Sáva

Řeka v jižní Evropě
Další významy jsou uvedeny na stránce Sáva (rozcestník).

Sáva (slovinsky, chorvatsky a bosensky Sava, srbsky Сава, maďarsky Száva, německy Save nebo Sau, latinsky Savus) je velká řeka na rozhraní střední Evropy a Balkánu. Protéká Slovinskem (region Kraňsko), Chorvatskem (Slavonie, Srem), Bosnou a Hercegovinou (Posavina) a Srbskem (Srem, Mačva), přičemž po významnou část toku tvoří státní hranici mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou. Je vůbec nejvodnějším přítokem veletoku Dunaje, do kterého se vlévá zprava v Bělehradě. Je 940 km dlouhá; představuje nejdelší řeku protékající územím Slovinska, Chorvatska a Bosny. Leží na ní tři hlavní města (Lublaň jen svým okrajem).

Sáva
Sava / Сава
Soutok Sávy (vlevo) a dunajského ramene v Bělehradě
Soutok Sávy (vlevo) a dunajského ramene v Bělehradě
Základní informace
Délka toku940 km
Plocha povodí95 700 km²
Průměrný průtok1760 m³/s
SvětadílEvropa
Zdrojnice
Ústí
Protéká
SlovinskoSlovinsko Slovinsko, ChorvatskoChorvatsko Chorvatsko (Záhřebská župa, Záhřeb, Sisacko-moslavinská, Brodsko-posávská, Vukovarsko-sremská župa), Bosna a HercegovinaBosna a Hercegovina Bosna a Hercegovina (Unsko-sanský kanton, Banja Luka, Bijeljina, Posavský kanton, Doboj), SrbskoSrbsko Srbsko (VojvodinaSremský okruh, Centrální SrbskoMačvanský okruh, Bělehradský okruh)
Úmoří, povodí
Atlantský oceán, Černé moře, Dunaj, Povodí Sávy (Slovinsko, Chorvatsko, Bosna a Hercegovina, Srbsko, Černá Hora, Albánie
Mapa povodí řeky
Mapa povodí řeky
Geodata
OpenStreetMapOSM, WMF
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Povodí má rozlohu přibližně 95 700 km² a zasahuje také do Černé Hory a nepatrně do Albánie. V oblasti Gorského Kotaru se povodí Sávy na pouhých několik kilometrů přibližuje k Jaderskému moři. Celá jeho jihozápadní hranice je nezřetelná, neboť prochází zkrasovělými Dinárskými horami s množstvím ponorů a vyvěraček.

Průběh tokuEditovat

 
Sáva ve středním Slovinsku

Řeka Sáva má dvě zdrojnice, které obě pramení v Julských Alpách na severozápadě Slovinska. Dvě říčky Sava Bohinjka („Sáva z Bohinje“) a Sava Dolinka („Sáva z doliny“) se slévají poblíž města Radovljica a od tohoto místa se tok jmenuje pouze Sáva.

Řeka pokračuje hluboko zaříznutým korytem přes město Kranj směrem k Lublani, kde se údolí rozšiřuje. Slovinskou metropoli Sáva obtéká ze severu, a východně v závěru kotliny se stéká s Lublaňkou (zprava) a Kamnickou Bystřicí (zleva). Dále směřuje na východ přes města Litija, Zidani Most a Krško, mezi nimiž formuje hluboké údolí, sloužící jako dopravní tepna, kudy vedou silnice a hlavní železnice z Lublaně do Záhřebu a do Mariboru (dálnice jsou vedeny mimo toto údolí).

Jihovýchodně od Krška se krajina otevírá a řeka získává charakter pomalého nížinného toku. Podél se nacházejí mohutné sypané hráze, které brání řece ve vystoupení z břehů v případě povodní. V Záhřebu představuje řeka Sáva přirozenou hranici mezi starým městem (na levém břehu) a novým sídlištěm (Novi Zagreb); její koryto je široké cca 90 m. Záhřeb je navíc chráněn před povodní odlehčovacím korytem, vedoucím jižně od chorvatské metropole.[1] Dále od Záhřebu se v blízkosti řeky Sávy nacházejí rozsáhlé lužní lesy.

 
Sáva v Gradišce

Řeka zde představuje jižní hranici Středodunajské roviny, geografickou hranici mezi Střední Evropou a Balkánem, a od Jasenovce až po Bijeljinu i státní hranici mezi Chorvatskem a Bosnou a Hercegovinou.

Poblíž města Bogatić vstupuje Sáva na srbské území, kde tvoří přirozenou hranici mezi Vojvodinou a Centrálním Srbskem. Protéká městy Sremska Mitrovica, Šabac, Obrenovac, a nakonec vtéká do Bělehradu, kde odděluje centrum města od předměstí Nový Bělehrad. Nedaleko od svého ústí do Dunaje, v blízkosti pevnosti Kalemegdan, kde je široká 290 m, překonává Sávu celá řada mostů. Pod nimi se nacházejí stylové bělehradské restaurace splavovi.

Přímo pod starou bělehradskou pevností se Sáva spojuje s ramenem Dunaje obtékajícím Velký válečný ostrov, a po dalším kilometru se její vody vlévají do hlavního dunajského toku.

PřítokyEditovat

Ve střední a dolní části je povodí Sávy nerovnoměrné a větší a delší přítoky má zprava.

Města na tokuEditovat

Vodní režimEditovat

Průměrný průtok vody v ústí činí 1760 m³/s a maximální 5000 m³/s. Největší průtok má Sáva na přelomu zimy a jara. Led se nevytváří každý rok.

VyužitíEditovat

Nákladní vodní doprava je možná proti proudu do města Sisak (592 km, Chorvatsko) a osobní do města Šabac (103 km, Srbsko).

Ve Slovinsku byla na řece vystavěna kaskáda přehrad s průtočnými vodními elektrárnami (Moste, Mavčiče, Medvode, Vrhovo, Boštanj, Blanca, Krško, Brežice). Její voda se využívá také k chlazení jaderné elektrárny Krško.

ZnečištěníEditovat

Jelikož je voda z řeky Sávy intenzivně využívána na území všech čtyř států k celé řadě účelů a její povodí je hustě zalidněno, dochází k jejímu značnému znečištění. To bývá mnohdy chybně přiřazováno jaderné elektrárně Krško, ale spíše je způsobeno odpadními látkami ze zemědělství, průmyslu, dopravy, komunálním odpadem apod.

Historický a kulturní významEditovat

Sáva je jednou z hlavních řek ve všech státech, kterými protéká; bývala také nejdelší řekou Jugoslávie. Je osou jádrových území Slovinska a Chorvatska, v Srbsku je hlavním tokem skrz metropoli Bělehrad (Dunaj teče spíše po okraji). Je tedy častým námětem v kultuře okolních národů, ať už v literatuře, hudbě, či filmu. Jedna z písní skupiny jugoslávské skupiny Plavi orkestar například nesla název Sava tiho teče.

Ve středověku byla Sáva přirozenou jižní hranici Uherska, pak po staletí tvořila podstatnou část hranice mezi Habsburskou a Osmanskou říší.

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

Externí odkazyEditovat