Tábor

město v okrese Tábor v Jihočeském kraji
(přesměrováno z Tábor (město))
Tento článek je o jihočeském městě. Další významy jsou uvedeny na stránce Tábor (rozcestník).

Tábor je město ve stejnojmenném okrese, v Jihočeském kraji, 50 km severně od Českých Budějovic a 75 km jižně od Prahy, na řece Lužnici. Žije zde přibližně 34 tisíc[1] obyvatel a je tak, po Českých Budějovicích, druhým největším městem v kraji. Spolu se Sezimovým Ústím a Planou nad Lužnicí tvoří městskou aglomeraci, s více než 45 tisíci obyvateli. Historické jádro města, s dokonale zachovalou sítí křivolakých uliček v gotickém duchu, je památkovou rezervací.

Tábor
Tábor, letecký pohled na Staré město od severu
Tábor, letecký pohled na Staré město od severu
Znak města TáborVlajka města Tábor
znakvlajka
Lokalita
Status město
LAU 2 (obec) CZ0317 552046
Pověřená obec a obec s rozšířenou působností Tábor
Okres (LAU 1) Tábor (CZ0317)
Kraj (NUTS 3) Jihočeský (CZ031)
Historická země Čechy
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Počet obyvatel 34 277 (2020)[1]
Rozloha 62,22 km²
Nadmořská výška 437 m n. m.
PSČ 390 01
Počet domů 4 840 (2011)[2]
Počet částí obce 15
Počet k. ú. 10
Počet ZSJ 35
Kontakt
Adresa městského úřadu Městský úřad Tábor
Žižkovo náměstí 3
390 01 Tábor
posta@mu.tabor.cz
Starosta Štěpán Pavlík (Tábor 2020)
Oficiální web: www.taborcz.eu
Tábor
Tábor
Další údaje
Geodata (OSM) OSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a českým sídlům.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Tábor je významnou silniční a železniční křižovatkou, a regionálním centrem turistického ruchu. Lákadlem pro návštěvníky je zejména historie husitského hnutí. Je zde také největší zoologická zahrada v Jihočeském kraji (Zoo Tábor), a unikátní divadlo (D/O/N).

Tábor je jediné nekrajské město v Česku, ve kterém kromě okresního soudu sídlí také pobočka krajského soudu.

NázevEditovat

Mezi českými lingvisty převládá názor, že z husitského označení města Tábor (vzniklého podle biblické hory Tábor v Izraeli) vzniklo obecné označení pro vojenská ležení, objevující se od 15. století a vyskytuje se i v polštině a maďarštině.[3][4][5] Z něho pak vzniklo i označení pro stanové tábory k hromadné rekreaci dětí (dětský tábor, skautský tábor), pak i pro rekreační pobyty s vyšší kvalitou ubytování a, s negativním kontextem, i pro koncentrační tábory.

Jiní lingvisté zastávají názor, že označení vojenských ležení pochází z turkotatarského slova tabur, znamenající vojsko v obranném postavení, nebo vozovou hradbu. Do maďarštiny, ve které se vyskytuje dodnes, se dostalo nejpozději v 11. století.[6] A přes maďarštinu se dostalo do češtiny.[3][7]

Na planetě Mars se nachází impaktní kráter, který je pojmenován podle města Tábor. Nachází se na souřadnicích 58,4°W, 35,8°S a má 19,5 kilometru v průměru.[8]

HistorieEditovat

Před založením městaEditovat

Na místě současného Tábora je prokázáno poměrně intenzivní osídlení z doby halštatské a laténské. Zaznamenán byl i nález mince císaře Hadriána z doby římské. Nález známé bronzové figurky kance vedl mnohé badatele k předpokladu, že v prostoru budoucího středověkého města bylo ve 2. století př. n. l. vybudováno oppidum. Tento názor je možné na základě novějších výzkumů téměř s určitostí zamítnout, nicméně menší osídlení z doby laténské vyloučit nelze.[9]

Archeologické výzkumy v historickém jádru města prokázaly osídlení ze 13. století, písemné prameny, týkající se této doby, však chybí. Předpokládá se, že někdy po polovině 13. století zde Vítkovci založili poměrně rozsáhlou osadu, pojmenovanou zřejmě Hradiště. Z roku 1267 existuje doklad zdejších pánů Hněvka a Konráda. Zachycené pozůstatky staveb ovšem nesou ve velké míře stopy požáru, takže je možné, že osada byla vypálena. To se uvádí do souvislosti se snahou Přemysla Otakara II. o založení nového královského města.[9]

Přemysl Otakar II. nechal někdy mezi lety 1270–1272 celý prostor budoucího města obehnat důkladnou hradbou a na jihozápadním okraji plánované výstavby vybudovat mohutný hrad, ale k rozvoji osídlení již nedošlo. Snahy o vytvoření nového centra panovnické moci skončily smrtí Přemysla Otakara II. v roce 1278 a plocha pak nebyla až do 15. století souvisle osídlena.[9] Hrad měli, podle zmínky k roku 1370, v majetku páni z Ústí, kostel sv. Filipa a Jakuba v podhradí je poprvé zmiňován k roku 1388.

Husitský TáborEditovat

Související informace naleznete také v článku Táborský svaz.
 
Znak městské obce Hradiště hory Tábor užívaný až do roku 1437

Tábor byl založen na jaře roku 1420 husity a pojmenován podle hory Thabor u Nazaretu, v dnešním Izraeli. Podle biblické Knihy soudců přikázala věštkyně Debora izraelskému vůdci Barakovi: „Sám Hospodin, Bůh Izraele, ti přikazuje: táhni hned na horu Tábor a vezmi s sebou deset tisíc mužů…“ (Sd 4, 6 (Kral, ČEP)). Barak ji poslechl a z této hory pak drtivě porazil kanaánské vojsko.

Založením města se navázalo na tradici husitských náboženských poutí na hory (např. hora Burkovák, 1419). Zakladatelé města (např. Petr Hromádka z Jistebnice), pocházející z celých Čech, byli odhodláni vytvořit nové společenství, odmítající lidské zákony a řídící se pouze zákonem Božím. Zpočátku zde byly realizovány ideály křesťanského komunismu, tedy dobrovolného společenství majetku. Nově příchozí odevzdávali všechen svůj majetek do kádí na náměstí. Takto sebraný majetek byl rozdělován mezi členy obce podle jejich potřeb. Teoreticky si byli všichni rovni, žili prostým životem bez přepychu, na pořádek dohlíželi čtyři zvolení hejtmani. Občané se nazývali táborité.

Táborská obec měla od počátku vlastní vojsko. Zkušení velitelé, hejtmani, cvičili tábority v boji a zacházení se zbraněmi. Brzy poté táborské vojsko provádělo úspěšné výpady do okolí, dobylo a vyplenilo kláštery v Milevsku, Louňovicích a Zlaté Koruně. Uloupený majetek byl jedním z hlavních zdrojů příjmů táborského společenství. Dobyté kláštery a kostely táborité vypalovali. Jejich vnitřní zařízení, vzácné knihy, sochy i obrazy ničili a pálili, podpořeni ideou obrazoborectví. S nepřáteli zacházeli husité stejně nelítostně, jako katolická vojska s nimi.

Město se poměrně rychle rozrůstalo a dosáhlo až 3 000 obyvatel, ale táborský komunismus vydržel jen asi půl roku, do podzimu 1420. Pak táborité začali vybírat dávky od vesnických poddaných a stali se tak feudální vrchností, která přijala zvyky jiných držitelů půdy. Po bitvě u Lipan se představitelé města dokázali smířit se Zikmundem Lucemburským, který na oplátku udělil husitské obci listinou z 25. ledna 1437 městská práva, po vzoru Starého Města Pražského. Tábor se tak stal plnoprávným královským městem, se znakem, v němž se nad hradbami se dvěma věžemi vznáší říšský orel, s lucemburským orlem na prsou. Lucemburský orel byl později nahrazen českým lvem.

 
Pomník Jana Žižky z let 1877 až 1884 přehlíží stejnojmenné ústřední náměstí

O rok později město obklíčila vojska Albrechta II. Habsburského, jehož táborští, jako Zikmundova nástupce, odmítli. K dobytí Tábora ale nedošlo. Až v roce 1452 se hejtmani vzdali sedmnáctitisícovému vojsku Jiřího z Poděbrad, uznali jej zemským správcem a zavázali se mu věrností. Táborská církev se podřídila arcibiskupovi Janu Rokycanovi, a Mikuláš Biskupec z Pelhřimova byl uvržen do vězení. Město tak nebylo vydrancováno, přesto se tento rok považuje za konec husitského Tábora.

Další vývoj a událostiEditovat

V roce 1492 byla, pro vyřešení problémů se zásobováním vodou, na východním okraji města vybudována, přehrazením Tismenického potoka, vodní nádrž Jordán. Je nazvána podle řeky Jordán ve Svaté zemi. Voda z ní byla vytlačována do vodárenské věže, odkud přitékala do sedmi městských kašen. Roku 1512 byla dokončena stavba chrámu „Proměnění Krista Pána na hoře Tábor“, stavitelem byl pražský mistr Staněk. V roce 1532 byl Tábor postižen velkým požárem, při kterém vyhořelo 366 domů, značně poškozen byl i hrad. V roce 1547 město ztratilo, kvůli účasti na nezdařeném povstání proti Ferdinandovi I., veškeré pozemkové vlastnictví. Roku 1599 postihl město další velký požár, při němž shořelo více než 250 domů.

V roce 1620 město oblehlo císařské vojsko, kterému velel španělský generál Baltasar Marradas. Až v listopadu roku 1621 se táborští vzdali, což znamenalo postihy, mj. nucené přijetí katolické víry. A na konci třicetileté války, po pěti dnech obléhání Švédy, na jejich loupežné výpravě na jih Čech, byl 23. srpna 1648 Tábor znovu dobyt.[10] Císař Leopold I. schválil (3. 11. 1660) „Aertikule táborských soukeníků“ (což mělo význam pro rozvoj řemesel v Čechách, např. je zde ustanovení o učních). Roku 1680 postihl město mor. V roce 1744 byl Tábor znovu dobyt, a to pruským vojskem. V roce 1750 bylo město Marií Terezií povýšeno na město krajské (bylo jím do roku 1848), což přispělo k jeho rozvoji.

 
Deska na nádraží v Táboře připomíná návštěvu prezidenta T. G. Masaryka 21. 12. 1918

V roce 1841 bylo otevřeno první stálé divadlo, v budově sýpky, vedle Pražské brány, a v roce 1862 zde bylo otevřeno reálné gymnázium – první střední škola svého typu, s výlučně českým vyučovacím jazykem, v tehdejší rakouské monarchii. V roce 1871 byla do provozu uvedena železniční trať, směřující z Prahy, přes Tábor, do Vídně. Od roku 1872 začala větší výstavba táborského Nového města – od hradeb a bran Starého města, směrem k nově vybudované železnici, z roku 1871. Základní kámen nové městské části byl položen 18. září 1872. Dne 26. srpna 1877, za účasti 10 tisíc lidí, byla na (dnes Žižkově) náměstí odhalena Myslbekova socha Jana Žižky. Byla však špatně odlita a v roce 1884 ji nahradilo dílo sochaře Josefa Strachovského, které náměstí zdobí dodnes. V roce 1881 byl položen základní kámen c. k. tabákové továrny, ve své době největšího průmyslového podniku v Táboře i v Jihočeském kraji.[11] V roce 1887 byla na místě prvního stálého divadla (v sýpce) a sousední, zbořené Pražské brány postavena novorenesanční budova nového městského divadla, autorem návrhu stavby byl architekt František Buldra. Dnes funguje pod názvem Divadlo Oskara Nedbala, je kulturním skvostem, zapsaným na Ústředním seznamu nemovitých kulturních památek.

Dne 21. června 1903 byla zprovozněna první elektrická železnice v celém Rakousku-Uhersku, elektrická dráha Tábor–Bechyně, kterou projektoval František Křižík. Její součástí jsou dva mosty, z nichž kovový železniční most přes Lužnici pochází z roku 1902. Elektrárna, potřebná k provozu trati, dodávala zároveň energii pro městské osvětlení. V roce 1902 se ve dnech 3. srpna až 9. září v Táboře konala velká Jihočeská hospodářská, průmyslová a národopisná výstava – největší podnik tohoto druhu na českém jihu. Soustředila na sebe pozornost celých Čech, Moravy a přilákala řady krajanů z ciziny. Také v roce 1906 se konala v Táboře[12] akce světového významu – vůbec první výstava o Janu Husovi.

V roce 1918, při cestě vlakem z exilu do vlasti, se v sobotu před polednem 21. prosince 1918 zastavil v zasněženém Táboře na vlakovém nádraží nově zvolený prezident republiky T. G. Masaryk a promluvil k velkému lidovému shromáždění.[13][14] Dne 25. března 1920 prezident ČSR opět navštívil Tábor, při příležitosti oslav 500. výročí založení města, a byl jmenován jeho čestným občanem. V roce 1929 se v Táboře konala[15] rozsáhlá Jihočeská průmyslová a hospodářská výstava, spojena s výstavou československého válečnictví, pořádanou ministerstvem národní obrany.[16] Výstavu provázely sjezdy, slavnosti, kulturní události. Výjimečnost akce potvrdila i další návštěva prezidenta ČSR T. G. Masaryka dne 30. června; celkem výstavu navštívilo přes 230 tisíc osob. V létě 1935 se v Táboře konal velký Slet sokolstva Pražského kraje, k němuž byl vydán stříbrný odznak, se sokolem, siluetou hradu Kotnova a trikolorou.

V roce 1942 došlo ke sloučení s okolními obcemi, včetně Sezimova Ústí, ve Velký Tábor. Toto spojení vydrželo pouze do roku 1945, kdy se po konci války tyto obce opět osamostatnily. Roku 1960 se stal Tábor střediskem velkého okresu, který zahrnul i dosavadní okres Soběslav, a části okresů Milevsko, Votice, Pacov a Týn nad Vltavou.

Přírodní poměryEditovat

Historické jádro Tábora bylo založeno na vysokém ostrohu, nad soutokem Lužnice a Tismenického potoka. Dnešní město se rozkládá zejména na okolní zvlněné plošině, ve střední výšce 437 m nad mořem. Z geologického hlediska leží v Táborské pahorkatině, což je součást Středočeské pahorkatiny, v České vysočině.

Nejvýše položená místa v Táboře jsou:

  • vrch Hýlačka (525 m n. m.) v místní části Větrovy, na něm stojí rozhledna, vysoká celkově 36 m (vyhlídková plošina 550 m n.m.)
  • vrch Prodejník (493 m n.m.) u osady Zahrádka
  • kaplička na Svaté Anně (476 m n. m.) v místní části Měšice
  • Žižkovo náměstí, přímo v historickém centru Tábora (450 m n. m., vrchol kostelní věže ve výšce 528 m n.m.)

Nejníže naopak leží řeka Lužnice (380–390 m n. m.). Severně od centra, na Tismenickém potoce, se nachází vodní nádrž Jordán (plocha 51 ha, výška hladiny 423 m n.m.).

Významnou rekreační oblastí je lesní komplex Pintovka, na jihozápadě katastru města. Lesy se prostírají také na severovýchodě, v okolí Hlinic a Zárybničné Lhoty.

ObyvatelstvoEditovat

Počet obyvatelEditovat

Podle sčítání lidu v roce 1921 zde žilo v 1098 domech 12561 obyvatel, z nichž bylo 6740 žen. 12439 obyvatel se hlásilo k československé národnosti, 9 k německé a 13 k židovské. Žilo zde 7242 římských katolíků, 303 evangelíků, 3070 příslušníků Církve československé husitské a 345 židů.[17] Podle sčítání v roce 1930 zde žilo v 1584 domech 14250 obyvatel. 14090 obyvatel se hlásilo k československé národnosti a 53 k německé. Žilo zde 7898 římských katolíků, 490 evangelíků, 2995 příslušníků Církve československé husitské a 311 židů.[18]

Vývoj počtu obyvatel a domů města Tábor[19]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001 2011
Počet obyvatel 10 339 11 251 12 652 15 155 17 495 18 204 19 425 23 696 24 528 27 181 31 867 36 342 36 557 34 430
Počet domů 936 1 013 1 106 1 301 1 664 1 857 2 469 3 222 3 234 3 484 3 708 4 279 4 453 4 840
Vývoj počtu obyvatel a domů města Tábor bez místních částí[20]
Rok 1869 1880 1890 1900 1910 1921 1930 1950 1961 1970 1980 1991 2001
Počet obyvatel 6 717 7 413 8 440 10 703 11 926 12 561 14 250 18 914 19 433 21 958 24 817 28 588 28 528
Počet domů 492 532 589 736 953 1 098 1 584 2 075 2 085 2 205 2 236 2 341 2 345

Struktura populaceEditovat

Památky a zajímavostiEditovat

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Táboře.
 
Kotnov a Bechyňská brána

Věž Kotnov, bývalý hradEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Kotnov.

Hrad, oddělený od města mohutnou hradbou a příkopem, měl v každém nároží jednu věž – pravděpodobně dvě věže s kruhovým půdorysem a dvě s čtvercovým. Zachována zůstala pouze kruhová věž Kotnov, s připojenou Bechyňskou branou. Druhá, takřka identická, se nacházela v oblasti dnešní sladovny. Čtvercové (kvadratické) věže se nezachovaly. Jedna z nich, jihovýchodní, byla možná pouhou baštou U Zvoncóv (po požáru se mluví o shoření právě této bašty). Obytné i hospodářské prostory lemovaly obvodovou hradbu, plocha nádvoří byla štětována. V místech dnešního pivovaru se nacházela hradní kuchyň. V 15. století byl k hradu přistavěn parkán, na jehož jihovýchodním konci stála pátá věž, s bránou. Parkán existuje dodnes, v Táboře se říká „Na Parkánech“. Požárem roku 1532 byl hrad velmi poškozen. Archeologové nalezli 20 cm velkou vrstvu popela. Hrad už ke své bývalé slávě nepovstal. Byl naopak využíván pro hospodářské účely. Vybudován byl pivovar. Ten už v současné době nefunguje, nyní je zde např. hotel, galerie.

Stará radniceEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Stará radnice (Tábor).

Táborská radnice, na západní straně náměstí, patří k nejvýznamnějším památkám pozdní gotiky v českých městech. Stavba byla zahájena kolem roku 1440, ale k jejímu dokončení došlo až v roce 1521. Radnice má čtyři křídla, která obklopují malé nádvoří. Nejvýznamnější částí radnice je Velký sál, s dokonale zvládnutou síťovou klenbou. Ve druhé polovině 17. století byla budova radnice přestavěna do barokního stylu, ale v letech 1876–1878 byl radnici pod vedením Josefa Niklase vrácen její gotický ráz. V současné době slouží radnice jako vstup do podzemních chodeb, k expozicím Husitského muzea i k pořádání kulturních akcí.

Kostel Proměnění PáněEditovat

 
Děkanský kostel Proměnění Páně na hoře Tábor, Žižkovo náměstí (2005)
Podrobnější informace naleznete v článku Kostel Proměnění Páně na hoře Tábor.

Pozdně gotický děkanský kostel, v severozápadním rohu náměstí, byl vystavěn na přelomu 15. a 16. století, na místě původní dřevěné stavby.

JordánEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Jordán (Tábor).

Vodní nádrž Jordán je nejstarší ve Střední Evropě, byla založena roku 1492 a vznikla přehrazením Košínského potoka. Z Jordánu pokračuje tok jako Tismenický potok. Nádrž má rozlohu okolo 50 hektarů a dosahuje hloubky až 18 metrů. Původně měla sloužit jako chovný rybník, ale později se ukázalo, že je na chov ryb příliš velká. Dnes slouží jako záložní zásobárna vody a je vítaným místem k odpočinku obyvatel i turistů.

V roce 2013 začalo, poprvé od roku 1830, čištění a odbahňování Jordánu. Nádrž vydala desítky kilogramů nábojů do ručních zbraní a granátů, jak československé, tak i německé a sovětské výroby. Za raritní považují policisté puškový granát do signální německé pistole, sovětský protipancéřový puškový granát a deset českých granátů předválečné výroby.[21]

Kostnický důmEditovat

Nejstarší historické zprávy k domu čp. 220 jsou dochovány z počátku 16. století. Části domu jsou však patrně ještě starší, kamenné partie některých zdí, jakož i pod domem se rozkládající rozsáhlé sklepy, vykazují stavební prvky z gotického období, tj. z 15. století. Pro svůj historický význam byl proto prohlášen za národní kulturní památku.

Poloha dvoupatrového řadového domu je hlavním průčelím orientovaná do Pražské ulice. Dnes je z této strany vchod do kavárny – cukrárny v přízemí. Nejvýraznějším prvkem je první patro domu, vystupující z plochy průčelí arkýřem, zaujímajícím téměř celou šířku domu. Arkýř spočívá na čtyřech konzolách, jejichž provedení má slohový vztah k renesanci a patrně tedy souvisí s výstavbou domu v roce 1656. Další dominantou uličního průčelí je domovní štít, který je prolomen třemi lichými arkádami, s oválným a polokruhovým záklenkem, na hraně s okosením, které vyznívá jako projev gotické tradice. Je pravděpodobné, že průčelí bylo v renesanci členěné sgrafitem.

V roce 1994 byl dům přebudován na penzion.

Husův parkEditovat

 
Husův park, pomník mistra Jana Husa od sochaře Františka Bílka

Táborské Husovo náměstí, kterému se obecně říká Husovy sady, nebo park u nádraží, začalo vznikat po roce 1871 – po vybudování železnice a otevření nádraží v Táboře. Tehdy byla většina táborských obytných domů a městská brána vzdálena od nádraží 2 km.

Koncem 20. století dostal tento – časem už okolo zcela zastavěný – vnitroměstský prostor krásnější a vzdušnější tvář. Po roce 1991 došlo k rozsáhlému přebudování celého areálu bývalé c.k. tabákové továrny z konce 19. století, ve městě známé „Tabačky“ (1950-1990 kasárny); zmizely neprůhledné ploty a zdi, i různé „stavby a boudy“, rozlehlé budovy byly přeměněny na pracoviště okresních úřadů, obchodů, byly vybudovány podzemní garáže a provedena sadová úprava okolí. Slavnostní předání proběhlo v listopadu 1997.

Při vstupu do Husových sadů – parku ze směru z centra města – od třídy 9. května (v letech 2005–2006 také zrekonstruované) můžeme obdivovat velkou sochařskou kompozici „Mistr Jan Hus“, od významného československého sochaře Františka Bílka (1872–1941). Pomník byl vybudován v letech 1927–1928, z iniciativy táborského „Spolku pro postavení Husova pomníku“ a odhalen dne 6. července 1928 (u příležitosti 513. výročí Husova upálení v Kostnici). Sestává ze dvou částí. Na vysokém žulovém podstavci, s nápisem „Plameny ubírati se ku pravdě“, stojí bronzová socha Jana Husa, v nadživotní velikosti (výška 3 m). Za ní se nachází trojúhelníkový žulový pomník, o rozměrech 3 × 9 m. Ten má připomínat rozevřenou knihu. Na vnější straně je k žulovým blokům připevněno pět bronzových reliéfů, připomínajících události z Husova života. V čele je plastika Kozího hrádku, po obou jeho stranách vždy dvě desky, o rozměrech 90 × 200 cm – vlevo je zobrazeno Husovo působení na Kozím hrádku („Káži mezi ploty jenž slove Kozí“ a „Káži v lese pod lipů u hradu“), vpravo Husovo uvěznění a počátky husitství („Já, sluha boží v okovech“ a „Vznik božích bojovníků“).[22]

Botanická zahradaEditovat

 
Budova Zemědělské školy (z roku 1903), za ní až k Jordánu se rozprostírá botanická zahrada

Zahrada byla založena roku 1866 a je druhou nejstarší botanickou zahradou v České republice. Patří ke Střední zemědělské škole,[23] která měla mezi lety 1900–1918 status vysoké školy. Tou dobou zaznamenala botanická zahrada největší rozkvět. Zahrada zásobuje svými semeny své okolí od roku 1906. Nyní zasílá semena do více než 400 míst po celém světě a na přibližně 100 míst po celé České republice.

Návštěvníci Botanické zahrady[24] mohou obdivovat více než 4 000 druhů rostlin, od teplomilných rostlin, pěstovaných ve sklenících, přes evropské i exotické druhy stromů, až po různé druhy koření a obilovin. Nejzajímavější je asi druh pšenice, pěstovaný už před 8000 lety. Zahrada se zabývá projektem, zaměřeným na obdělávání půdy bez použití umělých hnojiv a chemikálií. Zahrada je zapojena do projektu Florius.

Granátová skálaEditovat

V Táboře u Lužnice se nachází zajímavý geologický útvar – Granátová skála.

Poutní kostel v KlokotechEditovat

Od Kotnova, údolím Tismenického potoka, lze dojít k poutnímu kostelu Nanebevzetí Panny Marie v Klokotech. Jeho stavba započala v roce 1700 a trvala 30 let. Stavba byla financována známými šlechtici a bohatými měšťanskými rodinami. Architektura poutního místa je pravděpodobně inspirována prací Jana Santiniho. Kostel samotný byl dokončen roku 1714. Během následujících let přibyly ambity a kaple.

Kostel se řadí mezi nejvýznamnější památky v okolí a může se srovnávat s nejvýznamnějšími díly evropského baroka.

Barokní zámek MěšiceEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Měšice (zámek, okres Tábor).

Tato budova s empírovou fasádou se nalézá ve východní části Tábora, ve směru ChýnovPelhřimov, asi 2 km od Informačního centra na Žižkově nám.. Původně renesanční tvrz byla v roce 1699 přestavěna Janem Josefem Carettem, hrabětem z Millesima, na barokní zámek. Dnešní majitel zámku, Jan Berwid-Buquoy, zpřístupnil objekt veřejnosti.

PivovaryEditovat

 
Bývalý pivovar v Táboře
  • Pivovar pod Besedou - v Táboře od roku 2018, ve spolupráci se Střední školou obchodu, služeb a řemesel Tábor.
  • Pivovar Křížek - v Táboře od roku 2018.

Členění městaEditovat

 
Katastrální území Tábora

Město má 15 částí města:

KnihovnaEditovat

 
Městská knihovna

Veřejná knihovna byla založena roku 1897. Dnes je to Městská knihovna, na adrese Jiráskova 1775. Zřizovatelem knihovny je město. Poskytuje veřejné knihovnické a informační služby, včetně meziknihovní výpůjční služby. Nabízí volný přístup k internetu. Pořádá různé kurzy, výstavy, literární pořady, akce pro děti, seniory.

Knihovna spravuje několik poboček na území města (Pražské sídliště, Sídliště nad Lužnicí, Čekanice, Náchod).[25][26]

DopravaEditovat

Související informace naleznete také v článku Doprava v Táboře.

Kromě kulturních statků je Tábor významný i jako dopravní uzel – tradiční významný bod na trase PrahaČeské BudějoviceLinec (E55), která dnes vede východně okolo města, po dálnici D3. S ní se zde křižuje dálková silnice I/19 (Plzeň/Písek – Tábor – Pelhřimov). Přímo Táborem procházejí silnice II. třídy č. II/123, II/137 a II/603.

Železničním uzlem Tábor prochází páteřní dvojkolejná elektrifikovaná trať Praha – České Budějovice (č. 220, součást IV. tranzitního koridoru), z níž zde odbočují tratě č. 201 (směr Písek, Ražice), 202 (směr Bechyně) a 224 (směr Pelhřimov a Horní Cerekev).

OsobnostiEditovat

  • Radek Dvořák (* 1977), hokejista, pravé křídlo Dallas Stars (sezona 2011/2012)
  • František Vladimír Foit (1900–1971) sochař, etnograf a cestovatel
  • Jozef (Josef) Gelinek (1758–1825), pianista, skladatel, pedagog
  • Antonín Hnízdo (1906–1973), pedagog, ochránce přírody, publicista
  • Anna Hostomská (1907–1995), hudební publicistka, překladatelka, redaktorka Českého rozhlasu
  • Jiří Hrzán (1939–1980), divadelní a filmový herec, televizní bavič a zpěvák
  • Jaromíra Hüttlová (1893–1964), středoškolská profesorka, spisovatelka a překladatelka
  • Emanuel Chalupný (1879–1958), advokát, sociolog, filozof, jazykovědec, národohospodář, spoluzakladatel Sociologického ústavu (1942), předseda Masarykovy sociologické společnosti
  • Jan Chomutovský, architekt, poslanec
  • Bohumír Janát (1949–1998), filozof, spisovatel, mluvčí Charty 77
  • Anton Josephy (1793 - 1839), magistrátní a kriminální rada, setník c.k. výsadního sboru ostrostřeleckého
  • Karel Josephy (1895–1968), ředitel c. k. tabákové továrny v Táboře
  • Michal Josephy (* 1977), antropolog, novinář, fotograf, spisovatel
  • Jaroslav Kabeš (1896–1964), ekonom, poslanec, bankéř
  • Jan Boháč (*1982) hokejista, útočník, dvojnásobný mistr nizozemské ligy
  • Miroslav Kalousek (* 1960), 8. a 10. ministr financí ČR, 4. předseda KDU-ČSL, spoluzakladatel a 2. předseda TOP 09
  • Karel Leopold Klaudy (1822–1894), pedagog, politik, purkmistr-starosta Prahy, advokát
  • Karel Bohuš Kober (1849–1890), sportovec, spisovatel
  • Martin Kolář (1836–1898), pedagog, historik
  • František Korbel (* 1976), právník, politik
  • Adolf Kroupa (1910–1981), překladatel, kulturní organizátor, ředitel brněnského Domu umění
  • Jan Krumlovský (1719–1763), skladatel a virtuóz na violu d’amore, městský syndik
  • Václav Křížek (1833–1881), pedagog, ředitel reálného gymnázia, vlastenec, politik a kulturní organizátor v Táboře
  • Jiří Lutovský (* 1964), reprezentační trenér MTB
  • Karel Mareš (1898–1960), generál, vojenský pilot, první velitel 311. čs. bombardovací perutě RAF (1940)
  • Jan Berwid-Buquoy (* 1946), publicista, politolog a historik, majitel barokního zámku Tábor-Měšice
  • Ladislav Nagy (* 1974), literární kritik, překladatel
  • Karel Nedbal (1836–1889), advokát, organizátor hudebního života a člen městské rady v Táboře, otec skladatele Oskara Nedbala
  • Oskar Nedbal (1874–1930), skladatel, dirigent, hráč na violu, spoluzakladatel Českého kvarteta
  • Bohumil Němeček (1938–2010), boxer, olympijský vítěz (OH 1960 v Římě), mistr Evropy (1967)
  • Antonín Novotný (1913–2005), herec a chemický výzkumník
  • Jan Novotný (1953), herec, režisér
  • Jiří Datel Novotný (1944), herec, scenárista a režisér
  • Miroslav Novotný, historik a lektor na JU
  • Vladimír Novotný (1914–1997), kameraman, zejména trikových snímků
  • Milada Petříková-Pavlíková (1895–1985), první čs. žena promovaná Ing. arch. na ČVUT v Praze; dcera táborského MUDr. Josefa Pavlíka
  • Zdeněk Rytíř (1944–2013), textař a hudební skladatel
  • Jan Schmid (* 1936), zakladatel experimentálního Studia Ypsilon, umělecký šéf a ředitel Divadla Ypsilon v Praze, dramatik, spisovatel, profesor DAMU, scénograf a grafik
  • Václav Soumar (1887–1947), finančník, zasloužilý starosta (1929–1939) a čestný občan Tábora
  • Jan Sovák (* 1953 ), česko-kanadský malíř a ilustrátor, čestný občan Tábora
  • Jaroslav Svejkovský (*1976) bývalý hokejový útočník v NHL
  • Josef Jindřich Šechtl (1877–1954), fotograf a hudebník
  • Rudolf Tecl (1950–2005), archivář, historik
  • Karel Thir (1856–1931), historik, profesor Táborského gymnázia
  • Jiří Traxler (1912–2011), klavírista, skladatel, textař, aranžér
  • Ludvík Unger (1840–1917), učitel, autor básní a povídek pro mládež, přispíval do regionálního tisku
  • Jaroslav Vacek (1894–1944), vězeňský dozorce, přední regionální protinacistický odbojář
  • Karel Valter (1909–2006), pedagog, malíř a grafik, čestný občan Tábora
  • Matěj Norbert Vaněček (1859–1922), matematik, profesor na pražské technice
  • Kamil Voborský (1883–1949), hudební skladatel, dirigent a učitel hudby, znalec a sběratel hudebních nástrojů
  • Rudolf Voborský (1895–1957), pedagog, dirigent, hudební skladatel
  • Hugo Vojta (1885–1941), generál, první zemský velitel Obrany národa
  • Marie Záhořová-Němcová (1885–1930), vnučka Boženy Němcové, představitelka sociálních organizací v ČSR
  • Petr Zenkl (1884–1975), pedagog, primátor Prahy, ministr vlády a náměstek předsedy vlády, předseda Československé strany národně socialistické
  • Martin Mikuláš (pedagog) (*1983), lingvista, lingvodidaktik, soudní překladatel
  • Josef Vlastimil Kamarýt (1797-1833), katolický kněz, básník[27]
  • Františka Inka Bálková (1907-1992), módní návrhářka

Partnerská městaEditovat

Spřátelené město:

Spolupráce:

ReferenceEditovat

  1. a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2020. Praha. 30. dubna 2020. Dostupné online. [cit. 2020-05-01]
  2. Historický lexikon obcí České republiky – 1869–2011. 21. prosince 2015. Dostupné online.
  3. a b Jiří Rejzek: Český etymologický slovník, nakl. LEDA, Voznice, 2001, ISBN 80-85927-85-3
  4. V. Machek: Etymologický slovník jazyka českého, 2., opr. a dopl. vydání, Praha 1968
  5. J. Holub, F. Kopečný: Etymologický slovník jazyka českého, Praha 1952
  6. http://othes.univie.ac.at/5084/1/2009-05-25_9847452.pdf - Christa Hlawinka, Slawische Sprachspuren im Mühlviertel
  7. srv. Josef Jungmann: Slovník česko-německý I–V., Praha 1834–1839
  8. Gazetteer of Planetary Nomenclature Feature Information – Tábor on Mars [online]. [cit. 2020-07-20]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b c KOLEKTIV AUTORŮ. Vítejte na Táborsku. Tábor: [s.n.], 2006. 130 s. ISBN 80-239-7075-5. S. 40. 
  10. město vydrancováno, vyloupeny i chrámy, odvlečeny ženy a dívky do ležení. Město muselo zaplatit Švédům vysoké výpalné
  11. Tabačka nevyrábí už 70 let, ale žije dodnes. Táborský deník [online]. 2017-05-29 [cit. 2017-11-17]. Dostupné online. 
  12. Byla instalována v budově školy na Parkánech (v celém přízemí a 1. patře) a od zahájení 29.7.1906 po dobu prázdnin ji zhlédlo 10 tisíc návštěvníků
  13. Vratislav Preclík: "Návrat prezidenta Masaryka do vlasti právě před sto lety" (20.-21. prosince 1918), in Čas: časopis Masarykova demokratického hnutí, říjen - prosinec 2018, roč. XXVI. čís. 124. ISSN 1210-1648, str. 5 – 13
  14. Událost připomíná na nádraží umístěná pamětní deska (od jihočeského sochaře J.V.Duška)
  15. Expozice byly (od zahájení 23. června 1929) v budovách reálky, školy na Parkánech, v sokolovně a v bývalé spořitelně a bylo ještě zbudováno vlastní výstaviště s pavilony na břehu Jordánu
  16. Historické fotografie ke 140. výročí založení české vyšší hospodářské a hospodářsko-průmyslové školy zemské v Táboře
  17. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1921. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1924. 598 s. S. 75. 
  18. Statistický lexikon obcí v Republice československé 1930. Díl I. Země Česká. Praha: Orbis, 1934. 613 s. S. 352. 
  19. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90. Dostupné online. 
  20. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí ČR 1869 - 2005 - 1. díl [online]. 2007-03-03 [cit. 2014-12-11]. S. 268, 269, záznam 90-10. Dostupné online. 
  21. Z bahna Jordánu vylovili torza revolverů a tři stovky rozbušek, iDNES.cz, 22. 3. 2013
  22. VANDROVCOVÁ, J.; VANDROVCOVÁ, L.; ZAJÍCOVÁ, L. Spolek pro postavení Husova pomníku v Táboře. In: VYBÍRAL, Z. Jan Hus 1415-2015. Tábor: Husitské muzeum v Táboře, 2015. S. 95-101.
  23. VOŠ a SZeŠ Tábor
  24. Botanická zahrada při VOŠ a SZEŠ v Táboře
  25. https://www.knihovnatabor.cz/
  26. Městská knihovna Tábor. www.facebook.com [online]. [cit. 2019-07-31]. Dostupné online. (česky) 
  27. HOMOLOVÁ, Marie; KARÁSEK, Oldřich. 101 našich nejkrásnějších měst a městeček. Praha: BETA, 2005. ISBN 80-7306-179-1. S. 48. 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat