Komunitarismus

Komunitarismus (z angl. communitarianism, od lat. communitas, společenství) má v současné sociologii a filozofii dvojí, do jisté míry odlišný význam. Jde o směr politické filosofie, který proti individualismu zdůrazňuje společnost a společenství, společné hodnoty a obecný prospěch. Individuální práva je třeba udržovat v rovnováze se zájmy národní, případně nadnárodní společnosti.

Podle Stanfordské encyklopedie filozofie je komunitarismus myšlenka, podle které jsou lidské identity do značné míry formovány různými druhy konstitutivních společenství (nebo sociálních vztahů) a že tato koncepce lidské povahy by měla být základem pro naše morální a politické úsudky, jakož i pro politiky a instituce. Komunity formují a měly by formovat naše morální a politické úsudky a máme silnou povinnost podporovat a vyživovat konkrétní komunity, které poskytují smysl pro naše životy, bez kterých bychom byli dezorientovaní, hluboce osamělí a neschopní informovaného morálního chování.[1]

Stejným pojmem se však označují i snahy o vytvoření národnostních, rasových či náboženských komunit, které nad „společný“ národní zájem kladou dílčí zájmy své komunity.

Komunitaristé nepředstavují kompaktní politickou skupinu, nýbrž volný filosofický směr.

Původ a charakteristikaEditovat

Pojem komunitarista je doložen v roce 1841, kdy jím John Goodwyn Barmby označil adepty utopického socialismu. Pojem komunitarismus však vznikl až po roce 1980, zejména jako odpověď na Rawlsovu knihu Teorie spravedlnosti. Komunitaristé vyšli ze studia starověkých republik a starověké politické filosofie, kde obec a společenství hrály významnější úlohu než v současných demokraciích.

Komunitaristé, hlásící se k národnímu nebo nadnárodnímu celku, kritizují úpadek občanské účasti na veřejných záležitostech a pokles zájmu o společenský život. Někteří se zasazují o takzvaná pozitivní práva, jako je bezplatné vzdělávání, zdravotnictví nebo sociální zajištění. Odvolávají se na starší myslitele, například na M. Bubera, N. Machiavelliho, J.-J. Rousseaua nebo A. Tocquevilla.

Komunitaristé dílčích zájmů naopak filozofii národního celku zpochybňují a s poukazem na partikulárnost své komunity usilují v rámci národního společenství o specifická práva.

DěleníEditovat

Filozofové Marek Hrubec[2] a Luboš Blaha[3] rozšiřují komunitarismus na společenské projekty vázané na hodnoty a význam komunity nebo pospolitosti, tedy na různé druhy socialismu a komunismu (křesťanského, utopického, vědeckého).

Lukáš Perný dělí[4][5] komunitarismus na:

Daniel Bell[1] rozlišuje tři druhy komunitaristické argumentace:

Hlavní představiteléEditovat

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b BELL, Daniel. Communitarianism. Příprava vydání Edward N. Zalta. Fall 2020. vyd. [s.l.]: Metaphysics Research Lab, Stanford University Dostupné online. 
  2. HRUBEC, M. Úvod. In: COHEN, G. A. (2006):Iluze liberální spravedlnosti. Praha: Filosofia, ISBN 8070072342.
  3. a b BLAHA, L. (2018): Antiglobalista. Bratislava: VEDA, ISBN 978-80-224-1628-3.
  4. PERNÝ, Lukáš. Vybrané kapitoly zo súčasnej anglo-americkej sociálnej filozofie: Liberalizmus, komunitarizmus, neomarxizmus.. [s.l.]: Vydavateľstvo Prešovskej univerzity v Prešove 160 s. Dostupné online. ISBN 9788055520452. (slovensky) Google-Books-ID: lSp1DwAAQBAJ. 
  5. PERNÝ, Lukáš. Lukáš Perný: Komunitarizmus ako alternatíva individualizmu. DAV DVA - kultúrno-politický magazín [online]. 2019-06-06 [cit. 2019-06-06]. Dostupné online. (slovensky) 

LiteraturaEditovat

  • Spor o liberalismus a komunitarismus. Příprava vydání Josef Velek. Praha: Filosofia, 1996. 152 s. ISBN 80-7007-089-7. (čeština) 

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat