Emir Kusturica

srbský filmový režisér a hudebník

Emir Kusturica (* 24. listopadu 1954 Sarajevo) je srbský[1] filmový režisér a hudebník původem z Bosny a Hercegoviny, žijící v Bělehradě.[2] Je také držitelem francouzského občanství.[3]

Emir Kusturica
Emir kusturica 72 9643.jpg
Narození 24. listopadu 1954 (66 let)
Sarajevo
JugoslávieJugoslávie Jugoslávie
Národnost Srbové
Alma mater Filmová a televizní fakulta Akademie múzických umění v Praze
Povolání herec, filmový producent, filmový režisér, scenárista, hudebník, kytarista, hudební skladatel, prozaik, producent a špión
Manžel(ka) Maja Kusturica
Děti Stribor Kusturica
Ocenění Zlatá palma (1985)
Cena za nejlepší režii v Cannes (1989)
Zlatá palma (1995)
César Award for Best Film from the European Union (2005)
Cena Svetozara Ćoroviće (2013)
medaile Za zásluhy mzz 1. stupeň (2019)
Stříbrný Lev
Webová stránka new.thenosmokingorchestra.com
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

ŽivotEditovat

Narodil se v roce 1954. Jeho otec Murat Kusturica pracoval jako novinář a jeho matka Senka (za svobodna Numankadić) byla sekretářkou na místním soudu. Sám Emir vyrůstal jako jedináček v muslimské sekulární rodině[4][5] na sarajevském předměstí Gorica. Minimálně do roku 2000 se považoval primárně za Jugoslávce.[6]

Studoval na pražské FAMU v ročníku Otakara Vávry. Dostal se tam na doporučení Bosny a Hercegoviny po svých úspěšných amatérských filmech. Kusturicův školní film Guernica ze 3. ročníku byl oceněn na karlovarském festivalu CILECT 1977. V rámci studia dále natočil krátké snímky Jedna část pravdy a Podzim. Školu absolvoval v roce 1978 a po návratu do Jugoslávie pracoval v sarajevské televizi. Tam natočil film Nevěsty přicházejí (Nevjeste dolaze), který vzbudil vlnu kritiky a byl následně cenzurován.[zdroj?] Jeho další film Bife Titanik byl inspirován povídkou Iva Andriće a získal ocenění na filmovém festivalu v Portoroži.

Spolu s několika dalšími filmaři, kteří studovali v Praze, dal vzniknout pojmu Pražská filmová škola, který se používá pro určité období a styl v jugoslávské kinematografii.

Na přelomu 80. a 90. let 20. století se přestěhoval do USA. Po nějakou dobu přednášel na Columbia Unviersity v New Yorku, kam došel na pozvání Miloše Formana.[zdroj?] Kvůli stěhování tak musel Kusturica dokončit natáčení svého filmu Dům k pověšení ve Spojených státech. V Americe natočil také film Arizona Dream. Tento film vyhrál dvě ceny na berlínském filmovém festivalu. Jeho film Otec na služební cestě byl oceněn na některých festivalech. V roce 1995 natočil film Podzemí (srb. Podzemlje, angl. Underground), který získal hlavní cenu na filmovém festivalu v Cannes. Film byl kritizován za prosrbský pohled na dějiny Balkánu po druhé světové válce a především rozpad Jugoslávie.

Známá je také jeho spolupráce s hudebním skladatelem Goranem Bregovićem, který složil hudbu k několika jeho filmům. Se svým synem Striborem hraje v srbské kapele No Smoking Orchestra, která vznikla původně z populární jugoslávské formace Zabranjeno pušenje (Kouření zakázáno).

V roce 2004 dokončil film Život je zázrak, který popisuje život na malé vesnici během války v Bosně a Hercegovině. Vhodné místo k natáčení filmu zvolil Kusturica na muzeální trati Šarganska osmica na jihozápadě Srbska. Film patřil k nejdražším v srbské filmové produkci. V uvedené lokalitě nechal vzniknout i tradiční resort Drvengrad, který představuje tradiční srbskou kulturu a má být symbolem boje proti globalizaci a kapitalismu. V Drvengradu pořádá také různé filmové festivaly a setkání.

V roce 2005 konvertoval na pravoslaví (původně byl sekulárním muslimem) a přijal druhé jméno Nemanja. V roce 2016 se objevila v českém překladu jeho kniha Cizinec v manželství (orig. 'Sto jada').

V roce 2008 představil vlastní dokumentární film o Diegu Maradonovi.[7]

FilmografieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Kusturica: Srbija je moja otadžbina (Kusturica: Serbia is My Homeland) [online]. B92, 19 January 2014 [cit. 2014-01-19]. Dostupné online. 
  2. http://www.nytimes.com/2005/05/08/magazine/08EMIR.html?pagewanted=all&_r=0
  3. http://www.serbia.com/emir-kusturica-artist-builder-and-anti-globalist/
  4. KUSTURICA, Emir. Personal Diary of Emir Kusturica, 1994. Politika. 31 July 2015. Dostupné online [cit. 31 July 2015]. (anglicky) 
  5. Jean-Marc Bouineau, Le Petit Livre d’Emir Kusturica, éditions Spartorange, 1993 (ISBN 2-9506112-2-2), chapter "Nostalghia"
  6. "New York Times">Dan Halpern. The Misdirections of Emir Kusturica. [s.l.]: [s.n.], 2005. Dostupné online. S. 2. (anglicky) .
  7. Článek na portálu jutarnji.hr (chorvatsky)

Externí odkazyEditovat