Otevřít hlavní menu

Petr Kániš (14. století? Kaniceduben 1421 Klokoty) byl táborský kněz, jeden z vůdců radikální táborské strany, hlasatel pikartských a chiliastických myšlenek. Stál u vzniku sekty pikartů (adamitů).

Petr Kániš
Pomník v Klokotech na paměť upálených pikartů, mezi nimiž byl i Petr Kániš
Pomník v Klokotech na paměť upálených pikartů, mezi nimiž byl i Petr Kániš
Narození poslední čtvrtina 14. století?
Kanice (Petrovice)
Úmrtí duben 1421
Klokoty
Příčina úmrtí poprava upálením
Národnost česká
Povolání táborský kněz, kazatel
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v Kanicích, datum není známo.[1] O jeho mládí chybí zprávy; neví se též, kde získal vzdělání a kněžské svěcení. Nějakou dobu pobýval s dalšími radikálními kněžími v Sezimově Ústí, kde vedli náboženské diskuse.[2][3] Na Táboře patřil Kániš k nejhorlivějším stoupencům Martina Húsky a spolu s ním hájil pikartskou nauku o eucharistii, tj. popíral přítomnost Kristova těla a krve ve svátosti oltářní ve způsobách chleba a vína.[4]

V lednu 1421 odešli stoupenci Martina Húsky, vyznavači pikartské nauky, z Tábora a přestěhovali se do Příběnic; šlo asi o 300 lidí,[5] mezi nimi byl zřejmě i Petr Kániš.[6] Po zatčení Martina Húsky dne 29. ledna 1421 Petr Kániš pravděpodobně převzal vedoucí postavení v této komunitě.[7] V tzv. adamitských článcích, které se zakládají na výpovědi zajatého člena sekty, se tvrdí, že sektáři nazývali jakéhosi Petra Ježíšem, synem Božím.[8] Často se soudí, že tímto Petrem byl Petr Kániš,[9] není to však jisté. Nakolik se podílel na utváření adamitských názorů sekty, nedá se s určitostí zjistit.

Komunita pikartů v Příběnicích neměla dlouhého trvání. Na přelomu března a dubna 1421 táborská obec sektáře rozehnala a vytlačila je z Příběnic. Skupina pikartů si pak zřídila provizorní ležení v lesnatých kopcích na pravém břehu Lužnice[10]. V dubnu 1421 obořil se Jan Žižka na tyto kacíře. Někteří se rozutíkali, ale 50 sektářů chytili, odvedli je do vsi Klokoty a tam byli upáleni, krátce před svátkem sv. Jiří (23. duben).[11] Mezi těmito upálenými je výslovně uváděn i Petr Kániš.[12] Šli prý vesele a s úsměvem na smrt, pravíce, že ještě téhož dne budou kralovat s Kristem na nebesích. Dalších 25 sektářů bylo upáleno ještě po Žižkově odchodu.[13]

V trávníku návsi v dnešní městské části Tábor-Klokoty se nachází památník husitské netolerance - velký kámen s nápisem Táborští pikarti 1421-1996.

DíloEditovat

Petr Kániš napsal traktát o eucharistii. V něm popíral reálnou a osobní přítomnost Kristovu ve svátosti oltářní. Kristus je v eucharistii přítomen pouze ve znamení, nikoli reálně. Při náležitém přijímání se věřící stávají účastnými Kristových ctností. Když věřící přijímají eucharistii (hostii a víno), tak nepolykají Kristovo tělo a krev, ale Kristus je v okamžiku přijímání krmí a napájí svým tělem i krví duchovně, a tím je posiluje proti ďáblu, tělu a světu. Kdyby byl Kristus reálně v každé částce chleba a vína posvátného, bylo by mnoho Kristů. Proto klanět se hostii a vínu posvátnému, věcem stvořeným, je modloslužba.

Na tento spis Kánišův reagoval Mikuláš Biskupec dosti rozsáhlým traktátem, ve kterém toto bludné učení Kánišovo vyvracel. Spis Kánišův i polemika Mikuláše Biskupce proti němu jsou ztraceny; výňatky z nich jsou však zachovány ve dvou spisech Jana Rokycany.[14]

V dokumentu bratrského původu se dochovalo Vyznání Petra Kániše o večeři Páně. V textu se uvádí, že je určeno pro komunitu v Příběnicích, mělo by tedy pocházet z počátku roku 1421.[15]

Ukázka z dílaEditovat

Ale nemají věrní tak smysliti a věřiti, aby Kristus jsa pravý Bůh a pravý člověk, spojil se v jeden byt a v jednu podstatu s tím posvátným chlebem a s tím posvátným vínem, aby byl svým tělem a svou krví v tom chlebě a pod tím chlebem, aby tu tak ten chléb a to víno bylo jako jako nějaká sukně těla a krve Kristovy... (...) Nu, takové spojení není těla a krve Kristovy s tím chlebem a vínem, jakž na ten rozum kněží pleticháři táhnou a tak smejšlejí bludně i lid k tomu smyslu věření táhnou a pudí, ale věrní takto smysliti mají, že ten chléb a to víno v přirození svém tělesném zůstávají, jsouce sacramentum, to jest znamení těla a krve Kristovy. (...) Protož věrní tak mají smysliti o tom, že znamení mají činěna býti časem a místem a že Bůh pak přitom skutku činění těch znamení dává věrným znamenané věci skrze ta znamení v jich duše.

—Petr Kániš, Vyznání víry o večeři Páně[16], úryvky

ZajímavostiEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [str. 364.]
  2. PALACKÝ, František. Dějiny národu českého. III. díl. Vyd. v Odeonu 1. Praha: Odeon, 1968. 648 s. cnb000129513 [S. 147.]
  3. PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba. 3. vyd. (díl 1. a 2.), 2. vyd. (díl 3. a 4.), 1. vyd. v 1 sv. Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. [I. díl, s. 216.]
  4. PEKAŘ, Josef. Žižka a jeho doba. 3. vyd. (díl 1. a 2.), 2. vyd. (díl 3. a 4.), 1. vyd. v 1 sv. Praha: Odeon, 1992. ISBN 80-207-0385-3. [IV. díl, s. 69.]
  5. Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 11. díl. V Praze: J. Otto, 1897. 1066 s. cnb000277218. [str. 700.]
  6. PORÁK, Jaroslav a KAŠPAR, Jaroslav. Ze starých letopisů českých. Vyd. 1. Praha: Svoboda, 1980. 576 s. cnb000197798. [str. 75.]
  7. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 2, Kořeny české reformace. Vyd. 2., Ve vydavatelství Karolinum 1. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 364 s. ISBN 80-7184-072-6. [S. 180.]
  8. VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [Str. 262.]
  9. VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [Str. 374.]
  10. ŠMAHEL, František. Jan Žižka z Trocnova: [život revolučního válečníka: studie s dokumentárními přílohami]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1969. 261 s. cnb000159381. [S. 125.]
  11. ŠMAHEL, František. Husitská revoluce. 3, Kronika válečných let. Vyd. 2., Ve vydavatelství Karolinum 1. Praha: Univerzita Karlova, 1996. 420 s., [42] s. obr. příl. ISBN 80-7184-072-6. [str. 76.]
  12. VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [str. 217.]
  13. VAVŘINEC Z BŘEZOVÉ a BLÁHOVÁ, Marie, ed. Husitská kronika; Píseň o vítězství u Domažlic. Vyd. 2., opr.; (Ve Svobodě 1.). Praha: Svoboda, 1979. 427 s. cnb000162759. [str. 217.]
  14. SEDLÁK, Jan Nepomuk. Táborské traktáty eucharistické. Brno: Knihtisk. benedikt. rajhrad., 1918. 106 s. cnb000344460. [S. XI–XII.]
  15. KALIVODA, Robert. Husitská ideologie. 1. vydání. Praha: Nakladatelství Československé akademie věd, 1961. 560 stran. cnb000603675. [str. 458–459.]
  16. Vyznání víry dobré a svaté paměti Petra Kániše o večeři Páně, o kterémž se praví a jistá zpráva dává, že by měl upálen býti pro vyznání pravdy Boží. In: MOLNÁR, Amedeo, ed. Slovem obnovená: čtení o reformaci. 1. vyd. Praha: Ústřední církevní nakladatelství, 1977. 265 s. cnb000460704. [Citovaný text je na str. 69–70.]

LiteraturaEditovat

  • AUGUSTA, Pavel et al. Kdo byl kdo v našich dějinách do roku 1918. 3., dopl. a il. vyd. Praha: Libri, 1996. 571 s. ISBN 80-85983-06-0.
  • KAMINSKY, Howard. A History of the Hussite Revolution. Berkeley: University of California Press, 1967. 15, 580 s. (anglicky) [Viz str. 427–430.]
  • MACEK Josef. Tábor v husitském revolučním hnutí. II. díl: Tábor chudiny venkovské a městské. 1. vyd. Praha: ČSAV, 1955. 429 s. cnb000720581. [Viz str. 331–333 a dle rejstříku.]
  • ŠMAHEL, František. Jan Žižka z Trocnova: [život revolučního válečníka: studie s dokumentárními přílohami]. 1. vyd. Praha: Melantrich, 1969. 261 s. cnb000159381.
  • ŠMAHEL, František. Husitské Čechy: struktury, procesy, ideje. Vyd. 2., dopl. Praha: NLN, Nakladatelství Lidové noviny, 2008. 762 s. ISBN 978-80-7106-938-6.

Externí odkazyEditovat

  •   Kániš ve Vlastenském slovníku historickém ve Wikizdrojích