Evo Morales

bolivijský politik a prezident

Juan Evo Morales Ayma (* 26. října 1959 Isallavi u Orinoca, departement Oruro, Bolívie) je vůdcem bolivijské socialistické strany Hnutí za socialismus (Movimiento al Socialismo, MAS) a odborář bojující za práva pěstitelů koky. Dne 22. ledna 2006 se stal prvním domorodým[1][2] prezidentem Bolívie poté, co získal 54% většinu hlasů. V letech 2009, 2014 a 2019 byl voliči ve funkci prezidenta potvrzen, nicméně vyhlášení výsledků posledních voleb vyvolalo masové protesty a násilnosti, po kterých 10. listopadu 2019 na svou funkci rezignoval.[3]

Juan Evo Morales Ayma
Presidentes del Perú y Bolivia inauguran Encuentro Presidencial y III Gabinete Binacional Perú-Bolivia (36962597345) (cropped).jpg

80. prezident Bolívie
Ve funkci:
22. ledna 2006 – 10. listopadu 2019
Předchůdce Eduardo Rodríguez Veltzé
Nástupce Jeanine Áñezová
Stranická příslušnost
Členství Hnutí za socialismus

Narození 26. října 1959 (61 let)
Oruro
Národnost Aymara
Sídlo Palacio Quemado
Profese politik a odborář
Náboženství katolická církev
Ocenění Llaves de la Ciudad de México (2009)
Zlatý klíč Madridu (2009)
velkokříž s diamanty Řádu peruánského slunce (2010)
honorary doctor of the Renmin University of China (2011)
Distinguished Guest of Mexico City (2019)
… více na Wikidatech
Podpis Juan Evo Morales Ayma, podpis
Commons Evo Morales
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Prezidentský úřadEditovat

Do prezidentské funkce byl poprvé zvolen v roce 2006 se svou vizí komunitaritního socialismu.[4] V rámci něj inicioval výbor, který by přepsal bolivijskou ústavu tak, aby bránila lidská práva, decentralizovala moc a zajišťovala jistou míru autonomie regionům a lokálním komunitám. Nechal také revidovat smlouvy se zahraničními společnostmi na těžbu nerostného bohatství země, což vedlo ke zvýšení příjmů do státní kasy o 40 %, ze kterých začaly být financovány vzdělávací, bytové a environmentální programy, zdravotní péče a sociální programy bojující s negramotností, chudobou, rasismem či sexismem.[5]

Je hlasitým kritikem neoliberalismu a imperialismu. Podle politologa Svena Hartena jej ovšem kvůli tomu nelze vnímat jako marxistu, protože jeho programem není násilné ani jinak úplné překonání kapitalismu, jakožto spíše forma smíšené ekonomiky.[6] V rámci své politiky se snažil snížit vliv Světové banky a Mezinárodního měnového fondu na svou zemi, stejně tak jako vlivu Spojených států, kvůli čemuž začal úzce spolupracovat s ostatními levicovými vládami v regionu, zejména Fidelovou Kubou a Chávezovou Venezuelou.[7] Země za jeho vlády zažívala velký ekonomický růst, a to i v dobách světové finanční krize.[8]

Ve volbách konaných 6. prosince 2009 byl zvolen na další funkční období, když pro něj hlasovalo více než 60 % voličů.[9]

Dne 3. července 2013 byl Morales na návštěvě Ruska, kde se účastnil meetingu producentů fosilních paliv. Při zpáteční cestě, v okamžiku, kdy jeho letadlo již bylo ve vzduchu, Francie, Portugalsko a Itálie prohlásily, že mu neumožní přeletět přes jejich vzdušný prostor. Prezidentovo letadlo pak po 3 hodinách neplánovaně přistálo ve Vídni, kde Morales strávil noc. Důvodem tohoto kroku bylo podezření, že se na palubě nachází Edward Snowden. Následující den krátce po poledni a po rakouském vyvrácení tohoto podezření daly zmíněné státy Moralesovi opět povolení vrátit se do své vlasti. Z incidentu (který byl původně avizován jako technické problémy) se stal diplomatický skandál.[10]

V říjnu 2014 byl potřetí znovu zvolen do funkce prezidenta, zvítězil již v prvním kole se ziskem téměř 60 % hlasů.[11]

Po dalších pěti letech kandidoval opět na funkci prezidenta v roce 2019, jeho hlavním soupeřem byl bývalý prezident Carlos Mesa. Postup sčítání hlasů, kdy soud přerušil vyhlašování průběžných výsledků v době, kdy měl Morales na Mesu náskok méně než 10 procent, a obnovil znovu po překročení této hranice, která stačí ke zvolení v prvním kole, ale vyvolal násilné protesty a nepokoje.[12] Opozice výsledky odmítla uznat a proti se postavili také pozorovatelé a zástupci zemí Organizace amerických států. Morales v reakci na zprávu OAS vyhlásil konání druhého kola voleb, situaci to ale neuklidnilo, protože protestující požadovali jeho okamžitou rezignaci.[13] Ti v rámci protestů napadli starostku města Vinto a obsadili redakce státních médií.[14] Když Moralese k odstoupení vyzvalo také vedení armády a policie,[15] oznámil 10. listopadu 2019 rezignaci „pro dobro země“ dodávajíc, že chtěl předejít krveprolití.[16] Události nicméně označil za „občanský, politický a policejní převrat“.[3]

Poté odletěl do Mexika, kde získal politický azyl z důvodu ohrožení jeho bezpečí, a následně do Argentiny, kde mu byl rovněž udělen azyl.[17] Neznámí „pučisté“, podle Moralesových slov, krátce předtím vtrhli do jeho domu v Cochabamba, podpálili dům jeho sestry a na Moralesovu hlavu vypsali odměnu 50 tisíc dolarů.[18]

Post prozatímní prezidentky následně v Bolívii převzala dosavadní viceprezidentka senátu Jeanine Áñezová, pravicová politička a Moralesova velká kritička, která byla podle tamní ústavy druhá v nástupnické linii po prezidentce senátu Adrianě Salvatierra, která ovšem jakožto součást Moralesovy vlády také rezignovala. Koncem prosince byl Morales státní prokuraturou obviněn z terorismu a pobuřování.[19] Rovněž mu byla odepřena účast v parlamentních volbách, v nichž se plánoval ucházet o funkci senátora.[20]

V červnu 2020 uveřejnily The New York Times zprávu skupiny nezávislých politických expertů, v níž tvrdí, že závěry OAS o zfalšování voleb byly nepravdivé a vycházely ze statistických chyb a nesprávných dat.[21][22] Studie byla kritizována prozatímní bolivijskou vládou, samotnou OAS a některými bolivijskými médii jako štvavá kampaň proti přechodné vládě.[23][24] V září téhož roku byla následně organizací Human Rights Watch publikována zpráva, podle níž nebyly nalezeny žádné důkazy k tomu, že by se Morales dopustil aktů terorismu, a obvinění proti němu označila jako politicky motivovaná.[25] V říjnu byl Morales zbaven obvinění soudem v La Paz, podle něhož došlo ze strany prokuratury ke křivým obviněním a porušením jeho práv.[26]

Začátkem listopadu se v Bolívii konaly nové prezidentské volby, ve kterých s 55 % hlasů zvítězil kandidát Hnutí za socialismus (Movimiento al Socialismo) a Moralesův bývalý ministr financí Luis Arce. Dne 9. listopadu se Morales po 11 měsících exilu v Argentině vrátil zpět do země.[27]

Rodinný a osobní životEditovat

Pochází ze tří dětí – jeho sourozenci jsou Esther Morales Ayma a Hugo Morales. Evo Morales má dvě děti – Eva Liz Morales Alvarado a Álvaro Morales Paredes.

Je velkým fotbalovým nadšencem.[28]

VyznamenáníEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. Dokument War On Democracy[nedostupný zdroj], časový kód 1:26:55
  2. http://www.nenasili.cz/en/957_bolivia-and-evo-morales[nedostupný zdroj]
  3. a b Bolívijský prezident Morales po protestech oznámil demisi. ‚Udělal jsem to pro dobro země,‘ prohlásil. iROZHLAS [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  4. WEBBER, Jeffrey R. From Rebellion to Reform in Bolivia: Class Struggle, Indigenous Liberation, and the Politics of Evo Morales. Chicago: Haymarket Book, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1608461066. S. 155. 
  5. SIVAK, Martín. Evo Morales and the Movimiento Al Socialismo in Bolivia: The First Term in Context, 2005–2009. Londýn: Institute for the Study of the Americas, 2011. ISBN 978-1-900039-99-4. S. 63. [Dále jen Sivak]. 
  6. HARTEN, Sven. The Rise of Evo Morales and the MAS. Londýn a New York: Zed Book, 2011. Dostupné online. ISBN 978-1-84813-523-9. S. 5. 
  7. Sivak, S. 199–203.
  8. FARTHING, Linda C.; KOHL, Benjamin H. Evo's Bolivia: Continuity and Change. Austin: University of Texas Press, 2014. ISBN 978-0292758681. S. 87. 
  9. Morales opět prezidentem Bolívie, jeho strana získala parlamentní většinu. iHNed.cz [online]. 2009-12-07 [cit. 2009-12-07]. Dostupné online. 
  10. http://www.theguardian.com/commentisfree/2013/jul/04/forcing-down-morales-plane-air-piracy
  11. Bolivian president Evo Morales wins 3rd term. CBSNews [online]. 2014-10-12. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Bolivijský prezident se prohlásil vítězem voleb, lidé v ulicích protestují - Seznam Zprávy. www.seznamzpravy.cz [online]. [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  13. Morales vyhlásí v Bolívii nové prezidentské volby. Reaguje na pochybnosti o své výhře. Aktuálně.cz [online]. 2019-11-10 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. (česky) 
  14. V Bolívii přituhuje. Starostku polili barvou a oholili jí hlavu. iDNES.cz [online]. 2019-11-10 [cit. 2019-11-11]. Dostupné online. 
  15. Bolivian army chief urges Morales to step down. BBC News. 2019-11-10. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. (anglicky) 
  16. CNN, Helen Regan, Kay Guerrero and Dakin Andone. Bolivia's Evo Morales on plane to Mexico amid political crisis. CNN [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. 
  17. COLLYNS, Dan; BORGER, Julian. Bolivia's Evo Morales flies to Mexico, but vows to return with 'strength and energy' [online]. The Guardian, 2019-11-12 [cit. 2019-11-12]. Dostupné online. (anglicky) 
  18. Bolivia crisis: Evo Morales says he fled to Mexico as life was at risk. BBC News. 2019-11-13. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. (anglicky) 
  19. STAFF; AGENCIES. Warrant for arrest of Evo Morales issued in Bolivia. The Guardian. 2019-12-18. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. ISSN 0261-3077. (anglicky) 
  20. RAMOS, Daniel. Bolivia electoral body blocks Morales senate run. Reuters. 2020-02-21. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. (anglicky) 
  21. KURMANAEV, Anatoly; TRIGO, María Silvia. A Bitter Election. Accusations of Fraud. And Now Second Thoughts.. The New York Times. 2020-10-19. Dostupné online [cit. 2020-10-20]. ISSN 0362-4331. (anglicky) 
  22. IDROBO, Nicolás; KRONICK, Dorothy; RODRÍGUEZ, Francisco. Do Shifts in Late-Counted Votes Signal Fraud? Evidence From Bolivia. Rochester, NY: [s.n.] Dostupné online. (anglicky) 
  23. ¿Informe del MIT o un estudio a pedido en tiempos de fake news?. www.paginasiete.bo [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (spanish) 
  24. CLARÍN.COM. Una fake news al desnudo. www.clarin.com [online]. [cit. 2020-10-20]. Dostupné online. (španělsky) 
  25. HRW: Terrorism charges against Morales ‘politically motivated’. www.aljazeera.com [online]. [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  26. Bolivia: Court Drops ‘Terrorism’ Charges Against Ex-President Evo Morales [online]. Eurasia Review, 2020-10-27 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  27. 'The fight goes on': exiled former president Evo Morales returns to Bolivia. the Guardian [online]. 2020-11-09 [cit. 2020-12-02]. Dostupné online. (anglicky) 
  28. Bolivijského prezidenta Moralese čeká debut v první fotbalové lize, iDNES.cz, citováno 17. 5. 2014
  29. Recibió Raúl a Evo Morales (+ Fotos y Videos). Cubadebate [online]. 2016-05-21 [cit. 2020-06-24]. Dostupné online. (španělsky) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

prezident Bolívie
Předchůdce:
Eduardo Rodríguez
22. leden 2006 - 2019
Evo Morales
Nástupce:
Jeanine Áñezová