Otevřít hlavní menu

Baltasar Marradas

Šlechtic a polní maršál

Baltasar Marradas i Vich (28. listopadu 1560 Valencia28. srpna 1638 Praha) byl šlechtic a  rytíř Maltézského řádu a císařský polní maršál španělského původu. Svoji vojenskou kariéru započal už na dvoře Rudolfa II., později se zúčastnil boje proti českému odboji třicetileté války, stal se guvernérem Prahy a českých zemí, kde působil také jako význačný mecenáš českého barokního umění.

Baltasar Marradas
Blatasar Marradas.jpg
Narození 28. listopadu 1560
Valencie
Úmrtí 12. srpna 1638 (ve věku 77 let)
Praha
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Baltasar Marradas

ŽivotEditovat

 
Osobní pečeť

Na dvůr Rudolfa II. přišel Marradas v roce 1599. Bojoval proti Benátkám ve friulské válce v roce 1617. V roce 1619 a 1620 velel jízdnímu regimentu proti armádě Fridricha Falckého.

Přestože nedosáhl žádných velkých vojenských triumfů, stal se roku 1621 říšským hrabětem s příslušným vlastnictvím půdy. Potom prožil vzestup své vojenské kariéry, když se roku 1626 stal polním maršálem a o rok později generál-lajtnantem. V roce 1630 se v Řezně podílel na jednáních, jejichž výsledkem bylo zbavení Albrechta z Valdštejna vůdčí pozice v císařské armádě a také se stal generálem Prahy a českých zemí, tedy nejvyšším vojenským i civilním velitelem. Ovšem už bez boje opustil svoje působiště již v roce 1631, poté, co k Praze přitáhli Sasové pod velením Jana Jiřího z Arnimu. Poté se dále aktivně podílel na protivaldštejnském spiknutí na dvoře Ferdinanda II., které vedlo v roce 1634 k zavraždění bývalého císařského generalissima v Chebu.

Úmrtí a hrobEditovat

Marradas zemřel v roce 1638 jako tajný rada a místodržitel v Čechách. Umístění jeho hrobu zůstává dodnes bez důkazů. V úvahu přichází krypta karmelitánského kostela Panny Marie Vítězné v Praze na Malé Straně nebo kostel sv. Jiljí na Starém Městě pražském, kde proběhl roku 2012 průzkum vytipovaného hrobu[1], ale také České Budějovice[2], Vídeň či Valencie.

Mecenáš uměníEditovat

S intelektuálními aktivitami v Čechách začal roku 1634. Jako první dal v Českých Budějovicích při kostele Obětování Panny Marie vystavět kapli pro gotický mariánský obraz[3]. Mezi jeho větší mecenášské činy patří přestavba kostela Panny Marie Vítězné jako symbol vítězství této patronky na Bílé Hoře. S jeho podporou bylo odhaleno mnoho obrazů v českých kostelích, které jsou k vidění dodnes.[4] Například ve Vodňanech, které Marradas od roku 1620 držel zástavou, daroval do děkanského kostela votivní obraz Panny Marie Montserratské s vyobrazením dvou klečících rytířů: sebe a svého bratra Bartoloměje,[5] originál obrazu je vystaven ve vodňanském muzeu. Dále se objevil při inauguraci Rubensových obrazů sv. Tomáše a sv. Augustina v kostele sv. Tomáše v Praze na Malé Straně, odhalených roku 1637, a odhalil barokní oltář v kostele Panny Marie v Praze Emauzích, tehdy španělských benediktinů.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. [1]
  2. [2]
  3. Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Praha 2018, s. 541
  4. DEKANOVÁ, Alexandra. Praha španělská [online]. ČRo, 2009-4-7 [cit. 2009-04-18]. Dostupné online. 
  5. Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Praha 2018, s. 131

LiteraturaEditovat

  • FORBELSKÝ, Josef. Španělé, Říše a Čechy v 16. a 17. století : osudy generála Baltasara Marradase. Praha: Vyšehrad, 2006. 716 s. ISBN 80-7021-812-6. 
  • Pavel Štěpánek, Kapitoly z dějin česko-španělských kulturních styků a vztahů, Karolinum Praha 2018, ISBN 80-246-3671-9
  • Ottův slovník naučný, díl XVI., 1900, heslo Baltasar Marradas, s. 890-891

Externí odkazyEditovat