Otevřít hlavní menu

Hugo Vojta (11. dubna 1885, Tábor[1]28. září 1941, Praha) byl český generál, spoluzakladatel a první zemský velitel Obrany národa. Byl též vojenským velitelem Sokola.[2]

Hugo Vojta
divizní generál Hugo VOJTA
Narození 11. dubna 1885
Tábor
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 28. září 1941 (ve věku 56 let)
Praha
Protektorát Čechy a MoravaProtektorát Čechy a Morava Protektorát Čechy a Morava
Vojenská kariéra
Hodnost armádní generál
Doba služby 1906-1939
Sloužil Rakousko-UherskoRakousko-uherská armáda Znak Československa Československá armáda
Války I. světová válka

Obsah

ŽivotEditovat

Do vyhlášení protektorátuEditovat

Hugo Vojta, v době první světové války legionář-důstojník československých legií v Rusku se po návratu do ČSR (1920) stal vojákem z povolání; přes různé velitelské funkce se stal velitelem dělostřelecké brigády a od 1925 velitelem zemského dělostřelectva v Košicích a v Bratislavě. V noci z 9. na 10. března 1939 vojáci spolu s četníky obsadili všechny strategické objekty, odzbrojili polovojenské oddíly Hlinkovy gardy a zajistili většinu slovenských politických činitelů. Celou akci řídil[p 1] generál Hugo Vojta jako zastupující zemský vojenský velitel v Bratislavě.

Za protektorátu (do nástupu Reinharda Heydricha)Editovat

Ihned od počátku Protektorátu Čechy a Morava v březnu 1939 se generál Vojta zapojil do odboje – byl členem Rady starších (kterou dále tvořili generál Alois Eliáš, Josef Bílý a Sergej Vojcechovský), jež dala podnět k vytvoření vojenské odbojové organizace Obrana národa. Po 30. červnu 1939 se hlavním velitelem stal generál Josef Bílý, podléhal mu zemský velitel v Čechách generál Vojta a zemský velitel na Moravě generál Bohuslav Všetička. Při jednom z mnoha úderů[p 2] německým gestapem proti ON byl roku 1940 zatčen [p 3] a vězněn v Malé pevnosti v Terezíně.

Za protektorátu (po nástupu Reinharda Heydricha)Editovat

Při nástupu do své funkce říšský protektor Reinhard Heydrich – aby zlomil odpor českých vlastenců, vydal hned prvého dne svého úřadování „Nařízení říšského protektora v Čechách a na Moravě o vyhlášení civilního výjimečného stavu ze dne 27. září 1941“, podle jehož § 2 lze se v případech souvisejících s veřejnou bezpečností a veřejným pořádkem odchýliti od platného práva.[p 4] Vyhláška:Vyhlašuji na ochranu zájmů říše s účinností od 28. září 1941 dvanácti hodin až na další na území protektorátu Čechy a Morava civilní stav výjimečný.

Ve zprávě nadřízeným mj. Heydrich napsal: “…za prvé: Pro přípravu velezrady odsoudil stanný soud v Praze armádního generála Josefa Bílého a divizního generála Hugo Vojtu, oba mimo službu, k trestu smrti…“ Trest smrti byl vzápětí vykonán 28. září 1941. [p 5]

Pamětní deskaEditovat

 
Pamětní deska ve vstupní hale
Sokola Královské Vinohrady

Divizní generál Hugo Vojta má pamětní desku ve vstupní hale sokolovny Sokola Královské Vinohrady v Riegrových sadech (Praha 2, Polská 1533/1, Vinohrady). Na "Pamětní desce Obětem 2. světové války" je nápis:

ČLENŮM SOKOLA KRÁLOVSKÉ VINOHRADY,
KTEŘÍ OBĚTOVALI SVÉ ŽIVOTY V BOJI
PROTI NACISMU

DIV. GEN. HUGO VOJTA (1885 – 1941),
VEDOUCÍ ČINITEL OBRANY NÁRODA
A VELITEL JEJÍHO ZEMSKÉHO VELITELSTVÍ
V ČECHÁCH

L. BARTL, J. BRABEC, R. CÝREK,
J. ČAPEK, F. DUCHÁČEK, J. DUŠKA,
J. DVOŘÁK, V. FELBER, S. FRIŠ,
K. HELMICH, V. HORA, D. CHARVÁT,
V. CHOCHOLÍN, B. JOKL, K. KABELKA,
O. KOLBABA, A. LEDERER, K. MANSFELD,
A. MATĚJÍČEK, J. MITLÖHNER, J. NEBESKÝ,
B. PICK, V. PRAŽÁK, V. ROZMARA,
J. SOJKA, A. SOJKA-SOKOLOVIČ, A. SUDÍK,
V. ŠESTÁK, J. ŠKALDA, F. ŠMEJKAL,
V. TOPOL, V. TRČKA, V. VÁŽNÝ,
M. VOHRNA, A. WEISS, A. ZIEGLOSEROVÁ

8.5.2005

—text na pamětní desce[3]

VyznamenáníEditovat

  Řád sv. Stanislava, II. třídy s meči
  Řád sokola, skupina vojenská s meči
  Československý válečný kříž 1914-1918
  Československá revoluční medaile
  Vojenský kříž
  Československá medaile Vítězství
  Válečný záslužný kříž
  Řád čestné legie, IV. třídy – důstojník

OdkazyEditovat

PoznámkyEditovat

  1. Hlavní roli sehráli velitelé sborů, především velitel VII. sboru v Banské Bystrici generál Bedřich Homola, podle kterého vešla tato akce do dějin jako tzv. Homolův puč.
  2. Po vlně rozsáhlého zatýkání na přelomu let 1939 a 1940 došlo k narušení organizace ON. Po obnovení činnosti se hlavním velitelem stal generál Homola, v Čechách se ujal velení generál Václav Šára.
  3. Divizní generál Hugo Vojta byl v období od 13. února 1940 do 28. září 1941 vězněn v pankrácké věznici, odkud byl převážen na výslechy do Petschkova paláce[2]
  4. Současně s vydáním těchto nařízení vydal Heydrich rozkaz k zatčení předsedy protektorátní vlády generála Aloise Eliáše a podepsal šest rozsudků smrti. Odsouzeni byli armádní generál Josef Bílý, divizní generál Hugo Vojta, Alois Trneček z Rousínova, Rudolf Pospíšil z Drnovic, Ladislav Kuzmák a Václav Franz z Prahy. Generál Eliáš byl dne 1. října 1941 rozsudkem lidového soudu odsouzen k smrti a dne 19. června 1942 popraven.
  5. Divizní generál Hugo Vojta byl po rozsudku stanného soudu popraven 28. září 1941 v 21:00 hodin (spolu s armádním generálem Jesefem Bílým) v kasárnách Heinricha Himmlera (až do roku 1939 kasárna 1. dělostřeleckého pluku Jana Žižky z Trocnova; Praha 6 - Ruzyně, ulice Pilotů 217/12)[2]

ReferenceEditovat

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Tábor
  2. a b c PADEVĚT, Jiří. Průvodce protektorátní Prahou: místa – události – lidé. 1. vyd. Praha: Academia, Archiv hlavního města Prahy, 2013. 804 s. ISBN 978-80-200-2256-1 (Academia), ISBN 978-80-86852-53-9 (Archiv hlavního města Prahy). S. 485, 595. 
  3. KAREŠ, Josef. Pamětní deska Obětem 2. světové války [online]. Spolek pro vojenská pietní místa, o.s.; (Praha 2), 2011-09-21 [cit. 2015-01-27]. Dostupné online. 

LiteraturaEditovat

  • Pavel Šrámek:Českoslovenští vojáci v domácím odboji (Armádní techn. magazín, roč.34/2004, č.12,s.41-42
  • Pavel Šrámek:Boj o československé hranice v roce 1939 (Armády, technika, militaria, roč.2/2004, č.3,s.46-47
  • Ministerstvo vnitra,odbor pro politické zpravodajství.Čís. Z-5062/1945/II.
  • Rudolf Kukačka: Muži v uniformách (Týdeník Palcát (Kotnov)- Tábor, č.15, 6.4.2005, s.7)

Externí odkazyEditovat