Zenica (v srbské cyrilici Зеница) je město v Bosně a Hercegovině, leží ve Federaci Bosny a Hercegoviny, v údolí řeky Bosny, v centrální části země. Dle informací ze sčítání lidu z roku 2013 v něm žije 73 751 obyvatel.

Zenica
Zenica (collage image).jpg
Zenica – znak
znak
Poloha
Souřadnice
Nadmořská výška 316 m n. m.
Stát Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina
entita Federace Bosny a Hercegoviny
kanton Zenicko-dobojský kanton
Zenica na mapě
Rozloha a obyvatelstvo
Rozloha 499,7 km²
Počet obyvatel 127 307 (2006)
Hustota zalidnění 254,8 obyv./km²
Správa
Starosta Husejin Smajlović
Oficiální web www.zenica.ba
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Město se nachází v Zenicko-dobojském kantonu, je i jeho správním centrem. Leží na řece Bosně, na jejím středním toku, 70 km severně od hlavního města Sarajeva. Právě díky údolí má město dobré spojení jak s hlavním městem tak i s nedalekým Dobojem – důležitou křižovatkou v železniční síti Bosny a Hercegoviny.

EtymologieEditovat

Název města pochází nejspíše od bosenského slova pro zornici (Zjenica/Zenica).

ObyvatelstvoEditovat

V roce 1991 žilo v Zenici dle sčítání lidu celkem 96 027 obyvatel. Općina Zenica evidovala dle stejného sčítání lidu 145 517 lidí, kteří žili celkem v 81 sídlech. V roce 2013 byl tento počet pro samotné město Zenica nižší, dosahoval 70 553 osob. Celá Općina, resp. nyní Město Zenica evidovalo 110 663 osob.

V roce 2013 se celkem 55.239 (78,3 % obyvatel města) přihlásilo k bosňácké národnosti, 6 746 (9,6 %) k národnosti chorvatské, 2 296 (3,3 %) k národnosti srbské. Podíl Srbů na celkovém počtu obyvatel se po skončení války v Bosně a Hercegovině snížil, vzhledem k politickým změnám v zemi.

HistorieEditovat

 
Hrad Vranduk

Na místě současného města existovalo lidské osídlení již v době kamenné, později se zde nacházelo sídlo ještě před příchodem Slovanů. Vlastní osadu a pevnost zde zbudovali Ilyrové a později se zde nacházelo římská osada Bistua Nuova. V rámci archeologických průzkumů byly odhaleny základy raně křesťanské baziliky.

Ze středověku existuje záznam o městě Zenica pouze z roku 1224, kdy je město zmíněno v dokumentu uherského krále Béla IV. Pod současným názvem bylo město poprvé zmiňováno v roce 1436. Některé další zdroje o existenci středověké Zenice jsou přítomné v materiálech, které se týkají Dubrovnické republiky.

Během nadvlády Osmanské říše, která zde začala v roce 1463, po expanzi Turků na Balkán, byla Zenice kasabou. Zbudováno zde bylo několik mešit, např. Sultan-ahmedova mešita, Osman-Čelebijina, Sejmenská a Jalijská, medresa (islámská škola, 1737), zájezdní hostince a vše, co bylo typické pro malé město tehdejšího evropského Turecka. Odhadováno bylo, že v té době (v polovině 18. století) měla Zenica okolo dvou tisíc obyvatel. Většina z nich byla islámského náboženství, žily zde i menší skupiny katolíků i pravoslavných. V 19. století se poprvé zmiňuje komunita zenických Židů.

 
Střed města v roce 1909.
 
Pohled na město v roce 1935.

V závěru Velké turecké války prošlo městem vojsko Evžena Savojského. Následně nastoupilo období stabilizace, dařilo se rozvoji obchodu i řemesel a rostl význam místního tržiště.

V roce 1878 se dostala Zenica spolu s Bosnou a Hercegovinou pod správu Rakousko-Uherska a město bylo modernizováno po evropském vzoru. Vznikla zde úzkorozchodná železniční trať (zprovozněna v roce 1879), uhelný důl, papírna 1885, železárna apod. V roce 1886 bylo otevřeno místní vězení, které bylo velmi dobře známé na území bývalé Jugoslávie. Rozvoj průmyslu byl možný díky zahraničnímu kapitálu, který byl v Bosně investován.[1]

Během 20. století se ještě více urychlil proces urbanizace, který znamenal stavební i populační boom města. V roce 1910 v Zenici žilo 7215 obyvatel. Vzhledem k liberalizaci církevních poměrů pro křesťany po příchodu rakouské nadvlády byla v této době také vybudována řada kostelů, např. pravoslavný kostel Narození svaté Bohorodice (1885), dva katolické kostely byly dokončeny roku 1910 a místní synagoga v roce 1903. Postaven byl první hotel, otevřena škola, vodovod, atd. Těžba hnědého uhlí v blízkosti Zenice byla zahájena v roce 1880 a výroba oceli v roce 1892.

Po druhé světové válce byla v rámci první pětiletky Zenica ještě podstatněji industrializována. Zapojeny byly mládežnické brigády v rámci pracovních akcí.[2] Budovány zde byly závody různých průmyslových odvětví, převážně však těžkého průmyslu. Postavena byla ocelárna a železárna.[3] Rozvoj těchto podniků v moderní době navázal již na tradici, která byla zahájena v dobách existence Rakousko-Uherska. Jugoslávský stát v souvislosti s procesem industrializace prosazoval vznik rozsáhlého řetězce průmyslu v údolí řeky Bosny, mělo být uskutečněno ve městech Zenica a Doboj. Vzhledem k politickým změnám, ke kterým došlo v roce 1948, se však nakonec vláda rozhodla soustředit průmyslovou výrobu pouze do města Zenica. Veškeré prostředky, i mládežnické brigády, byly určeny pro rozvoj průmyslu a dopravní infrastruktury. Samotné město se odpovědným způsobem nerealizovalo. Příchod dělníků si tak vynutil vznik nuzných kolonií v bezprostřední blízkosti podniků, bez jakéhokoliv plánování a systematizovaného rozvoje. První moderní územní plán, který počítal s rychlým rozvojem Zenici, byl přijat v roce 1955. V roce 1959 přijala skupština Jugoslávie zákon, který nařizoval jednotlivým městům vytvářet obdobné plány.

Na základě tohoto plánu rozvoje vznikly bytové bloky, kam se nastěhovali jednotliví dělníci. V letech 1966 a 1983 byly přijaty další, mnohem podrobnější a důkladněji vypracované projekty pro rozvoj města. V rámci nich byla postavena byla četná panelová sídliště v okolí středu města, ale i na severním a jižním okraji. Zatímco v roce 1948 žilo v Zenici 15,5 tisíce obyvatel; roku 1981 to bylo již 63,5 tisíce lidí. Severně od středu města bylo postaveno sídliště Nova Zenica a na jih od města čtvrti Londža a Jalija. Na konci 60. let bylo rozhodnuto o výstavbě výškových bloků, které měly rozrůznit jednolitou a monotónní zástavbu. Vznikla tak i nejvyšší obytná budova ve městě, Lamela. Pro potřeby nových obchodních a společenských budov byly v samotném jádru města bourány staré domy z dob existence Osmanské říše. Vzniklo tak např. obchodní centrum Zeničanka a severně od středu města, kterou tvoří ulice Maršala Tita, bylo realizováno i nové divadlo. Od roku 1989 stojí v centru města i mrakodrap Budova RMK-Promet, reprezentativní palác původně patřící jedné z velkých místních firem.

Do roku 1990 bylo v Zenici vyrobeno 1,4 milionu tun oceli a vytěženo 924 000 tun uhlí, vyrobeno přes milion m2 tkaniny, 158 000 hl mléka apod. Zaměstnáno zde bylo přes padesát tisíc lidí v různých průmyslových podnicích. Na přelomu let 1989 a 1990 byla v Zenici široce diskutována obnova necitelně přestavovaného středu města. Bylo rozhodnuto o obnově starého města a tržiště (čaršija).

Zenica byla víceméně stranou frontové linie během války v Bosně a Hercegovině. První obětí války v Zenici byla dvouletá Matea Jurić, která byla zabita při blokádě kasárny JNA u vesnice Bilimišće. Na její památku byla v místě bojů umístěna pamětní deska. V počátečních fázích války k bojím ve městě nebo jeho blízkosti příliš často nedocházelo, až v roce 1993 došlo ke změně v souvislosti s vypuknutím konfliktu mezi Armádou Bosny a Hercegoviny a chorvatskými ozbrojenci. V dubnu 1993 bylo při útoku HVO zabito okolo patnácti lidí. Přerušeny byly dodávky vody i energie, častý byl i hlad.

Těžký průmysl zažil značný pád po roce 1995, kdy válka skončila. Město sice nebylo poničeno do té míry, jako tomu bylo v případě jiných částí země, nicméně nové podmínky neumožnily další rozvoj těžkého průmyslu. Došlo tak k rozrůznění výrobní základny a v Zenici jsou dnes významní i jiní zaměstnavatelé, než je průmysl. Místní železárna byla privatizována a jejím vlastníkem se stala společnost Arcelor Mittal. Dalšími většími zaměstnavateli v Zenici jsou společnosti Almi gradnja, ITC, Arkon, Arel, Uniprojekt komerc — inžinjering, Komgrad — Ze, Almi-transport, Geosonda, Engra, ŽGP — Zenica.

Dlouhodobým problémem města Zenica je znečištění životního prostředí a ovzduší, především díky průmyslové výrobě. Téma bylo po skončení války a nastolení demokratických problémů často diskutováno. Nízká životní úroveň a vysoká nezaměstnanost vedly k značnému pádu obyvatelstva. Mezi lety 19912013 se snížil o 26 %, značný podíl na tom ale měla také válka.

V roce 2014 byla Zenica jedním z ohnisek sociálních nepokojů. Poničena budova místního magistrátu, řada lidí byla při útocích zraněna a několik místních politiků v souvislosti s nepokoji rezignovalo. V roce 2016 v místních volbách poprvé vyhrál nezávislý politik, který ukončil více než dvacetileté období dominance Strany demokratické akce v místní samosprávě a zastupitelstvu.

Administrativní dělení a samosprávaEditovat

 
Tržiště v Zenici.
 
Střední škola v Zenici.

Oficiální název správní jednotky zní Město Zenica (bosensky Grad Zenica). Jeho rozloha činí 558.5 km2 a zahrnuje kromě samotného města ještě 13 okolních vesnic, které k Zenici spadají.

Město má vlastní vlajku a znak. Od roku 2016 je primátorem města Fuad Kasimović.

KulturaEditovat

V Zenici působí následující instituce: Symfonický orchestr, Bosenské národní divadlo v Zenici, umělecká galerie, městské muzeum a dětské divadlo.

Mezi kulturní památky, které se v Zenici (a jejím okolí) nacházejí, patří např. následující:

Památka lokalita Doba vzniku komentář fotografie
Chrám narození přesvaté Bohorodice Zenica 1883-1885 Kostel Srbské pravoslavné církve  
Kostel sv. Eliáše Zenica 1908-1910 Kostel Římskokatolické církve  
historická budova papírny Zenica 1889
Mešita Sejmen Zenica do r. 1878
Mešita v Orahovici Orahovica ? Mešita s budovou harému.
Mešita Sultána Ahmeda Zenica 1675 Chráněný objekt zahrnuje i medresu.
Zenická synagoga Zenica přelom 19. a 20. století

Město bylo v celé bývalé Jugoslávii známé hlavně díky místní věznici. Té jednu píseň věnovala i skupina Zabranjeno pušenje, a to Zenica Blues, dále potom i skupina Dubioza Kolektiv, s názvem K. P. Dom.

EkonomikaEditovat

Pro město Zenica měl ve 20. století dominantní význam průmysl, především výroba oceli. Ocelárna v Zenici byla spjata ekonomicky s doly na uhlí v údolí řeky Bosny a rudnými doly v severozápadní části země. Výroba oceli v Zenici představuje 25 % výroby Bosny a Hercegoviny a 33 % jejího vývozu do zahraničí.

V současné době kromě ocelárny patří mezi hlavní zaměstnavatele podniky zpracovatelského průmyslu, společnosti, které se zabývají obchodem, nebo služby (terciální sektor). Ve službách pracuje 11 tisíc lidí.[4] Řada lidí je zaměstnána také ve stavebnictví.

DopravaEditovat

 
Staveniště dálnice A1.
 
Budova dálnice.
 
Stadion Bilino polje.

Díky svojí pozici v úzkém dopravním koridoru řeky Bosny má město napojení na železniční síť (prostřednictvím tratě Šamac–Sarajevo) a od začátku 21. století i na dálnici A1, která směřuje na jih, do Sarajeva. Hlavní silniční tah, který prochází městem ve směru tahu dálničního, nese označení M17.

Zenica nemá vlastní letiště, nejbližší se nachází v Sarajevu.

Městem prochází v dobách socialismu vybudovaná Hlavní městská magistrála (bosensky Glavna gradska magistrala).

ŠkolstvíEditovat

Ve městě se nachází celkem 19 základních a 12 středních škol. Působí zde základní hudební škola, základní zvláštní škola, katolické školní centrum, v rámci něhož bylo zřízeno jak gymnázium, tak i základní škola. Místní univerzita má celkem 8 fakult, např. strojní fakultu, metalurgickou, filozofickou, právnickou, ekonomickou, lékařkskou, islámskou pedagogickou a polytechnickou.

SportEditovat

Zenica má řadu sportovců, kteří se proslavili jak v Bosně a Hercegovině, tak i ještě v Jugoslávii. Místní fotbalový klub Čelik Zenica vyhrál dvakrát Středoevropský pohár, třikrát první ligu Bosny a Hercegoviny. Zeničtí rugbysté vyhráli v jugoslávské lize celkem osmkrát.

Mezi místní známé sportovce patřili: tenistka Mervana Jugić, skokan do výšky Elvir Krehmić, střelkyně Šelja Kurtagić, karatista Arnel Kalušić apod.

Známí rodáciEditovat

Partnerská městaEditovat

LiteraturaEditovat

  • Mirza Džananović: Faze urbanističkog razvoja Zenice za vrijeme socijalističke Jugoslavije (bosensky)

ReferenceEditovat

  1. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 105. (srbochorvatština) 
  2. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 108. (srbochorvatština) 
  3. DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 110. (srbochorvatština) 
  4. Prezentace města Zenica – Zenica grad dinamičnih projmena (bosensky)
  5. Článek na portálu sandzakvijesti.net

V tomto článku byly použity překlady textů z článků Zenica na bosenské Wikipedii a Зеница (град)) na srbské Wikipedii.

Externí odkazyEditovat