Otevřít hlavní menu

Atentát na Heydricha

diverzní operace československých exilových výsadkářů za druhé světové války

Atentát na Heydricha byla úspěšná diverzní akce výsadkářů Operace Anthropoid exilových československých branných sil za druhé světové války, cílem atentátu byl prominentní nacista, zastupující říšský protektor a šéf RSHA Reinhard Heydrich. Atentát provedli 27. května 1942 v Praze-Libni Jozef GabčíkJan Kubiš, kteří byli pro tento úkol speciálně vycvičeni ve Velké Británii.[1]

Atentát na Heydricha
Poškozený vůz Mercedes-Benz W142 Reinharda Heydricha na místě činu.
Poškozený vůz Mercedes-Benz W142 Reinharda Heydricha na místě činu.
Historické období Druhá světová válka
Cíl usmrcení Reinharda Heydricha
Důsledky smrt Reinharda Heydricha; výjimečný stav vyhlášený K. H. Frankem; násilná perzekuce obyvatelstva protektorátu; anulace Mnichovské dohody ze strany Spojeného království a Francie
Datum 27. květen 1942
Místo Protektorát Čechy a Morava Praha-Libeň, Protektorát Čechy a Morava
Zeměpisné souřadnice
Útočníci Jozef Gabčík a Jan Kubiš
Použité zbraně Sten gun Mk. II (selhal)
protitankový granát vzor 73
Kauza dnes stále mnoho spekulací, kvůli rozporům v dokumentaci a svědeckých výpovědích

Vysazení parašutistů provedla 138. (výsadková) peruť RAF (anglicky No. 138 (Special Duties) Squadron RAF). Gabčík s Kubišem tehdy seskočili poblíž Prahy, u hřbitova obce Nehvizdy. Pomoc při vykonávání nebezpečného plánu jim nabídly desítky českých rodin, které za svoji odbojovou činnost většinou zaplatily životem.[2][3]

Odvetné represivní akce, včetně vyhlazení obcí LidiceLežákypopravou mnoha osob, se souhrně nazývají heydrichiáda. Jednalo se o ojedinělý atentát na představitele bezpečnostních složek nacistického Německa v průběhu druhé světové války, který měl vliv na vnímání Československa Spojenci za války i při obnově státu.

Obsah

Důvody k atentátuEditovat

Od svého ustavení se československá exilová vláda stále více dostávala pod tlak britských oficiálních míst.[zdroj?] Důvodem byla malá aktivita domácího odboje v obsazeném Československu. Koncem roku 1940 byl proto československou exilovou vládou v Londýně přijat program pomoci domácímu odboji. Počítalo se s vysíláním specialistů vycvičených na nestandardní vedení války (diverze, sabotáže) do Protektorátu a jejich zapojení do domácího protiněmeckého odboje. Koncem léta roku 1941, po nástupu Reinharda Heydricha do funkce zastupujícího říšského protektora, bylo rozhodnuto o rozšíření činnosti vysílaných specialistů o teroristickou činnost (atentáty a fyzická likvidace příslušníků německé okupační správy, zrádců a kolaborantů z řad českého obyvatelstva). První takto koncipovanou operací se měla stát operace Anthropoid. Rozhodnutí k likvidaci Reinharda Heydricha je datováno k 3. říjnu 1941. Z dochovaného písemného dokumentu z jednání, kterého se zúčastnili plk.gšt. Moravec, pplk.konc. Bartík, mjr.pěch. Paleček, rotmistr Gabčík a rotný Svoboda vyplývá, že důvodem k atentátu byly popravy předních členů vojenské ilegální organizace Obrana národa po příchodu Heydricha do Prahy.[zdroj?]

PřípravaEditovat

Výsadek AnthropoidEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Operace Anthropoid.

K výcviku na provedení operace Anthropoid byli povoláni rotmistr Jozef Gabčík a rotný Karel Svoboda. Svoboda byl koncem roku 1941 z důvodu úrazu při cvičném seskoku z operace vyřazen a na Gabčíkův návrh nahrazen rtm. Janem Kubišem. Samotný výcvik zahájili v létě 1941 ve výcvikových školách a stanicích SOE ve Skotsku, ve kterých prodělávali výcvik i britští commandos. V průběhu výcviku vypracovala SOE několik rámcových plánů atentátu na R. Heydricha, při kterém byly zvažovány různé možnosti prostředí, ve kterých bude čin proveden.

Po zákazu české tělovýchovné organizace Sokol státním tajemníkem říšského protektora K. H. Frankem 12. dubna 1941 někteří členové zakázané organizace vytvořili odbojovou skupinu Jindra. Ta se zapojila do příprav na atentát, sháněla ubytování a informace. Zároveň však varovala Londýn před možnými důsledky atentátu. Po atentátu byla síť skupiny Jindra nacisty zlikvidována.[4]

Původní plánEditovat

Původní plán útoku předpokládal, že Gabčík a Kubiš zaútočí na Heydricha poblíž jeho sídla v zámku v Panenských Břežanech, ale kvůli zvýšené ochraně cíle byl tento plán zamítnut. Náhradním místem, které Gabčík s Kubišem pro atentát vybrali, bylo zaústění tehdejší Kirchmayerovy třídy, což je dnešní spojka Zenklovy ulice s ulicí V Holešovičkách s ostrou zatáčkou vpravo dolů, která vede dál ulicí V Holešovičkách opět dolů až do pražské čtvrti Troja směrem k Trojskému mostu přes Vltavu. Podle předpokladu zde Heydrichův řidič Klein musel zpomalit, což jim umožňovalo snadnější střelbu na automobil. Další výhodou vybrané lokace bylo, že se nacházela daleko od veškerých policejních posádek, kasáren a stanic gestapa. Jak se později ukázalo, její nevýhodou byla jen blízká tramvajová zastávka, kde se mohlo pohybovat větší množství českých civilistů.

AtentátEditovat

Příprava na místěEditovat

 
Samopal Sten, stejný typ, jaký Jozefu Gabčíkovi při útoku selhal

Ráno 27. května odjeli Gabčík s Kubišem tramvají na Žižkov, kde si vyzvedli jízdní kola, na kterých přijeli do Holešovic. Gabčík pod kabátem sestavil svůj samopal Sten Mk II bez ramenní opěrky. Oba vyčkávali Heydrichův příjezd. Heydrich po snídani strávil chvíli s rodinou a odjel autem z Panenských Břežan směrem na Pražský hrad, odkud se měl následně vydat do Ruzyně a letecky se přepravit do Berlína za Hitlerem. V rozporu s nařízením nebyl jeho automobil ještě opancéřovaný a jel bez ochranného vojenského doprovodu.

Průběh atentátuEditovat

 
Britská olejová malba z roku 1942 dokládající, jak si malíř atentát představoval.
 
Jeden z vozů Reinharda Heydricha, podobný tomu, ve kterém jel v den atentátu.

Kabriolet Mercedes 320 Cabriolet-B s otevřenou střechou řídil osobní šofér a šéf ochranky Johannes Klein. Heydrich cestoval na předním sedadle. Vůz odjel ze zámku v Panenských Břežanech směrem na Pražský hrad. V cca 10.32 až 10.35 automobil zatáčel tehdejší Kirchmayerovou třídou vpravo do ulice V Holešovičkách (dnes spojnice mezi Zenklovou třídou a V Holešovičkách), kde vozidlo muselo zpomalit. Gabčík odhodil kabát a ihned se pokusil střílet na vůz, ale jeho samopal Sten selhal. V roce 2015 byla v archivech objevena zpráva protektorátní policie, která při ohledání místa za příčinu nevystřelení uvedla vzpříčený náboj v hlavni. Sten byl tehdy novou poruchovou zbraní, zkonstruovanou v roce 1940.[5][6]

Heydrich, který projel kolem mířícího Gabčíka, si uvědomil, že se jedná o atentát. Ale místo toho, aby řidiči přikázal z místa rychle ujet a zvýšil tím šanci na záchranu, učinil dvě chyby. Jednak přikázal vůz zastavit a současně se v autě postavil, s vytažením zbraně. V daný okamžik hodil Jan Kubiš na auto speciálně upravenou, původně protitankovou, bombu, která však nezasáhla vnitřní prostor kabrioletu, ale narazila do karoserie. Explodovala vně vozidla před pravým zadním kolem. Podle historika Eduarda Stehlíka: „Oba … útočí současně, Gabčík se snaží vystřelit ze samopalu, Kubiš hází bombu, přestože plán byl nejdřív bomba, potom samopal.[6] Intenzivní detonace vysypala okna projíždějící tramvaje číslo 3. Střepiny z výbuchu zasáhly zastupujícího říšského protektora. Objevily se mylné spekulace, že granát byl otráven botulotoxinem,[7] tomu však od počátku nic nenasvědčovalo.[8] Ty vycházely z tvrzení Paula Fildese z vojenského výzkumného střediska v Porton Down, který tvrdil, že zde granáty s botulotoxinem parašutistům vyrobili. Kromě vyjádření P. Fildese pro spekulace nejsou známy důkazy a ostatní okolnosti použití granátu tomu odporovaly.[9][10]

Po výbuchu se Kubiš i Gabčík pokoušeli pokračovat ve střelbě z pistolí.[11] Heydrich i Klein vyskočili z vozu a oba vytáhli osobní zbraně.[12] Šéf komise pro vyšetření atentátu Heinz Pannwitz sdělil, že Heydrich začal pronásledovat Kubiše, ale při pokusu o střelbu neměla zbraň ráže 7,65 mm zásobník. Proto se vrátil zpět k autu, kde si zraněný sedl na sedadlo.[12]

Výpověď očitých svědků z roku 1942: Policejní oddělení JUDr. Ženatý Jaroslav "Informativním výslechem očitých svědků činu bylo zjištěno, že v 10.36 hod. byl spáchán atentát na zastupujícího říšského protektora SS-Obergruppenführera Heydricha, který přijížděl autem směrem z Panenských Břežan Kirchmayerovou třídou. Když chtěl jeho vůz zabočiti do ulice V Holešovičkách, hozena byla z chodníku, který vůz míjel, ve směru k jeho zadním kolům, bomba, která vybuchla," uvedl dokument.

Útěk z místa činuEditovat

Jan Kubiš si střelbou do vzduchu proklestil cestu davem zvědavců (převážně cestujících z tramvaje). Nasedl na kolo, a ač sám raněn nad levým okem, ujel na domluvené záchytné místo ve Staré Libni.

Řidič Johannes Klein se vydal za Josefem Gabčíkem a začal po něm střílet, ale podle Pannwitze během pronásledování střílet nemohl, protože si omylem uvolnil zásobník.[12] Gabčík utíkal do kopce Kirchmayerovou třídou a pak zatočil doleva do dnešní Gabčíkovy ulice a tou běžel dolů. Dole, na křižovatce s dnešní ulicí Valčíkovou, se chtěl schovat v řeznictví. Bohužel pro něj byl majitel řeznictví Brauner stoupencem nacistů a spolupracovník gestapa, a tak vyběhl ven a přivolal řidiče Kleina, jenž vběhl do obchodu. Gabčík, nemaje jiný únik, vyrazil proti Kleinovi, kterého postřelil do nohy. Klein pak přikázal Braunerovi, aby Gabčíka pronásledoval, ten se ale pro svůj úkol nijak nenadchl a učinil pouze několik váhavých kroků. Gabčík mezitím zmizel v postranních uličkách, nicméně vběhl omylem zpátky do ulice V Holešovičkách a to jen pár desítek metrů pod zničeným automobilem R. Heydricha. Odtud pak seběhl dolů (de facto po hlavní třídě podél tramvaje) k Vltavě, kde se mu podařilo zmizet v postranních uličkách.

Heydrichovo zranění a smrtEditovat

 
Himmler ve smutečním průvodu na Heydrichovu pohřbu v Berlíně

Jednou z náhodných svědkyň útoku byla ošetřovatelka Marie Navarová, která začala zraněného Heydricha ošetřovat a shánět pro něj odvoz do nemocnice.[13] Po chvilce zmatků byla získána dodávka převážející leštidlo a Heydrich se dostal okolo 11. hodiny do blízké nemocnice Na Bulovce. Zraněného Heydricha přijal lékař Vladimír Šnajdr, který se ujal prvního ošetření. Německý přednosta kliniky profesor Walter Dick později provedl podrobné vyšetření. Výsledek rentgenových snímků ukázal rozsah těžkého zranění. Heydrich měl po atentátu zlomené žebro, protrženou bránici a poškozenou slezinu. Plechová střepina ze sedadla vnesla do těla nečistotu, s následným rozvojem sepse.[6] Zatupující říšský protektor požadoval příjezd specialisty z Berlína, ale po přesvědčování a po příjezdu specialisty profesora Hollbauma souhlasil s operací Na Bulovce.

Zpráva o atentátu se začala postupně šířit. Okolo 12. hodiny ji obdrželo pražské gestapo a následně Karl Hermann Frank a Adolf Hitler.

Heydrich upadl 3. června do kómatu a 4. června v 4.30 zemřel dle prvotní úmrtní zprávy na celkovou sepsi organismu v nemocnici Na Bulovce. Tato zpráva nechala kvůli nestandardnímu průběhu popsaných příznaků vzniknout různým teoriím, též konspiračním. Sám autor původní zprávy Herwig Hamperl v roce 1970 poněkud svůj závěr pozměnil a tvrdil, že se jednalo o anemický šok, i toto vysvětlení však mělo svoje slabiny.[14] Další, velmi pravděpodobná, teorie mluví také o arterielní formě embolie, související s drobným poraněním plíce, které mohlo být přehlédnuto.[15] Jedna z populárních teorií také tvrdí, že Heydricha zavraždil sám K. H. Frank, protože v něm viděl velkou konkurenci.[16]

Další osudy parašutistůEditovat

 
Po atentátu se výsadkáři skrývali v pravoslavném chrámu sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze

Původně se měla skupina ukrývat v pravoslavném kostele Cyrila a Metoděje v novoměstské Resslově ulici jen krátce, parašutisté byli domluveni s Vojtěchem Paurem, který pracoval v pohřební službě, že pro ně ke kostelu přijede a vyveze mimo město. To se však již zrealizovat nepodařilo. Jeden z parašutistů výsadku Out distance přestal se svými druhy spolupracovat a stal se konfident gestapa. Byl to Karel Čurda. Ten prozradil fašistům spolupracovníky parašutistů, skrze něž se gestapo dozvědělo o úkrytu dříve, než tato skupina stačila uniknout.

Dne 18. června 1942 ve 4.15 ráno byla katedrála obklíčena přibližně 760 příslušníky bojových útvarů Waffen-SS, a to Ersatz-Bataillon SS „Deutschland“ (Náhradní prapor SS „Německo“) a SS-Wachbataillon Prag (SS Strážní prapor Praha). U zásahu bylo dále přítomno několik desítek příslušníků gestapa a místní hasičské posádky. Celé okolí bylo neprodyšně uzavřeno.

Pravoslavný biskup Gorazd se pokusil ukončit nacistický teror, který následoval, svým vlastním sebeobětováním. Napsal několik dopisů, předsedovi protektorátní vlády, ministrovi školství a také do kanceláře říšského protektora, ve kterých vzal veškerou odpovědnost za ukrývání parašutistů na sebe. Byl připraven podstoupit jakýkoli trest včetně smrti, ale tehdy vyhlášené stanné právo neušetřilo nikoho. Zastřelen na Kobyliské střelnici byl 4. září 1942. Česká pravoslavná církev pak byla 1. září 1942 zakázána.[17]

Smrt výsadkářůEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Boj v kostele svatých Cyrila a Metoděje.
 
Památník parašutistům, kteří atentát provedli, v kryptě kostela

Na hlídce byli v tuto dobu velitel parašutistů Adolf Opálka spolu s Janem Kubišem a Josefem Bublíkem, kteří se rozmístili strategicky na vyvýšeném kůru v kostele. Po několika minutách proniklo do budovy gestapo, se kterým začali tři parašutisté vést přestřelku. Boj trval přes dvě hodiny. Odpor tří parašutistů byl zlomen poté, co jim došlo střelivo a Němci se je snažili usmrtit pomocí ručních granátů. Opálka a Bublík, ač zraněni střepinami, ještě si sami stačili posledním nábojem vzít život, i když Bublík zemřel až při převozu do lazaretu-SS v Praze-Podolí. Kubiš, kterého nejvíce zranily střepiny granátů, zemřel až v sanitce, kde již byl v bezvědomí. Později byla těla obou posledně jmenovaných převezena zpět ke kostelu k identifikaci, ke které byl přivezen i zrádce a konfident gestapa Karel Čurda.

Ostatní parašutisté s napětím poslouchali boj svých kamarádů ukryti v kryptě kostela. Byli to Jozef Gabčík, Jaroslav Švarc, Jan Hrubý a Josef Valčík. Když Němci ovládli prostory kostela, začali házet do krypty granáty slzného plynu, které jim obránci vyhazovali zpět na ulici. Následoval pokus parašutisty vyplavit, k čemuž byli přivoláni protektorátní hasiči. Parašutistům se několikrát podařilo vystrčit hasičské hadice zpět na ulici a vedli palbu z krypty po německých vojácích. Při opakovaném pokusu o vystrčení hasičských hadic, přišli zásahem jednoho z hasičů o jejich žebřík, čímž přišli o možnost dál hasičům hadice účelně odrážet. Němci mezitím prorazili do krypty další vchod v oblasti zazděného starého vchodu za pomoci výbušnin. Následoval pokus německých vojáků proniknout do krypty. Jejich pokusy byly odráženy, jelikož obránci měli lepší podmínky pro boj (stříleli ze tmy na světlo a Němci museli sestupovat po schodech). Jejich boj skončil až nedostatkem munice. Stejně jako jejich kamarádi parašutisté v horní části kostela se odmítli vzdát a také si hrdinně zvolili smrt střelnou ranou z vlastní zbraně. Vzhledem k tomu, že totožnost většiny parašutistů nebyla německým úřadům známa, byl k identifikaci těl po akci přizván Karel Čurda, konfident gestapa.

Při této akci zahynuli tito příslušníci československého zahraničního odboje: Rtm. Josef Gabčík a rtm. Jan Kubiš, spolu s dalšími parašutisty nadpor. Adolfem Opálkou, podpor. Josefem Valčíkem, čet.asp. Josefem Bublíkem, čet. Janem Hrubým a rotným Jaroslavem Švarcem.

Zrada Karla ČurdyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Karel Čurda.

Kromě parašutistických skupin jako Anthropoid, Silver A a Silver B byla na území protektorátu vysazena také skupina tří parašutistů s krycím názvem Out Distance. Jejími členy byli velitel skupiny Adolf Opálka, Ivan Kolařík a Karel Čurda. Kvůli mlze byl rozkaz k seskoku změněn a jako místo bylo určeno až místo poblíž Písku namísto zamýšleného Tábora, navigátor však udělal chybu (což nebývalo neobvyklé) a skupina seskočila 100 kilometrů východně od Písku, kde neměli žádné kontaktní adresy. Opálka byl lehce zraněn, Ivan Kolařík ztratil doklady a jeden kontejner (z původních dvou) se jim nepodařilo najít. Velitel skupiny v zájmu bezpečnosti nařídil, aby se skupina rozdělila. On zatím naváže kontakt s odbojem a dá jim o tom vědět. Navzdory výcviku a nejpřísnějšímu zákazu stýkat se s příbuznými, přeběhl Ivan Kolařík za rodinou na Slovensko.

Za Heydrichiády Ivan Kolařík spáchal sebevraždu jedem, kvůli bezpečnosti rodiny, poté, co od ní bez dokladů odešel. Přesto rodina Kolaříkova byla zastřelena 30. května 1942 v Brně.

Karel Čurda uprchl za přítelkyní, se kterou měl před svým odchodem do zahraničí dítě. Později strávil několik týdnů u rodičů v době, kdy v Praze Kubiš s Gabčíkem provedli atentát. Noviny po atentátu neustále zveřejňovaly nová jména popravených osob. Byly vypáleny Lidice 10. června 1942. Po vyhlášení amnestie ( pro kohokoliv, kdo přijde s informací) jako jeden ze zoufalých kroků gestapa, Čurda pod tlakem rodiny či obavy o ni, se rozhoduje obětovat všechny ostatní a nejprve zasílá 13.6. anonymní dopis s udáním Gabčíka a Kubiše na úřadovnu gestapa v Benešově. Dopis ale zůstal zcela bez odezvy jako jeden z mnoha. 16.6. tedy Čurda osobně přijíždí do Prahy a vstupuje do Petchkova paláce - hlavní úřadovny Gestapa. Gestapo začalo okamžitě s jeho výslechem. Karel Čurda nevěděl, kde se teď strůjci atentátu ukrývají, ale měl jejich původní kontaktní adresy. Kontaktní adresy i jména lidí, kteří skupinám pomáhali. Postupně Gestapo začalo ihned zatýkat a brutálně mučit lidi, zapojené do odboje a rozkrývat prakticky celou síť. Tak se stalo, že např. rodina Moravcova (pozn. nejedná se o rodinu Františka Moravce), kde bylo neoficiální velitelství všech parašutistů, byla také prozrazena. Marie Moravcová spáchala sebevraždu jedem před zraky manžela a svého syna, před zatčením gestapem. Gestapo mučilo jejího manžela i syna Vlastimila Moravce, ale manžel i přesto nic neprozradil. Pravděpodobně Moravec ml. po dlouhém mučení, kdy mu mimo jiné ukázali useknutou hlavu jeho matky, nakonec prozradil, že parašutisté jsou schovaní v kryptě kostela sv. Cyrila a Metoděje.

Dne 18. června 1942 končí po dlouhém sedmihodinovém boji s Němci život sedmi československých parašutistů - Opálka, Gabčík, Kubiš, Valčík, Bublík, Hrubý, Švarc. Karlu Čurdovi byla vyplacena odměna 0,5 milionu říšských marek, tj. 1/4 celkové nacisty vypsané odměny 2 milionů říšských marek (stejná suma čekala dalšího zrádce – parašutistu Viliama Gerika – zbytek se rozdělil mezi 7 občanů říše a 53 menších udavačů z Protektorátu).[18]

Díky zradě Karla Čurdy byla prakticky zcela odkryta síť českého odboje v Praze a zničena.

Karel Čurda i Viliam Gerik byli po skončení války popraveni československými úřady 29. dubna 1947 za zločiny vlastizrady.

DůsledkyEditovat

Podrobnější informace naleznete v článku Heydrichiáda.
 
Památník dětí zavražděných při vyhlazení Lidic v odvetu za atentát

Tento čin měl pro český národ dalekosáhlé následky, jelikož nacistický teror ještě zesílil. Již 28. května zahájili nacisté popravy pro schvalování atentátu na Heydricha a 29. září bylo zaznamenáno, že stanný soud odsoudil za tyto údajné zločiny 252 lidí.[16] Jedním z nejznámějších míst poprav se stala kobyliská střelnice. Odhaduje se, že v reakci na atentát, při tzv. (druhé) heydrichiádě, nacisté zabili 2 tisíce lidí.[19] Mimo jiné vypálili obce Lidice (10. června 1942) a Ležáky (24. června 1942). Zároveň úspěšný atentát vzbudil ve světě pozitivní ohlas a na jeho základě byla Brity odvolána Mnichovská dohoda, 5. srpna 1942 ji prohlásila za neplatnou od samého počátku a přislíbena poválečná obnova Československa v jeho „předmnichovských“ hranicích, což bylo jedním z hlavních politických cílů atentátu.

Samotný atentát prý Adolfa Hitlera nesmírně rozzuřil, neboť Heydrich patřil mezi jeho oblíbence. V důsledku atentátu Hitler vydal zákaz jízdy v otevřených automobilech pro všechny nacistické pohlaváry Velkoněmecké říše.[zdroj?]

 
Leták vydaný K. H. Frankem nabízející odměnu vedoucí k dopadení atentátniků.

Bezprostředně po atentátu, dne 27. května vstoupil v platnost zákaz nočního vycházení. V prvních dnech po atentátu bylo Němci zatčeno mnoho nevinných lidí jako rukojmí. [zdroj?] Na výsadkáře byla vypsána odměna milión říšských marek.[20]

27. května ve večerních hodinách byl Státním tajemníkem K. H. Frankem vyhlášen výjimečný stav nad celým územím protektorátu:

V důsledku atentátu na zastupujícího říšského protektora SS-obergruppenführera Heydricha se ustanovuje toto:

Článek I.
Na podkladě paragrafu nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941 se s okamžitou účinností vyhlašuje civilní výjimečný stav nad celým protektorátem Čechy a Morava.
Článek II.
Na podkladě paragrafu 2 výše uvedeného nařízení nařizuji: Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o jejich osobě nebo o jejich pobytu neučiní žádné oznámení, bude zastřelen se svou rodinou.
Článek III.
Tento výnos nabývá platnosti oznámením v rozhlase.
V Praze 27. května 1942

— Říšský protektor v Čechách a na Moravě v zastoupení: K. H. Frank

PamátníkyEditovat

 
Pomník v předdvoří kostela se jmény obětí represí po atentátu

Operaci Anthropoid, její účastníky, spolupracovníky i jejich činy připomíná řada pomníků v Česku i v zahraničí. Mezi nejstarší a nejvýznamnější patří pamětní deska v Resslově ulici, kterou v roce 1947 vytvořil veterán čs. zahraniční armády František Bělský.[21] Dalším významným památníkem je fontána věnovaná sedmi parašutistům, instalovaná v roce 1968 v Royal Leamington Spa (sídlo výcvikového tábora čs. jednotek v Anglii).[22] [23] Pamětní deska byla v roce 2011 odhalena také na domě Porchester Gate vedle londýnského Hyde Parku, kde byla v roce 1941 operace Anthropoid naplánována.[24] Mezi další pomníky je možné uvést například pamětní desku v Brně-Králově Poli.[25]

Na místě vlastního atentátu (v Praze-Libni) byly na památku činu českých a slovenských parašutistů byly jejich příjmeními pojmenovány některé okolní ulice. Památník Operace Anthropoid zde byl odhalen až 67 let od události. Jeho autory jsou sochaři David Moješčík MojDa a Michal Šmeral. Architektonické řešení zpracovali architekti Miroslava Tůmová a Jiří Gulbis.[26] Historická podoba místa atentátu se do dnešních dob nedochovala, v důsledku výstavby pražského komunikačního systému došlo k velmi radikální přestavbě celé křižovatky. Původní tramvajová trať z Holešovic do Troje přes Trojský most byla zrušena, samotný Trojský most byl také zcela přestavěn. Dnes v těchto místech probíhá dopravně velice rušná Severojižní magistrála (resp. její část, která se nazývá Prosecká radiála). V místě tehdejší Kobyliské křižovatky je dnes autobusová zastávka a pod ní se nachází podchod pod magistrálou pro chodce.

Údajný Heydrichův vůz, otevřený kabriolet značky Mercedes, je vystaven v Armádním muzeu na Žižkově v Praze. Vozidlo bylo použito Jiřím Sequensem při natáčení filmu Atentát. Podle některých informací se ale nejedná o původní vozidlo, nýbrž o služební vozidlo jiného nacistického pohlavára – velitele Malé pevnosti Terezín Heinricha Jöckela.[zdroj?] Jiný automobil, který by snad mohl být původním Heydrichovým vozidlem, byl nalezen začátkem září 2009 v obci nedaleko Hradce Králové.[27]

GalerieEditovat

Filmové zpracování atentátuEditovat

První zpracování atentátu na Reinharda Heydricha se objevilo už rok po události ve filmu Hangmen Also Die! (I katové umírají!, USA 1943), který natočil německý režisér Fritz Lang podle scénáře německého dramatika Bertolta Brechta (oba tehdy žili v emigraci v USA). Tento propagandistický snímek však o celé události pojednává "způsobem zcela vyfabulovaným."[28] Téhož roku událost zpracoval Douglas Sirk (rovněž německý režisér v emigraci) ve filmu Hitler's Madman (Hitlerův šílenec, USA 1943). Přestože filmový příběh je rovněž zcela fiktivní, objevují se v něm některé reálné události z okupovaných českých zemí (například uzavření českých vysokých škol, vyhlazení Lidic). V tomto filmu je první pokus o reálné zobrazení samotného atentátu. Samotná scéna se sice odehraje na opuštěném místě v lese, avšak jsou při ní použity všechny rekvizity známé z filmových týdeníků: bomba, samopal a bicykl.[29]

Prvního českého zpracování se rok po válce chopil režisér František Čáp ve špionážním snímku Muži bez křídel (Československo, 1946). Atentát tvoří úvodní scénu filmu a je pojat takřka dokumentárně - v krátkém klipovitém střihu ukazuje všechny důležité okamžiky, místa a předměty spojené s atentátem. Do tváře Heydricha ani parašutistů divák nevidí.

Dalšího zfilmování se námět dočkal roku 1964 ve filmu Jiřího Sequense Atentát. Třetího zfilmování se objevilo v roce 1975 v koprodukčním americkém snímku Operace Daybreak[30] režiséra Lewise Gilberta. Dále byl tento atentát znázorněn ve výpravném filmu Otakara Vávry Sokolovo a v americkém televizním dramatu Hitler's SS: Portrait in Evil (USA, 1985).[29] O atentátu se pak zmiňují, ačkoliv jej přímo nezobrazují, i některé další filmy: Vyšší princip režiséra Jiřího Krejčíka, Operace Silver A režiséra Jiřího Stracha či seriál České století (2013—2014) v epizodě Kulka pro Heydricha. Zvláštní zmínku zasluhuje Protektor režiséra Marka Najbrta, kde je vlastní atentát zobrazen velice minimalisticky - není vidět, pouze slyšet v pozadí.[31] Atentát byl rovněž filmově znázorněn v 10. dílu dokumentárního cyklu Hitlerovi bodyguardi (Hitler’s Bodyguard) nazvaném Hitlerovy nebezpečné cesty vlakem. Tento cyklus v roce 2008 připravila britská společnost Nugus/Martin Productions Ltd.

Také v novém tisíciletí se atentát dočkal několika filmových a televizních zobrazení, například v dramatu Petra Nikolaeva Lidice, ve 39. epizodě seriálu České televize Heydrich — konečné řešení s názvem Atentát (2011), v dokumentu slovenské televize Atentát na Heydricha - Príbeh Jozefa Gabčíka a Jana Kubiša (2013), ve 101. epizodě historického seriálu pro děti Dějiny udatného českého národa (2013), ve filmu s názvem Smrtihlav, který byl natočen podle oceňované knihy HHhH francouzského spisovatele Laurenta Bineta. Detailně se operací Anthropoid a atentátem zabývá film Anthropoid (2016), natáčený v britsko-francouzsko-české koprodukci.[32] Atentát je zobrazen i v koprodukčním dokumentárním seriálu Hitler’s Circle of Evil (2018) v epizodě The Rise and Death of Reinhard Heydrich.[33]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Heydricha měl původně zabít někdo jiný. Do přípravy nebezpečné mise zasáhlo zranění - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-16]. (česky) 
  2. Poskytly jídlo, kola i útěchu. 8 hrdinných rodin, které pomáhaly parašutistům - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-16]. (česky) 
  3. Nejmladší spolupracovníci operace Anthropoid. Čtyři statečné děti, které pomáhaly parašutistům - Info.cz. Info.cz. Dostupné online [cit. 2017-05-16]. (česky) 
  4. KÖSSL, Jiří; KRÁTKÝ, František; MAREK, Jaroslav. Dějiny tělesné výchovy II.. Praha: Olympia, 1986. Kapitola Podíl na boji proti fašismu, s. 175. 
  5. Proč výsadkář Gabčík nevystřelil? Archiv konečně vydal důkaz [online]. parasutista-gabcik-nevystrelil-archiv-vydal-dukaz/r~5da2137a03a611e593f4002590604f2e/ Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c Po 73 letech je jasno: Při atentátu na Heydricha se Gabčíkovi vzpříčil náboj [online]. Česká televize, 2015-05-27 [cit. 2019-04-14]. Dostupné online. 
  7. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Autorská úvaha aneb O čem se ještě nehovořilo, s. 272. 
  8. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola První monolog historika, s. 62. 
  9. Defalque, R. J.; Wright, A. J. (January 2009). "The Puzzling Death of Reinhard Heydrich". Bulletin of Anesthesia History (Pittsburgh PA: Anesthesia History Assoaciation and Wood-Library Museum of Anesthesiology) 27 (1): 1–7. Citováno 26. červen 2011.
  10. Rozhovor s Eduardem Stehlíkem
  11. http://aktualne.centrum.cz/domaci/spolecnost/clanek.phtml?id=782871
  12. a b c IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Autorská úvaha aneb O čem se ještě nehovořilo, s. 264. 
  13. LUSTIG, Arnošt. Případ Marie Navarové. [s.l.]: Aleš Čeněk, 2010. 256 s. ISBN 978-80-7380-229-5. (česky) 
  14. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Svědectví druhého lékaře, s. 217–218. 
  15. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Svědectví třetího lékaře, s. 220–221. 
  16. a b IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Pátý monolog historika, s. 339. 
  17. Kostel sv. Cyrila a Metoděje [PDF]. Městská část Praha 2 [cit. 2019-04-18]. S. 19. Dostupné online. 
  18. KDO BYL KDO v našich dějinách ve 20. století
  19. NACISTICKÁ PERZEKUCE OBYVATEL ČESKÝCH ZEMÍ, s. 58
  20. IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Hart, 2003. ISBN 80-86529-36-3. Kapitola Čtvrtý monolog historika, s. 277. 
  21. BERÁNEK, Jaroslav. Umělci a vojáci: František Bělský, tvůrce vojenských památníků, panovnických bust i Churchilla [online]. VHU.cz, 25.3.2013 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  22. War badges sold to help restore Czechoslovak memorial in Leamington. The Leamington Courier [online]. 25 January 2017 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. Work to begin on Czech fountain in Leamington which was built to remember war heroes. The Leamington Courier [online]. 4 May 2018 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. (anglicky) 
  24. SKALICKÝ, Jaroslav. Tady naplánovali atentát. A zde stáli Gabčík s Kubišem. radiozurnal.rozhlas.cz [online]. Český rozhlas, 30. 5. 2012 [cit. 2018-08-29]. Dostupné online. 
  25. MENŠÍKOVÁ, Miroslava. Parašutisté, kteří zahynuli v červnu 1942 v Resslově ulici v Praze [online]. Internetová Encyklopedie dějin Brna, 3. 12. 2017 [cit. 2018-06-01]. Dostupné online. 
  26. Operace Anthropoid má svůj pomník, po 67 letech, Zprávy z domova, www.lidovky.cz
  27. Stodola skrývala auto, v němž seděl Heydrich při atentátu. Podívejte se [online]. MAFRA a.s. [cit. 2009-09-30]. Dostupné online. 
  28. BINET, Laurent. HHhH. Praha: Argo, 2010. ISBN 978-80-257-0354-0. 
  29. a b NEKOLA, Martin. Atentát na Heydricha stokrát jinak. dotyk.denik.cz [online]. Dotyk, 13. říjen 2016 [cit. 2018-03-01]. Dostupné online. 
  30. ŠNÝDL, Jindřich. Operace „Daybreak“ [online]. Praha: POMO Media Group [cit. 2012-03-08]. Dostupné online. 
  31. PIRODSKY, Jason. DVD Review: Protektor. A look at Marek Najbrt's Czech Lion award winner [online]. 15 November 2010 [cit. 2017-07-16]. Dostupné online. (anglicky) 
  32. http://www.imdb.com/title/tt4190530/?ref_=nv_sr_1
  33. https://www.imdb.com/title/tt6703482/?ref_=fn_al_tt_1

LiteraturaEditovat

  • ANDREJS, Jaroslav. Za Heydrichem stín. Naše vojsko, 1947
  • IVANOV, Miroslav. Nejen černé uniformy. Praha: Naše vojsko, 1964. 
  • IVANOV, Miroslav. Atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Panorama, 1979. 
  • MACDONALD, Callum. Úder z Londýna. Praha: Panorama, 1979. ISBN 80-7257-205-9.  (mnoho pasáží neodpovídá pravdě, v poznámkám v českém vydání jsou tyto omyly uvedeny)
  • ČVANČARA, Jaroslav. Akce atentát. Praha: Magnet-Press, 1991. ISBN 80-85110-77-6. 
  • ŠOLC, Jiří. Nikdo nás nezastaví. Praha: Merkur, 1992. ISBN 80-7032-637-9. 
  • FIDLER, Jiří. Atentát, malý encyklopedický slovník. Brno: JOTA, 2002. ISBN 80-7217-177-1. 
  • HAASIS, Hellmut G. Smrt v Praze: atentát na Reinharda Heydricha. Praha: Vitalis, 2004. ISBN 80-7253-141-7. 
  • ŠUSTROVÁ, Radka. Ve jménu Říše a českého národa - Veřejné manifestace po atentátu na Reinharda Heydricha. Praha: Paměť a dějiny. Revue pro studium totalitních režimů 6, s. 48-59, 2012/02. 

BeletrieEditovat

Externí odkazyEditovat