Otevřít hlavní menu

Socialistická federativní republika Jugoslávie

federativní socialistický mnohonárodní stát, ležící v západní části Balkánského poloostrova
(přesměrováno z Federativní lidová republika Jugoslávie)
Socialistická federativní republika Jugoslávie
Социјалистичка федеративна република Југославија
Socijalistička federativna republika Jugoslavija
 Demokratická federativní Jugoslávie
 Svobodné území Terst
1945–1992
Vlajka státu
vlajka
Státní znak
znak
Hymna: Хеј, Словени (Hej, Slaveni)
Motto: Братство и јединство (Bratstvo i jedinstvo – Bratrství a jednota)
geografie
Mapa
rozloha:
255 804 km² (červenec 1989)
nejvyšší bod:
Triglav (2 864 m)
obyvatelstvo
počet obyvatel:
23 724 919 (r. 1989)
oficiálně srbština, regionálně: SR Slovinsko slovinština, SR Makedonie makedonština, SR Makedonie a SAO Kosovo albánština, a SAO Vojvodina ruština, maďarština, rumunština, čeština, slovenština,
státní útvar
vznik:
29. listopadu 1943 (proklamací osvobozenecké organizace AVNOJ)
zánik:
1992 (rozpad)
Státní útvary a území
Předcházející:
Demokratická federativní Jugoslávie Demokratická federativní Jugoslávie
Svobodné území Terst Svobodné území Terst
Nástupnické:
Svazová republika Jugoslávie Svazová republika Jugoslávie
Chorvatská republika Chorvatská republika
Republika Slovinsko Republika Slovinsko
Republika Makedonie Republika Makedonie
Bosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina

Socialistická federativní republika Jugoslávie byl federativní socialistický mnohonárodní stát, ležící v západní části Balkánského poloostrova. Hlavním městem státu bylo i největší město Bělehrad. Země získala od Itálie Istrijský poloostrov, jenž dnes náleží Chorvatsku a Slovinsku.

Vznikla a prohlášena byla v roce 1943 jako Demokratická federativní Jugoslávie ze zbytků Království Jugoslávie. Od roku 1946 nesla jméno Federativní lidová republika Jugoslávie a roku 1963 Socialistická federativní republika Jugoslávie. Rozpadla se v roce 1992.

Obsah

HistorieEditovat

 
Americko-jugoslávský summit, 1978

7. dubna roku 1963 byla vyhlášena nová ústava, kterou byl stát ve své podobě vyhlášen. Přesto základní mechanismy byly již stanoveny v dokumentech starších, které vznikaly krátce po druhé světové válce. Prezidentem státu s velkou autoritou byl tehdy Josip Broz Tito, partyzánský a komunistický vůdce, který zemi vládl až do své smrti v roce 1980. Toto období byla doba relativní stability a ekonomického růstu mezi národy země, která byla poté narušena. Aby byly zavedeny rovné podmínky mezi jednotlivými republikami státu v duchu Titovy myšlenky zastoupení všech národů státu, bylo již za jeho života zřízeno předsednictvo jako kolektivní hlava státu. Funkce předsedy Předsednictva federace, která se po roce 1980 stala formálně nejvyšší státním postem, se střídala mezi politiky z jednotlivých členských republik po jednom roce.

Přesto se vztahy mezi jednotlivými národnostmi v Jugoslávii nadále horšily. Ekonomická situace se rovněž nelepšila a v polovině 80. let vypukla skutečná krize – jugoslávské výrobky byly nekonkurenceschopné, dělníci stávkovali a začaly bouřlivé diskuze o tom, jak pokračovat dál. Spolu s klesající ekonomickou výkonností celé země probíhaly i rozdíly společenské – v severních republikách se inicializovala demokratická, ekologická, liberální a pacifistická hnutí, kdežto na jihu na významu získaly hlavně tendence nacionalistické. Neshody mezi jednotlivými politiky a napětí v zemi vedlo ke krachu veškerých jednání o reformě federativního uspořádání. Následovalo vyhlášení nezávislosti Slovinska v roce 1991. Ostatní republiky v této době již také připravovaly převzetí veškeré moci do svých rukou a odtržení se od Bělehradu. Další na řadě bylo Chorvatsko, Makedonie a Bosna a Hercegovina. Jugoslávská lidová armáda, hlavní obranná složka země, s touto situací ostře nesouhlasila. Po odchodu nesrbských vojenských sil zcela spadala do politického vlivu srbských nacionalisticky laděných politiků, kteří odmítali nezávislost hlavně Chorvatska s velkou menšinou Srbů. Některé části země se tak okamžitě octly ve válečném stavu. Proti celosvazové národní armádě se postavily teritoriální obrany jednotlivých republik. Západní státy podpořily nově vznikající země diplomatickým uznáním, eskalaci násilí ale odsoudily velmi rychle. Srbské vedení vojsk nebylo schopné dobýt pozice v nově vzniklých národních státech. Ve svazku Jugoslávie zůstalo jen Srbsko a Černá Hora.

EkonomikaEditovat

Ekonomika SFRJ a životní úroveň v zemi se velmi lišila podle členských republik země. Zatímco většina průmyslové produkce pocházela ze Slovinska, Srbska a Chorvatska, země jako Makedonie a Bosna a Hercegovina byly spíše zemědělského charakteru a stále přijímaly investiční pomoc z bohatších republik.

Přestože země byla oficiálně socialistická, z ekonomického hlediska se velmi lišila od zemí východního bloku. Prezident Tito obratně lavíroval mezi Východem a Západem a přijímal štědré úvěry. Podniky řízené samosprávnými orgány a tedy relativně tržně, díky členství státu v Hnutí nezúčastněných zemí mohly bez problémů vyvážet do východních i západních států.

Celkové ekonomice SFRJ se výrazněji začalo dařit až po mohutných dodávkách vozů Yugo Koral a Florida do Severní Ameriky přes firmy Malcoma Briklina, z high-tech továrny Crvena Zastava Kragujevac.[zdroj?]

Dalším úspěchem byla továrna VW TAS Sarajevo / Vogošća, odkud se dodávaly vozy VW Golf I. a II. generace včetně Audi 80. Dnes v tomto závodě probíhá montáž vozů Škoda Octavia a Fabia z SKD dílů. V roce 2004 zde začala též montáž vozu VW Golf V. generace.

Dalšími neméně úspěšnými montážními závody byly také Opel-Ida Kikinda, Citroën Koper, Tomos Koper a v neposlední řadě Renault Revoz z Nového Mesta.

Administrativní členěníEditovat

SFRJ byla organizována jako federativní socialistická republika, označovaná za zemi hraničící se sedmi státy, se šesti členskými republikami, s pěti jazyky, čtyřmi národy, třemi vyznáními, dvěma písmy a jednou stranou. Oficiální dělení bylo tedy na šest členských republik, z toho v rámci Srbska existovaly ještě autonomní provincie Kosovo a Vojvodina.

Název
Hlavní město
Vlajka
Znak
Poloha
Socialistická republika Bosna a Hercegovina Sarajevo
 
 
 
Socialistická republika Chorvatsko Záhřeb
 
 
 
Socialistická republika Makedonie Skopje
 
 
 
Socialistická republika Černá Hora Titograd*
 
 
 
Socialistická republika Srbsko
Socialistická autonomní oblast Kosovo
Socialistická autonomní oblast Vojvodina
Bělehrad
Priština
Novi Sad
 
 
 
Socialistická republika Slovinsko Lublaň
 
 
 
* dnes Podgorica

ObyvatelstvoEditovat

Národnostní složení a vývojEditovat

 
Přírůstky obyvatelstva v letech 1961-1991

Obyvatelstvo Jugoslávie procházelo rozsáhlými změnami, a to jak demografickými, tak ideovými. Stát SHS, který byl předchůdcem socialistické Jugoslávie, uznával národy pouze tři, a to nejpočetnější Srby, Chorvaty a Slovince. Ostatní obyvatelé státu, Albánci v Kosovu a Makedonci na jihu území země s tímto velmi často nesouhlasili, což vedlo k tomu, že se nedokázali s královstvím identifikovat. Proto hned po válce byla budována makedonská identita, v 70. letech se potom ve sčítání obyvatelstva poprvé objevila národnost Bosenských Muslimů, kteří se do té doby počítali buď k Srbům, nebo Chorvatům. Rostl i počet obyvatelstva. V království Jugoslávie žilo těsně před válkou 14 milionů obyvatel, ke konci socialistického státu už ale žilo ve federaci přes 23 milionů lidí. Jednotlivé národy však měly odlišné přírůstky v souladu s tím, v jakém stádiu demografické revoluce se zrovna nacházely. Přibývalo tak obyvatel hlavně na jihu, ve velké míře i Albánců v Kosovu. Naopak počty Srbů, Chorvatů, či Slovinců se zvyšovaly jen zřídka. To vedlo k politickým diskuzím a ostrým neshodám až výpadům.

Rozložení obyvatelstvaEditovat

Po druhé světové válce byla Jugoslávie hlavně agrárním státem. Většina obyvatelstva žila na venkově a jen malá část ve městech, kde by pracovali v průmyslu a službách. Během následujících let, hlavně díky druhému pětiletému plánu došlo k soustředění obyvatelstva ve městech a rozvoji průmyslových kapacit. Venkov se rozvíjel pomaleji a odcházeli z něj lidé. Města se rozsáhle rozšiřovala; budovala se nová sídliště a průmyslové závody. V 80. letech tak již mimo města žila jen malá část obyvatel, výjimkou byly ovšem méně rozvinuté části země v Bosně a Hercegovině, Makedonii, Kosovu a Černé Hoře.

StatistikyEditovat

Jugoslávie měla v roce 1991 23 528 230 obyvatel; z toho v jednotlivých zemích:

Srbsko 9 800 000
Chorvatsko 4 800 000
Bosna a Hercegovina 4 400 000
Makedonie 2 000 000
Slovinsko 1 700 000
Černá Hora 584 000

a jednotlivé národnosti:

Srbové 36 %
Chorvati 20 %
Muslimové (Bosňáci) 9 %
Albánci 9 %
Slovinci 8 %
Makedonci 6 %
Jugoslávci 3 %
Černohorci 2 %

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat