Evo Morales

bolivijský politik a prezident

Juan Evo Morales Ayma (* 26. října 1959 Isallavi u Orinoca, departement Oruro, Bolívie) je vůdcem bolivijské socialistické strany Movimiento al Socialismo (MAS) a hnutí za práva pěstitelů koky. Dne 22. ledna 2006 se stal prvním domorodým[1][2] prezidentem Bolívie poté, co získal 54% většinu hlasů. V letech 2009, 2014 a 2019 byl voliči ve funkci prezidenta potvrzen, nicméně vyhlášení výsledků posledních voleb vyvolalo masové protesty a násilnosti, po kterých 10. listopadu 2019 na svou funkci rezignoval.[3]

Juan Evo Morales Ayma
Presidentes del Perú y Bolivia inauguran Encuentro Presidencial y III Gabinete Binacional Perú-Bolivia (36962597345) (cropped).jpg

80. prezident Bolívie
Ve funkci:
22. ledna 2006 – 10. listopadu 2019
Předchůdce Eduardo Rodríguez Veltzé
Nástupce Jeanine Áñezová (úřadující)
Stranická příslušnost
Členství Hnutí za socialismus

Narození 26. října 1959 (60 let)
Oruro
Národnost farmer people
Sídlo Palacio Quemado
Profese politik a odborář
Ocenění Llaves de la Ciudad de México (2009)
Golden Key of Madrid (2009)
Grand Collar of the Order of the Sun of Peru (2010)
honorary doctor of the Renmin University of China (2011)
Distinguished Guest of Mexico City (2019)
… více na Wikidatech
Podpis Juan Evo Morales Ayma, podpis
Commons Evo Morales
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prezidentský úřadEditovat

Do prezidentské funkce byl poprvé zvolen v roce 2006 se svou vizí komunitaritního socialismu.[4] V rámci něj inicioval výbor, který by přepsal bolivijskou ústavu tak, aby bránila lidská práva, decentralizovala moc a zajišťovala jistou míru autonomie regionům a lokálním komunitám. Nechal také revidovat smlouvy se zahraničními společnostmi na těžbu nerostného bohatství země, což vedlo ke zvýšení příjmů do státní kasy o 40 % a jsou z nich financovány vzdělávací, bytové a enviromentální programy, zdravotní péče a sociální programy bojující s negramotností, chudobou, rasismem či sexismem.[5]

Je hlasitým kritikem neoliberalismu a imperialismu. V rámci své politiky se snažil snížit vliv Světové banky a Mezinárodního měnového fondu na svou zemi, stejně tak jako vlivu Spojených států, kvůli čemuž začal úzce spolupracovat s ostatními levicovými vládami v regionu, zejména Fidelovou Kubou a Chávezovou Venezuelou.[6] Země za jeho vlády zažívala velký ekonomický růst, a to i v dobách světové finanční krize.[7]

Ve volbách konaných 6. prosince 2009 byl zvolen na další funkční období, když pro něj hlasovalo více než 60 % voličů.[8]

Dne 3. července 2013 byl Morales na návštěvě Ruska, kde se účastnil meetingu producentů fosilních paliv. Při zpáteční cestě, v okamžiku, kdy jeho letadlo již bylo ve vzduchu, Francie, Portugalsko a Itálie prohlásily, že mu neumožní přeletět přes jejich vzdušný prostor. Prezidentovo letadlo pak po 3 hodinách neplánovaně přistálo ve Vídni, kde Morales strávil noc. Důvodem tohoto kroku bylo podezření, že se na palubě nachází Edward Snowden. Následující den krátce po poledni a po rakouském vyvrácení tohoto podezření daly zmíněné státy Moralesovi opět povolení vrátit se do své vlasti. Z incidentu (který byl původně avizován jako technické problémy) se stal diplomatický skandál.[9]

V říjnu 2014 byl potřetí znovu zvolen do funkce prezidenta, zvítězil již v prvním kole se ziskem téměř 60 % hlasů.[10]

Po dalších pěti letech kandidoval opět na funkci prezidenta v roce 2019, jeho hlavním soupeřem byl bývalý prezident Carlos Mesa. Postup sčítání hlasů, kdy soud přerušil vyhlašování průběžných výsledků v době, kdy měl Morales na Mesu náskok méně než 10 procent, a obnovil znovu po překročení této hranice, která stačí ke zvolení v prvním kole, ale vyvolal násilné protesty a nepokoje.[11] Opozice výsledky odmítla uznat a proti se postavili také pozorovatelé a zástupci zemí Organizace amerických států. Morales v reakci na zprávu OAS vyhlásil konání druhého kola voleb, situaci to ale neuklidnilo, protože protestující požadovali jeho okamžitou rezignaci.[12] Ti v rámci protestů napadli starostku města Vinto a obsadili redakce státních médií.[13] Když Moralese k odstoupení vyzvalo také vedení armády a policie,[14] oznámil 10. listopadu 2019 rezignaci „pro dobro země“ dodávajíc, že chtěl předejít krveprolití.[15] Události nicméně označil za „občanský, politický a policejní převrat“.[3]

Poté odletěl do Mexika, kde získal politický azyl z důvodu ohrožení jeho bezpečí.[16] Neznámí „pučisté“, podle jeho slov, totiž krátce předtím vtrhli do jeho domu v Cochabamba, podpálili dům jeho sestry a na Moralesovu hlavu vypsali odměnu 50 tisíc dolarů.[17]

Prozatímní prezidentkou byla mezitím v Bolívii zvolená pravicová politička Jeanine Áñezová, Moralesova velká kritička. Koncem prosince byl Morales státní prokuraturou obviněn z terorismu a pobuřování.[18] Rovněž mu byla odepřena účast v parlamentních volbách, v nichž se plánoval ucházet o funkci senátora.[19]

V červnu 2020 uveřejnily The New York Times zprávu skupiny nezávislých politických expertů, v níž tvrdí, že závěry OAS o zfalšování voleb byly nepravdivé a vycházely ze statistických chyb a nesprávných dat.[20][21] Studie byla kritizována prozatímní bolivijskou vládou, samotnou OAS a některými bolivijskými médii jako štvavá kampaň proti přechodné vládě.[22][23]

Rodinný a osobní životEditovat

Pochází ze tří dětí – jeho sourozenci jsou Esther Morales Ayma a Hugo Morales. Evo Morales má dvě děti – Eva Liz Morales Alvarado a Álvaro Morales Paredes.

Je velkým fotbalovým nadšencem.[24]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dokument War On Democracy[nedostupný zdroj], časový kód 1:26:55
  2. http://www.nenasili.cz/en/957_bolivia-and-evo-morales[nedostupný zdroj]
  3. a b Bolívijský prezident Morales po protestech oznámil demisi. ‚Udělal jsem to pro dobro země,‘ prohlásil. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. WEBBER, Jeffrey R. From Rebellion to Reform in Bolivia: Class Struggle, Indigenous Liberation, and the Politics of Evo Morales. Chicago: Haymarket Book, 2011. ISBN 978-1608461066. S. 155. 
  5. SIVAK, Martín. Evo Morales and the Movimiento Al Socialismo in Bolivia: The First Term in Context, 2005–2009. Londýn: Institute for the Study of the Americas, 2011. ISBN 978-1-900039-99-4. S. 63. [Dále jen Sivak]. 
  6. Sivak, S. 199–203.
  7. FARTHING, Linda C.; KOHL, Benjamin H. Evo's Bolivia: Continuity and Change. Austin: University of Texas Press, 2014. ISBN 978-0292758681. S. 87. 
  8. Morales opět prezidentem Bolívie, jeho strana získala parlamentní většinu. iHNed.cz [online]. 2009-12-07 [cit. 2009-12-07]. Dostupné online. 
  9. http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/jul/04/forcing-down-morales-plane-air-piracy
  10. Bolivian president Evo Morales wins 3rd term. CBSNews [online]. 2014-10-12. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Bolivijský prezident se prohlásil vítězem voleb, lidé v ulicích protestují - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  12. Morales vyhlásí v Bolívii nové prezidentské volby. Reaguje na pochybnosti o své výhře. Aktuálně.cz [online]. 2019-11-10 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  13. V Bolívii přituhuje. Starostku polili barvou a oholili jí hlavu. iDNES.cz [online]. 2019-11-10 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  14. Bolivian army chief urges Morales to step down. BBC News. 2019-11-10. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. (anglicky) 
  15. CNN, Helen Regan, Kay Guerrero and Dakin Andone. Bolivia's Evo Morales on plane to Mexico amid political crisis. CNN [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  16. COLLYNS, Dan; BORGER, Julian. Bolivia's Evo Morales flies to Mexico, but vows to return with 'strength and energy' [online]. The Guardian, 2019-11-12 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  17. Bolivia crisis: Evo Morales says he fled to Mexico as life was at risk. BBC News. 2019-11-13. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. (anglicky) 
  18. STAFF; AGENCIES. Warrant for arrest of Evo Morales issued in Bolivia. The Guardian. 2019-12-18. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  19. RAMOS, Daniel. Bolivia electoral body blocks Morales senate run. Reuters. 2020-02-21. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. (anglicky) 
  20. KURMANAEV, Anatoly; TRIGO, María Silvia. A Bitter Election. Accusations of Fraud. And Now Second Thoughts.. The New York Times. 2020-10-19. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  21. IDROBO, Nicolás; KRONICK, Dorothy; RODRÍGUEZ, Francisco. Do Shifts in Late-Counted Votes Signal Fraud? Evidence From Bolivia. Rochester, NY: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  22. ¿Informe del MIT o un estudio a pedido en tiempos de fake news?. www.paginasiete.bo [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (spanish) 
  23. CLARÍN.COM. Una fake news al desnudo. www.clarin.com [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  24. Bolivijského prezidenta Moralese čeká debut v první fotbalové lize, iDNES.cz, citováno 17. 5. 2014
  25. Recibió Raúl a Evo Morales (+ Fotos y Videos). Cubadebate [online]. 2016-05-21 [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

prezident Bolívie
Předchůdce:
Eduardo Rodríguez
22. leden 2006 - dosud
Evo Morales
Nástupce:
-