Diego Maradona

argentinský fotbalista a trenér

Diego Armando Maradona španělsky: [diégo armando maradona], katalánsky: [diégo armando maradona] (30. října 1960 Lanús, Buenos Aires25. listopadu 2020 Tigre, Buenos Aires) byl argentinský fotbalista a trenér argentinské fotbalové reprezentace. Všeobecně je považován za jednoho z nejlepších a nejtalentovanějších světových hráčů všech dob. S národním týmem Argentiny zvítězil ve finále Mistrovství světa hráčů do 20 let 1979 v Japonsku, mistrovství světa 1986 v Mexiku a byl druhý na mistrovství světa 1990 v Itálii. Pelé ho roku 2004 zařadil mezi 125 nejlepších žijících fotbalistů.[2]

Diego Maradona
Diego Maradona s trofejí pro mistra světa (1986)
Diego Maradona s trofejí pro mistra světa (1986)
Osobní informace
Celé jméno Diego Armando Maradona[1]
Datum narození 30. října 1960
Místo narození Lanús, Argentina Argentina
Datum úmrtí 25. listopadu 2020 (ve věku 60 let)
Místo úmrtí Tigre, Argentina Argentina
Výška 1,65 m
Přezdívka Zlatý chlapec, Boží ruka
Klubové informace
Konec hráčské kariéry
Pozice Útočník
Mládežnické kluby
1970–1976 Argentina Argentinos Juniors
Profesionální kluby
Roky Klub Záp. (góly)
1976–1981
1981–1982
1982–1984
1984–1991
1992–1993
1993–1994
1995–1997
Argentina Argentinos Juniors
Argentina Boca Juniors
Španělsko FC Barcelona
Itálie Neapol
Španělsko Sevilla
Argentina Newell's Old Boys
Argentina Boca Juniors
1660(116)
04000(28)
03600(22)
18800(81)
026000(5)
005000(0)
030000(7)
Reprezentace**
Roky Reprezentace Záp. (góly)
1977–1979
1977–1994
Argentina Argentina U20
Argentina Argentina
01500(8)
0910(34)
Trenérská kariéra***
Roky Klub
1994
1995
2011–2012
2013–2017
2017–2018
2018–2019
2019–2020
Argentina Mandiyú
Argentina Racing Club
Spojené arabské emiráty Al Wasl
Argentina Deportivo Riestra (asistent)
Spojené arabské emiráty Al-Fudžajra
Mexiko Dorados de Sinaloa
Argentina Gimnasia de La Plata
Národní týmy jako trenér
Roky Reprezentace
2008–2010 Argentina Argentina
Úspěchy
Mistrovství světa ve fotbale
Zlatá medaile 1986 Argentina
Stříbrná medaile 1990 Argentina
Pohár Artemia Franchiho
Zlatá medaile 1993 Argentina
Mistrovství světa do 20 let
Zlatá medaile MS 1979 Argentina
Pohár UEFA
Zlatá medaile 1988/1989 SSC Neapol
1. argentinská fotbalová liga
Zlatá medaile 1981 Metropolitano CA Boca Juniors
Španělský fotbalový pohár
Zlatá medaile 1982/83 FC Barcelona
Španělský ligový pohár
Zlatá medaile 1982/83 FC Barcelona
Španělský superpohár
Zlatá medaile 1983 FC Barcelona
1. italská fotbalová liga
Zlatá medaile 1986/87 SSC Neapol
Zlatá medaile 1989/90 SSC Neapol
Italský fotbalový pohár
Zlatá medaile 1986/1987 SSC Neapol
Italský superpohár
Zlatá medaile 1990 SSC Neapol
Další informace
Manžel(ka) Claudia Villafañe (1989–2003)
Děti Dalma Maradona
Gianinna Maradona
Diego Sinagra
Příbuzní Raúl Maradona a Hugo Maradona (sourozenci)
Podpis Diego Maradona – podpis
Web www.diegomaradonagroup.com
→ Šipka znamená hostování hráče v daném klubu.
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Byl ofenzivní hráč malého, podsaditého vzrůstu. Jeho krátké silné nohy a nízko položené těžiště mu dávaly výhodu v krátkých sprintech, navíc byl geniální v práci s míčem. Hrál zpravidla levou nohou, a to i v situacích, kdy bylo vzhledem k poloze míče zdánlivě vhodnější hrát pravačkou.

Na mistrovství světa MS 1982, MS 1986, MS 1990, MS 1994 odehrál 21 zápasů a vstřelil 8 branek.

Klubová kariéraEditovat

Fotbalové začátkyEditovat

Diego Maradona vyrůstal ve Villa Fiorito, chudinské čtvrti hlavního města Argentiny Buenos Aires. Měl dva mladší bratry, Huga a Eduarda. Oba se rovněž stali profesionálními fotbalisty. Roku 1969 objevil talent osmiletého Maradony trenér mládeže klubu Argentinos Juniors Francis Cornejo.[3] Příznivcům seniorského mužstva se představil jako podavač míčů, který o poločasových přestávkách ukazoval vlastní dovednosti s balónem. Ve 14 letech pomohl vyhrát mládežnickou ligu.[3]

Mezi muži debutoval v 15 letech (deset dní před svými šestnáctými narozeninami) v utkání proti Tallares de Córdoba dne 20. října 1976, jakkoliv ho trenér Juan Carlos Montes původně plánoval ponechat na střídačce. V průběhu utkání se blýskl tzv. „jesličkami“, když šikovně propasoval balón mezi nohami obránce Juana Dominga Cabrery. Tento moment si vysloužil obdivné reakce obecenstva, jeho tým ale prohrál.[3] První gól slavil už jako 16letý, a to proti týmu San Lorenzo dne 14. listopadu 1976 při výhře 5:2.[4]

Boca JuniorsEditovat

V roce 1981 přestoupil během sezóny do velkoklubu Boca Juniors za jeden milion liber.[5] Zájem o něho projevil i další velkoklub River Plate, v té době v lepší finanční kondici než Boca a disponující kádrem zahrnujícím hráče jako Daniel Passarella, Ubaldo Fillol či Américo Gallego. Maradona si ovšem zvolil Bocu Juniors, která postrádala finance a byla nucena si vzít Maradonu nejprve na hostování.[3] Zde vydržel rok a půl a pomohl získat mistrovský titul v soutěži zvané Campeonato Metropolitano.[6] Na cestě za tímto úspěchem pomohl jedním gólem zdolat i River Plate v derby zvaném Superclásico.[7]

FC BarcelonaEditovat

Barcelona koupila Maradonu po světovém mistrovství v roce 1982 za částku v přepočtu 5 milionů liber, což byl tehdy světový rekord.[8]Juventus, další zájemce o Maradonův talent, se tak musel spokojit s akvizicí v podobě Michela Platiniho. V Barceloně jej zprvu trénoval Němec Udo Lattek, který časem z tréninkových prostorů vykázal Maradonovy lidi jako byli jeho agent Jorge Cyterszpiler nebo Fernanda Signoriniho, osobního fitness trenéra.[8] Lattek ale byl z důvodu nepřesvědčivých výsledků odvolán a nahradil jej Argentinec César Luis Menotti. Ten pozvedl nejen Maradonovu formu a Barcelona postoupila do finále Španělského poháru (Copa del Rey), kde čelila v červnu 1983 Realu Madrid a porazila jej.[8]

Mimo to se Barcelona s Realem utkala o Španělský ligový pohár (Copa de la Liga), během něhož Maradona skóroval další ikonickou branku. Po nahrávce Carrasca se driblingem vyhnul brankáři Agustínovi, ale neunáhlil se a ještě uchránil balón před obráncem Juanem Josém, který se skluzem pokusil gólu zabránit. Až poté vpravil Maradona balón do sítě, načež si vysloužil aplaus od diváků Realu, tedy počin, který si žádný fotbalista Barcelony v následujících 22 letech nezasloužil, než se to roku 2005 povedlo Ronaldinhovi.[9]

Barcelona během Maradonova dvouletého působení ligu v konkurenci baskických klubů Athletic Bilbao a Real Sociedad nevyhrála, sám Argentinec ale zaznamenal nejvíce gólů za jeden ročník v kariéře – 23.[9] Právě proti Athleticu v září 1983 se Maradona zranil, poté co jej fauloval Andoni Goikoetxea. Athletic se stal španělským mistrem, Barcelona s již uzdraveným Maradonou ale měla možnost soupeře přehrát ve finále poháru na stadionu Santiago Bernabéu dne 5. května 1984.[8] Na hřišti znovu běhal Goikoetxea a na Argentince si připravil další ostrý zákrok, naopak Miguel Sola se snažil Maradonu vyprovokovat. Baskové finále vyhráli, Maradona se neudržel a dostal se do potyčky se soupeřem, z čehož záhy vznikla vřava všech hráčů na hřišti. Reputace Barcelony i Maradony poklesla, na stadionu byl navíc přítomen král Juan Carlos I. Barcelona propustila Menottiho a prezident Núñez se rozhodl se Maradonu prodat.[8] Přítomnost Platiniho v Juventusu přisoudila Maradonu Neapoli a ten se podruhé v kariéře stal předmětem nejvyšší přestupové částky.[10]

NeapolEditovat

Na stadionu San Paolo přivítalo 23letého Maradonu 70 tisíc Napolitánců. V té době se místní fotbalový klub nerovnal severněji ležícím gigantům a vítězům z posledních let jako byli Juventus, AC Milán, Inter Milán nebo římské AS a Lazio. Posilování ze strany prezidenta Corrada Ferlainoa však vzbuzovalo naděje. První ligový zápas se Maradona přesvědčil o náročnosti italské ligy, když jeho Neapol prohrála na hřišti Hellasu Verona 1:3.[10] Při debutu na domácím hřišti proti Sampdorii skóroval, ale první vítězný zápas nastal až ve 4. kole doma proti Calcio Como, kde Maradona gólem podpořil výhru 3:0. Argentinec v euforii zaběhl za branku slavit s publikem, což rozhodčího přimělo poprvé v dějinách italského prvoligového fotbalu udělit hráčovi karetní trest za oslavu mimo trávník. V polovině října se Maradona po kombinaci s Bertonim prosadil proti Laziu. Po zápase, který skončil 1:1, se usmířil s Batistou, se kterým se setkal na MS 1982.[10] Do konce roku ale mužstvo zasáhlo několik porážek a v jednu chvíli jej od sestupu dělil bod. První zápas roku 1985 s Udinese proměnil dvě penalty a pomohl vyhrát 4:3 a další zápas pak výsledkem 1:0. Do konce ročníku Neapol prohrála jen jednou a dokázala přehrát Lazio 4:0 díky Maradonově hattricku. Ten dokonce dokázal Římanům vstřelil gól z rohového kopu.[10] Neapol skončila osmá, Maradona mezitím třetí mezi nejlepšími střelci za dvojici PlatiniAltobelli s 18 góly, respektive 17. Italský magazín Guerin Sportivo mu udělil cenu Guerin d’Oro.[10]

Neapol započala své zlaté období a zásluhou Maradonova přesného přímého kopu porazila v listopadu 1985 1:0 Juventus.[11] Neapol, vedená novým trenérem Ottaviem Bianchim, se vměstnala do první trojice. Bianchi umožnil Maradonovi volnost v útoku.[12] Do sezóny 1986/87 vstoupil Maradona jako čerstvý mistr světa s Argentinou. Za sezónu vstřelil 17 gólů ve 41 zápasech a dovedl Neapol k historickému titulu – poprvé se stal mistrem Itálie klub z jihu.[12] V roce 1987 to nebyla jediný trofej, Neapol totiž dosáhla finále Coppa Italia, kde porazila Atalantu 4:0 a oslavila double.[12] Šance na obhajobu měl zvýšit příchod útočníka jménem Careca, který s Maradonou a Brunem Giordanem utvořil obávaný trojzubec přezdívaný „Ma-Gi-Ca“.[13] Tým se otřepal z nezdařilého startu a byl na úspěšné cestě za obhajobou, když pět zápasů před koncem disponoval náskokem čtyř bodů. Neapol však jednou remizovala a čtyřikrát prohrála, včetně klíčového domácího duelu proti AC Milán, se kterým podlehla 2:3. Právě AC Milán ukořistil titul, což vedlo ke spekulacím o vlivu sázkařské mafie.[11] Maradona se stal s celkově 15 góly Capocannoniere, tedy králem ligových střelců.[13]

V listopadu 1988 byl jední ze strůjců výhry 4:1 právě proti AC Milán, kde se navzdory výšce trefil hlavou.[7] To už na hřišti neoperovala Ma-Gi-Ca, neboť Giordano mužstvo opustil. Na místo něho dorazil Alemão.[14] Neapol v lize skončila druhý za milánským Interem. V Poháru UEFA začala domácí výhrou 1:0 proti řeckému PAOK Soluň, poté co se Maradona chopil penalty a proměnil ji.[13] Na podzim přešli hráči Neapole přes PAOK, Lokomotivu Lipsko a Bordeaux neporaženi.[14] Ve čtvrtfinále museli zkousnout venkovní porážku 0:2 od Juventusu, doma však po gólu Maradony z penalty po 20 minutách vedli a po poločasu dokonce vedli už 2:0. Zápas dospěl do prodloužení, ve kterém uspěla Neapol. Semifinále proti Bayernu Mnichov zvládli Neapolitánci 2:0, Maradona nejprve obklíčen třemi hráči nahrával Carecovi a poté nacentroval na hlavu Carnevaleho.[13] V Mnichově Maradona a Careca dvěma góly dvakrát poslali vlastní tým do vedení (Maradona dvě asistence) a přestože zápas dopadl nerozhodně 2:2, postoupili hráči Neapole do finále. To se hrálo na dva zápasy, přičemž ten první se měl odehrát v Itálii. Finálový soupeř Stuttgart se dostal do vedení 1:0, poté ale byla jejich obránci odpískána ruka a následnou penaltu Maradona proměnil. Vítězný gól dala Neapol v závěru zápasu a opět to byl Maradona kdo asistoval Carecovi.[14] V Německu se Maradona podílel na remíze 3:3 a Neapol poprvé v historii vyhrála evropskou soutěž.

Odešel Bianchi a novým trenérem se stal Alberto Bigon, který tým posílil o dalšího útočníka menšího vzrůstu, 23letého Itala Gianfranca Zolu. Ten se stal Maradonovým „učněm“ a pomohl vybojovat druhý titul pro Neapol. Maradona vstřelil 16 gólů, nejvíce z celého týmu.[15]

Osobní životEditovat

V osobním životě Maradonu stíhala nejen obrovská sláva a uznání, ale i závislost na kokainu a pohyb ve zločineckém podsvětí. Přezdívalo se mu „Zlatý chlapec“ a „Boží ruka“. Bývalý majitel Neapole Corrado Ferlaino později přiznal, že Maradonova závislost na kokainu byla tak silná, že občas za něj musel načurat do zkumavky někdo jiný, aby prošel antidopingovými testy. Maradona se přátelil s vůdci neapolské zločinecké organizace Camorra, kteří ho pravidelně zásobovali drogami.[16]

Maradona byl otcem osmi dětí, které měl s pěti ženami.[17] Jedním z nich je syn v Itálii, jehož existenci dlouho popíral, protože byl v době jeho narození ženatý se svou dlouholetou přítelkyní Claudií.[18]

Zemřel 25. listopadu 2020 na infarkt myokardu.[19]

Politické postojeEditovat

 
Maradona a nově zvolený argentinský prezident Alberto Fernández v prosinci 2019

Často kritizoval katolickou církev a její bohatství, které podle Maradony není využíváno ve prospěch chudých, ale po setkání s papežem Františkem prohlásil, že mu papež pomohl navrátit se k víře. Uvedl, že jeho politické názory ovlivnilo dětství v chudinském slumu na předměstí Buenos Aires, kde vyrůstal.[20]

V roce 2004 se zúčastnil demonstrace proti americké válce v Iráku a v roce 2005 protestoval v tričku s nápisem „Stop Bush“ proti přítomnosti amerického prezidenta George W. Bushe na summitu amerických států v Buenos Aires.[20] Maradona vyslovil své antipatie k USA a seznámil se s několika osobnostmi, které tento pohled sdílely. Podporoval bolivijského prezidenta Eva Moralese.[21] Spřátelil se s kubánským prezidentem Fidelem Castrem, když se na Kubě snažil zbavit závislosti na kokainu, Castrův obličej si dokonce nechal vytetovat na nohu.[22] Seznámil se rovněž s venezuelským prezidentem Hugem Chávezem a setkal se s íránským prezidentem Mahmúdem Ahmadínežádem.[23][24] Svůj postoj ke Spojeným státům změnil v roce 2008 a prohlásil, že vkládá velké naděje do nově zvoleného amerického prezidenta Baracka Obamy.[25]

Ve své autobiografii z roku 2006 napsal, že vítězství ve čtvrtfinále MS ve fotbale 1986 proti Anglii vnímal jako pomstu za mrtvé argentinské vojáky, které zabili Britové ve válce o Falklandy v roce 1982.[26]

Hráčské statistikyEditovat

Sezóna Klub Liga Ligové poháry Kontinentální poháry Celkem
Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Soutěž Zápasy Góly Zápasy Góly
1976 Argentinos Juniors Primera División 11 2 - 0 0 - 0 0 11 2
1977 Primera División 49 19 - 0 0 - 0 0 49 19
1978 Primera División 35 26 - 0 0 - 0 0 35 26
1979 Primera División 26 26 - 0 0 - 0 0 26 26
1980 Primera División 45 43 - 0 0 - 0 0 45 43
1981 CA Boca Juniors Primera División 40 28 - 0 0 - 0 0 40 28
1982/83 FC Barcelona Primera División 20 11 ŠP+ŠLP 5+6 3+4 PVP 4 5 35 23
1983/84 Primera División 16 11 ŠP 4 1 PVP 3 3 23 15
1984/85 SSC Neapol Serie A 30 14 IP 6 3 - 0 0 36 17
1985/86 Serie A 29 11 IP 2 2 - 0 0 31 13
1986/87 Serie A 29 10 IP 10 7 UEFA 2 0 41 17
1987/88 Serie A 28 15 IP 9 6 PMEZ 2 0 39 21
1988/89 Serie A 26 9 IP 12 7 UEFA 12 3 50 19
1989/90 Serie A 28 16 IP 3 2 UEFA 5 0 36 18
1990/91 Serie A 18 6 IP+IS 3+1 2+0 PMEZ 4 2 26 10
1992/93 FC Sevilla Primera División 26 5 ŠP 3 3 - 0 0 29 8
1993/94 CA Newell's Old Boys Primera División 5 0 - 0 0 - 0 0 5 0
1995/96 CA Boca Juniors Primera División 24 5 - 0 0 - 0 0 24 5
1996/97 Primera División 1 0 - 0 0 SO 1 0 2 0
1997/98 Primera División 5 2 - 0 0 - 0 0 5 2
Celkově 491 259 - 64 40 - 32 13 588 312

Reprezentační kariéraEditovat

První utkání za Argentinu odehrál 27. února 1977 proti Maďarsku (5:1) na posledních 28 minut zápasu.[27] První branku vstřelil 8. srpna 1979 na turnaji CA proti Bolívii (3:0).[28]

Zúčastnil se čtyř turnajů MS (1982, 1986 - zlato, 1990 - stříbro a 1994). Celkem na turnajích odehrál 21 utkání a vstřelil 8 branek. Také se zúčastnil tří turnajů turnaje Copa América (1979, 1987 a 1989 - bronz).

Poslední utkání odehrál na MS 1994 po druhém utkání ve skupině když byl kvůli pozitivnímu výsledku dopingové kontroly na efedrin vyloučen z turnaje. [29]

Statistika na velkým turnajíchEditovat

Reprezentace Rok Zápasy
Fáze turnaje Datum Soupeř Odehraných minut Vstřelené branky Výsledek
  Argentina 1979 2. zápas ve skupině 2. 8.   Brazílie 90 0 1:2[30]
3. zápas ve skupině 8. 8.   Bolívie 90 1 3:0[31]
1982 1. zápas v 1, skupinové fázi 13. 6.   Belgie 90 0 0:1[32]
2. zápas v 1. skupinové fázi 18. 6.   Maďarsko 90 2 4:1[33]
3. zápas v 1. skupinové fázi 23. 6.   Salvador 90 0 2:0[34]
1. zápas ve 2. skupinové fázi 29. 6.   Itálie 90 0 1:2[35]
2. zápas ve 2. skupinové fázi 2. 7.   Brazílie 85 0 1:3[36]
1986   1. zápas ve skupině 2. 6.   Jižní Korea 90 0 3:0[37]
2. zápas ve skupině 5. 6.   Itálie 90 1 1:1[38]
3. zápas ve skupině 10. 6.   Bulharsko 90 0 2:0[39]
Osmi finále 18. 6.   Uruguay 90 0 1:0[40]
Čtvrtfinále 22. 6.   Anglie 90 2 2:1[41]
Semifinále 25. 6.   Belgie 90 2 2:0[42]
Finále 29. 6.   NSR 90 0 3:2[43]
1987 1. zápas ve skupině 27. 6.   Peru 90 1 1:1[44]
2. zápas ve skupině 2. 7.   Ekvádor 90 2 3:0[45]
Semifinále 9. 7.   Uruguay 90 0 0:1[46]
Zápas o 3. místo 11. 7.   Kolumbie 90 0 1:2[47]
1989   1. zápas ve skupině 2. 7.   Chile 90 0 1:0[48]
2. zápas ve skupině 4. 7.   Ekvádor 90 0 0:0[49]
3. zápas ve skupině 8. 7.   Uruguay 90 0 1:0[50]
4. zápas ve skupině 10. 7.   Bolívie 90 0 0:0[51]
1. zápas ve finálové skupině 12. 7.   Brazílie 90 0 0:2[52]
2. zápas ve finálové skupině 14. 7.   Uruguay 90 0 0:2[53]
1990   1. zápas ve skupině 8. 6.   Kamerun 90 0 0:1[54]
2. zápas ve skupině 13. 6.   Sovětský svaz 90 0 2:0[55]
3. zápas ve skupině 18. 6.   Rumunsko 90 0 1:1[56]
Osmifinále 24. 6.   Brazílie 90 0 1:0[57]
Čtvrtfinále 30. 6.   Jugoslávie 120 0 0:0 (3:2) na pen.[58]
Semifinále 3. 7.   Itálie 120 0 1:1 (4:3) na pen.[59]
Finále 8. 7.   Německo 90 0 0:1[60]
1994 1. zápas ve skupině 21. 6.   Řecko 83 1 4:0[61]
2. zápas ve skupině 25. 6.   Nigérie 90 0 2:1[62]

ÚspěchyEditovat

KlubovéEditovat

ReprezentačníEditovat

IndividuálníEditovat

  • Fotbalista roku Jižní Ameriky (1979, 1980)
  • 4x Argentinský fotbalista roku (1979, 1980, 1981, 1986)[63]
  • 1x nejlepší střelec ligy (1987/88)
  • 3x nejlepší střelec Metropolitan - zákl. část (1978, 1979, 1980)
  • 2x nejlepší střelec Nacional - play off (1979, 1980)
  • 1x nejlepší hráč na MS 20 (1979)
  • 1x nejlepší hráč na MS (1986)
  • 1x nejlepší hráč podle časopisu World Soccer (1986)
  • 2x nejlepší hráč podle časopisu Onze Mondial (1986, 1987)
  • Zlatý míč za celoživotní dílo (1995)
  • 5. místo v anketě o nejlepšího fotbalistu století podle IFFHS (2000)
  • 2. místo v anketě o nejlepšího fotbalistu století podle FIFA (2000)
  • vítěz ankety o nejlepšího argentinského sportovce století (1999)[64]
  • vítěz ankety o nejlepšího argentinského fotbalistu všech dob (1993)
  • cena Guerin d'oro (1984/85)
  • člen klubu Golden Foot
  • člen síně slávy italského fotbalu jako zahraniční hráč (2014)

TrenérskáEditovat


GalerieEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Decreto 936/2020 - Declárase Duelo Nacional en todo el territorio de la República Argentina [online]. 25 November 2020 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (španělsky) 
  2. Pele's list of the greatest. BBC [online]. BBC sport, 2004-03-04 [cit. 2013-05-27]. Dostupné online. (anglicky) 
  3. a b c d WILLIAMS, Aidan. The five years at Argentinos Juniors that propelled Diego Maradona to greatness. These Football Times [online]. 2019-10-28 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Los primeros gritos de D10S [online]. LaSelección.com.ar, 2012-11-14 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (španělsky) 
  5. ADAMS, Rebecca. Diego Maradona factfile. The Guardian [online]. 2008-10-29 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. Osvaldo José Gorgazzi. Argentina 1981 - Campeonato Metropolitano [online]. Rec.Sport.Soccer Statistics Foundation (RSSSF), rev. 2005-10-15 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b ATKINS, Christopher. Ranking Diego Maradona's Top 10 Goals. Bleacher Report [online]. 2013-03-04 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. a b c d e O'NEILL, Eoin. Núñez, Maradona and Venables: the Barcelona years. These Football Times [online]. 2016-01-12 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. a b MILLER, Nick. The Joy of Six: Diego Maradona. The Guardian [online]. 2017-06-23 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. a b c d e Serie A Seasons: Napoli 1984-85. Football-italia.net [online]. 2020-04-09 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. a b LEWIS, Tim. One that got away for Maradona and Napoli remains wrapped in suspicion. The Guardian [online]. 2019-06-16 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. a b c CARTER, Jon. Maradona brings success to Napoli. ESPN [online]. 2012-03-09 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. a b c d THACKER, Gary. The glory of Careca at Napoli. These Football Times [online]. 2017-11-15 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. a b c LISI, Clemente. The Diego Maradona magic that helped Napoli lift the 1989 UEFA Cup. These Football Times [online]. 2019-04-29 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. COLLINS, Harry. Gianfranco Zola and Diego Maradona at Napoli: the student and the mentor. These Football Times [online]. 2017-09-28 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Kokain od neděle do středy, umělý penis a italská zrada. I to byl Maradonův život. Aktuálně.cz [online]. 9. června 2019. Dostupné online. 
  17. Černý den pro fotbal. Legendární Maradona zemřel na zástavu srdce. Aktuálně.cz [online]. 25. listopadu 2020. Dostupné online. 
  18. Přiznal ho po 30 letech, přesto je syn Maradony pyšný. ‚Nikomu se nepovedlo to, co jemu v Mexiku‚‘ říká. Český rozhlas [online]. 2. listopadu 2020. Dostupné online. 
  19. Diego Maradona zemřel. Argentinská legenda podlehla srdečnímu selhání. idnes.cz [online]. MAFRA, a.s., 2020-11-25 [cit. 2020-11-25]. Dostupné online. 
  20. a b Beyond soccer, here are some of the political causes, leaders, and movements Diego Maradona supported in his life. Insider. 26. listopadu 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  21. Maradona, football legend, was a champion of Latin America's left. www.reuters.com. 25. listopadu 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  22. Maradona interviews Cuba's Castro. BBC [online]. 2005-10-28 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  23. FEJGL, Jiří. Šílený génius Maradona. Ohlédnutí za životem fotbalové legendy. Deník.cz [online]. 2020-10-30 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. 
  24. SODAYI, Ali. How Iran's Ahmadinejad found meaning in rap. BBC Persian [online]. 2018-11-02 [cit. 2020-11-26]. Dostupné online. (anglicky) 
  25. "Maradona sends Calcutta into frenzy". BBC. 8. prosince 2008.
  26. Why Diego Maradona will always be Argentina's favourite son. CBC News. 25. listopadu 2020. Dostupné online. (anglicky) 
  27. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/2806782
  28. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042207
  29. https://www.nytimes.com/1994/07/01/sports/world-cup-94-after-second-test-maradona-is-out-of-world-cup.html
  30. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042206
  31. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042207
  32. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965832
  33. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965849
  34. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965862
  35. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965871
  36. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/965875
  37. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946129
  38. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946140
  39. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946152
  40. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946167
  41. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946174
  42. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946177
  43. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/946179
  44. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042140
  45. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042141
  46. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042156
  47. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042157
  48. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042095
  49. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042097
  50. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042101
  51. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042103
  52. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042105
  53. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/3042106
  54. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928028
  55. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928040
  56. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928052
  57. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928071
  58. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928078
  59. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928082
  60. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/928085
  61. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/935968
  62. https://www.transfermarkt.de/spielbericht/index/spielbericht/936056
  63. http://www.rsssf.com/miscellaneous/arg-poy.html
  64. https://www.lanacion.com.ar/deportes/maradona-nid165710/

Externí odkazyEditovat