Otevřít hlavní menu

Slum

chudinská čtvrť na okraji velkoměsta
Slum v Bombaji – ve slumech
v tomto městě žije asi 40 % obyvatel
Vybrané největší slumy světa a jejich populace

Slum (výslovnost [slam]) je podle definice UN-Habitat (program OSN pro lidská sídla) chudinská čtvrť z improvizovaných a obvykle nelegálně postavených chatrčí. Slumy se nacházejí hlavně na předměstích velkoměstrozvojových zemích Afriky, Asie a Latinské Ameriky. Meziválečné slumy v Československu se nazývaly nouzové kolonie.

Slumy ve světěEditovat

Velké množství slumů je v Africe. Mezi největší a nejznámější patří slum Kibera, který se nachází asi 6 km od centra keňského hlavního města Nairobi. Odhady počtu obyvatel se různí, udává se od 500 000, ale i několikanásobně víc.[1] Některé slumy, ve kterých žijí lidé na člunech, vznikly na řekách (např. Makoko, Lagos).[2]

V Asii jsou v řadě zemí (Indonésie, Filipíny, Indie a jiné) časté i slumy podél řek, které jsou proslulé znečištěním.[3]

Kolonie chatrčí jsou v brazilských městech známé pod pojmem favellas (počeštěné favely), v Santiagu de Chile callampas, v Limě barriadas či pueblos jóvenes, v Caracasu ranchos.

Ve francouzštině se slum nazývá bidonville (tj. město z plechovek). Menší slumy (stovky obyvatel) existují i na území Francie.[4]

Počty obyvatel slumůEditovat

 
Slum Kibera, Nairobi

Počty obyvatel slumů jsou pouze odhadovány a výsledky se různí. Podle údajů nevládní organizace Habitat for Humanity žije ve slumech nejméně 900 miliónů lidí. Největší světové slumy jsou:[5]

V roce 2005 odhadovala OSN, že do roku 2050 naroste počet obyvatel ve slumech z 1,6 miliardy na 3 miliardy.[4]

Životní podmínky ve slumechEditovat

Životní podmínky ve slumech mají tyto obecné charakteristiky:[6]

  • Nebezpečné a/nebo nezdravé domovy (např. domy bez oken, nečisté podlahy, chatrné stěny a střechy)
  • Přeplněné domy
  • Omezený nebo žádný přístup k základním službám, jako je voda, toalety, elektřina a doprava
  • Nestabilní domy (chatrné domy jsou často ničeny bouřemi a zemětřeseními)
  • Domy jsou postaveny na pozemcích, které jejich uživatelé nevlastní a mohou tedy být kdykoliv likvidovány

Nedostatek vody a hygienických zařízení umožňuje rychlé šíření nemocí. Nedostatek pozemních komunikací znemožňuje příjezd záchranný a policejní vozidlům, s tím souvisí i nedostatečná ochrana obyvatel před kriminalitou. Vysoká nemocnost snižuje produktivitu obyvatel a zabraňuje dětem v pravidelné školní docházce. Obyvatelé slumů jsou pro neznámou trvalou adresu vyřazováni z legální pracovní činnosti a práce na černém trhu zhoršuje jejich pracovní podmínky. Problémem slumů jsou kriminalita a drogy. Např. ve slumu Kibera je 50% dívek a žen ve věku 16–25 let těhotných a nezaměstnanost místních obyvatel činí 50%.[1]

Příjmy domácností ve slumech (příklady)Editovat

  • V roce 2013 ukázal průzkum, že 41% domácností v indických slumech musí žít z příjmu 5 000 až 10 000 RS (indických rupií) měsíčně a 25,6% domácností má příjem méně, než 5 000 RS/měsíc.[7] (V roce 2019 odpovídala 1 Kč zhruba 3 RS.)
  • Studie z roku 2016 konstatovala, že ve slumu Kalyanpur v Dhace (Bangladéš) se měsíční příjem domácnosti pohyboval mezi 6 000–10 000 BDT. Více než 60% příjmu věnovaly domácnosti na potraviny.[8] (V roce 2019 činila hodnota jedné Kč zhruba 4 BDK; příjmy domácností slumu se tedy v přepočtu pohybovaly mezi 1 500–2 500 Kč.)

Nouzové kolonie a slumy v Česku a SlovenskuEditovat

 
Nouzová kolonie, Praha 1935
 
Nouzová kolonie Praha Pankrác, 1935

Před druhou světovou válkou slumy existovaly ve větším počtu zejména v Praze, kde se jim říkalo kolonie nebo nouzové kolonie, například na Žižkově.[9]

Poslední nouzové kolonie v Praze byly ojediněle obývány ještě na počátku 60. let 20. století (např. v Praze na Pankráci v prostoru dnešního sídliště Pankrác III., mezi ulicemi Na strži a Jeremenkova). Stále a od 20. let 20. století dosud víceméně nepřetržitě je obydlená nouzová kolonie Na Slatinách v Michli, třebaže místy se přiblížila zahrádkářské kolonii.[10][11] Bývalá nouzová kolonie je též v Praze Na Kotlasce.[12]

Nouzové kolonie podobné klasickým velkoměstským slumům lze ještě dnes nalézt kupříkladu v některých romských osadách na Slovensku.

Od padesátých let 20. století, kdy z nouzových kolonií byla koncentrace chudoby vytěsněna, již v Česku nelze hovořit o slumech. Prostorové oddělení je spíše spojeno s etnicitou a hovoří se o minoritních ghettech.[13] Po roce 1990 řeší české obce problém bezdomovectví.

Inspirace v umění (příklady)Editovat

Umění se slumy inspiruje, někdy ve zromantizované podobě.

České uměníEditovat

ZahraničíEditovat

  • Slum – 2013, indický film

OdkazyEditovat

ReferenceEditovat

  1. a b Kibera facts and information (anglicky)
  2. Inside Makoko: danger and ingenuity in the world's biggest floating slum (anglicky)
  3. Slum u řeky Ciwilung, Džakarta
  4. a b Trois milliards d'habitants dans les bidonvilles en 2050. Le Monde. 2. 4. 2005. Dostupné online. 
  5. Habitat for Humanity: Největší světové slumy (anglicky)
  6. Habitat for Humanity: Co je to slum? (anglicky)
  7. Slums make life easier, say 33% urban people (anglicky). The Times of India. 16. 10. 2013. Dostupné online. 
  8. [ https://www.banglajol.info/index.php/BJSR/article/.../19967 Socio-ekonomický a zdravotní stav obyvatel slumu Kalyanpur v Dhaka City (anglicky)]
  9. K. Starý: Z míst, v nichž se nedaří. Světozor. 13. 7. 1933, s. 14-15. Dostupné online. 
  10. Slatiny – zapomenutá čtvrť severně od Spořilova, Historie lokality Slatiny – nouzové kolonie severně od Spořilova (Spořilovské noviny)
  11. Praha má opravdový slum. Chudinská kolonie Na Slatinách je raritou
  12. Poslední slum v Praze. Jak se žije v nouzové kolonii Na Kotlasce?
  13. VIKTORÍNOVÁ, Jana. Proměny pražské periferie. Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pargač. s. 46. Dostupné online.
  14. Karel Čapek: Na Rafandě. Lidové noviny. 19. 4. 1925, s. 1. Dostupné online. 
  15. ČsFD: Kibera, příběh slumu

Související článkyEditovat

Externí odkazyEditovat

LiteraturaEditovat

  • VIKTORÍNOVÁ, Jana. Proměny pražské periferie. Bývalá nouzová kolonie Na Slatinách. Praha, 2010. Diplomová práce. Univerzita Karlova, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Jan Pargač. Dostupné online.