Otevřít hlavní menu

Jajce (v srbské cyrilici Јајце) je město v Bosně a Hercegovině. Leží ve Federaci Bosny a Hercegoviny, ve Středobosenském kantonu, na řekách Pliva a Vrbas, v roce 1991 mělo 11 000 obyvatel.

Jajce
Јајце
Jajce Total View.jpg
Poloha
Souřadnice
Stát Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
entita Federace Bosny a Hercegoviny
kanton Středobosenský kanton
Jajce na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 350 km²
Počet obyvatel 11 031
Hustota zalidnění 31,5 obyv./km²
Etnické složení Bosňáci
Náboženské složení muslimové
Správa
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město je známé hlavně díky vodopádům, které se nacházejí přímo v jeho centru; tvoří je řeka Pliva, která se vlévá do Vrbasu. Nad centrem města jsou ruiny hradu, dochovala se i část středověkého opevnění.

Obsah

HistorieEditovat

Město bylo založeno ve 14. století jako hlavní město tehdejšího bosenského království. Byl zde hrad, město navíc bylo obehnáno hradbami. Přestože Osmané město dobyli již v roce 1463, v roce následujícím ho ztratili. Do své moci ho získali opět až v roce 1528, jako poslední z bosenských měst. Podle tureckého cestopisce Evlije Čelebiho bylo město dobyto lstí; Turci vtrhli branami zrovna v chvíli, když se místní křesťané modlili.[1]

Dále také ve svém cestopisu z konce 16. století uváděl, že město má tisíc domů, a to jak přízemních, tak i patrových, většinou v dobrém stavu. Obchodů pak napočítal na několik desítek. Ulice byly většinou úzké, žádné široké třídy se v té době ve městě nenacházely. V okolí Jajce, sevřeného kaňony řek, se také nacházely četné vinohrady. Na vrcholu kopce, na jehož úpatí se Jajce rozkládá, se nachází citadela, která byla v začátcích osmanské vlády ve značně zuboženém stavu; sídlil zde ovšem správce města (dizdar).[1]

Sulejman-hanova mešita, kterou také autor vzpomíná, byla zbudována na místě zničeného kostela. K ní později přibyla náboženská škola (medresa), hamam a mekteb.

Roku 1885 byla do Jajce zavedena úzkorozchodná železnice, která zůstala v provozu až do roku 1975.

Dne 29. listopadu roku 1943 se v Jajce konalo druhé zasedání Antifašistické rady národního osvobození Jugoslávie za účasti budoucího prezidenta Josipa Tita. To ustanovilo, že po osvobození bude Jugoslávie federativní stát a návrat královské rodiny bude otázkou, kterou bude nezbytné řešit po ukončení konfliktu. V dobách existence SFRJ se díky tomu stalo Jajce populární turistickou destinací a bylo často připomínáno v rámci glorifikace partyzánského boje tehdejší komunistickou vládou země.

Začátkem 90. let 20. století zde byly zhruba rovnoměrně zastoupena všechna hlavní etnika Bosny a HercegovinyBosňáci, Srbové i Chorvati; město leželo na hranici mezi severem, obývaným Srby, jihozápadem obývaným Chorvaty a jihovýchodem obývaným Bosenskými muslimy. Roku 1992 odsud Srbové odešli na sever, a v létě téhož roku začali město bombardovat. Místní Bosňáci odešli do Travniku, v roce 1995 jej dobyli zpět Chorvati a po podepsání Daytonské smlouvy a uzavření míru se stalo součástí muslimsko-chorvatské Federace Bosny a Hercegoviny. Dnes tvoří většinu obyvatel právě Bosňáci a Chorvati.

EkonomikaEditovat

Jajce leží stranou hlavních dopravních tahů. Kříží se zde silniční tahy, které vedou údolím řeky Vrbas (z Banja Luky směrem na Bihać a Bugojno).

Ekonomický potenciál místních dvou řek využívají dvě vodní elektrárny, vybudované v letech 1954 a 1957. V blízkosti města se nacházejí naleziště sádrovce a také bauxitu. Bauxit se v okolí města těží (důl byl otevřen roku 1959). V rámci industrializace Bosny a Hercegoviny po druhé světové válce byl rozvíjen průmysl i ve městě Jajce. Byla zde zbudována továrna na výrobu hliníkových dílů a továrna na zpracování kovů a chemických sloučenin. Sídlil zde podnik Elektrobosna a Energoinvest. Továrny (jedna z nich se nacházela i na znaku Bosny a Hercegoviny) vznikaly především v údolí řeky Vrbas.

Známí rodáciEditovat


ReferenceEditovat

  1. a b ČELEBI, Evlija. Putopis o Bosni i Hercegovini. Sarajevo: Izdavačko preduzeće "Sejtarija", 1997. 138 s. Kapitola GRAD JAJCE, s. 51-52. (bosenština) 

Externí odkazyEditovat