Environmentalismus (z anglického environment – životní prostředí) je politické a etické hnutí, které obhajuje zachování, obnovu a/nebo zlepšení přírodního prostředí, někdy je také zmiňován jako hnutí pro kontrolu znečištění či ochranu diverzity rostlin a živočichů.[1] Environmentalismus usiluje o změnu společenských, politických a ekonomických mechanismů, které životní prostředí poškozují. Environmentalismus je směr, který se zabývá  ochranou a zachovaním nepoškozeného životního  prostředí. Počátky environmentalismu sahají do 18. - 19.  století, kdy začala průmyslová revoluce,  jako „odpověď” na  negativní dopad industrializace na životní prostředí. Vznik tohoto směru je velice rozmanitý. Nelze určit jednu zemi či kontinent, kde tento směr vznikl, ale přesto pří zmínění tohoto moderního hnutí se nám první vybaví Spojené státy americké.

Svým objektem je environmentalismus blízký vědnímu oboru environmentalistika, která se zabývá vztahy mezi přírodou a společností, případně ekologii, která se zabývá vztahu mezi organismy a prostředím.

Environmentalismus a ekologismusEditovat

Termíny environmentalismus a ekologismus někteří chápou jako synonyma.[2] Jiní slovo ekologismus vyhrazují pro radikální, nekompromisní environmentalismus.[3][4]

DějinyEditovat

  V 60. letech 19. století vzniklo hnutí ekologické jako reakce na již dlouhodobé znečišťování životního prostředí. Nejdříve se jednalo pouze o téměř bezvýznamné hnutí, které postupem času nabíralo na velké síle a začalo mít význam i národní sféře. Již v 70. letech toto hnutí ve Spojených státech amerických dokázálo ochránit velké množství lesů a také vytvořít přírodní parky

a rezervace. Jako významnou osobnost, která měla velký impakt na počátky tohoto hnutí, je důležité zmínit americkou spisovatellku Rachel Carsonovou, která byla autorkou knihy„Silent Spring”, která se později stala „biblí” tohoto hnutí. Kniha „Silent Spring”  je rozdělena do pěti částí. Čtyři z nich nesou název ročních období a patá část - epilog, se zábývá vznikem ekologického hnutím v letech 1960 až 1970. Tato knížka byla pro mnohé takzvaným „wake up call”.   Dalšími významnými idoly ekologického hnutí byl Mohandas Karamchand Gandhi, indický politický a spirituální vůdce též nazývaným „Otec národa”. Mahmatma Gandhi žil v Jižní Africe, kde se zapojil do bojů proti rasismu a inspiroval mnohé anti-koloniální hnutí v Asii. Také byl jedním z prvních environmentalistů, kteří si uvědomovali dopad průmyslové revoluce na životní přostředí.

O environmentalismu jako o politické teorii lze hovořit od počátku 60. let 20. století. V tomto období se mnozí ekologové začali věnovat problematice životního prostředí, především populačnímu růstu a někteří se snažili nabídnout řešení a pracovali např. s myšlenkou zapojení některých východních filosofií do běžného života. Vycházejí vlivné publikace (Rachel Carson: Tiché jaro, Donella Meadows a Dennis Meadows: Meze růstu) a i díky tomu se ekologie dostala do povědomí mnoha lidí a začalo se o ní diskutovat. Zároveň se zakládají různé ekologické nátlakové [zdroj?] skupiny – např. Greenpeace, Friends of the Earth atd. – a v průběhu 80. let vznikají v evropských zemích strany zelených, které časem dokáží proniknout i do vlád.

V České republice má environmentalismus své zástupce v některých členech Strany zelených, Zelených, Strany pro otevřenou společnost a skupiny v rámci pokusů o vytvoření ekoplatformy ČSSD (Zelená platforma, Platan, Zvonečník).[5]

Zelená politikaEditovat

Zelená politika nabývá na významu až po 60. letech 20. století, kdy velké množství stran ve Švédsku, Francii, Německa a VB se oddělilo od tehdy již existujících politických stran. To samé následovalo i v Evropské Unii, kde  po rozdělení německé strany zelených na dvě frakce realofundi a jejich znovu spojením vznikla nejúspěšnější koaliční strana zvaná Evropská strana zelených. Jejich hlavním cílem je v současné době zlepšit lidská práva, environmentalismus, vytvářet dobrá pracovní místa, podpořit mladé lidi a budovat silnou demokratickou Evropu.

Den zeměEditovat

Velkou iniciativou ekologického hnutí se stala jedna z největších demonstrací na světě, která se konala 22. Května, 1970. V přes 1000 městech po celé Americe se konaly hromadné protesty. Na demonstracích se pořádaly hromadné úklidy, sázení stromů, tiché protesty před znečisťujícími společnostmi. Je odhadováno 20 miliónu zúčastněných. Byly vytvořeny mnohé symbolizující slogany např. „Plant more Trees”, „Sue the Grizzly” a „Sue the Bastards”. V současné době se konají další klimatické protesty například. v USA, v Indii, ve Švédsku či v Chile. Jednou ze známych mladých aktivistek se stala studentka střední školy Greta Thunberg. Greta T. se stala idolem ekologického hnutí, protože i v tak mladém věku byla schopna ovlivnit a zaujmout celý svět ať už svýma protestama ve Švédsku či svojí 15denní cestou do Ameriky, kterou zvládla lodí.

Světový fond pro ochranu přírody (WWO)Editovat

Světový fond na ochranu přírody vznikl v roce 1961v italském městě Assisi, rodném městě St. Francise. Jedná se o jednu z největších ochranných organizací přírody na světě. V současné době působí ve více než 100 státech například Namibie či okolní státy Amazonie. Jejich prioritou je upozornit na globální problémy spojené s přírodou - ochrana ohrožených drůhu zvířat a rostln, zachování biodiverzity, globální oteplování, nedostatek potravy či čistota vody atd..

Hnutí ekologické - IndieEditovat

Indie byla velmi ovlivněná nadvládou Velké Británie, které se úspěšně podařilo zindustrializovat Indii. Na toto reagovali mnozí environmentalisté. Stejný problém současně i v Severní Americe, kde docházelo k velké deforestaci a znehodnocování místní půdy následkem průmyslové revoluce a zemědělské kolonizace. Dešťové pralesy se časem měnili na čajové plantáže či plodiny s větším komerčním využitím. I přes jejich dalekou vzdálenost americká publikace „Man and Nature” a vznik Indického lesního oddílu je možné vnímat jako stejnou reakci na současné dění.

KritikaEditovat

Podle libertariánů a neoliberálů environmentalismus nepřípustně omezuje svobodu trhu a soukromé vlastnictví výrobních prostředků. Václav Klaus označil environmentalismus za nový komunismus. Podle Klause environmentalismus „vzývá zemi a přírodu a pod hesly o jejich ochraně – podobně jako staří marxisté – se snaží nahradit svobodný spontánní vývoj lidstva centrálním (nyní globálním) plánováním celého světa“.[6]

Podle názoru „skeptických ekologů“ (jejichž zástupci jsou například Bjørn Lomborg nebo Ivan Brezina) environmentalisté přehánějí svá tvrzení, vytvářejí „strašáky“ (DDT[7], jaderná energetika), prezentují jen fakta podporující jejich názor a prosazují nákladná a málo efektivní opatření. Upozorňují též na to, že pro mnoho lidí se ochrana životního prostředí stala jakousi náhražkou náboženství.[8]

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

1. Guha, Ramachandra, „Environmentalism : A Global History. Longman World ”History Series. Spojené státy americké: Longman, 2000

2. Rothlisberger, John D., „The Gentle Subversive: Rachel Carson and the Rise of the Environmental Movement” Mark H. Lytle. Western North American Naturalist. 2009;69(1):144.

3. Burchell, Jon, „The evolution of green politics. Development and change within European Green parties”, 2002, 21-30.

4. European Greens.„ About us,” Official Site of the European Greens, accessed November 12, 2019, https://europeangreens.eu/organisation

5. Greenwalt, D.a. N „The Promise of Nuclear Anxieties in Earth Day 1970 and the Problem of Quick-Fix Solutions.”Southern Communication Journal [online]. 2016, 81(5), 330 - 345 [cit. 2019-11-18].

6. Haynes, Suyin. „Greta Thunberg.” TIME Magazine [online]. 2019, 194(11/12), 48-48 [cit. 2019-11-18].


  1. Environmentalism - Definition and More from the Free Merriam-Webster Dictionary [online]. Merriam-webster.com, 2010-08-13. Dostupné online. 
  2. Archivovaná kopie. policy.euweb.cz [online]. [cit. 2012-10-10]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2012-11-16. 
  3. Andrew Dobson, Green Political Thought, 1995
  4. Bohuslav Binka: "Zelení úředníci se zbytkem vzpurné duše", Ekolist 06/2009, od s. 14 [1]
  5. Mladý biolog Jakl založil Zvonečník, ekoplatformu ČSSD, Deník Referendum, Jiří Guth, 20.9.2010
  6. http://zpravy.ihned.cz/svet/c1-20712180-klaus-environmentalismus-je-novy-komunismus
  7. http://www.osel.cz/index.php?clanek=6327
  8. http://www.lidovky.cz/lide-jsou-dulezitejsi-nez-zvirata-d5d-/ln_veda.asp?c=A061019_164616_ln_veda_hlm

Související článkyEditovat