Sisak
Sisak je město ve středním Chorvatsku. Žije zde 30 322 obyvatel, v celé opčině žilo k roku 2021 40 185 obyvatel. Sisak je správním střediskem Sisacko-moslavinské župy. Město leží přesně na soutoku řek Sáva a Kupa do které se ještě vlévá řeka Odra, přibližně 57 km jihovýchodně od hlavního města Záhřebu.
| Sisak | |
|---|---|
 Stari grad - pevnost v Sisaku | |
Sisak – znak
znak  vlajka | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 45°29′16″ s. š., 16°22′27″ v. d. |
| Nadmořská výška | 100 m n. m. |
| Časové pásmo | +1 |
| Stát |  Chorvatsko |
| Region | Střední Chorvatsko |
| Župa | Sisacko-moslavinská |
  Sisak | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 422,6 km² |
| Počet obyvatel | 40 158 (2021) |
| Hustota zalidnění | 112 obyv./km² |
| Etnické složení | Chorvati (84.97%) Srbové (6.43%) Bosňané (3.45%), Romové (1.36%) |
| Náboženské složení | Křesťané |
| Správa | |
| Status | město |
| Starostka | Kristina Ikić Baniček |
| Oficiální web | www |
| Telefonní předvolba | {+385} 044 |
| PSČ | 44 000 |
| Označení vozidel | SK |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
HistorieEditovat
.JPG)
Na území Sisaku žijí lidé už přes 2 500 let. Vzniklo zde ilyrsko-keltské sídlo Segestica. Strategická poloha na soutoku řek Kupa a Odra z něj časem udělala významné město. V dobách Římské říše byla vystavěna první kamenná pevnost, a město bylo nazváno Siscia. Již ve třetím století n. l. se zde vytvořila komunita křesťanů. Při nájezdech barbarů byl roku 309 zavražděn zdejší biskup svatý Quirinus, který je dodnes patronem města.
Po pádu nedalekého města Bihać do tureckých rukou byly výpravy Turků směrem k dnešnímu městu stále častější, Habsburkové byli nicméně schopni náporu tureckého vojska čelit a v posledních desetiletích 16. století zastavit turecký postup směrem do centrálního Chorvatska a regionu Turopolje. Roku 1593 svedla vítěznou bitvu u Sisaku spojená vojska Rakouska pod velením Ruprechta z Eggenberka, Melchiora z Redernu a Ondřeje z Auerspergu s podporou uherského magnáta Tamáše Erdödyho a janičářů. Ve městě byla přítomná stálá vojenská posádka, samotný Sisak se nacházel přímo na začátku tzv. Vojenské hranice.
19. a 20. stoletíEditovat
V roce 1839 se hrálo v Sisaku první divadelní představení.
V 19. století byla i na území dnešního Chorvatska budována železnice. Sisak byl jedním z prvních měst, kam byla přivedena. Trať ze Záhřebu přes Sisak vedla dále do obce Novska. V roce 1874 byly místní samosprávy (vojenské hranice i mimo ni) sloučeny a Sisak se stal z administrativního hlediska jednotným městem. Ačkoliv hlavní železniční tah z centra Chorvatska do Slavonie a tehdejšího nejvýchodnějšího města Chorvatsko-slavonského království, Zemunu, později vedl jinudy, město zažilo vznik řady továren a proces industrializace.
Již na počátku 20. století byl Sisak průmyslovým městem, měl mj. železárny. Během 2. světové války, v době ustašovského Chorvatska se zde nacházela dětská část koncentračního tábora Jasenovac, jednoho z největších chorvatských koncentračních táborů, popravováni tu byli zejména Srbové, Židé a Romové. Již na jaře 1941 byly v Sisaku zformovány první partyzánské jednotky, které bojovaly proti ustašovskému režimu. Ve městě se nacházely tajné sklady zbraní a partyzáni se ukrývali v okolních lesích. Sisak byl osvobozen 5. května 1945.[1]
Po skončení války se v Sisaku konal soudní proces s tzv. Pintarovou skupinou.[2]
Po skončení druhé světové války byla zahájena obnova města. Nemalé prostředky byly investovány do průmyslového rozvoje a výstavby. Zapojeny byly i pracovní brigády mládeže.[3] Vznikly podniky v oblasti metalurgické výroby, potravinářské závody a jižně od města byla zbudována rafinerie. V roce 1964 vyprodukovala 1,8 milionů tun ropných derivátů.[4] Značný význam získal i místní přístav na řece Sávě.
V roce 1991 se město stalo jedním s center bojů války Chorvatů za samostatnost, tehdy zde bylo zabito kolem 100 Srbů. Město nicméně přijalo ohromný počet uprchlíků z válečných oblastí (odhadem až 10 tisíc), především proto, že se nacházelo poměrně blízko válečné zóny. Kromě toho v 90. letech 20. století došlo k dezindustrializaci. Město se pokoušelo tento trend zvrátit na počátku 21. století zřízením nové průmyslové zóny.
SoučasnostEditovat
V roce 2005 byla v Sisaku otevřena nová průmyslová zóna. V roce 2009 bylo obnoveno sídlo římskokatolické diecéze. 28. prosince 2020 v Sisaku došlo ke dvěma silným zemětřesením, která dosáhla na Richterově stupnici hodnot 5,2 a 4,9. Epicentrum se nacházelo v sousedním městě Petrinja.[5][6][7]
EkonomikaEditovat
Hlavními hospodářskými odvětvími v městské aglomeraci jsou zemědělství a metalurgie (dřívější železárna slouží jako školicí středisko fakulty metalurgie Záhřebské univerzity), kožedělný průmysl a výroba potravin (továrna na výrobu nealkoholických a alkoholických nápojů s názvem Segestica). Nedaleko města se těží ropa a upravuje se v místní rafinerii. Město je napojeno Železniční trať Záhřeb – Sisak – Novska.
KulturaEditovat
V Sisaku se nachází Divadlo 21 (chorvatsky Kazalište 21).
Památky a turistikaEditovat
- Archeologický park se základy antické římské pevnosti
- Stari grad - pevnost vystavěná v 16. století, s kostelem sv. Kříže z 18. století. Slouží především jako muzeum, v expozici připomíná vítěznou bitvu nad Turky v roce 1593.[8]
- Velki Kaptol a Mali Kaptol- barokní biskupská rezidence s kostelem na břehu řeky Kupy, dřívější sídla biskupské kapituly
- historické centrum města
- Kostel sv. Marie Magdalény na okraji Sisaku
- Synagoga z roku 1807
- promenáda na břehu řeky Kupy, na ni navazuje
- Stari most - moderní kamenný most přes řeku Kupu z let 1925-1934
- Holandský dům, překladiště obilí s průčelím nápadně připomínající nizozemskou architekturu.
PřírodaEditovat
- Horké minerální prameny, mají teplotu od 42 do 52 °C.
- na obou řekách se rybaří
- přírodní park Lonjsko polje zahrnuje močály a mokřady v okolí řeky.
ŠkolstvíEditovat
- Metalurgická fakulta Univerzity v Záhřebu
RodáciEditovat
- Ljudevít Posávský - vládce panonských Slovanů, povstalých proti Franské říši v letech 813-823
- Tamás Erdődy, také Toma Bakač (1588-1624) - uherský magnát, velitel a chorvatský bán
- Ivica Horvat (1926–2012) – jugoslávský fotbalista
Partnerská městaEditovat
ReferenceEditovat
- ↑ Článek na portálu kamenjar.hr (chorvatsky)
- ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 103. (srbochorvatština)
- ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 110. (srbochorvatština)
- ↑ DOLNIČAR, Ivan. Jugoslavija 1941 – 1981. Bělehrad: eksport pres, 1981. S. 199. (srbochorvatština)
- ↑ Slobodna Dalmacija - Tri snažna potresa pogodila Petrinju, Sisak i Zagreb. Mnogi građani u strahu istrčali na ulice, stižu prve informacije o štetama. slobodnadalmacija.hr [online]. 2020-12-28 [cit. 2020-12-28]. Dostupné online. (chorvatsky)
- ↑ Chorvatsko zasáhlo zemětřesení. www.novinky.cz [online]. [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ Střední část Chorvatska zasáhlo zemětřesení o síle 5,1 stupně. Způsobilo jen materiální škody, píše deník. iROZHLAS [online]. Český rozhlas [cit. 2020-12-29]. Dostupné online.
- ↑ R. DONIJA, Robert. Sarajevo: biografija grada. Sarajevo: Izdavač za istoriju, 2006. 462 s. Dostupné online. ISBN 9958-9642-8-7. S. 45. (bosenština)
Externí odkazyEditovat
Obrázky, zvuky či videa k tématu Sisak na Wikimedia Commons - Oficiální stránky města
- Informace pro turisty
