Otevřít hlavní menu

Hlinice je místní částí města Tábor. Nachází se 5 km severovýchodně od centra Tábora, vlevo od silnice č. 137 Tábor – Mladá VožiceNačeradec. V roce 2011 zde trvale žilo 206 obyvatel.[1]

Hlinice
Táborská místní část Hlinice (v pozadí vlevo), vpředu část Záluží
Táborská místní část Hlinice (v pozadí vlevo), vpředu část Záluží
Základní informace
Charakter sídla vesnice
Počet obyvatel 206 (2011)
Domů 79
Lokalita
PSČ 390 02
Obec Tábor
Okres Tábor
Katastrální území Hlinice (4,91 km²)
Zeměpisné souřadnice
Hlinice
Hlinice
Další údaje
Kód části obce 39233
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Jak číst infobox Zdroje k infoboxu a částem obce.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

HistorieEditovat

První písemná zmínka o vesnici pochází z roku 1387.[2] Roku 1400 Hlinice náležela Albertovi z Těchobuze. Roku 1442 zde sídlí Petřík z Hlinice, který si koupil dům na táborském předměstí za 7 kop grošů. Roku 1545 držel ves Prokop Hýlovec z Polkovic, ale následující rok ves vlastnil rod Sádlů z Vrážného. Jan Sádlo byl stoupencem hnutí Mikulášenců. Ten se též účastnil odboje českých stavů proti Habsburkům. Po jeho smrti (1619) byl majetek zkonfiskován a patřil Královské komoře. Od ní koupil Hlinici Josef Kořenský z Terešova. Byl zaměstnán jako císařský rada a zemský soudce a Hlinice byla připojena k jeho statku Meziříčí. Soupis poddaných podle víry zde byl v roce 1651 a uvádí jen 7 poddaných nad 11 let (sedlák Vavřinec se dvěma dcerami a sedlák Pavel Prchlík s manželkou Markytou a dva podruzi). V této době, byl v Hlinici jeden pustý mlýn o jednom kole. Roku 1689 přikoupil Ferdinand Filip z Ladronu Hlinici ke svému statku Červené Záhoří.

Ve vsi se pomalu zvyšovala populace. Přistěhoval se kovář Jakub Krejsa, pak zde bylo zbudováno sídlo pro myslivce a hospoda. V roce 1713 byl majitel vsi hrabě Deym. V této době zde byly tyto usedlosti: Tomáš Krejčí, ovčín, Pavel Šanda, chalupa Jiřího Valicha, Ondřej, myslivec Jan Dvořák, Václav Rybníkář, kovář Jan Krejsa, Josef Čáp, Adam Janáček, Jan Pokorný, hospoda na níž šenkoval Matěj Hesoun.

Roku 1771 zde vypukl strašný hladomor, který postihl celé Čechy. Lidé umírali i na polích, hlinečtí se vypravovali do Tábora a prosili měšťany o pomoc. Krutý mor trval i roku 1772, kdy se v některých vesnicích okolo Tábora pochovávalo i 15–18 lidí denně. Roku 1775 císař Josef II. vydal robotní patent a obyvatelstvu zmírnil robotní povinnosti. Jména dalších hlinických sedláků: Jakub Voleman (čp. 1), Václav Studenovský (čp. 3), Josef Bílek (čp. 5), Mates Sviták (čp. 6), Jan Bril (čp. 7), Václav Mašek (čp. 9), Josef Dřevo (čp. 11), Jan Macháček (čp. 13), Kašpar Holej (čp. 14). Většina sedláků vykonávala letní ruční robotu jen jeden a půl dne týdně, ale obyvatelé čp. 3 a 7 ji vykonávaly dva dny v týdnu. Číslo popisné 2 byla pastouška, čp. 8 panský dvůr, čp. 10 byla hospoda a čp. 12 byla myslivna. Na čísle popisném 17 byla panská židovna.

Roku 1837 se v Hlinici zřídila škola. Byla umístěna na čp. 2, která se za 120 zlatých upravila na učebnu a byt pro učitelského pomocníka. Škole byly poskytovány 4 sáhy dříví, které se používaly na vytápění. Roku 1854 byla škola zrušena a Hlinice byla přiškolena k Měšicím. Farností Hlinice vždy patřila a patří k Chotovinám. Popis diecéze z roku 1862 uvádí v Hlinici (psána Hlinec) 35 domů se 182 katolíky a 2 židy. Roku 1905 byla Hlinice součástí katastrální osady Čekanice. Bylo zde 37 domů s 242 českými obyvateli. Osada měla toho roku tyto části: Na Boubíně, Dvorec, Hlinice a na Kimlu.

Historické zmínky o obyvatelích obceEditovat

  • V obci žil jistý Petřík z Hlinice, který si 1442 koupil nějaký dům na předměstí Tábora, ten ovšem nezaplatil. Jako zástavu za dluh dává majiteli svoji ženu Martu. Se souhlasem majitele a své ženy v roce 1444 Petřík dům prodává a bere si Martu zpět. Roman Cikhart dále dodává: „Jméno Petříkovo čte se mezi plenícími Tábory“.
  • Hrdoň ze Hlinice prodal 1435 Jindrovský lán Chvalovi ze Lhoty Paldíkovy a protože tento rovněž nezaplatil, stal se rukojmím jakýsi Jan Černochův z Hlinice.
  • Část obce byla oddělena pro exhibicionistu Jana Sádla z Vrážného, jenž se tu připomíná již 1573 na zdejším dvoře. Jan byl přívržencem husitské sekty mikulášenců (zakladatel = sedlák Mikuláš z Vlásenice). Mikulášenci, též zvaní „Nikolajevci“, byli radikální částí adamitů, prosazujíc – mimo jiné – i tezi, že pohlavní obcování s dětmi není v rozporu s biblí. Jistý slouha z Hlinice, jménem Jíra, ho 1590 ohrožoval ručnicí a pokoušel se ho dokonce zastřelit. Petr Smrčka ze Mnichu mu stržením ze sedla zlomil ruku a poranil jej kordem. Jan Sádlo se zúčastnil odboje českých stavů a v roce 1620 byl popraven. Jeho silně zadlužené statky koupil v roce 1623 od královské komory Jezue Kořenský z Terešova. Ten připojil ves ke statku Meziříčí. Dnes je vesnice prakticky předměstím Tábora.

ReferenceEditovat

  1. Český statistický úřad. Statistický lexikon obcí České republiky 2013. Praha: Český statistický úřad, 2013. 900 s. Dostupné online. ISBN 978-80-250-2394-5. S. 218. 
  2. Český statistický úřad. Historický lexikon obcí České republiky 1869–2005 (1. díl). Praha: Český statistický úřad, 2006. 760 s. Dostupné online. ISBN 80-250-1310-3. S. 268. 

LiteraturaEditovat

  • Berwid-Buquoy, Jan: "Neznámá země Československo - Jižní Čechy" (přednáškový cyklus), FU Berlin, Ost-Europa-Institut, Západní Berlín 1975.
  • Cikhart, Roman: "Táborsko. Popis přírodní, historický a národopisný", Tábor 1922.

Externí odkazyEditovat