Seznam vítězů mužské dvouhry na Australian Open
Seznam vítězů mužské dvouhry na Australian Open uvádí přehled šampionů mužské singlové soutěže na tenisovém turnaji Australian Open.[1]
Vítězové mužské dvouhry na Australian Open | |
---|---|
Norman Brookes Challenge Cup | |
ausopen.com | |
Grand Slam | Australian Open |
Místo | Melbourne, Austrálie |
Areál | Melbourne Park |
Organizátor | Tennis Australia / ITF |
Povrch | tráva / venku (1905–1987) tvrdý / venku (1988–) |
Odměna | 3 150 000 AU$ (2024) |
Trofej | Norman Brookes Challenge Cup |
Nejvyšší počet titulů | |
amatérské éry | 6 – Roy Emerson |
mezi amatéry v řadě | 5 – Roy Emerson |
otevřené éry | 10 – Novak Djoković |
otevřené éry v řadě | 3 – Novak Djoković |
Současný vítěz | |
Jannik Sinner (ITA) (první titul) | |
předávající trofeje: Jim Courier |
Australian Open je tenisový Grand Slam, každoročně hraný ve druhé polovině ledna jako úvodní část čtyřdílné grandslamové kategorie. V letech 1905–1987 probíhal na trávě. S přesunem z Kooyong Lawn Tennis Clubu do Melbourne Parku se začal odehrávat na tvrdém povrchu. Profesionálům se otevřel jako poslední z grandslamů roku 1969. Během první (1916–1918) a druhé světové války (1941–1945) a v roce 1986 turnaj neproběhl.[2][3] V sezóně 1977 se konaly dva ročníky v důsledku přeložení termínu na závěr roku, první během ledna a druhý v prosinci.[4]
Nejvyšší počet deseti titulů vybojoval Srb Novak Djoković, když všechna svá semifinále i finále vyhrál. Australan Ken Rosewall se v 18 letech stal nejmladším a v 37 letech také nejstarším vítězem, což z něj učinilo nejstaršího šampiona grandslamové dvouhry v celé open éře. Jeho devatenáctileté období mezi prvním (1953) a posledním (1972) titulem představuje rovněž grandslamový rekord.[5]
Historie
editovatAustralian Open se v minulosti odehrával napříč australským kontinentem, když se dějišty staly Perth, Brisbane, Adelaide, Sydney a Melbourne. Místa konání se velmi často střídala, než v roce 1972 grandslam trvale zakotvil v melbournském Kooyong Lawn Tennis Clubu. Odtud se roku 1988 přestěhoval do nově postaveného Flinders Parku, později přejmenovaného na Melbourne Park.[2]
Opakovaně se měnilo také datum konání turnaje. Z lednového termínu byl v roce 1971 přesunut na březen pro vyhovění požadavkům vlastníků okruhu World Championship Tennis (WCT) a americké tenisové ligy (National Tennis League), kteří před březnem neumožnili smluvně vázaným hráčům startovat v Austrálii.[6] Již od následujícího ročníku 1972 však turnaj začínal opět v prosinci předcházejícího roku, aby se vyhnul zákazu Mezinárodní tenisové federace (ILTF) ke startu hráčů z okruhu WCT na turnajích ILTF v první polovině roku. Spor dvou okruhů byl zažehnán a od sezóny 1973 připadla turnajům ILTF v kalendáři druhá polovina roku. Snaha přimět k účasti více předních tenistů a tím zvýšit atraktivitu vedla po lednu 1977 k posunuti konání o několik dní dříve, aby turnaj končil již v prosinci a rozhodovalo se na něm o kalendářním grandslamu. Proto byly roku 1977 odehrány dva ročníky. Již v roce 1978 se však termín vrátil na přelom Nového roku i v důsledku neochoty tenistů hrát přímo během Vánoc.[4] V roce 1985 padlo rozhodnutí k trvalému přesunu do druhé poloviny ledna, což způsobilo, že se ročník plánovaný na prosinec 1986 již neodehrál a turnaj následoval v novém lednovém termínu 1987.[7][8]
Od počátku mužské dvouhry v roce 1905 měla soutěž charakter vyřazovacího formátu a zápasy probíhaly na tři vítězné sety. Výjimkou se staly ročníky 1970, 1973 a 1974, kdy se úvodní kola hrála na dvě vítězné sady. V roce 1982 se pak na dva vítězné sety konaly pouze třetí a čtvrté kolo.
V roce 1971 byl do čtyř úvodních setů zaveden 7bodový tiebreak. V závěrečné páté sadě o vítězi dále rozhodoval rozdíl dvou gemů. Výjimkou se stalo období 1980–1982, v němž byla zkrácená hra uplatněna i v pátém dějství.[9] V sezóně 2019 byl do závěrečné sady zaveden 10bodový supertiebreak.[10]
V letech 1905–1987 se hrálo na trávě. Přesun do Flinders Parku v roce 1988 znamenal přechod na tvrdý povrch.[2][11][12] Švéd Mats Wilander vyhrál jako jediný soutěž na trávě i tvrdém povrchu. Švýcar Roger Federer pak triumfoval na dvou typech tvrdého povrchu, původním Rebound Ace a poté na Plexicushionu, jenž byl v areálu položen mezi lety 2008–2019. V roce 2020 byl instalován povrch GreenSet.[13] Tři ročníky na něm ovládl Novak Djoković, jenž sedmkrát předtím zvítězil na Plexicushionu.
Vítěz získává Norman Brookes Challenge Cup (Putovní pohár Normana Brookese), pojmenovaný po Normanu Brookesovi, australském šampionu z roku 1911 a prezidentu australského tenisového svazu. Tenista do vlastnictví obdrží zmenšenou repliku z pozlaceného stříbra.[15] Odměna šampiona v roce 2010 činila 2 100 tisíc australských dolarů,[16] roku 2020 dosáhla již částky 4 120 tisíc australských dolarů.[17]
V úvodní fázi, kdy grandslam probíhal pod názvem Australasian Championships, získal nejvyšší počet tří titulů Australan James Anderson (1922, 1924–1925). V následném období Australian Championships, až do konce amatérské éry v roce 1968, vybojoval rekordních šest trofejí jeho krajan Roy Emerson (1961, 1963–1967) včetně pěti bez přerušení.[3] Po otevření se profesionálům v sezóně 1969 vytvořil Srb Novak Djoković absolutní rekord ziskem deseti titulů (2008, 2011–2013, 2015–2016, 2019–2021, 2023) včetně tří výher v řadě.[3] Trofeje bez ztráty setu v otevřené éře vybojovali Ken Rosewall v roce 1971 a Roger Federer roku 2007.
Nejmladším šampionem se roku 1953 v 18 letech a 2 měsících stal Australan Ken Rosewall,[5] který drží i věkový rekord nejstaršího vítěze. Při zisku trofeje v roce 1972 mu bylo 37 let, 2 měsíce a 1 den, což z něj učinilo nejstaršího vítěze grandslamové dvouhry v celé open éře. Rovněž 19leté období mezi prvním a posledním titulem je grandslamovým rekordem.[5]
Jedinkrát nebylo finále dohráno, když v roce 1990 Stefan Edberg skrečoval v závěru třetí sady Ivanu Lendlovi pro poranění břišního svalu.[18]
Přehled finále
editovatStatistiky
editovatVícenásobní vítězové
editovatTenista | éra | tituly | ||
---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkem | ||
Novak Djoković (SRB) | 0 | 10 | 10 | 2008, 2011, 2012, 2013, 2015, 2016, 2019, 2020, 2021, 2023 |
Roy Emerson (AUS) | 6 | 0 | 6 | 1961, 1963, 1964, 1965, 1966, 1967 |
Roger Federer (SUI) | 0 | 6 | 6 | 2004, 2006, 2007, 2010, 2017, 2018 |
Jack Crawford (AUS) | 4 | 0 | 4 | 1931, 1932, 1933, 1935 |
Ken Rosewall (AUS) | 2 | 2 | 4 | 1953, 1955, 1971, 1972 |
Andre Agassi (USA) | 0 | 4 | 4 | 1995, 2000, 2001, 2003 |
James Anderson (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1922, 1924, 1925 |
Adrian Quist (AUS) | 3 | 0 | 3 | 1936, 1940, 1948 |
Rod Laver (AUS) | 2 | 1 | 3 | 1960, 1962, 1969 |
Mats Wilander (SWE) | 0 | 3 | 3 | 1983, 1984, 1988 |
Boris Becker (GER) | 0 | 2 | 2 | 1991, 1996 |
John Bromwich (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1939, 1946 |
Ashley Cooper (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1957, 1958 |
Jim Courier (USA) | 0 | 2 | 2 | 1992, 1993 |
Stefan Edberg (SWE) | 0 | 2 | 2 | 1985, 1987 |
Rodney Heath (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1905, 1910 |
/ Johan Kriek (JAR/USA)[p 6] | 0 | 2 | 2 | 1981, 1982 |
Ivan Lendl (TCH) | 0 | 2 | 2 | 1989, 1990 |
Rafael Nadal (ESP) | 0 | 2 | 2 | 2009, 2022 |
John Newcombe (AUS) | 0 | 2 | 2 | 1973, 1975 |
Pete Sampras (USA) | 0 | 2 | 2 | 1994, 1997 |
Frank Sedgman (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1949, 1950 |
Guillermo Vilas (ARG) | 0 | 2 | 2 | 1978, 1979 |
Anthony Wilding (NZL) | 2 | 0 | 2 | 1906, 1909 |
Pat O'Hara Wood (AUS) | 2 | 0 | 2 | 1920, 1923 |
Vítězové podle státu
editovatStát | éra | titul | |||
---|---|---|---|---|---|
amatérská | open | celkem | první | poslední | |
Austrálie | 44 | 6 | 50 | 1905 | 1976 |
Spojené státy americké | 4 | 14 | 18 | 1908 | 2003 |
Srbsko | 0 | 10 | 10 | 2008 | 2023 |
Švýcarsko | 0 | 7 | 7 | 2004 | 2018 |
Švédsko | 0 | 6 | 6 | 1983 | 2002 |
Spojené království[p 1] | 5 | 0 | 5 | 1912 | 1934 |
Argentina | 0 | 2 | 2 | 1978 | 1979 |
Československo[p 8][p 9] | 0 | 2 | 2 | 1989 | 1990 |
Německo | 0 | 2 | 2 | 1991 | 1996 |
Nový Zéland | 2 | 0 | 2 | 1906 | 1909 |
Rusko | 0 | 2 | 2 | 1999 | 2005 |
Španělsko | 0 | 2 | 2 | 2009 | 2022 |
Jižní Afrika | 0 | 1 | 1 | 1981 | 1981 |
Česko[p 10] | 0 | 1 | 1 | 1998 | 1998 |
Francie | 1 | 0 | 1 | 1928 | 1928 |
Itálie | 1 | 0 | 1 | 2024 | 2024 |
Odkazy
editovatPoznámky
editovat- ↑ a b „British Isles“ (BRI), Britské ostrovy – zkratka použitá u tenistů reprezentujících Spojené království Velké Británie a Irska (1801–1922); od roku 1922 je použita zkratka „Great Britain“ (GBR) pro Spojené království Velké Británie a Severního Irska.
- ↑ Nehráno pro první světovou válku.
- ↑ Nehráno pro druhou světovou válku.[3]
- ↑ Turnaj otevřen profesionálním tenistům.
- ↑ a b V roce 1977 proběhly dva ročníky Australian Open v důsledku termínové změny v kalendáři okruhu. Poprvé se grandslam konal v lednu a podruhé v prosinci 1977.[4]
- ↑ a b Johan Kriek vyhrál první trofej v roce 1981 jako Jihoafričan. V srpnu 1982 získal americké občanství v procesu naturalizace a po tomto datu reprezentoval Spojené státy.
- ↑ Nehráno pro přeložení grandslamu z prosince na leden. Odehrán tak byl Australian Open 1985 na přelomu listopadu a prosince a následně až lednový Australian Open 1987.[7][19]
- ↑ šedě zvýrazněn zaniklý stát.
- ↑ Tituly připsané tenistům z Československa, tj. z období 1918–1992.
- ↑ Tituly připsané tenistům z České republiky, tj. od roku 1993.
Reference
editovatV tomto článku byl použit překlad textu z článku List of Australian Open men's singles champions na anglické Wikipedii.
- ↑ COLLINS, Bud. The Bud Collins History of Tennis. 2nd. vyd. [New York]: New Chapter Press, 2010. ISBN 978-0942257700. S. 372–374.
- ↑ a b c FOENANDER, Tristan. History of the Australian Open – the Grand Slam of Asia/Pacific [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-05-25.
- ↑ a b c d Grand Slam Tournaments – Australian Open [online]. United States Tennis Association [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2011-05-20.
- ↑ a b c 1977 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10.
- ↑ a b c Ken Rosewall – International Tennis Hall of Fame [online]. International Tennis Hall of Fame [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ National Library of Australia. Dunlop offers $125,000 for tennis open.. The Canberra Times. 7-04-1970, s. 20. Dostupné online.
- ↑ a b 1986 Grand Slam calendar [online]. ATP Tour, Inc. [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-07-10.
- ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03.
- ↑ Roddick survives 83-game epic [online]. 2003-01-22 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online.
- ↑ Australian Open: Final-set tie-breaks to be used in 2019 [online]. 21-12-2018. Dostupné online.
- ↑ SCHLINK, Leo. Plexicushion replaces Rebound Ace at Australian Open [online]. 2008-01-14 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online.
- ↑ BEVAN, Chris. On-court blues for Aussie tennis? [online]. BBC Sport, 2008-01-11 [cit. 2009-07-01]. Dostupné online.
- ↑ ILANBEY, Sumeyya. New courts rolled out ahead of major tennis tournaments [online]. The Age, 2019-07-26 [cit. 2020-01-04]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ ZABLOUDIL,, Luboš. 10 finále, 10 trofejí. Král Djokovič 22. grandslamovým triumfem vyrovnal Nadalův rekord. TenisPortal.cz [online]. 2023-01-29 [cit. 2023-01-30]. Dostupné online.
- ↑ JONES, Cathy. Daphne Akhurst Australian Tennis Champion [online]. Strathfield Scene, March 2006 [cit. 2010-01-31]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-01-05.
- ↑ Australian Open – Prize Money [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2010-12-29.
- ↑ Ondřej Jirásek, TenisPortal.cz. Preview: Australian Open ženy. TenisPortal.cz [online]. 2020-01-17 [cit. 2020-01-18]. Dostupné online.
- ↑ Stefan Edberg Biography [online]. Gossip Gist, 2019-10-17 [cit. 2020-02-13]. Dostupné online. (anglicky)
- ↑ Australian Open – History – Year-by-year [online]. IBM, Tennis Australia [cit. 2009-07-01]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2009-08-03.
Externí odkazy
editovat- Vítězové mužské dvouhry na Australian Open na oficiálním webu