Pirna

velké okresní město v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory v německé spolkové zemi Sasko

Pirna (česky zastarale Perno) je velké okresní město na Labi v německé spolkové zemi Sasko. Nachází se v zemském okrese Saské Švýcarsko-Východní Krušné hory, jehož je správním střediskem. Má přibližně 39 tisíc[2] obyvatel. Historické město leží na železniční trati Děčín–Drážďany, nachází se v něm řada středních škol a mnoho památek a pro turisty je vstupní branou do Českosaského Švýcarska.

Pirna
Pohled ze zámku Sonnenstein na Staré město
Pohled ze zámku Sonnenstein na Staré město
Pirna – znak
znak
Pirna – vlajka
vlajka
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška118 m n. m.
Časové pásmoUTC +1
StátNěmeckoNěmecko Německo
Spolková zeměSasko
Zemský okresSaské Švýcarsko-Východní Krušné hory
Administrativní dělení20 místních částí[1]
Pirna na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha53,1 km²
Počet obyvatel39 054 (2022)[2]
Hustota zalidnění736 obyv./km²
Etnické složeníNěmci 98,6 %[3]
Náboženské složeníprotestantství 11,8 %
římskokatolická církev 3,1 %[3]
Správa
Statusvelké okresní město
PrimátorKlaus-Peter Hanke (nezávislý)
Vznik11. století
Oficiální webwww.pirna.de
Adresa obecního úřaduAm Markt 1/2
01796 Pirna
Telefonní předvolba03501
PSČ01796 a 8300
Označení vozidelPIR, DW, FTL, SEB
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Historie editovat

Středověk editovat

 
Pohled na zámek Sonnenstein z věže Kostela Panny Marie

Místo na břehu Labe bylo osídleno od paleolitu. V 6. století se zde usídlili Slované, kteří dali městu také jméno. Po dobytí oblasti východními Franky (roku 929 byla založena Míšeň) vznikl v 11. století na vrchu hrad (dnešní Sonnenstein) a pod ním později podhradí s kostelem Panny Marie. Již ve 13. století obdrželo osídlení městské právo. V písemných pramenech je Pirna poprvé zmíněna k roku 1233. Tou dobou byla již rychle rostoucím městem, které profitovalo ze své polohy na Labi, jež bylo jednou z nejdůležitějších obchodních tras mezi míšeňským markrabstvím a Čechami.

Roku 1293 byla Pirna ovládnuta králem Václavem II., čímž se stala do roku 1405 součástí českého království. Roku 1351 sem svolal císař Karel IV. sněm šlechty, který měl rozhodnout o nesrovnalostech ohledně braniborského markrabství. V 50. letech 15. století obdržel město saský kurfiřt Friedrich II. Pirna však nadále zůstala českým lénem.

Roku 1501 postihla město velká povodeň, při které bylo zatopeno centrální náměstí, podobně jako při další povodni roku 1510.

Roku 1502 začala stavba nového městského kostela, dnešní St. Marienkirchekostel Panny Marie, pod vedením místního mistra Petra Ulricha. Kostel byl dokončen roku 1546, hlavní oltář z pískovce pak roku 1614.

Novověk editovat

 
Bellotto: Náměstí v Pirně (1753–54)
 
Typická výstavba na Západním předměstí – Westvorstadt (Maxim-Gorki-Straße)

Stejně jako v dalších městech v Sasku byla i v Pirně provedena reformace. Roku 1539 byl v Pirně ustanoven luterský farář a byly zakázány katolické mše. Roku 1540 byly všechny majetky katolické církve v Sasku zkonfiskovány, takže zanikl i místní dominikánský klášter. Knihy byly převezeny na univerzitu do Lipska, budovy byly rozprodány měšťanům a zčásti zbořeny. Od roku 1544 byl městský hrad postupně přestavěn na zemskou pevnost.

Za třicetileté války byla postavena městská hradba. V roce 1628 přišla do Pirny řada českých exulantů,[4][5] někteří z nich v roce 1631 odešli se saským vojskem zpátky do Prahy, ale brzy museli Čechy zase opustit. Roku 1639 dobyli Pirnu Švédové a během dlouhého obléhání pevnosti město zpustošili. 600 měšťanů bylo zabito a jen statečný čin lékárníka Jacobaera zachránil město před definitivním vypálením. Od roku 1670 byl hrad Sonnenstein přestavován na barokní pevnost.

Za sedmileté války vpadli do Saska bez vyhlášení války Prusové, kteří roku 1756 Pirnu i s pevností Sonnenstein obsadili. Roku 1758 byl Sonnenstein dobyt Rakušany, kteří jej srovnali se zemí.

Roku 1811 byl Sonnenstein přeměněn na ústav pro duševně choré. Ale již roku 1813 byl obsazen Napoleonem, jehož jednotky zde zůstaly až do kapitulace Drážďan na podzim téhož roku.

Roku 1845 postihla Pirnu velká povodeň. Labe tehdy dosáhlo 8,77 metru. Dosažená hladina sloužila jako klíčové měřítko pro výstavbu železniční trati Drážďany-Děčín v labském údolí. Železnice byla vystavěna o metr výše než byl maximální stav vodní hladiny při povodni. Provoz na trati Pirna-Drážďany byl pak zahájen roku 1848.

Za prusko-rakouské války roku 1866 stálo Sasko po boku Rakouska a bylo obsazeno. V Pirně byla umístěna do roku 1868 pruská posádka.

Od roku 1862 vznikaly ve městě a jeho okolí první továrny. Šlo o strojírenské podniky, sklárny a továrny na buničinu či umělé hedvábí. Roku 1875 byl dokončen kamenný most přes Labe. To bylo impulsem pro přesun nádraží a výstavbu tzv. Západního předměstí (Westvorstadt), kde byla do první světové války vystavěna řada historizujících domů. Roku 1890 měla Pirna skoro 14 tisíc obyvatel.

20. století editovat

 
Památník Pirna-Sonnenstein

Na přelomu let 1922 a 1923 bylo město rozšířeno o okolní obce a dosáhlo počtu 30 tisíc obyvatel.

V listopadu 1938 proběhl i v Pirně pogrom spojený s rabováním židovského majetku v několika obchodech. V letech 1940–1941 se ústav pro choromyslné Sonnenstein stal místem likvidace tělesně i mentálně postižených a starých lidí, dovezených na Sonnenstein z různých ústavů či koncentračních táborů. Bylo zde zplynováno 15 tisíc obětí. Za války zemřelo ve městě asi 3500 lidí. Město bylo obsazeno 8. května 1945 Rudou armádou.

Po válce bylo významným nacistům zabaveno přes 230 objektů a roku 1946 byly znárodněny všechny průmyslové podniky. V období NDR vzniklo v Pirně několik průmyslových podniků, které ale vesměs nepřežily rok 1990, vzniklo panelové sídliště pro 10 tisíc lidí, kdežto historické město silně zchátralo, řada domů se stala naprosto neobyvatelnými a Labe bylo tak znečištěné, že se v něm nesmělo koupat. Velkým problémem bylo i vysoké znečištění vzduchu. 80 % budov ve starém městě bylo po roce 1990 rekonstruováno, čímž se historická část města stala velkým turistickým lákadlem.

Roku 1998 zde bylo založeno česko-německé Gymnázium Friedricha Schillera, kde spolu s přibližně 900 německými studenty studuje zhruba 90 českých stipendistů, ubytovaných v internátu blízko náměstí. Část německých studentů se intenzivně učí česky, čeští německy.

V srpnu 2002 postihla Pirnu velká povodeň, při níž byla řada nově rekonstruovaných domů zatopena až do prvního patra. Roku 2011 byla ukončena náročná rekonstrukce zámku Sonnenstein.

Správní členění editovat

Pirna se dělí na 20 místních částí:[1]

Politické poměry editovat

V komunálních volbách roku 2014 získala Křesťansko-demokratická unie (CDU) 34,13 % hlasů, Levice (Die Linke) 19,18 %, Nezávislí (Freie Wähler) 9,04 %, sociální demokracie (SPD) 8,93 %, pravicově extremistická Národně demokratická strana Německa (NPD) 8,5 % a Zelení (Die Grünen) 5,19 % hlasů. Starostou je Klaus-Peter Hanke (bez stranické příslušnosti).

Památky editovat

 
Kostel Panny Marie (1502-1546)

Historické jádro města je velmi dobře zachované. Na náměstí a v přilehlých ulicích je řada barokních a hlavně renesančních měšťanských domů s pozdně gotickými detaily (portály, plastiky, domovní znamení apod.). Náměstí si zachovalo celkový ráz malého města z 18. století, jak ostatně ukazuje i porovnání s obrazem italského malíře Bellotta z let 1754–1755 (výše). Zajímavostí jsou i veřejné kašny vytesané z jednoho kusu pískovce.

Nejvýznamnější pamětihodnosti editovat

  • Kostel Panny Marie (St. Marienkirche), postavený v letech 1502–1546, je velká trojlodní hala s bohatou síťovou klenbou a mohutnou kamennou věží. Zařízení je většinou barokní, včetně varhan. Zvenčí je k vidění řada renesančních a barokních náhrobků.
  • Radnice pochází z doby renesance. V baroku i později byla různě přestavována. Barokní věž s hodinami pochází z roku 1718. Na fasádě jsou sluneční hodiny a řada plastik. Renesanční znak města je umístěn na východním portálu (lev a hruška).
  • Kostel sv. Jindřicha (Klosterkirche St. Heinrich) byl zřízen jako součást dominikánského kláštera, založeného kolem roku 1300. Okolo roku 1400 byl pak přestavěn na dvojlodní kostel s nízkou věží. Kostel sloužil po uzavření kláštera jako skladiště. Od roku 1952 byl katolickou obcí postupně upravován a dnes slouží bohoslužbám. V sousedním areálu bývalého dominikánského kláštera je dnes městské muzeum.
  • Hrad a zámek Sonnenstein na kopci nad městem byl mnohokrát přestavován. Dnes se zde nalézá památník a muzeum, dokumentující likvidaci tělesně a mentálně postižených za nacistického režimu.
  • Labská promenáda je součástí cyklostezky na levém břehu Labe s malebnými výhledy na labské údolí.
  • V městské části Graupa je muzeum R. Wagnera, který v romantickém Liebenthalském údolí (či spíše pískovcovém kaňonu) napsal operu Lohengrin.

Školství editovat

 
Gymnázium Friedricha Schillera

Ve městě se nalézá vedle česko-německého Gymnázia Friedricha Schillera ještě Gymnázium Johanna Gottfrieda Herdera. Dále zde působí hotelová odborná škola, odborná škola pro techniku a odborná škola pro hospodářství. Odborná škola pro jazyky a informatiku je soukromá.

Hospodářství editovat

Mezi největší místní zaměstnavatele patří dva výrobci umělých dílů pro automobilový průmysl – KTSN Kunststofftechnik Sachsen (260 zaměstnanců) a Ehrlich Werkzeug- und Gerätebau (95 zaměstnanců). Dodavatel automobilové elektroniky Fahrzeugelektrik Pirna zaměstnává na 280 lidí. K nejvýznamnějším zaměstnavatelům patří i zpracovatel oceli Edelstahlwerke Schmees s 240 zaměstnanci či výrobce baterií LITRONIK GmbH, který dává práci 190 lidem. Těžba a zpracování pískovce zaměstnává kolem 90 lidí (Sächsische Sandsteinwerke GmbH). I přes několikaprocentní snížení v minulých letech je nezaměstnanost v Pirně ještě poměrně vysoká – pohybuje se okolo 10 % (prosinec 2013).

Osobnosti editovat

Partnerská města editovat

Fotogalerie editovat

Odkazy editovat

Reference editovat

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Pirna na německé Wikipedii.

  1. a b Gemeindeverzeichnis. Landkreis Sächsische Schweiz-Osterzgebirge [online]. Landesdirektion Sachsen [cit. 2022-08-08]. Dostupné online. (německy) 
  2. a b register of German municipalities (2022). 21. září 2023. Dostupné online. [cit. 2023-10-07]
  3. a b Zensus 2011 [online]. Statistische Ämter des Bundes und der Länder [cit. 2017-03-18]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2013-06-05. (německy) 
  4. Eva Melmuková: Patent zvaný toleranční, 1999. Str. 59
  5. a b LISÁ, Martina. Pirenská exulantská obec během třicetileté války očima kroniky Václava Nosidla z Geblic [online]. Praha: Národní muzeum (sborník), 2009 [cit. 2023-04-21]. Dostupné online. 

Literatura editovat

Související články editovat

Externí odkazy editovat