 3–2 Č)

Dvouhra: 31 (18–13)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch soupeř ve finále výsledek
Finalista 1. 18. dubna 2008 Bukurešť antuka   Răzvan Sabău 5–7, 3–6
Vítěz 2. 6. října 2008 Traralgon tvrdý   Andrew Coelho 6–2, 6–3
Finalista 3. 11. června 2009 Stara Zagora antuka   Predrag Rusevski 2–6, 3–6
Finalista 4. 21. září 2009 Darwin tvrdý   Jamie Baker 4–6, 6–2, 3–6
Finalista 5. 16. listopadu 2009 Esperance tvrdý   Matthew Ebden 3–6, 4–6
Vítěz 6. 23. listopadu 2009 Kalgoorlie tvrdý   Matthew Ebden 6–2, 7–6(7–1)
Vítěz 7. 22. února 2010 Berri tráva   Greg Jones 1–6, 6–4, 6–4
Finalista 8. 6. dubna 2010 Little Rock tvrdý   Brydan Klein 3–6, 6–3, 3–6
Vítěz 9. 13. září 2010 Darwin tvrdý   Hiroki Morija 6–0, 6–1
Finalista 10. 20. září 2010 Alice Springs tvrdý   Colin Ebelthite 5–7, 6–7(2–7)
Vítěz 11. 10. října 2010 Sacramento tvrdý   Robert Kendrick 6–3, 6–2
Finalista 12. 26. března 2012 Bundaberg antuka   Jason Kubler 4–6, 6–1, 1–6
Finalista 13. 7. května 2012 Pusan tvrdý   Tacuma Itó 4–6, 3–6
Vítěz 14. 4. listopadu 2012 Bendigo tvrdý   Benjamin Mitchell 6–3, 6–3
Vítěz 15. 28. ledna 2013 Burnie tvrdý   Stéphane Robert 6–2, 4–6, 6–0
Vítěz 16. 10. března 2013 Kjóto koberec   Marco Chiudinelli 4–6, 6–4, 7–6(7–2)
Vítěz 17. 11. srpna 2014 Čchunčchon tvrdý   Jose Rubin Statham 6–3, 6–7(4–7), 7–6(7–5)
Vítěz 18. 18. srpna 2014 Anseong antuka (h)   Jose Rubin Statham 6–1, 7–5
Finalista 19. 12. října 2014 Tiburon tvrdý   Sam Querrey 4–6, 2–6
Vítěz 20. 3. listopadu 2014 Traralgon 2 tvrdý   James Ward 6–4, 6–1
Vítěz 21. 16. listopadu 2014 Jokohama tvrdý   Kyle Edmund 6–4, 6–4
Finalista 22. 1. března 2015 Kjóto tvrdý   Michał Przysiężny 3–6, 6–3, 3–6
Finalista 23. 31. května 2015 Vicenza antuka   Íñigo Cervantes 6–4, 6–2
Vítěz 24. 2. srpna 2015 Lexington tvrdý   Jasutaka Učijama 6–3, 3–6, 6–4
Vítěz 25. 16. srpna 2015 Aptos tvrdý   Austin Krajicek 7–5, 2–6, 6–3
Vítěz 26. 15. listopadu 2015 Kóbe tvrdý (h)   Taró Daniel 6–1, 6–3
Finalista 27. 8. srpna 2017 Lexington tvrdý (h)   Michael Mmoh 4–6, 7–6(7–3), 3–6
Finalista 28. 29. října 2017 Ho Či Minovo Město tvrdý   Michail Južnyj 4–6, 4–6
Vítěz 29. 26. listopadu 2017 Hua Hin tvrdý   Andrew Whittington 6–2, 6–2
Vítěz 30. 25. února 2018 Kjóto koberec (h)   Jordan Thompson 7–5, 6–1
Vítěz 31. 13. května 2018 Aix-en-Provence antuka   Bernard Tomic 6–1, 6–2

Čtyřhra: 5 (3–2)Editovat

Stav č. datum turnaj povrch spoluhráč soupeři ve finále výsledek
Vítěz 1. 15. března 2009 Badalona antuka   Mark Verryth   Jordi Marse-Vidri
  Allen Perel
6–1, 7–6(7–5)
Vítěz 2. 10. května 2009 Sandanski antuka   Thomas Kromann   Valentin Dimov
  Todor Jenev
3–6, 6–1, [10–5]
Finalista 1. 21. března 2010 Bath tvrdý (h)   Tim Bradshaw   Kamil Capkovic
  Andrej Martin
6–7(1–7), 3–6
Vítěz 3. 4. dubna 2010 Sandanski antuka   Brydan Klein   Kaden Hensel
  Jose Rubin Statham
4–6, 6–4, [10–6]
Finalista 2. 11. dubna 2010 Little Rock tvrdý   Brydan Klein   Lester Cook
  Brett Joelson
4–6, 6–3, [7–10]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku John Millman na anglické Wikipedii.

  1. a b c d e (anglicky) John Millman na stránkách ATP Tour, přístup: 20180902a2. září 2018
  2. (anglicky) John Millman na stránkách Mezinárodní tenisové federace, přístup:20180902a2. září 2018
  3. (anglicky) John Millman na stránkách Davis Cupu, přístup: 20180902a2. září 2018
  4. MASON, James. Churchie: The Centenary Register. Brisbane, Australia: The Anglican Church Grammar School, 2011. ISBN 978-0-646-55807-3. (anglicky) 
  5. Millman on a roll ahead of Open - ABC Grandstand Sport - ABC News (Australian Broadcasting Corporation)
  6. http://www.heraldsun.com.au/sport/xyx-tennis/john-millman-goes-down-fighting-in-australian-open-debut/story-e6frfgao-1226553916480
  7. http://www.couriermail.com.au/questnews/east/carindales-john-millman-vows-to-crack-the-world-top-100-following-grand-slam-debut/story-fn8odwh7-1226559058659
  8. FEDERER BEATS GALLANT MILLMAN IN BRISBANe [online]. tennis.com.au [cit. 2015-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. POKORNÝ, Petr. Senzace ve Wimbledonu: Djokovič nestačil na Querreyho a končí už ve 3. kole! [online]. 2016-07-02 [cit. 2016-07-05]. Dostupné online. 
  10. Michael Chammas. John Millman creates history at Rio Olympics with 6-0, 6-0 win [online]. The Sydney Morning Herald, 2016-08-07 [cit. 2016-08-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Luboš Zabloudil, TenisPortal.cz. Cecchinato v Budapešti vyhrál souboj finálových debutantů s Millmanem [online]. BUDAPEŠŤ: TenisPortal.cz, 2018-04-29 [cit. 2018-04-30]. Dostupné online. 

Externí odkazyEditovat